IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
24. 5. 2010 9:30 - 24. 5. 2010 10:00
Sp. zn.: IV. ÚS 503/06
Soudce zpravodaj: Michaela Židlická
Navrhovatelé: ALCAN PACKAGING SKŘIVANY, s. r. o., Tovární 67, Skřivany zastoupená JUDr. Eliškou Barthelemy
Řízení o ústavní stížnosti
(ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30.3. 2006 č.j. 4 Ads 9/2005-62 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 9. 2004 č. j. 30 Ca 11/2004)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Předmětem sporu mezi stěžovatelkou a soudními i správními orgány, je postup správních úřadů, které v rámci prováděné kontrolní činnosti vyšly z úvahy, že v důsledku změny čl. 10 Ústavy ČR provedené zákonem č. 395/2001 Sb., který nabyl účinnosti dne 1. 6. 2002, jsou na systému sociálního zabezpečení České republiky účastni i zaměstnanci, kteří mají uzavřenou pracovní smlouvu podle francouzského práva, jsou francouzskými státními občany a mají trvalý pobyt na území Francie. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvádí, že pro období od 1. 6. 2002 do 1. 1. 2004 je podle jejího názoru právní postavení zaměstnavatelů a zaměstnanců, kteří měli uzavřenou pracovní smlouvu podle cizích právních předpisů, sporné a nejasné. České správní a následně i soudní orgány dospěly k závěru, že změnou Ústavy ČR došlo ke změně právního postavení zaměstnavatelů a zaměstnanců, kteří měli uzavřenou pracovní smlouvu podle cizích právních předpisů v tom smyslu, že tito zaměstnanci se stali účastníky českého systému sociálního zabezpečení. Všichni zaměstnanci, kteří byli francouzskými státními příslušníky a měli uzavřenou pracovní smlouvu podle cizích právních předpisů, platili do 1. 1. 2004 pojistné na sociálním zabezpečení ve Francii a žádný z těchto zaměstnanců také nepobíral a ani mu nebyly vypláceny žádné dávky sociálního zabezpečení podle právních předpisů ČR. Stěžovatelka poukazuje na nejednotný postup českých státních orgánů při vymáhání nedoplatku pojistného. Různé senáty správních soudů ke správním žalobám přistupují podle stěžovatelky odlišně a k vymáhání plateb za rok 2003 bylo podle stěžovatelky přistoupeno až roku 2004, kdy bylo jisté, že žádný ze zaměstnanců nemůže čerpat výhody ze sociálního zabezpečení, za které je žádáno pojistné.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
25. 5. 2010 9:30 - 25. 5. 2010 10:00
Sp. zn.: II. ÚS 331/10
Soudce zpravodaj: Eliška Wagnerová
Navrhovatelé: Milan Zádamský, zastoupený JUDr. Filipem Princem, advokátem se sídlem Konviktská 24, Staré Město č. p. 291, 110 00 Praha 1
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 12. 2009 sp. zn. 10 To 125/2009
(oprávněnost vazby)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

Stěžovatel se ve své ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze, neboť je přesvědčen, že jím vrchní soud porušil ústavně zaručené právo garantované čl. 8 odst. 1, 2 a 5 Listiny základních práv a svobod a také práva zakotvená v čl. 5 odst. 1 písm. c), čl. 5 odst. 3 a 4 a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Usnesením Vrchního soudu v Praze bylo zrušeno usnesení Krajského soudu v Plzni, kterým byl stěžovatel propuštěn z vazby na svobodu. Na základě stížnosti státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni vrchní soud propouštěcí usnesení krajského soudu zrušil, stěžovatele ponechal ve vazbě a jeho žádost o propuštění na svobodu zamítl. Podstatou ústavní stížnosti jsou pochybnosti stěžovatele o tom, že poté, co byl nad ním vynesen zprošťující rozsudek a bylo rozhodnuto o jeho propuštění z vazby na svobodu soudem nalézacím, rozhodl stížnostní soud o stížnosti státního zástupce, který zároveň podal i odvolání do zprošťujícího rozsudku, o ponechání stěžovatele ve vazbě. Porušení základních práv spatřuje stěžovatel rovněž v tom, že mu nebylo vrchním soudem umožněno osobní slyšení v rámci rozhodování o trvání vazby. Stěžovatel byl rozhodnutím Ústavního soudu v únoru 2010 propuštěn z vazby. O další části stížnosti stěžovatele rozhodoval Ústavní soud pod sp. zn. Pl. ÚS 6/10  a na základě tohoto rozhodnutí bylo plénem Ústavního soudu zrušeno ustanovení § 74 odst. 2 věty druhé části za středníkem zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, podle něhož nyní musí být z vazby propuštěn každý, nad kým vynesl soud osvobozující rozsudek a odkladný účinek nemá ani odvolání státního zástupce.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
25. 5. 2010 15:30 - 25. 5. 2010 16:00
Sp. zn.: IV.ÚS 684/10
Soudce zpravodaj: Vlasta Formánková
Navrhovatelé: Juraj Kozempel, bytem Most, ČSA 2277/4, v současnosti ve Vazební věznici Litoměřice, právně zastoupený Mgr. Patrikem Bauerem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Chomutov, Náměstí 1. máje 97
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost směřující proti usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. ledna 2010, č.j. 7 To 13/2010-829, a Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. ledna 2010, č.j. 7 To 19/2010-833, spojený s návrhem, aby Ústavní soud rozhodl, že stěžovatel se propouští na svobodu
(právo na soudní a jinou právní ochranu, zaručenou v čl. 6. odst.1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá porušení ústavně zaručeného základního práva na soudní a jinou právní ochranu dle čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a dle čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Podle stěžovatele porušil Krajský soud v Ústí nad Labem jeho základní práva, neboť ani v jednom případě nebyl vyslechnut soudem před rozhodnutím o prodloužení vazby. Právo obviněného být slyšen v kontradiktorním řízení, v němž je přezkoumávána zákonnost dalšího trváni vazby, patří podle stěžovatele mezi základní institucionální záruky spravedlnosti řízení o pokračování či skončení omezení osobní svobody. V průběhu trvání vazby byl stěžovatel usnesením Okresním soudem v Mostě celkem  6x propuštěn z vazby na svobodu a následně byl zhruba po dvaceti měsících byl rozsudkem OS v Mostě obžaloby zproštěn (v době podání ústavní stížnosti nepravomocně).

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
26. 5. 2010 8:30 - 26. 5. 2010 9:00
Sp. zn.: I. ÚS 1505/08
Soudce zpravodaj: Ivana Janů
Navrhovatelé: Jaroslav Komárek zast. advokátem JUDr. Lubomírem Műllerem, Symfonická 1469/9, Praha 5
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2.6.2008, sp.zn. 35 Co 226/2008
(Náklady řízení )
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatel napadá usnesení Městského soudu Praha, protože je přesvědčen, že porušuje princip spravedlivého procesu dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Stěžovatel se domáhal u obecného soudu práva na náhradu škody, kdy požadoval od Ministerstva spravedlnosti zadostiučinění ve formě finanční částky za průtahy v řízení vedeném u Městského soudu Praha, protože v jeho žalobě nebylo po více než pěti letech vydáno ani prvoinstanční rozhodnutí. Ministerstvo nereagovalo v platné šestiměsíční lhůtě, takže stěžovatel následně podal žalobu. Ministerstvo spravedlnosti nezpochybnilo nárok stěžovatele za průtahy a nabídlo dohodu na finanční částku, na kterou stěžovatel přistoupil. Následně se ale ministerstvo odvolalo proti rozhodnutí o nákladech řízení a ty má podle rozhodnutí soudu uhradit stěžovatel, s čímž zásadně nesouhlasí.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
27. 5. 2010 9:00 - 27. 5. 2010 9:30
Sp. zn.: III. ÚS 1274/09
Soudce zpravodaj: Jiří Mucha
Navrhovatelé: T-Mobile Czech Republic, a. s., se sídlem Praha 4, Tomíčkova 2144/1
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2008 č. j. 66 Co 999/2008-37
(spravedlivý proces )
I. poschodí, senátní místnost č. 152

V ústavní stížnosti stěžovatelka poukazuje na skutečnost, že retroaktivní aplikace zákona je podle jejího názoru nepřípustná a je zásahem do práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a porušením čl. 36 odst. 1 Listiny. V uvedeném případě se jedná o rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě o úhradě nákladů exekutora v exekučním řízení, které bylo započato za účinnosti právní úpravy, která byla v průběhu exekučního řízení novou zákonnou předlohou změněna. Obecné soudy rozhodovaly o návrhu na zastavení exekuce pro nemajetnost povinného již za účinnosti nové právní úpravy, což mělo za následek, že exekutorovi byl povinen uhradit náklady ten, kdo exekuci požadoval. Podle stěžovatelky chyběla v novelizované podobě exekučního řádu  přechodná ustanovení týkající se potencionální zpětné aplikovatelnosti nové právní úpravy na rozhodování o nákladech řízení exekuce.