I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
4. 6. 2012 15:30 - 4. 6. 2012 16:00
Sp. zn.: I. ÚS 3438/11
Soudce zpravodaj: František Duchoň
Navrhovatelé: stěžovatel V. W., zast. JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem se sídlem Praha 5, Symfonická 1496/9
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2011, čj. 30 Cdo 1384/2011 - 74
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatel navrhuje zrušení označeného rozsudku Nejvyššího soudu pro porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a práva na rovné zacházení podle čl. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel požadoval náhradu za nemateriální újmu, která mu byla způsobena nezákonným vězněním v období od 1. 11. 1953 do 9. 5. 1955. Rozsudkem bývalého nižšího Vojenského soudu v Brně byl v roce 1954 uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti, neboť z náboženských důvodů odepřel vykonávat vojenskou službu. Za to byl odsouzen mj. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dva a půl roku. Rozsudkem Nejvyššího soudu ČR z roku 2003 byl výše označený rozsudek zrušen pro porušení zákona v neprospěch stěžovatele. Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že skutek, pro který byl stěžovatel vojenským soudem uznán vinným a odsouzen, není trestným činem, proto stěžovatele obžaloby zprostil. Vojenský úřad pro právní zastupování Ministerstva obrany stěžovateli přiznal odškodnění za vykonanou vazbu a část trestu odnětí svobody ve výši cca 50.000,- Kč. Požadavek na úhradu morální a citové újmy ve výši 900.000,- Kč opakovaně odmítl, naposledy sdělením v roce 2006. Stěžovatel žádal o nárok na náhradu nemateriální újmy osob, které byly nevinně uvězněny ve stejném historickém období (padesátá léta 20. století) a dosáhly zrušení odsuzujícího rozsudku, resp. vyslovení soudní rehabilitace až počátkem 21. století. Obecné soudy těmto osobám poskytly soudní ochranu, na rozdíl od stěžovatele, u kterého tak došlo k jeho znevýhodnění a odepření zadostiučinění.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
4. 6. 2012 16:00 - 4. 6. 2012 16:30
Sp. zn.: I. ÚS 564/08
Soudce zpravodaj: František Duchoň
Navrhovatelé: stěžovatel V. K., zast. JUDr. Milanem Staňkem, advokátem se sídlem Brno, Kuřimská 42
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 1. 2008, čj. 2 To 121/2007 - 1368, a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. 10 T 6/2005
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatel navrhuje zrušení označených soudních rozhodnutí pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Vrchní soud v Olomouci, jako odvolací soud, zamítl odvolání stěžovatele proti rozsudku soudu prvního stupně, kterým byl stěžovatel v bodě 1) uznán vinným pokusem trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 8 odst. 1 k § 255 odst. 1, 3 trestního zákona (dále jen „TrZ“). Skutek měl spáchat tím, že jménem svého zaměstnavatele, Komerční banky, a. s., jako ředitel pobočky v Boskovicích, avaloval 11 směnek společnosti Česká privatizační, a. s., na celkový směnečný peníz 47.865.000 USD, tj. 1 291 493 430,- Kč. K avalování směnek za společnost Komerční banka, a. s., neměl oprávnění. Tímto jednáním mohl vystavit Komerční banku, a. s., nebezpečí povinnosti uvedený směnečný peníz zaplatit, neboť věděl, že spoluobviněný se pokusí směnky prodat třetím osobám. Za to byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let se zařazením do věznice s dozorem. Současně mu byl uložen trest zákazu činnosti v trvání pěti let, spočívající v zákazu výkonu zaměstnání spojeného se správou majetku.

Stěžovatel vznesl řadu argumentů proti způsobu, jakým obecné soudy prováděly dokazování a hodnotily jednotlivé důkazy. Tvrdil, že byl odsouzen, ačkoli soud neměl k dispozici 11 originálů směnek, na nichž by byl nesporně identifikován jeho podpis. Soud prvního stupně opřel skutkový závěr o výpovědi svědků, které stěžovatel nepovažuje za věrohodné. Soudy nevyvinuly podle stěžovatele žádnou činnost k prověření jejich věrohodnosti a nikdy nebylo prokázáno, že by od nich převzal směnky a ty jim orazítkované a podepsané vrátil, poukazoval také na rozpory ve výpovědích svědků.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
4. 6. 2012 16:30 - 4. 6. 2012 16:45
Sp. zn.: I. ÚS 515/12
Soudce zpravodaj: František Duchoň
Navrhovatelé: stěžovatel J. Ch., zast. Mgr. Katarzynou Siwou, advokátkou se sídlem Český Těšín, Hlavní třída 87/2
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti příkazu Okresního soudu v Karviné ze dne 12. 12. 2011, sp. zn. 0 Nt 1741/2011
(příkaz k domovní prohlídce; neodkladnost úkonu)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatel navrhuje zrušení označeného příkazu Okresního soudu v Karviné pro porušení čl. 2 odst. 2, čl. 7 odst. 1, čl. 12 odst. 1, 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uvedeným příkazem soudkyně okresního soudu nařídila prohlídku bytu a přilehlých prostor k tomuto bytu náležejících, který užívá stěžovatel jako nájemník. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Karviné – pobočka v Havířově podal návrh na vydání příkazu k domovní prohlídce označené nemovitosti s tím, že Policie České republiky prověřuje důvodné podezření ze spáchání zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku a přečinu nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr.zákoníku, kterého se měl dopustit stěžovatel. V průběhu prověřování stěžovatel vydal střelby schopnou zbraň, kterou měl v držení, ačkoli nikdy nebyl a není držitelem příslušného zbrojního průkazu. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že ačkoli byla domovní prohlídka provedena před zahájením trestního stíhání, napadený příkaz k domovní prohlídce neobsahuje zdůvodnění provedení tohoto úkonu jako neodkladného, podle § 160 odst. 4 TrŘ. Z odůvodnění napadeného příkazu je patrno, že podmínka náležitého zkoumání neodkladnosti není v projednávané věci podle stěžovatele vůbec splněna, čímž došlo k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
4. 6. 2012 16:45 - 4. 6. 2012 17:00
Sp. zn.: I. ÚS 303/12
Soudce zpravodaj: František Duchoň
Navrhovatelé: stěžovatelka J. V., zast. Mgr. Martinem Červinkou, advokátem se sídlem Česká Třebová, Čechova 396
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 11. 2011, sp. zn. 37 Co 277/2011
(vyloučení věcí z exekučního řízení; náklady řízení)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatelka navrhuje zrušení uvedeného usnesení, vydaného v řízení o vyloučení věcí z exekuce, v němž byla jako žalobkyně úspěšná. Zmíněným usnesením byl Krajským soudem v Brně, jako soudem odvolacím, změněn výrok rozsudku Okresního soudu v Blansku o nákladech řízení tak, že žádnému z účastníků nárok na náhradu řízení před soudy obou stupňů nenáleží. Stěžovatelka uvedla, že odvolací soud tímto rozhodnutím, které není řádně odůvodněno, zasáhl do jejího práva vlastnit majetek, práva na spravedlivý proces a rovněž do jejího legitimního očekávání, že pokud obhájí své porušené právo, nebude nucena platit náklady řízení. Napadené rozhodnutí je podle ní výsledkem odepření spravedlnosti a libovůle ze strany soudu, protože žádným svým jednáním nedala příčinu k tomu, aby bylo do její majetkové sféry zasahováno ze strany žalované (Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR). Krajský soud konstatoval, že bylo na stěžovatelce, aby již ve stadiu rozhodování o návrhu na vyloučení věcí z exekuce předložila listinné důkazy, kterými posléze u soudu prokazovala své vlastnické právo k většině movitých věcí, kterých se řízení týkalo. Stěžovatelka s uvedeným odůvodněním nesouhlasí a tvrdí, že při provádění exekuce soudním exekutorem v jejím bytě dokládala vlastnictví sepisovaných věcí. Již při příchodu soudního exekutora namítala, že povinný se v jejím bytě nezdržuje a nemá tam bydliště, což doložila rozhodnutím městského úřadu. Vykonavatelé soudního exekutora však prohlásili, že nebudou nic řešit na místě a že si stěžovatelka má podat návrh na vyškrtnutí sepsaných věcí u exekutora. Ten posléze její návrh zamítl. Stěžovatelka ve svém vyjádření k odvolání žalované uvedla, že již při soupisu věcí jasně uvedla, že tam povinný žádné věci nemá, že zde nemá ani bydliště či pobyt a toto uvedla i exekutorovi v rámci svého návrhu na vyškrtnutí věcí.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
7. 6. 2012 9:30 - 7. 6. 2012 10:00
Sp. zn.: II. ÚS 1143/12
Soudce zpravodaj: Dagmar Lastovecká
Navrhovatelé: S. Y.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu v Praze ze dne 17. 4. 2003 č. j.088936/2002-631(Čer/G
(právo na spravedlivý proces - ustanovení opatrovníka)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatel se se domáhá zrušení rozhodnutí ČTÚ, protože je přesvědčen, že jím byly porušeny čl. čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Uvedeným rozhodnutím byla stěžovateli uložena povinnost uhradit společnosti RadioMobil a.s. (Mobile Czech Republic a.s.) částku 8 177,10 Kč. Stěžovatel rovněž navrhuje, aby mu byla přiznána náhrada nákladů právního zastoupení, jelikož mu jeho majetkové poměry – i s ohledem na probíhající srážky ze mzdy – neumožňují hradit právní pomoc advokáta. Stěžovatel namítá, že napadené rozhodnutí mu nebylo nikdy řádně doručeno, stejně jako nebyl nikdy informován o probíhajícím řízení před ČTÚ. O existenci napadeného rozhodnutí se dověděl až v souvislosti s exekučním příkazem k provedení exekuce srážkami ze mzdy, který byl soudním exekutorem doručen zaměstnavateli stěžovatele. Stěžovatel ČTÚ vytýká, že neprojevil náležitou aktivitu při hledání místa jeho pobytu za účelem doručování písemností a omezil se pouze na dotaz na pobyt stěžovatele u cizinecké policie, která správnímu orgánu oznámila, že stěžovateli zanikl přechodný pobyt na území České republiky. Stěžovateli bylo opětovně vystaveno vízum pro pobyt v České republice a od toho dne se trvale zdržuje na území České republiky, takže podle něj nebyl důvod pro ustanovení opatrovníka.  

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
7. 6. 2012 10:00 - 7. 6. 2012 10:30
Sp. zn.: III. ÚS 169/12
Soudce zpravodaj: Jiří Mucha
Navrhovatelé: I. M.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. října 2011 sp. zn. 9 To 387/2011 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. srpna 2011 sp. zn. 1 T 76/2009
(právo na spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

Stěžovatelka se domáhá zrušení označených soudních rozhodnutí a tvrdí, že jimi byla porušena její ústavně zaručená základní práva uvedená v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 bylo podle § 330 odst. 1 trestního řádu (dále jen „tr. ř.“) s použitím § 83 odst. 1 trestního zákoníku rozhodnuto, že stěžovatelka vykoná trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze s tím, že se podle § 56 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku pro účely výkonu trestu zařazuje do věznice s dozorem. Stěžovatelka poukazuje na to, že proti citovanému usnesení obvodního soudu podala v rámci veřejného zasedání do protokolu stížnost s tím, že ji prostřednictvím svého obhájce odůvodní poté, co jí bude toto usnesení o tzv. přeměně trestu doručeno. Odůvodnění stížnosti pak bylo obhájcem sepsáno a bylo doručeno obvodnímu soudu. Obvodní soud však odůvodnění stížnosti městskému soudu nedoručil, načež ten o předmětné stížnosti rozhodl jako o neodůvodněné. Oba dotčené soudy stěžovatelka na toto opomenutí obvodního soudu, který nedostatečně zajistil podklady pro rozhodnutí městského soudu, prostřednictvím svého obhájce upozornila, načež obvodní soud v odpovědi vysvětlil své pochybení tak, že předmětné odůvodnění stížnosti bylo omylem založeno do došlé pošty, a nikoliv do příslušného soudního spisu. Daným procesním pochybením byla stěžovatelka dle svých slov zkrácena na právu na obhajobu, v důsledku čehož bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, neboť se nemohla k věci vyjádřit a stížnostní soud se nemohl zabývat jejími námitkami.