Plénum - veřejné ústní jednání
1. 7. 2010 9:00 - 1. 7. 2010 12:00
Sp. zn.: Pl. ÚS 9/07
Soudce zpravodaj: Jiří Mucha
Navrhovatelé: skupina senátorů Senátu Parlamentu České republiky
Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Přezkoumávané akty: návrh na zrušení § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku
sněmovna

Skupina senátorů Parlamentu ČR navrhuje zrušit § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a k jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě") a žádá Ústavní soud, aby svým nálezem konstatoval dlouhodobou nečinnost zákonodárného sboru spočívající v nepřijetí zvláštního právního předpisu upravujícího nakládání s majetkem, jehož původním vlastníkem byly církve, náboženské společnosti, řeholní řády a kongregace.

Podle uvedeného ustanovení nelze tento majetek převádět do vlastnictví jiným osobám do přijetí zákonů o tomto majetku. Z ustanovení § 29 zákona o půdě podle senátorů vyplývá, že nebylo vůlí zákonodárce řešit problematiku tzv. církevních restitucí prostřednictvím zákona o půdě. Vzhledem k tomu, že nezanedbatelná část majetku, představujícího zemědělskou a lesní půdu, popř. další majetek, na jehož restituci se vztahoval zákon o půdě, patřila původně do vlastnictví církví, náboženských společností, řeholních řádů a kongregací, vyjádřil zákonodárce v zákonu o půdě explicitně, že tento bývalý církevní majetek bude řešen v jiných zákonech, které teprve budou přijaty. Zákonodárce zřejmě podle senátorů v době přijetí zákona o půdě předpokládal, že k přijetí těchto zvláštních zákonů, jejichž předmětem bude i širší problematika postavení církví, vztahu církví a státu, financování církví a v souvislosti s tím i restituce původního církevního majetku, dojde v historicky krátkém časovém období. Z toho důvodu má ustanovení § 29 zákona o půdě tzv. blokační charakter, neboť s tímto majetkem nelze nakládat (nelze jej převádět jiným osobám). Zároveň lze podle skupiny senátorů konstatovat dlouhodobou – protiústavní – nečinnost zákonodárného sboru spočívající v nepřijetí zvláštního právního předpisu upravujícího nakládání s majetkem, jehož původními vlastníky byly církve, náboženské řády a kongregace.

Skupina senátorů je přesvědčena, že Ústavní soud by měl uvedenou normu zrušit pro rozpor s ústavním pořádkem.  Navrhovatelé zdůrazňují, že nepovažují za protiústavní samotné znění ustanovení § 29 zákona o půdě v podobě, ve které bylo přijato a v době, ve které bylo přijato. Za protiústavní však považují stav, kdy nedošlo k naplnění legitimního očekávání na straně církví a náboženských společností, jak již dříve konstatoval Ústavní soud. Nenaplněním tohoto svojí povahou pouze překlenovacího ustanovení v důsledku dlouhodobé nečinnosti zákonodárce byl zakonzervován stav, který měl být toliko přechodný, a to na dobu přesahující, v době podání návrhu, patnáct let. Tím mají být, podle navrhovatelů, rovněž porušena práva zejména obcí, které část původního církevního majetku po tuto dobu spravují a nemohou s ním dále nakládat. Podle navrhovatelů tedy porušuje uvedené ustanovení, respektive jeho nenaplnění, čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky, čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 1, odst. 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Plénum - veřejné ústní jednání
1. 7. 2010 14:00 - 1. 7. 2010 16:00
Sp. zn.: Pl. ÚS 14/10
Soudce zpravodaj: Dagmar Lastovecká
Navrhovatelé: SCA Packaging Česká republika, s.r.o., Středočeská plynárenská , a.s., RWE Energie, a.s.
Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Přezkoumávané akty: návrh na zrušení § 192 odst. 1, § 198 odst. 1, § 199 odst. 1 a § 201 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů
(z důvodu tvrzení protiústavnosti návrhu na zrušení § 192 odst. 1, § 198 odst. 1, § 199 odst. 1 a § 201 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů)
sněmovna

Ústavní soud obdržel ústavní stížnosti shora citovaných navrhovatelů proti rozhodnutím insolvenčního správce dlužníka, a proti postupu Městského soudu v Praze v rámci uvedených insolvenčních řízení, spojených s návrhem na zrušení § 192 odst. 1, § 198 odst. 1, § 199 odst. 1 a § 201 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „insolvenční zákon“). Plénum Ústavního soudu spojilo všechny návrhy shora citovaných navrhovatelů a věc je vedena pod sp. zn. II. ÚS 1412/09. Navrhovatelé požadují z důvodu protiústavnosti zrušení nejprve § 192 odst. 1 věty první a věty za středníkem insolvenčního zákona, dle kterého: „Dlužník a insolvenční správce mohou popírat pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek; jednotliví věřitelé toto právo nemají." Napadené ustanovení obsahuje taxativní výčet okruhu osob, které mají právo popírat pohledávky. Seznatelnost této normy je podle nich posílena výslovným uvedením, že jednotliví věřitelé (tedy i navrhovatelé) toto právo nemají. Navrhovatelé rovněž napadají ustanovení § 198 odst. 1 a ustanovení § 199 odst. 1 insolvenčního zákona, stejně jako ustanovení § 201 odst. 1 tohoto zákona. Za protiústavní považují uvedené předpisy dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který garantuje právo na soudní a jinou právní ochranu.