II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
12. 7. 2011 9:00 - 12. 7. 2011 9:10
Sp. zn.: II. ÚS 2870/10
Soudce zpravodaj: Jiří Nykodým
Navrhovatelé: D. V., zastoupený opatrovníkem Ing. V.V., právně zastoupeného Mgr. Vladimírem Kyrychem, advokátem, se sídlem AK v Brně
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení MS v Brně ze dne 16. července 2010, č. j. 105 Nc 13371/2007, dále proti příkazu k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora Mgr. Jaroslava Homoly, Exekutorský úřad Brno-město ze dne 13. dubna 2010, č. j. 030 Ex 18978/07-18, dále soudního příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 13. dubna 2010, č. j. 030 Ex 19534/07-18, dále příkkazu soudního exekutora ze dne 13. dubna 2010, č. j. 030 Ex 31562/07-15, dále příkazu k úhradě nákladů soudního exekutora ze dne 13. dubna 2010, č. j. 030 Ex 31563/07-15, a a konečně příkazu k úhradě nákladů sexekuce soudního exekutora ze dne 13. dubna 2010/07-18
(Porušení práva na spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatel se se domáhá zrušení uvedeného rozhodnutí Městského soudu v Brně a příkazů k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora s tím, že jimi bylo porušeno právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Městský soud v Brně usneseními nařídil na majetek povinného (stěžovatele) exekuci k uspokojení pohledávek oprávněného (Dopravní podnik města Brna, a. s.), jejímž provedením pověřil soudního exekutora. Soudní exekutor celkem 5 výzvami stěžovatele ke splnění povinností stanovených v exekučních titulech. Na základě těchto výzev uhradil povinný částky ve výši jistiny jednotlivých pohledávek a náklady jednotlivých nalézacích řízení. Městský soud v Brně k návrhu povinného usnesením v zájmu hospodárnosti řízení spojil všechny výše uvedené a u něj vedené věci. Vzhledem k tomu, že povinný splnil svoji povinnost zaplatit oprávněnému jistinu jednotlivých požadovaných pohledávek a náklady jednotlivých nalézacích řízení, vyzval povinný soudního exekutora k vyčíslení nákladů oprávněného v exekučním řízení a k vyčíslení nákladů exekuce. Na základě této výzvy vydal soudní exekutor pět příkazů k úhradě nákladů exekuce. Dle názoru stěžovatele je i soudní exekutor vázán zásadou hospodárnosti ve smyslu § 112 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, projevující se v možnosti spojit věci, které spolu souvisejí. Tím, že soudní exekutor takto nepostupoval a dokonce ani nerespektoval rozhodnutí soudu, kterým byla exekuční řízení spojena, porušil podle stěžovatele rovnost stran exekučního řízení, neboť oprávněnému vznikla na úkor stěžovatele možnost vyúčtovat si místo jedněch nákladů exekuce, náklady exekuce pětkrát.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
12. 7. 2011 9:15 - 12. 7. 2011 9:25
Sp. zn.: II. ÚS 1235/11
Soudce zpravodaj: Jiří Nykodým
Navrhovatelé: Ž. M., zastoupená Mgr. Kateřinou Hrubou, advokátkou, se sídlem v Praze
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. Ncp 1267/2010-54 ze dne 24. ledna 2011
(Náhrada nemajetkové újmy v peněžité formě)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatelka je přesvědčena, že Vrchní soud v Olomouci porušil její základní práva podle čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod a podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. K porušení mělo dojít tím, že soud své rozhodnutí nijak neodůvodnil, proto se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení, kterým bylo rozhodnuto, že ve věci žaloby stěžovatelky o náhradu nemajetkové újmy v penězích ve výši 1.000.000 Kč jsou věcně příslušné okresní soudy. Stěžovatelka namítá, že s ohledem na to, že celý svůj nárok uplatnila v režimu osobnostních práv, je k jeho projednání věcně příslušný krajský soud, neboť jiné řešení neodpovídá realizací jejích žalobních nároků. Napadeným usnesením je nucena, aby absolvovala dvě paralelní řízení u soudů různých stupňů. Stěžovatelka ještě před vydáním rozhodnutí obou stupňů předložila důkladnou argumentaci, odkazující na relevantní judikaturu, ale Vrchní soud v Olomouci s ní nijak nevypořádal, neboť své rozhodnutí vůbec neodůvodnil.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
12. 7. 2011 13:30 - 12. 7. 2011 14:00
Sp. zn.: I. ÚS 3622/10
Soudce zpravodaj: Eliška Wagnerová
Navrhovatelé: I. P., zastoupená Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem Poštovní 2, 728 95 Ostrava
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 9. 2010 sp. zn. 5 To 400/2010 a proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 19. 5. 2010 sp. zn. 5 T 166/2009
(Presumpce neviny)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

Stěžovatelka se domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno její základní právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že hodnocení důkazů v projednávané věci přestavuje exces, který je v rozporu s principy právní logiky. Uznána vinnou byla podle ní za stavu naprosté důkazní nouze, a proto závěr o vině představuje podle jejího přesvědčení svévoli soudní moci. Stěžovatelka pracovala v prodejně obchodního řetězce a byla označena za pachatelku krádeže z pokladny. Podle stěžovatelky je pravda, že v inkriminovanou dobu vstoupila pod heslem koordinátorky do pokladny, podle ní ale nebylo prokázáno, že by v danou chvíli odcizila finanční prostředky. Odsuzující rozsudek chápe stěžovatelka jako křivdu a selhání soudního systému, když byla odsouzena bez jakýchkoliv důkazů. Uvedeným postupem byla stěžovatelka dle svého názoru ukrácena na svých základních právech.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
12. 7. 2011 14:00 - 12. 7. 2011 14:15
Sp. zn.: I. ÚS 562/11
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: L. P.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 1. 2010, č. j. 26 C 248/2009-51, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2010, č. j. 22 Co 370/2010-77
(nemajetková újma)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatel byl jako poškozený účastníkem trestního řízení, v němž došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť věc nebyla soudem projednána a rozhodnuta v bez zbytečných průtahů. Šlo o trestní řízení vedené proti stěžovatelově bývalé manželce pro maření výkonu rozhodnutí, kterým byl nařízen jeho styk s nezletilým synem. Samotné konstatování porušení práva shledal obvodní soud za nedostačující. Celková délka řízení přesahovala 14 let. Soud trestní věc zhodnotil jako skutkově složitou, neboť prováděl obšírně dokazování svědeckými výpověďmi a zároveň zhodnotil význam řízení pro stěžovatele jako malý, neboť stěžovatel nebyl v řízení v pozici souzeného, ale poškozeného. Za výchozí základ výpočtu výše náhrady nemajetkové újmy za průtahy stanovil obvodní soud částku 5.000,- Kč za každý rok, po které trvalo řízení déle, než by bylo možno považovat za přiměřené k projednání a rozhodnutí věci. Při stanovení výše odškodného soud poukázal na schodek státního rozpočtu 150 miliard Kč. Městský soud následně přisvědčil stěžovateli v tom, že odpovídající náhradou za jeden rok nepřiměřené délky řízení je částka 15.000,- Kč (nikoliv tedy 5.000,- Kč) s tím, že poukaz na schodek státního rozpočtu jsou v tomto směru irelevantní. Podle městského soudu lze v zásadě souhlasit se stěžovatelem, že částka 225.000,- Kč je správná a odpovídá tomu, že řízení probíhalo celkem po dobu 16 let (od roku 1994 do roku 2010), a že taková délka řízení je mimo vší pochybnost nepřiměřená. Městský soud však tuto částku zkrátil o 50 %; vzal v úvahu to, že řízení nakonec probíhalo ve dvou stupních, věc byla do určité míry složitá a význam sporu pro stěžovatele není značný.

Stěžovatel rozporuje názor obecných soudů, že význam trestní věci pro něj nebyl značný. Poukázal na bezprostřední souvislost předmětného trestního řízení pro maření soudem upraveného styku stěžovatele se synem s řízením o úpravě synovy výchovy. S poukazem na názor tehdejšího vrchního státního zástupce pak stěžovatel argumentoval tím, že pokud by matka dítěte byla včas v předmětném trestním řízení potrestána, pak by již k dalšímu maření výkonu soudního rozhodnutí o styku stěžovatele se synem nedocházelo. Podle stěžovatele nebyla jeho právům poskytnuta účinná ochrana. Stěžovatel rovněž namítá, že relevantní judikatura Evropského soud pro lidská práva potvrzuje, že při použití kompenzačních prostředků nápravy na vnitrostátní úrovni je důležité, aby o nich bylo rozhodováno s co největším urychlením.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
12. 7. 2011 14:00 - 12. 7. 2011 15:00
Sp. zn.: IV.ÚS 2687/10
Soudce zpravodaj: Vlasta Formánková
Navrhovatelé: V. L., zastoupen JUDr. Tomášem Kaiserem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Praze 1, Havlíčkova 15
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost směřující proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 26 C 509/2008-32 ze dne 4. prosince 2008
(právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

Stěžovatel uvádí, že bylo zasaženo do jeho práv vyplývajících z čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a domáhá se zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí. Obvodní soud pro Prahu 5 uložil stěžovateli rozsudkem zaplatit žalobkyni Český inkasní kapitál, a.s. částku 1.006,50 Kč se specifikovaným příslušenstvím. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že žalobkyni nikdy nic nedlužil a nedluží a že veškeré písemnosti v řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 5 mu byly doručovány na adresu, kde prokazatelně nebydlel a kde se ani v průběhu soudního řízení nezdržoval. O soudním řízení a o v záhlaví citovaném rozhodnutí se stěžovatel dozvěděl až ve chvíli, kdy mu bylo doručeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5, kterým proti němu byla na základě citovaného rozhodnutí nařízena exekuce.

Stěžovatel považuje uložení všech písemností v soudním řízení za neúčinné a dle ust. § 50c odst. 4 věta za středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudného řádu, účinného v době soudního řízení (dále jen "občanský soudní řád") nemělo toto uložení podle stěžovatele za následek fikci náhradního doručení. Obvodní soud pro Prahu 5 však přesto považoval veškerá doručení za účinná a soudní řízení má nyní za pravomocně skončené. Tento postup Obvodního soudu pro Prahu 5 je podle stěžovatele v rozporu nejen se zákonem, ale i s čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny, neboť v důsledku chybného doručování veškerých písemnosti ze strany soudu byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele, zejména právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a právo na spravedlivý proces. Stěžovatel je přesvědčen, že byl tímto nesprávným postupem soudu a vydáním napadeného rozsudku zbaven práva, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit k prováděným důkazům.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
12. 7. 2011 14:15 - 12. 7. 2011 14:30
Sp. zn.: I. ÚS 548/11
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: J.S.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 26. 5. 2008, č. j. 10C 359/2007-32, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 12. 2008, č. j. 57 Co 429/2008-61, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2010, č. j. 25 Cdo 3369/2009-109
(náhrada škody)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

V žalobě o náhradu škody na zdraví způsobené nemocí z povolání po skončení pracovní neschopnosti ve výši 11.777,80 Kč byl stěžovatel zastoupen advokátem - vedlejším účastníkem řízení o ústavní stížnosti. V tomto řízení vydal okresní soud v roce 2000 zamítavý rozsudek. V době doručení nebyl vedlejší účastník zastižen a zásilka s rozsudkem byla uložena u pošty. Vedlejší účastník si rozsudek v úložní době nevyzvedl a ten nabyl právní moci. Tím pozbyl stěžovatel možnost odvolat se proti rozhodnutí o zamítnutí žaloby a dosáhnout nápravy u odvolacího soudu. Stěžovatel je přesvědčen, že advokát (vedlejší účastník) porušil své právní povinnosti a domáhal se žalobou náhrady škody. Zamítnutí žaloby odůvodnil okresní soud především tím, že neshledal porušení právní povinnosti žalovaným. V řízení se totiž nepodařilo stěžovateli jako žalobci prokázat existenci takového právního vztahu se žalovaným, ze kterého by žalovanému vyplývala vůči stěžovateli právní povinnost podat za žalobce žalobu k uplatnění jiných jeho pracovněprávních nároků vůči bývalému zaměstnavateli, než které byly uplatněny u Okresního soudu v Opavě. Okresní soud též konstatoval promlčení nároku na náhradu škody z případného odpovědnostního vztahu mezi účastníky se zřetelem k tomu, že nároky na náhradu škody vůči žalovanému jako advokátovi byly uplatněny nejprve v roce 2007 a následně jejich rozšířením v roce 2008. Z toho soud dovodil, že tříletá objektivní promlčecí doba marně proběhla.

Stěžovatel neuspěl ani s odvoláním a nyní se domáhá zrušení citovaných rozhodnutí obecných soudů pro porušení svých základních práv a svobod zakotvených v čl. 36 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
12. 7. 2011 14:30 - 12. 7. 2011 15:30
Sp. zn.: I. ÚS 1173/11
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: Ing. M. H.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 1. 2011, č. j. 1 Cmo 234/2010-441, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 2. 2010, č j. 5 Cm 378/1997-358, a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 11. 2009, č. j. 5 Cm 378/1997-319, a o návrhu na odklad vykonatelnosti těchto usnesení a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 2. 2007, č. j. 5 Cm 378/1997-170
(soudní poplatek)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatel navrhuje zrušit v citovaná rozhodnutí obecných soudů, neboť jimi bylo podle něj porušeno jeho právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel uvádí, že se Vrchní soud v Olomouci v napadeném usnesení nezabýval jeho tvrzeními uváděnými v odvolání a v odvolání navrženými důkazy. Proto je prý napadené usnesení vrchního soudu nepřezkoumatelné.

Stěžovatel namítá, že v odvolání tvrdil, že předmětná výzva od poštovního orgánu neobsahovala všechny zákonné náležitosti dle § 50h o. s. ř. – označení odesílajícího soudu, označení uložené písemnosti (z výzvy nebylo dle stěžovatele patrné, o jakou písemnost se jedná a čeho se týká), údaj o tom, že se jedná o soudní zásilku, a poučení o následcích nevyzvednutí si zásilky ve stanovené lhůtě. Stěžovatel v odvolání navrhl provedení důkazů k prokázání svých tvrzení, tj. předmětnou výzvu a svědecké výpovědi. Dle stěžovatele tak fikce doručení nenastala. Stěžovatel rovněž namítá, že se krajsky soud nezabýval jeho návrhem na zaplacení soudního poplatku ve splátkách. Pochybil podle něj i krajský soud, když jej opětovně nevyzval k zaplacení soudního poplatku za odvolání včetně dodatečného stanovení lhůty k zaplacení. Stěžovatel byl rozsudkem povinen zaplatit žalobci (vedlejšímu účastníku) částku ve výši 3.600.000,- Kč.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
14. 7. 2011 8:00 - 14. 7. 2011 8:30
Sp. zn.: IV. ÚS 511/10
Soudce zpravodaj: Pavel Rychetský
Navrhovatelé: a) Z. Č. b) Z. Č., oba zastoupeni JUDr. Miroslavem Zemanem, advokátem, se sídlem Praha 5, Lidická 28
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti výroku II. rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 28 Co 392/2009-154 ze dne 18. 11. 2009
(ukládání povinnosti)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení označeného rozhodnutí, neboť Městský soud v Praze předvolal k ústnímu jednání i vedlejšího účastníka a posléze mu přiznal nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení, a to i přesto, že žalobu proti němu vzali stěžovatelé zpět; současně s uvedeným návrhem podali i odvolání proti rozhodnutí nalézacího soudu ve věci samé. V souladu se zpětvzetím žaloby vymezili jak účastníky odvolacího řízení, tak jeho předmět, přičemž odvolání se práv a zájmů vedlejšího účastníka nedotýkalo. Rozhodoval-li odvolací soud za této situace o právech a povinnostech ve vztahu k tomuto vedlejšímu účastníkovi, kdy mezi ním a stěžovateli nabylo rozhodnutí soudu I. stupně právní moci, mělo tím dojít podle stěžovatelů k porušení Ústavy, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, zejména pak čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a proto navrhli zrušení výroku II. citovaného rozhodnutí.

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
14. 7. 2011 9:30 - 14. 7. 2011 10:30
Sp. zn.: Pl. ÚS 17/10
Soudce zpravodaj: Ivana Janů
Navrhovatelé: Obvodní soud pro Prahu 5, za který jedná předseda senátu JUDr. Michal Holub
Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Přezkoumávané akty: Návrh na zrušení ustanovení § 3 odst. 9 zák. č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně a doplnění zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů
(platy státních zástupců)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Návrh Obvodního soudu pro Prahu 5 na zrušení ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně a doplnění zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 201/1997 Sb.“).

Navrhovatel uvádí, že je u něj projednává žaloba, kterou se státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze domáhá vůči České republice – Městskému státnímu zastupitelství v Praze zaplacení částky 1.615,- Kč, která představuje rozdíl mezi částkou 43.268,- Kč (což odpovídá hrubému platu 58.400,- Kč), která by mu náležela jako čistý plat za měsíc leden 2010 podle zákona č. 201/1997 Sb. a částkou 41.653,- Kč (což odpovídá hrubému platu 56.064,- Kč), která mu skutečně byla vyplacena v únoru 2010 podle téhož zákona.

Navrhovatel v návrhu uvádí, že názor o oprávněnosti svého nároku na doplacení části platu žalobce dovozuje ze závěru, že čl. II. zákona č. 418/2009 Sb., resp. § 3 odst. 9 zákona č. 201/1997 Sb., je rozporný s ústavním pořádkem České republiky. Navrhovatel spatřuje v přijetí napadeného ustanovení zákona zásah do principu dělby moci (čl. 1 Ústavy), principu demokratického právního státu (čl. 2 odst. 1 Ústavy) a zásady legality (čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2 Listiny). Podle názoru žalobce zákonodárný sbor překročil přijetím zákona č. 418/2009 Sb. svou pravomoc, neboť jednu z brzd či protivah, která mu je ve vztahu k jiné moci svěřena, v rozporu s ústavními principy zneužil. Zákon č. 418/2009 Sb. je podle navrhovatele tudíž nutno považovat za projev libovůle zákonodárce, pohybující se mimo prostor legality a legitimity.