IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
14. 6. 2010 9:30 - 14. 6. 2010 10:30
Sp. zn.: IV. ÚS 575/07
Soudce zpravodaj: Michaela Židlická
Navrhovatelé: Ing. Jan Jošt, zastoupený Mgr. Michalem Kojanem, advokátem AK v Praze 1, Pařížská 28
Řízení o ústavní stížnosti
(ústavní stížnost proti usnesení Nejvyšší soudu ze dne 30.1.2008 č.j. 25 Cdo 4531/2007-73, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2006 č. j. 13 Co 218/2006-49 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 1. 2006 č. j. 13 C 169/2005-29)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatel svojí ústavní stížností brojí proti rozhodnutím shora uvedených soudů, které v první fázi zamítly žalobu, kterou se domáhal proti České republice - Ministerstvu financí zaplacení částky 104.400 Kč s příslušenstvím, jež mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem v souvislosti s údajně protiústavní regulací nájemného a posléze v nečinnosti státu a státních orgánů, které neprojednaly, neschválily a nevydaly zvláštní právní předpis o nájemném.  Stěžovateli  tak vznikla škoda ve výši rozdílu mezi obvyklým nájemným stanoveným znaleckým posudkem, jenž si nechal vypracovat, a regulovaným nájemným, které žalobci platil jeho nájemník. Odvolací soud se poté ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně a stěžovatelovo dovolání bylo odmítnuto.

IV. senát - veřejné ústní jednání
15. 6. 2010 14:15 - 15. 6. 2010 16:00
Sp. zn.: IV. ÚS 2244/09
Soudce zpravodaj: Michaela Židlická
Navrhovatelé: Veronika Kočová a nezl. A.K. , právně zast. JUDr. Janem Pavlokem, Ph.D.
Řízení o ústavní stížnosti
( ústavní stížnost proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2009 č. j. 39 Co 255/2009-66 a rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 29. 4. 2009 sp. zn. 25 Nc 2016/2009)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatelky (matka a nezletilá dcera) podaly ústavní stížnost proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů, neboť se stěžovatelka - matka domnívá, že postupem těchto soudů došlo k porušení práva stěžovatelek na spravedlivý proces, k porušení práva na rodinný život, na výchovu dětí a zákazu diskriminace. Stěžovatelce-matce byla její dcera-rovněž stěžovatelka po porodu rozhodnutím soudu odebrána a odevzdána do péče dětského centra, a to z důvodu nevyhovujících bytových podmínek. Stěžovatelce nepřisvědčil ani odvolací soud. 

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
16. 6. 2010 10:00 - 16. 6. 2010 10:30
Sp. zn.: Pl. ÚS 3/09
Soudce zpravodaj: Eliška Wagnerová
Navrhovatelé: II. senát Ústavního soudu
Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Přezkoumávané akty: návrh II. senátu Ústavního soudu na zrušení ust. § 83a zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů
(posouzení ústavnosti prohlídky jiných prostor a pozemků)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

V řízení o ústavní stížnosti, které probíhalo před Ústavním soudem, vyjádřila stěžovatelka pochybnosti ohledně zákonnosti provedení domovní prohlídky i prohlídky jiných prostor, neboť byla toho názoru, že k jejich provedení nebyly splněny zákonné podmínky, a proto k těmto důkazům neměly obecné soudy vůbec přihlížet. Rozhodnutími obecných soudů totiž byla uznána vinnou ze spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, s podmíněným odkladem na dobu 2 roků.

II. senát Ústavního soudu, který o této ústavní stížnosti jednal, nepovažoval za ústavně konformní, aby trestní řád jako zákonný předpis upravující v trestních věcech stanovený postup (§ 82 a násl.) určoval podmínky, za nichž je přípustné narušit právo každého jednotlivce na soukromí výkonem domovní prohlídky (§ 83), odlišně (přísněji) než v případě výkonu prohlídky jiných prostor a pozemků (§ 83a), ačkoliv prohlídka jiných prostor nepochybně rovněž představuje zásah do práva každého jednotlivce na soukromí, a to v obdobném rozsahu jako v případě domovní prohlídky. Proto podal plénu Ústavního soudu návrh na zrušení § 83a odst. 1 trestního řádu.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
16. 6. 2010 10:30 - 16. 6. 2010 11:00
Sp. zn.: I. ÚS 2859/09
Soudce zpravodaj: Eliška Wagnerová
Navrhovatelé: Doc. Ing. Lubomír Slunský, CSc., zast. JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem Sokolská 60, Praha 2
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2009 sp. zn. 7 Tdo 768/2009, rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 2. 2009 č. j. 6 To 83/2008-13702, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 4. 2008 č. j. 35 T 8/2003-13328
(přiměřenost délky trestního řízení)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení svých základních práv, které spatřuje v několika aspektech. Obecným soudům vytýkal nepřiměřenou délku trestního řízení, když jeho délku v trvání 14 let nelze podle něj označit jinak než za extrémně nepřiměřenou. Stěžovatel v této souvislosti polemizoval s argumentací obsaženou v odůvodnění napadených rozhodnutí vrchního soudu a posléze i Nejvyššího soudu, kdy odmítly možnost zastavení takového řízení dle ust. § 11 odst. 1 písm. j) tr. řádu. Stěžovatel je naopak toho názoru, že v jeho případě lze spatřovat výjimečné okolnosti, které měly vést obecné soudy k zastavení trestního řízení trvajícího déle než 14 let. Mimo jiné proto, že veřejný zájem na jeho potrestání zřetelně poklesl a rovněž proto, že celkový vývoj společnosti v ekonomické oblasti, či v oblasti právní úpravy podnikatelské činnosti, se ve srovnání s 90. léty podle stěžovatele posunul zřetelně vpřed. Stěžovatel uplatnil námitku ohledně porušení svého práva na spravedlivý proces, které spatřuje ve vadném právním posouzení skutku a v nesprávném hodnocení stupně společenské nebezpečnosti skutku, které podle stěžovatele vedlo k nesprávnému užití kvalifikované skutkové podstaty. Krajský soud v Ostravě uznal stěžovatele vinným trestným činem zpronevěry a trestným činem podvodu, za což byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let nepodmíněně.

Stěžovatelé tvrdí, že obecné soudy porušily jejich základní práva nesprávnou interpretací obsahu nájemní smlouvy, kterou uzavřel v roce1998 jejich právní předchůdce (pronajímatel) a vedlejší účastník řízení (nájemce). Obecné soudy dovodily, že při výpočtu ceny nájemného vycházeli  účastníci  smlouvy ze základní  ceny pozemků, tzn. že nájem byl  dohodnut ve výši 2 % ze základní ceny zemědělských pozemků, tedy z ceny stanovené v příloze č. 16 k vyhlášce Ministerstva financí č. 279/1997 Sb., o oceňování majetku (oceňovací vyhláška) a to bez jakýchkoliv dalších přirážek či srážek. Stěžovatelé především uvádějí, že jejich právní předchůdce uveden v omyl ohledně výše ceny pronajímaných pozemků a namítají i řadu dalších nedostatků při vzniku smlouvy. Rozpor s ústavním pořádkem pak shledávají v tom, že obecné soudy svým postupem neposkytly ochranu jejich právům dle čl. 36 odst. 1 Listiny.