Stěžovatelé se domáhali vůči České republice – Ministerstvu zemědělství vrácení kupní ceny a úhrady nákladů vynaložených na nemovitost ve výši 101 976,- Kč každému z nich. Se žalobním návrhem souhlasil žalovaný pouze ohledně kupní ceny a úhrady za zřízení práva osobního užívání, ohledně požadavku na náhradu účelně vynaložených nákladů vznesl námitku promlčení. Rozsudkem obvodního soudu byla následně zamítnuta jejich žaloba, městský soud prvostupňový rozsudek potvrdil a Nejvyšší soud jejich dovolání odmítl. Meritem sporu je tak posouzení důvodnosti námitky promlčení vznesené Českou republikou – Ministerstvem zemědělství při uplatňování nároku na finanční náhradu podle § 8 odst. 3 zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, a stěžovatelé se domnívají, že napadenými rozsudky byla porušena jejich základní práva zakotvená v čl. 11 Listiny.