Aktuálně

Na této stránce naleznete chronologicky seřazené zprávy a oznámení Ústavního soudu, jimiž informuje širokou veřejnost i média o aktuálních rozhodnutích, připravovaných jednáních nebo jiných událostech, které souvisejí s jeho činností.

Výpis aktualit

Přehled ústních jednání pro 33. týden roku 2013

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 13.08.2013 15:00 do: 13.08.2013 15:30
místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
sp. zn: IV. ÚS 1684/11
soudce zpravodaj: JUDr. Vlasta Formánková
navrhovatelé: Občané za ochranu kvality bydlení v Brně-Kníničkách, Rozdrojovicích a Jinačovicích, zastoupeni Mgr. Sandrou Podskalskou, advokátkou se sídlem na adrese Brno, Údolní 33
návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. února 2011 č. j. 4 As 45/2010-88 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. srpna 2010 č. j. 31 Ca 146/2009-58
stručná charakteristika: právo na svobodný přístup k informacím dle čl. 17 Listiny základních práv a svobod

Stěžovatel se domáhá zrušení uvedených soudních rozhodnutí. Podle názoru stěžovatele bylo napadenými rozhodnutími zasaženo do jeho základního práva na informace zaručeného čl. 17 odst. 1 a 5 Listiny základních práv a svobod a do práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že mu soudy neposkytly ochranu před nezákonným postupem povinného subjektu, jenž mu měl podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, poskytnout požadované informace. Stěžovatel podal podle zákona č. 116/1999 Sb. k Městskému úřadu Mikulov žádost o informace, ve kterých přesně označil požadované informace. Jedním z požadavků bylo předání kopie průvodní korespondence společnosti SUDOP PRAHA, a.s. Městský úřad jako povinný subjekt reagoval na tuto žádost sdělením, k němuž připojil požadované informace včetně průvodní korespondence společnosti o vyjádření ve věci R 52, stavby 5206, zda je umístění stavby v souladu s ÚPD sídelních útvarů, jejichž katastrálním územím prochází. Jedna z avizovaných příloh ale nebyla stěžovateli poskytnuta. Stěžovatel tedy podal ke Krajskému úřadu Jihomoravského kraje stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace z důvodu, že povinný subjekt nevyhověl v zákonné lhůtě plně žádosti stěžovatele o informace s tím, že podle jeho názoru postup povinného subjektu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a jeho postup byl v rozporu se zákonem. Krajský úřad rozhodnutím potvrdil správnost postupu městského úřadu.

Stěžovatel se následně žalobou podanou u Krajského soudu v Brně domáhal zrušení rozhodnutí krajského úřadu, kterým byl potvrzen postup městského úřadu.  Krajský soud v Brně rozsudkem žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí krajský soud uvedl, že přezkoumal úkon správního orgánu, nezákonnost v jeho postupu však neshledal. Toto rozhodnutí napadl stěžovatel kasační stížností. Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 14.08.2013 08:30 do: 14.08.2013 09:00
místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
sp. zn: I. ÚS 1996/12
soudce zpravodaj: JUDr. Ivana Janů
navrhovatelé: nesv. Martina Maňásková Černošice, zast. opatrovnicí Renátou Bednářovou, obě právně zastoupené advokátem JUDr. Jiřím Bednářem, Mikovcova 7, Praha 2
návrh na přezkoumávané akty:  rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 4.4.2012, sp.zn. 26 Co 109/2012
stručná charakteristika: zvýšení výživného nesvéprávné osobě

Stěžovatelka napadá rozsudek Krajského soudu v Praze a namítá rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, v rovině podústavní pak zejména rozpor s § 85 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině. Návrhem podaným Okresního soudu Praha-západ a posléze postoupeným k Okresnímu soudu Praha-východ se stěžovatelka (žalobkyně) domáhala zvýšení výživného z částky 5 000 Kč na částku 15 000 Kč měsíčně počínaje datem podání žaloby. Svůj návrh odůvodnila tím, že naposledy bylo o jejích poměrech rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu Praha-západ v roce, kdy byla vedlejšímu účastníku (žalovanému) určena povinnost přispívat na její výživné částkou 5 000 Kč. Od té doby její potřeby značně stouply. Stěžovatelka (žalobkyně) je nesvéprávná, potřebuje celodenní péči. Žije s matkou, která byla ustanovena její opatrovnicí, ve společné domácnosti. Matka hradí náklady spojené s chodem domácnosti, se zajištěním jejích potřeb a službami ve stacionáři, kde pobývá čtyři dny v týdnu. Stěžovatelka není schopna se o sebe sama postarat, není schopna udržovat hygienu, není schopna se sama živit. Otec výrazně omezil platby výživného od února 2010.

Stěžovatelka není a ani v budoucnu nebude schopna se sama živit a pobírá plný invalidní důchod ve výši 8 001 Kč a je jí poskytován příspěvek na péči ve výši 8 000 Kč měsíčně. Průměrný čistý měsíční příjem činil na straně otce 71 878 Kč. Soud dospěl k závěru, že vyživovací povinnost vedlejšího účastníka (otce) nezanikla, neboť výdaje převyšují její příjmy. Za takové situace soud prvního stupně vyšel z právního názoru, že vyživovací povinnost absolutně zaniká až zánikem právního vztahu mezi rodičem a dítětem (smrt, osvojení). Vyživovací povinnost rodičů trvá do té doby, pokud děti nejsou samy schopny se živit. K odvolání otce byl rozsudkem Krajského soudu v Praze změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba se zamítá. Krajský soudu v Praze přisvědčil vedlejšímu účastníku (otci) v klíčové námitce, že jeho vyživovací povinnost již zanikla.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 14.08.2013 10:30 do: 14.08.2013 11:00
místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
sp. zn: I. ÚS 2617/11
soudce zpravodaj: JUDr. Ivana Janů
navrhovatelé: Jana Sobková, zast. advokátem JUDr. Jaroslavem Dubenským, Pravdova
1113/II, Jindřichův Hradec
návrh na přezkoumávané akty:  rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.6.2011, sp.zn. 30 Cdo 3972/2009 a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6.5.2009, sp.zn. 7 Co 2065/2005
stručná charakteristika: leasingová smlouva - spravedlivý proces

Stěžovatelka se domáhá zrušení označených rozhodnutí obecných soudů a tvrdí, že jejich postupem bylo porušeno stěžovatelčino právo na spravedlivý proces, garantované čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka byla rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře zproštěna obžaloby, která ji vinila ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 a odst. 3 písm. b) trestního zákona (ve znění platném a účinném ke dni vydání rozsudku). Tohoto trestného činu se měla dopustit tím, že z podnětu tří spoluobžalovaných uzavřela leasingovou smlouvu na odběr osobního automobilu Škoda Octavia, přičemž následně byl automobil prodán za částku 450 000 Kč, kterou spoluobžalovaní použili pro svou potřebu. Trestní soud v dané věci dospěl k závěru, že stěžovatelka podepsala leasingovou smlouvu na nátlak jednoho ze spoluobžalovaných, resp. konstatoval, že nebylo dovozeno zavinění stěžovatelky, a to ani ve formě přímého ani ve formě nepřímého úmyslu. 

Kupující, který byl nucen uvedený automobil vydat policii, čímž mu vznikla škoda 450 000,- Kč, podal proti stěžovatelce a dalším osobám žalobu na zaplacení uvedené částky. Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci byla žaloba vůči stěžovatelce zamítnuta. Vyhověno bylo pouze ve vztahu k trestně odsouzeným pachatelům. Odvolací soud v Českých Budějovicích však rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že stěžovatelka je povinna společně a nerozdílně s odsouzenými pachateli zaplatit kupujícímu uvedenou částku Radimu Klimšovi částku 450 000 Kč s příslušenstvím, a že stěžovatelka je povinna vedlejšímu účastníkovi nahradit náklady řízení ve výši 121 034 Kč. Dovolání stěžovatelky bylo rozsudkem Nejvyššího soudu zamítnuto.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.08.2013 08:30 do: 15.08.2013 09:00
místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
sp. zn: I. ÚS 671/13
soudce zpravodaj: JUDr. Ivana Janů
navrhovatelé: FTV Prima, zast. advokátkou Mgr. Ludmilou Kutějovou, Sokolovská 49, Praha 8, i.s. advokátem JUDr. Ondřejem Moravcem, Resslova 1253, Hradec Králové
návrh na přezkoumávané akty:  Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 11. 2012, sp. zn. 6 As 47/2012 a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28.6.2012, sp.zn. 7 A 10/2010
stručná charakteristika: právo na přístup k soudu

Stěžovatelka se domáhá zrušení uvedených rozhodnutí, neboť jimi bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených práv zakotvených v článku 36 odst. 1 a 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, v článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a v článku 4 Ústavy České republiky.


Rozhodnutími Rady pro rozhlasové a televizní vysílání byly stěžovatelce uloženy pokuty ve výši 200 000 Kč, 250 000 Kč a 200 000 Kč za porušení § 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2007, dle něhož je provozovatel vysílání povinen nezařazovat v době od 06.00 hodin do 22.00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. Proti citovaným rozhodnutím podala stěžovatelka žalobu, která byla rozsudkem Městského soudu v Praze zamítnuta. Rozsudek napadla stěžovatelka kasační stížností, která byla ústavní stížností napadeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu zamítnuta.


Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že porušení ústavně zaručeného základního práva na přístup k soudu spatřuje ve způsobu, jakým Nejvyšší správní soud naložil s její námitkou uplatněnou v kasační stížnosti. Stěžovatelka namítala, že bylo povinností Rady pro rozhlasové a televizní vysílání nařídit v rámci jí vedeného správního řízení ústní jednání a při tomto jednání provést důkaz audiovizuálním záznamem pořadu, za jehož odvysílání byla stěžovatelce uložena sankce. Stěžovatelka nesouhlasí s právním názorem obecných soudů, dle něhož je postačující, pokud byla s podkladovými upozorněními, na jejichž existenci je rozhodnutí o uložení sankce založeno, seznámena v rozhodnutí vedlejšího účastníka.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.08.2013 09:30 do: 15.08.2013 10:00
místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
sp. zn: II. ÚS 2142/11
typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
soudce zpravodaj: JUDr. Dagmar Lastovecká
navrhovatelé: Zdeněk Ehrenberger
návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího sdou ze dne 30. 3. 2011 sp. zn. 6 Tdo 357/11, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 7. 2010 sp. zn. 9 To 263/2010 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 15. 5. 2010 sp. zn. 1 T 12/2009
stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces

Stěžovatel navrhuje zrušení uvedených rozhodnutí obecných soudů pro porušení ustanovení čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 37 odst. 2 a 3, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 a 4 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel byl rozsudkem Městského soudu v Brně shledán vinným tím, že si přisvojil cizí věc nikoli nepatrné hodnoty, která se dostala do jeho moci omylem. U pultu informací mu omylem vydala pracovnice batoh s obsahem za více než 20 000 Kč. Tím měl stěžovatel spáchat trestný čin zatajení věci dle ustanovení § 254 odst. 1 trestního zákona, za což byl odsouzen dle ustanovení § 254 odst. 1 trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, přičemž dle ustanovení § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 trestního zákona se výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Odvolání stěžovatele proti rozsudku městského soudu Krajský soud v Brně usnesením zamítl. K dovolání stěžovatele Nejvyšší soud usnesením zrušil rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. Důvodem kasačního rozhodnutí bylo zjištění, že městský soud nepostupoval dle ustanovení § 179b odst. 2 trestního řádu, přestože zde byly dány pochybnosti o způsobilosti obviněného se náležitě hájit. Za procesně nepoužitelné proto shledal dovolací soud původní doznání stěžovatele v přípravném řízení, kdy obviněný neměl obhájce, přestože jej mít měl. Po vrácení věci nalézacímu soudu Městský soud v Brně rozhodl totožně jako původním rozsudkem. Stěžovatelovo odvolání Krajský soud v Brně rubrikovaným usnesením zamítl; dovolání stěžovatele Nejvyšší soud usnesením odmítl, neboť bylo podáno z jiného než ze zákonného důvodu.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.08.2013 10:00 do: 15.08.2013 10:30
místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
sp. zn: II. ÚS 3403/11
typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
soudce zpravodaj: JUDr. Dagmar Lastovecká
navrhovatelé: Marie Šebestová
návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2011 sp. zn. 30 Cdo 4461/2010, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 4. 2010 sp. zn. 1 Co 27/2010 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 12. 2009 sp. zn. 24 C 44/2007
stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces - náhrada imateriální škody

Stěžovatelka navrhuje zrušení uvedených rozhodnutí obecných soudů pro porušení ustanovení čl. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 10 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Krajský soud v Brně zamítl rozsudkem stěžovatelčinu žalobu, jíž se na žalovaném domáhala zaplacení částky 300 000 Kč jako náhradu imateriální škody, kterou utrpěla v důsledku úmrtí svého manžela, ke kterému došlo následkem dopravní nehody, jejímž viníkem byl žalovaný; krajský soud totiž dospěl k závěru, že právo zakotvené v ustanovení § 13 odst. 2 občanského zákoníku se promlčuje v obecné promlčecí době, přičemž předmětná žaloba byla podána až po uplynutí této promlčecí doby. K odvolání stěžovatelky Vrchní soud v Olomouci rubrikovaným rozsudkem výrok nalézacího soudu ve věci samé potvrdil. Stěžovatelčino dovolání Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením odmítl jako nepřípustné.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že obecné soudy v projednávané věci vůbec nepřihlížely k její argumentaci, že žalovaným vznesená námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy. Nadto stěžovatelka připomíná, že změna judikatury v otázce promlčitelnosti nároku na náhradu nemateriální újmy byla potvrzena až rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu. S odkazem na závěry nálezů Ústavního soudu i rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Draon proti Francii, se stěžovatelka domnívá, že obecné soudy svým postupem v projednávané věci porušily její shora uvedená základní práva.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.08.2013 10:30 do: 15.08.2013 11:00
místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
sp. zn: II. ÚS 2348/12
typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
soudce zpravodaj: JUDr. Dagmar Lastovecká
navrhovatelé: Hubert Plomer
návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 9. 5. 2012 sp. zn. 25 EXE 2206/2011
stručná charakteristika: náklady exekuce

Stěžovatel se domáhá zrušení uvedených rozhodnutí orgánů veřejné moci, a to pro porušení čl. 2 odst. 2, 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, stejně jako čl. 89 odst. 2 Ústavy. V odůvodnění svého návrhu stěžovatel uvedl, že soudní exekutor v daném případě vyšel při stanovení své odměny z ustanovení § 5 odst. 6 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění pozdějších předpisů, když vycházel z pětinásobku ročního plnění a z výše měsíčního výživného na oba vedlejší účastníky ve výši 9 000 Kč. Takový postup je podle v rozporu s judikaturou Ústavního soudu. Stěžovatel se domnívá, že aplikace ustanovení § 5 odst. 4 uvedené vyhlášky při počítání odměny exekutora není ústavně konformní.