I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 13.05.2013 08:30 do: 13.05.2013 09:00
místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
sp. zn: I. ÚS 174/13
typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
soudce zpravodaj: prof. JUDr. Pavel Holländer
navrhovatelé: Jaroslav Kopečný
Návrh na přezkoumávané akty:  Návrh na zrušení usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihavě sp. zn. 54 Co 833/2012 ze dne 10. října 2012
stručná charakteristika: exekuce

Stěžovatel se domáhá zrušení rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo po projednání odvolání stěžovatele a jeho manželky potvrzeno usnesení Okresního soudu v Třebíči o nařízení exekuce na majetek povinného stěžovatele k uspokojení pohledávky ve výši 69 169,69 Kč s příslušenstvím. Stěžovatel je přesvědčen, že tímto rozhodnutím došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv na spravedlivý proces a na zákonného soudce. V důvodech ústavní stížnosti stěžovatel zdůrazňuje, že již v odvolání proti usnesení soudu I. stupně o nařízení exekuce, kromě poukazu na to, že vymáhaný dluh má původ ve spotřebitelské smlouvě, a proto stěžovatel jako povinný požívá právní ochrany spojené s postavením spotřebitele, zároveň zpochybnil pravomoc jmenovaného rozhodce rozhodovat předmětný spor účastníků, a tedy i vydat rozhodčí nález. S odkazem na znění rozhodčí doložky totiž tvrdil, že tato není v souladu s požadavkem řádného a transparentního určení rozhodce ve smyslu zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 14.05.2013 15:30 do: 14.05.2013 16:00
místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
sp. zn: IV. ÚS  662/12
typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
soudce zpravodaj: JUDr. Vlasta Formánková
navrhovatelé: Petr Cibulka, zastoupen JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem se sídlem na adrese Praha 5, Symfonická 1496/9
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. prosince 2011 č. j. 72 Co 473/2011-25 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. června 2011 č. j. 23 C 79/2011-12
stručná charakteristika: právo na soudní ochranu, spravedlivý proces a náhradu nemajetkové újmy (čl.5, č.6  Úmluvy a čl. 36 Listiny základních práv a svobod)

Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho základní právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a právo na rovné zacházení podle čl. 1, čl. 10 odst. 1 a čl. 36 odst. 3 Listiny.  Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že podle jeho názoru mu nárok na zaplacení nemateriální újmy za neoprávněné věznění před datem 18. března 1992 vznikl podle čl. 5 odst. 5 Úmluvy. Stěžovatel kromě argumentace nálezy Ústavního soudu poukazuje také na skutečnost, že v řadě jiných srovnatelných případů [rehabilitace podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 119/1990 Sb.")], Městský soud v Praze právo na náhradu nemateriální újmy uznal.

Stěžovatel se žalobou podanou dne 7. dubna 2011 k Obvodnímu soudu pro Prahu 2, domáhal po žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti zaplacení nemajetkové újmy v penězích, a to ve výši 36 000,- Kč s příslušenstvím. Důvodem podání žaloby byla skutečnost, že stěžovatel byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 7. října 1986 uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 7 písm. c) zákona č. 150/1969 Sb., o přečinech, a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou měsíců nepodmíněně se zařazením do II. nápravně výchovné skupiny. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 8. prosince 1992 byla ve věci povolena obnova řízení a odsuzující rozsudek byl zrušen stejně, jako všechna další obsahově navazující rozhodnutí. Následným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 8. prosince 1992 byl stěžovatel zproštěn obžaloby. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 15. července 2010, které nabylo právní moci dne 17. srpna 2010, byla vyslovena účast stěžovatele na soudní rehabilitaci podle § 33 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., a to ve vztahu k období jeho nezákonného zbavení svobody od 11. září 1986 do 11. listopadu 1986.

K žádosti stěžovatele na náhradu škody za výkon vazby ze dne 13. září 2010 Ministerstvo spravedlnosti dopisem ze dne 17. března 2011 se stěžovateli omluvilo za opožděné vyřízení žádosti (vyřízení trvalo 6 měsíců), přiznalo stěžovateli odškodnění za majetkovou újmu, ale nevyhovělo požadavku stěžovatele, pokud jde o náhradu nemateriální újmy. Stěžovatel proto dne 7. dubna 2011 podal žalobu o přiznání nemateriálního zadostiučinění. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem napadeným ústavní stížností žalobu zamítl s tím, že odškodnit lze toliko nemajetkovou újmu vzniklou v době bezprostřední aplikovatelnosti Úmluvy v právním řádu České republiky, tj. v době od 1. ledna 1993, resp. od 18. března 1992. K podanému odvolání Městský soud v Praze rozsudkem, rovněž napadeným ústavní stížností, rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.05.2013 08:30 do: 15.05.2013 09:00
místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
sp. zn: I. ÚS 966/13
typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
soudce zpravodaj: JUDr. Ivana Janů
navrhovatelé: ARROW International CR, a.s., zast- advokátem Mgr. Radkem Buršíkem, Karolinská 654/2 Praha 8
Návrh na přezkoumávané akty:  usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23.1.2013, sp.zn. 7 Afs 94/2012
stručná charakteristika: spravedlivý proces

V ústavní stížnosti stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud pro porušení práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a v důsledku toho i pro porušení jeho práva vlastnit majetek dle jejího čl. 11 odst. 1, zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatele odmítl s odůvodněním, že neodstranil ve stanovené lhůtě jím vytknuté vady tohoto podání (§ 37 odst. 5 ve spojení s § 120 s. ř. s.). Stěžovatel ale namítá, že kasační stížnost doplnil řádně, včas a v souladu s výzvou Nejvyššího správního soudu.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.05.2013 10:00 do: 15.05.2013 10:30
místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
sp. zn: III. ÚS 3036/12
typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
soudce zpravodaj: JUDr. Ivana Janů
navrhovatelé: Ministerstvo obrany ČR, Sekce legislativní a právní MO, odbor pro právní zastupování, nám. Svobody 471, Praha 6
Návrh na přezkoumávané akty:  Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13.6.2012, sp.zn. 47 Co 135/2012
stručná charakteristika: doručování

Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení označeného soudního rozhodnutí s tím, že dle jejího názoru došlo k porušení čl. 2 odst. 3 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky, čl. 2 odst. 2, čl. 36 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Usnesením okresního soudu bylo odmítnuto pro opožděnost odvolání stěžovatelky proti rozsudku téhož soudu, a to s odůvodněním, že stěžovatelce coby žalobkyni byl uvedený rozsudek doručen dne 2. 4. 2012 od datové schránky, a tak poslední den patnáctidenní lhůty k podání dovolání připadl na den 17. 4. 2012, stěžovatelka však své odvolání podala prostřednictvím pošty až dne 18. 4. 2012. Proti tomu brojila stěžovatelka odvoláním, avšak krajský soud usnesení soudu prvního stupně v záhlaví označeným usnesením jako věcně správné potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že předmětný rozsudek okresního soudu jí byl dodán do datové schránky dne 2. 4. 2012 v 18:04:17 hod., k jeho doručení však došlo ve smyslu ustanovení § 17 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb. dne 3. 4. 2012 v 6:28:11 hod. a odvolání podala v poslední den zákonné lhůty, tj. 18. 4. 2012. Výklad a použití příslušných předpisů obecného práva stěžovatelka hodnotí jako rozporné se zákonem a současně jako protiústavní, neboť nepřípustně zasahují a postihují její základní práva a svobody; krajský soud svým postupem uplatnil soudní moc nad rámec a meze, které zákon stanoví, a tím, že jí odňal možnost domoci se práva z daného obligačního vztahu, došlo k odepření spravedlnosti, resp. k porušení jejího práva na soudní ochranu.