III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
28. 6. 2011 13:30 - 28. 6. 2011 14:00
Sp. zn.: III. ÚS 1203/11
Soudce zpravodaj: Vladimír Kůrka
Navrhovatelé: P. R.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti výroku II. usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 2. 2011 č. j. 14 Co 83/2011-42 za účasti Patrika Račka, jako vedlejšího účastníka
(spravedlivý proces - náklady řízení)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

Stěžovatel je přesvědčen, že výrokem II. shora označeného usnesení Krajského soudu v Plzni jako soudu odvolacího bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 a odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Dle § 142 občanského soudního řádu vzniká účastníku soudního řízení, který byl ve věci plně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení. Nepřiznání náhrady nákladů řízení plně úspěšnému účastníku řízení, který se navíc mohl domáhat svého práva pouze soudní cestou je dle stěžovatele porušením práva na soudní ochranu a porušením zásady rovnosti účastníků soudního řízení. Stěžovatel je rovněž přesvědčen, že chybějící odůvodnění rozhodnutí o nákladech řízení zakládá porušení práva na spravedlivý proces obsaženého v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Na základě návrhu stěžovatele byl zastaven výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy stěžovatele pro dlužné a běžné výživné.

II. senát - veřejné ústní jednání
28. 6. 2011 14:00 - 28. 6. 2011 16:00
Sp. zn.: II. ÚS 1518/10
Soudce zpravodaj: Jiří Nykodým
Navrhovatelé: H. M., zastoupená JUDr. Milanem Vašíčkem, advokátem, se sídlem v Brně
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2010, sp. zn. 25 Cdo 3556/2007
(Vztah odpovědnosti státu za škodu způsobenou porušením evropského práva a za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem - odůvodnění rozhodnutí.)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno její základní právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny, a v důsledku toho bylo též porušeno i její právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem podle čl. 36 odst. 3 Listiny. Žalobkyně (stěžovatelka) se soudně domáhala náhrady škody vůči státu ve výši 72.454,68 Kč způsobené nesprávným úředním postupem Ministerstva zdravotnictví, které schválilo výsledky dohodovacího řízení pro rok 2003 a 2004 bez ujednání o výši bodu pro odbornost porodní asistentky (921), kterou žalobkyně vykonávala i v letech 2003 a 2004, čímž bylo její nestátní zdravotnické zařízení vyloučeno ze systému zdravotního pojištění. Žaloba na náhradu byla škody zamítnuta se závěrem, že nebyl naplněn základní předpoklad pro vznik odpovědnosti státu za tvrzenou škodu. Odvolací soud uvedl, že výsledek dohodovacího řízení (včetně posouzení jeho souladu s právními předpisy a veřejným zájmem) vyhlášený ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví, představuje pro určitou oblast regulaci cen, závaznou pro zdravotnická zařízení a zdravotní pojišťovny, a je výsledkem procesu, jenž lze označit za normotvorný. Vyhlášený výsledek se tedy neodvíjí od úředního postupu a proces jeho vzniku nemůže založit odpovědnost státu za tvrzenou škodu. Odvolací soud neshledal, že by v dané věci vyvstala potřeba výkladu komunitárního práva, kterou by musel řešit Evropský soudní dvůr. 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
28. 6. 2011 14:00 - 28. 6. 2011 15:00
Sp. zn.: IV. ÚS 2842/10
Soudce zpravodaj: Vlasta Formánková
Navrhovatelé: R. K., zastoupená JUDr. Pavlou Nechanickou, advokátkou se sídlem Praha 1, Vodičkova 15,
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. července 2010 č. j. 1 Co 143/2010-277 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. prosince 2009 č. j. 37 C 141/2006-252
(právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, ochrana osobnosti - promlčení)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

Stěžovatelka se domáhá zrušení uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena její základní práva zakotvená zejména v čl. 10 odst. 2 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelka spatřuje porušení svých základních práv zejména ve skutečnosti, že obecné soudy svá rozhodnutí opřely o právní názor, podle kterého je nárok na náhradu nemajetkové újmy v penězích ve smyslu stanovení § 13 odst. 2 občanského zákoníku právem, které podléhá promlčení a proto v důsledku vznesené námitky promlčení ze strany vedlejších účastníků řízení žalobu zamítly. Stěžovatelka tvrdí, že ačkoli jak v řízení před soudem prvního stupně, tak před soudem odvolacím opakovaně namítala, že výkon práva vznesení námitky promlčení je v daném případě s ohledem na všechny okolnosti případu v rozporu s dobrými mravy, soudy k témuž názoru nedošly.

Stěžovatelka se domáhala po žalovaném (vedlejší účastník) náhrady nemajetkové újmy ve výši 4. 800 000,- Kč a ve výši 100 000,- Kč vůči dalšímu žalovanému. Stěžovatelka žalobu opírala o skutečnost, že jak vedlejší účastník řízení, tak žalovaný byli uznáni vinnými ze spáchání trestného činu podle ustanovení § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, k ustanovení § 219 odst. 1 a 2 písm. h) trestního zákona tím, že navedli k úmyslnému usmrcení dcery stěžovatelky v úmyslu získat majetkový prospěch a byli odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání 15 let se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou.  

Stěžovatelka v této souvislosti zejména poukazuje na skutečnost, že rozhodnutí občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ve věci promlčitelnosti práva na náhradu nemajetkové újmy podle ustanovení § 13 odst. 2 občanského zákoníku bylo přijato až více než dva roky poté, kdy podala žalobu a proto jí nelze klást za vinu, že neuplatnila svůj nárok v tříleté promlčecí lhůtě od zásahu do jejího práva. Dle názoru stěžovatelky obecné soudy v daném případě při svém rozhodování posuzovaly otázku rozporu s dobrými mravy velmi formalisticky.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
28. 6. 2011 14:00 - 28. 6. 2011 14:30
Sp. zn.: II. ÚS 207/11
Soudce zpravodaj: Eliška Wagnerová
Navrhovatelé: Tafonco a.s., se sídlem Areál Tatry 1448/5, Kopřivnice, zastoupené JUDr. Jiřím Rakem, advokátem se sídlem Štefánikova 58/31, Kopřivnice
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 9. 2010 č. j. 10 Co 645/2010-53, a proti výroku II. usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 20. 4. 2010 č. j. 55 EXE 62/2010-22
(Spravedlivý proces)
sněmovna

Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení uvedených rozhodnutí obecných soudů, neboť má za to, že jimi byla porušena její základní práva garantovaná čl. 36 odst. 1 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod a čl. 17 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelka spatřuje porušení svých základních práv zejména ve skutečnosti, že Krajský soud v Ostravě vydal napadené usnesení, aniž se podrobněji zabýval důkazy navrženými stěžovatelkou. K tomuto usnesení zaslala oprávněná prostřednictvím svého právního zástupce vyjádření, které však krajský soud stěžovatelce, ani jejímu právnímu zástupci nezaslal, ačkoliv odvolací soud k němu přihlédl. Tímto postupem došlo dle stěžovatelky k porušení jejího práva vyjádřit se ke všem prováděným důkazům a tedy i celkově k porušení jejího práva na spravedlivý proces, resp. práva na soudní ochranu. Stejně tak stěžovatelka nesouhlasí s postupem obecných soudů, které pouze podle dikce zákona (ust. § 146 o. s. ř.) přiznaly oprávněné nárok na náhradu nákladů řízení, aniž by přitom blíže zkoumaly okolnosti, za kterých byl návrh na nařízení výkonu rozhodnutí podáván. Takový postup (přepjatý formalismus při interpretaci ustanovení o. s. ř.) je dle stěžovatelky v rozporu s principy spravedlnosti.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
28. 6. 2011 14:30 - 28. 6. 2011 15:00
Sp. zn.: I. ÚS 864/11
Soudce zpravodaj: Eliška Wagnerová
Navrhovatelé: P. K., zastoupený JUDr. Milanem Jebavým, advokátem, se sídlem Italská 1274/8, 120 00 Praha 2
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2010 sp. zn. 10 To 578/2010 a rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 5. 10. 2010 sp. zn. 2 T 151/2009
(Presumpce neviny)
sněmovna

Stěžovatel se domáhá zrušení uvedených rozhodnutí Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kolíně s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva garantovaná v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítané porušení svých základních práv spatřuje v tom, že nalézací soud dle jeho názoru nerespektoval základní zásady trestního řízení, zejména při hodnocení důkazů nepostupoval v souladu s ust. § 2 odst. 6 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád – dále jen t. ř.), ve znění pozdějších předpisů, a nerespektoval rovněž zásady vyplývající z ust. § 5 t. ř., zejména zásadu presumpce neviny. Odvolací soud pak dle názoru stěžovatele při rozhodování o odvolání rozhodnutí nalézacího soudu řádně nepřezkoumal a nepostupoval v souladu se shora uvedenými zásadami.

Dle názoru stěžovatele skutečnost, že připustil, že s vozem jel, podrobil se všem úkonům včetně dechové zkoušky, při výslechu téže noci doznal, že před jízdou pil pivo a vodku, jakož i to, že si vzal auto bez vědomí majitele, neboť klíčky k němu jsou volně přístupné, nijak neprokazuje, že by vozidlo skutečně řídil. Rozhodnutí o vině tak bylo opřeno o vlastní doznání stěžovatele krátce po činu, které učinil poté, co celou noc strávil na Policii ČR a nadýchal 3,2°% alkoholu, přičemž v hlavním líčení tuto výpověď odvolal. Žádný jiný důkaz z provedeného dokazování nevyplynul, a to ani z výpovědi policistů.  Stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud uvedená rozhodnutí svým nálezem zrušil.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
28. 6. 2011 15:00 - 28. 6. 2011 16:00
Sp. zn.: IV. ÚS 3480/10
Soudce zpravodaj: Vlasta Formánková
Navrhovatelé: P.N., zastoupen Mgr. Gabrielou Nejedlíkovou, advokátkou advokátní kanceláře se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Husova 2
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost směřující proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 2382/2009-167 ze dne 15. září 2010, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 501/2008-139 ze dne 14. listopadu 2008 a proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě č. j. 28 C 152/2007-96 ze dne 11. března 2008
(právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst.1 Listiny základních práv a svobod)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

Stěžovatel navrhuje zrušení citovaných rozhodnutí z toho důvodu, že je přesvědčen, že jimi došlo k zásahu do jeho práva na spravedlivý proces a soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 90 Ústavy České republiky. Stěžovatel odmítal zaplatit za poskytnutí právních služeb sjednanou částku. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že dodatek ke smlouvě o poskytnutí právních služeb sjednaný mezi žalobcem a stěžovatelem, v němž byla sjednána žalovaná odměna, je neplatný, přičemž tuto skutečnost od počátku v soudním řízení namítal. Stěžovatel dále uvádí, že nebyly provedeny jím navrhované důkazy fakturami za poskytnutou právní pomoc a označeným usnesením představenstva ČAK, jež stěžovatel považoval za významné z hlediska úvahy, zda dodatek smlouvy o poskytnutí právní služby je neplatným právním úkonem pro rozpor s dobrými mravy, a že hodnocení obecných soudů o přiměřenosti sjednané odměny nemělo žádnou oporu v provedeném dokazování, neboť v tomto směru nebyl soudy proveden žádný důkaz.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
30. 6. 2011 8:30 - 30. 6. 2011 9:00
Sp. zn.: I. ÚS 1920/10
Soudce zpravodaj: Ivana Janů
Navrhovatelé: Elektrospoj, s.r.o. Jičín, zast. JUDr. Janem Machem, advokátem Vodičkova 28, Praha 1
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Rozsudek KS v Hradci Králové ze dne 20.11.2006 sp.zn. 33 Cm 65/65/2003, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6.3.2008 sp.zn. 2 Cmo 44/2007 a usnesení NS ze dne 28.4.2010 sp.zn. 23 Cdo 2897/2008
(právo na spravedlivý proces )
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Rozsudkem Vrchního soudu v Praze byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, kterým byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit částku 583 149,55 Kč s příslušenstvím. Usnesením Nejvyššího soudu bylo dovolání stěžovatele odmítnuto. Stěžovatel je přesvědčen, že postupem obecných soudů bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Žalobce se proti stěžovateli domáhal zaplacení výše označené částky. Stěžovatel pohledávku žalobce uznal, avšak současně tvrdil, že proti ní započetl svůj nárok na náhradu škody v částce 589 980,- Kč. Žalobce podle něj odpovídal ve smyslu § 373 a násl. obchodního zákoníku za škodu, kterou stěžovateli způsobil dodáním vadného materiálu. Stěžovatel si objednal u žalobce materiál, ale dodané množství ani kvalita neodpovídaly objednávce.

I. senát - veřejné ústní jednání
30. 6. 2011 9:00 - 30. 6. 2011 9:30
Sp. zn.: I. ÚS 329/08
Soudce zpravodaj: Ivana Janů
Navrhovatelé: Prof. Dr. P.P., zast. advokátem JUDr. Jiřím Rubkem, Sukova 1307, Říčany
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26.6.2007 sp.zn. 15 Co 148/2007, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 16.10.2006 čj. 11 C 278/2003-99 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20.12.2006 čj. 11 C 278/2003-108
(Právo na spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatel se ohrazuje proti označeným rozhodnutím obecných soudů, jimž vytýká porušení svého práva na rovné zacházení, na spravedlivý proces, jakož i práva, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. Porušení práva na spravedlivý proces stěžovatel spatřuje v tom, že vedlejšího účastníka označovaly soudy plnými tituly, zatímco stěžovatele jenom jménem a příjmením; argumenty vedlejšího účastníka soudy bez dalšího podle stěžovatele plně akceptovaly, zatímco argumenty stěžovatele bez logického vysvětlení odmítly, nebo se jimi nezabývaly či je zamlčely; vedlejší účastník byl opakovaně vyzýván k doplnění tvrzení, ale vůči stěžovateli dle jeho názoru naopak volily soudy striktní přístup. Porušení práva na spravedlivý proces stěžovatel spatřuje rovněž v údajných manipulacích se skutečnostmi obsaženými ve spise a namítá existenci průtahů v řízení, vysokou benevolenci vůči vedlejšímu účastníku a naopak nelogické posouzení námitek stěžovatele jako nepravdivých. Stěžovatel rovněž dovozuje, že tvrzení vedlejšího účastníka nebylo možno považovat za nesporná.