Aktuálně

Na této stránce naleznete chronologicky seřazené zprávy a oznámení Ústavního soudu, jimiž informuje širokou veřejnost i média o aktuálních rozhodnutích, připravovaných jednáních nebo jiných událostech, které souvisejí s jeho činností.

Výpis aktualit

Přehled ústních jednání pro 36. týden roku 2010

V tomto týdnu se koná 12 jednání.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
6. 9. 2010 8:00 - 6. 9. 2010 8:30

Sp. zn.: III. ÚS 101/05
Soudce zpravodaj: Jiří Mucha
Navrhovatelé: Miroslav Šulc
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudkům Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. listopadu 2004 č. j. 21 Cdo 1859/2004-70 a Městského soudu v Praze ze dne 4. února 2004 č. j. 13 Co 536/2003-51
(právo na náhradu škody)
I. poschodí, senátní místnost č. 152
 External link icon

 External link icon

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
6. 9. 2010 8:30
- 6. 9. 2010 9:30
Sp. zn.: Pl. ÚS 6/09
Soudce zpravodaj: František Duchoň
Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Přezkoumávané akty: Návrh Ministerstva vnitra na zrušení článku 8 odst. 2 obecně závazné vyhlášky statutárního města Hradec Králové č. 8/2003, o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, ve znění obecně závazných vyhlášek č. 18/2004, č. 8/2005, č. 11/2006, č. 4/2007 a č. 3/2008, ve slovech: "hromadným předpisným seznamem" a o návrhu Veřejného ochránce práv na zrušení článku 8 odst. 2 téže vyhlášky, ve slovech: "nebo dodatečným platebním výměrem"
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Ministr vnitra navrhl zrušení v záhlaví citovaného ustanovení obecně závazné vyhlášky statutárního města Hradec Králové č. 8/2003, o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, ve znění obecně závazných vyhlášek č. 18/2004, č. 8/2005, č. 11/2006, č. 4/2007 a č. 3/2008 (dále též „vyhláška č. 8/2003“), ve slovech „hromadným předpisným seznamem“. Podle navrhovatele - Ministerstva vnitra - je uvedené ustanovení vyhlášky v rozporu se zákonem č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Z tohoto důvodu navrhovatel vydal dne 3. března 2008 rozhodnutí, jímž pozastavil účinnost citované části vyhlášky. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 18. března 2009.

 

Navrhovatel uvedl, že postup správce poplatku, v případě nezaplacení (neodvedení) poplatku, je stanoven v zákoně o místních poplatcích, který je speciální právní úpravou k zákonu č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění  pozdějších  předpisů.  Podle § 11 zákona o místních poplatcích platí, že pokud poplatky nebudou zaplaceny (odvedeny) včas nebo ve správné výši, vyměří obec poplatek platebním výměrem. Rozdílná úprava, poskytující více možností, je stanovena v § 32 odst. 8 zákona o správě daní a poplatků, podle něhož rozhodnutí, jimiž stanoví správce daně základ daně a daň, sděluje správce daně daňovému subjektu formou platebního nebo dodatečného platebního výměru nebo hromadným předpisným seznamem. S účinností od 1. července 1994, kdy byl zákon o místních poplatcích novelizován zákonem č. 48/1994 Sb., zákon o místních poplatcích v § 13 výslovně stanoví, že „o řízení ve věcech poplatků platí zvláštní právní předpisy, pokud tento zákon nestanoví jinak“. Toto ustanovení je výslovným zakotvením speciality k zákonu o správě daní a poplatků. Podle navrhovatele je z této skutečnosti zřejmé, že pokud zákon o místních poplatcích uznává, v  § 11, vyměření poplatku platebním výměrem, lze z toho podle navrhovatele dovodit, že k vyměření poplatku lze využít pouze tuto formu, nikoli i formu hromadného předpisného seznamu. Napadené ustanovení vyhlášky podle navrhovatele  vybočuje z mezí samostatné působnosti obce.

 

 

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
6. 9. 2010 9:00
- 6. 9. 2010 9:30
Sp. zn.: III. ÚS 1096/10
Soudce zpravodaj: Jiří Mucha
Navrhovatelé: Milan Macek
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. 12. 2009 č. j. 7 Tdo 1418/2009-669
(porušení práva na soudní ochranu)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatel je přesvědčen, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, resp. právo na přístup k soudu. Porušení spatřuje stěžovatel v tom, že Nejvyšší soud odmítl jeho dovolání jako opožděné, přestože podal dovolání včas. Dovolání podal stěžovatel poštou a přiložil k ústavní stížnosti kopii podacího lístku a dodejky, ze kterých má plynout, že dovolání odeslal včas. Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové pro opožděnost, když vycházel z obsahu prvostupňového spisu, kde bylo uvedeno, že podání bylo opožděné.

 

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
6. 9. 2010 9:30
- 6. 9. 2010 10:00
Sp. zn.: III. ÚS 101/05
Soudce zpravodaj: Jiří Mucha
Navrhovatelé: Miroslav Šulc
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudkům Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. listopadu 2004 č. j. 21 Cdo 1859/2004-70 a Městského soudu v Praze ze dne 4. února 2004 č. j. 13 Co 536/2003-51
(právo na náhradu škody)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatel utrpěl v roce 1992 pracovní úraz při výkonu práce pro svého tehdejšího zaměstnavatele, po kterém došlo k jeho úplné invaliditě. Závazek k odškodnění pracovního úrazu posléze přešel z jeho bývalého zaměstnavatele na společnost JONEX, spol. s r. o. Této společnosti bylo také uloženo, aby stěžovateli z důvodu odškodnění pracovního úrazu zaplatila částku 568 457,- Kč s příslušenstvím, následně měla společnost stěžovateli platit na náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti částku 11 247,- Kč vždy do každého desátého dne v měsíci. Současně měla společnost JONEX, spol. s r. o., zaplatit stěžovateli jako náhradu nákladů řízení částku 116 670,- Kč. Na majetek společnosti byl dne v roce 2002 prohlášen konkurz. Stěžovatel se žalobou podanou domáhal, aby mu žalovaná Kooperativa, pojišťovna, a. s. (vedlejší účastník) zaplatila uvedenou částku 116 670,- Kč s 12% úrokem Žalobu stěžovatel odůvodnil tím, že vedlejší účastník mu vyplatil z důvodu zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání podle shora uvedeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 odškodnění pracovního úrazu, avšak s poukazem na ustanovení § 3 vyhlášky č. 125/1993 Sb. odmítá uhradit stěžovateli přisouzenou náhradu nákladů řízení ve výši 116 670,- Kč. Povinnost nahradit náklady řízení pojišťovnou podle názoru stěžovatele „vychází přímo z ustanovení § 121 odst. 3 obč. zák., podle něhož příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním, přičemž příslušenství sdílí osud věci hlavní a náklady spojené s uplatněním pohledávky, pokud byla jejich náhrada úspěšně uplatněna, sdílí osud jistiny“.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
6. 9. 2010 9:30
- 6. 9. 2010 10:30
Sp. zn.: I. ÚS 1026/08
Soudce zpravodaj: František Duchoň
Navrhovatelé: RNDr. Tomáš Glatz, Ing. Vladimír Stuchlý
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost stěžovatelů 1) RNDr. Tomáše Glatze, CSc. a 2) Ing. Vladimíra Stuchlého, CSc., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 3. 2006, čj. 22 C 168/2005 - 42, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2006, čj. 20 Co 270/2006 - 65, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2008, čj. 25 Cdo 4513/2007 - 86
(Právo na náhradu za omezení vlastnického práva (čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod))
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelé v ústavní stížnosti označili jako podstatu věci svůj požadavek vůči státu na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Škoda jim vznikla v důsledku nesprávného úředního postupu státu, zastoupeného Ministerstvem financí ČR, kterým byla zavedena regulace nájemného vyhláškou č. 176/1993 Sb., a trvala po celé rozhodné období, uplatněné v žalobě. Stěžovatelé v žalobě, podané u Obvodního soudu pro Prahu 1, poukázali na judikaturu Ústavního soudu k této otázce a na to, že tímto protiústavním postupem státu, v oblasti regulace nájemného, dochází k porušování čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod o svobodě podnikání. Soudy obou stupňů jejich argumentaci nevyslyšely a svá rozhodnutí odůvodnily v rozporu se závěry učiněnými Ústavním soudem. Nejvyšší soud závěry obou soudů potvrdil. Způsob, jakým obecné soudy přistoupily k posouzení odpovědnosti státu za jeho nečinnost v oblasti deregulace nájmů z bytů, ve svém důsledku způsobil a posvětil přetrvávající pasivní přístup státu k této problematice.

 

Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl žalobu stěžovatelů proti žalované České republice – Ministerstvu financí ČR – na zaplacení částky ve výši 1,323.397,- Kč každému z nich, když jejich nárok neshledal opodstatněným. Městský soud v Praze, jako soud odvolací, rozsudek obvodního soudu potvrdil. Vyjádřil souhlas s jeho závěry a doplnil, že nálezy Ústavního soudu nelze interpretovat tak, že na jejich základě je zákonodárný orgán povinen přijmout zákon, odpovídající důvodům takového nálezu. Ze závěru formulovaného v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 20/05 je třeba dovodit podle stěžovatelů odpovědnost státu za majetkovou újmu, k níž by v poměrech jiných osob došlo v důsledku uvedené nečinnosti státu z hlediska ustanovení § 420 a násl. ObčZ, nikoliv podle specifických pravidel zákona č. 82/1998 Sb. Podmínkou vzniku takového nároku pronajímatele vůči státu je dle názoru stěžovatelů, že jeho důvodný nárok vůči nájemcům bytů na vyrovnání rozdílu mezi regulovaným a ekonomicky přijatelným nájemným nebude uspokojen.

 

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
7. 9. 2010 14:00
- 7. 9. 2010 14:30
Sp. zn.: II. ÚS 808/10
Soudce zpravodaj: Stanislav Balík
Navrhovatelé: Bečáková Lenka
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: výrok III. usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. prosince 2009 č. j. 24 Co 2965/2009-61, 24 Co 2966/2009,
(spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelka je přesvědčena, že došlo k porušení jejího základního práva na spravedlivý proces. Stěžovatelce byla nařízena exekuce k uspokojení pohledávky, kterou ale stěžovatelka zaplatila již předtím, než bylo exekuční řízení zahájeno. Uvedenou pohledávku uhradila, proto se domnívá, že sama nezavdala žádnou příčinu k zahájení exekučního řízení. Ve své ústavní stížnosti rovněž uvádí, že jednání oprávněné bylo šikanózní a zpochybňuje správnost postupu Okresního soudu v Českém Krumlově. Stěžovatelka je přesvědčena, že oprávněná při provádění exekuce nezachovala potřebnou míru pečlivosti a její postup překračuje hranici, kdy je možné hovořit o souladu s dobrými mravy.

 

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
7. 9. 2010 14:30
- 7. 9. 2010 15:00
Sp. zn.: II. ÚS 1061/10
Soudce zpravodaj: Stanislav Balík
Navrhovatelé: Zvonečková Františka
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: usnesení Okresního soudu Praha – západ č. j. 13 Nc 7762/2009-126 ze dne 10. března 2010 a návrh na odklad vykonatelnosti usnesení Okresního soudu Praha – západ č. j. 13 Nc 7762/2009-6 ze dne 4. srpna 2009,
(spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelka se domáhá ve své ústavní stížnosti zrušení rozhodnutí Okresního soudu Praha – západ s odůvodněním, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka rovněž žádá o odložení vykonatelnosti uvedeného usnesení téhož soudu, kterým byla nařízena exekuce na její majetek. Stěžovatelka se domnívá, že jí hrozí vážná majetková újma v případě, že bude exekuce provedena prodejem majetku – některého z jejích dvou bytů – v dražbě. S ohledem na zatížení bytu radonem, které uvádí, cena bytů podle stěžovatelky nedosáhne tržní hodnoty. Podle stěžovatelky by výkon rozhodnutí znamenal větší újmu, než jaká může vzniknout soudnímu exekutorovi, realizace jehož práva bude nadále zajištěna ve věci vydanými exekučními příkazy.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
8. 9. 2010 8:30
- 8. 9. 2010 9:30
Sp. zn.: I. ÚS 1415/10
Soudce zpravodaj: Ivana Janů
Navrhovatelé: Bohumil Pecha, zast. JUDr. Antonínem Janákem, advokátem, Příbram, Nám. T.G.Masaryka 142
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17.2.2010, sp.zn. 6 Ads 74/2009 a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18.2.2009, sp.zn. 42 Cad 200/2008
(Přiznání zvýhodněného hornického důchodu)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel nastoupil v roce 1972 do zaměstnání v uranových dolech a deset let pracoval při těžbě, průzkumu a zpracování uranové rudy pod zemí v hlubinném uranovém dolu, po kterých vznikal nárok na hornický důchod, čehož docílil dne 2.6.1982. Až měsíc poté, co splnil tento požadavek nabyl dne 1.7.1982 účinnosti zákon č. 74/1982 Sb., který tuto dosavadní nejvýše privilegovanou 1. kategorii v hlubinných dolech rozdělil do dvou skupin [I.AA - § 14odst. 2 písm. a) zákona č. 100/1988 Sb. a I.A - § 14 odst. 2 písm. b) zákona č. 100/1988 Sb.]. Rozdělení na skupinu I.A a I.AA bylo odůvodněno výkonem povolání druhé zmíněné kategorie v mimořádně nevhodných pracovních podmínkách, přesně v těchto podmínkách však pracoval i stěžovatel. Z uvedeného vyplývá, že zaměstnání důlního měřiče nutno považovat za vybrané zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm v podzemí hlubinného uranového dolu. Stěžovatel spatřuje porušení svých ústavních práv v tom, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily nastolenou právní otázkou a nesprávně právní předpisy na jeho věc aplikovaly. Pokud by Ústavní soud došel k závěru, že dané právní předpisy byly aplikovány řádně, má stěžovatel za to, že jde o předpisy diskriminační a nerovné, neboť stěžovatel byl vyjmut z rozsahu zvýhodněných hornických důchodů dle nařízení č. 557/1990 Sb., ač jeho kolegové toto právo požívají. Jasným důkazem o nerovnosti, která nemá objektivní základ, je, že stěžovatelovi kolegové při měření („figuranti" neboli „pomocníci měřiče") vykonávali zcela shodnou práci, jakou činil stěžovatel, přičemž figurant nárok na mimořádný důchod dle výše uvedených právních předpisů má, neboť spadá pod vymezení dle přílohy 2 nařízení č. 117/1988 Sb., stěžovatel však nikoli.

 

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
8. 9. 2010 10:00
- 8. 9. 2010 10:30
Sp. zn.: III. ÚS 1907/10
Soudce zpravodaj: Vladimír Kůrka
Navrhovatelé: MJM Litovel, a.s., Litovel, Cholinská 1048/19
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pob. v Olomouci ze dne 25. 2. 2010 č. j. 40 Co 1040/2009-67
(náklady exekuce; intertemporalita z.č. 347/2007 Sb.; spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Navrhovatelka ve své ústavní stížností požaduje zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, kterým zastavil exekuci proti povinné společnosti CEVA – TRANS, s.r.o., a stěžovatelce uložil, s poukazem na ustanovení § 89 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění zákona č. 347/2007 Sb., povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi z titulu nákladů exekuce částku 4 165  Kč náhrady hotových výdajů, paušálně stanovených podle § 13 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatelka v ústavní stížnosti dovozuje, že napadené rozhodnutí je protiústavní, jelikož je v kolizi se zásadou zákazu pravé retroaktivity; je názoru, že absentují-li v zákoně č. 347/2007 Sb. intertemporální ustanovení, je nutno všechna exekuční řízení zahájená před nabytím jeho účinnosti (tj. před dnem 1. 1. 2008) posuzovat podle § 89 exekučního řádu ve znění účinném do dne 31. 12. 2007, takže jí povinnost k náhradě hotových výdajů soudnímu exekutorovi – nebylo-li na její straně shledáno procesní zavinění na zastavení exekuce – ukládána být neměla.

 

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
8. 9. 2010 13:30
- 8. 9. 2010 13:45
Sp. zn.: I. ÚS 1595/10
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: JUDr. Jan Skřipský, Ph.D.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 11. 2009, č. j. 10 Nc 710/2008-40, a proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 3. 2010, č. j. 8 Cmo 30/2010-47
(odměna advokáta)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel je přesvědčen, že došlo k porušení Listiny základních práv a svobod, konkrétně k porušení zaručeného práva na rovné zacházení, když rozhodl Vrchní soud v Olomouci tak, že mu nepřiznal žádnou odměnu. Napadeným usnesením přiznal krajský soud stěžovateli, jako ustanovenému zástupci společnosti Solné jeskyně, s. r. o., odměnu za zastupování, náhradu nákladů a náhradu za DPH ve výši 3.094,- Kč. Krajský soud přiznal ustanovenému zástupci odměnu za dva úkony právní služby, a to za první poradu s klientem, včetně převzetí a přípravy zastoupení a za další poradu s klientem přesahující 1 hodinu dne 13. 8. 2009, tj. 2x 1.000,- Kč. Pokud ustanovený zástupce požadoval dále odměnu za úkon právní pomoci, studium spisu, dle názoru soudu je tento úkon právní pomoci zahrnut v převzetí a přípravě zastoupení a v této části nebyla odměna zástupci přiznána. Stěžovatel se ohrazuje proti tvrzení, že mu nenáleží odměna za přípravu zastoupení a argumentuje tím, že „…po poradě s klientem, kterému byl ustanoven, doporučil nepodat žalobu a v této souvislosti vykonal výše uvedené úkony, nebyla mu přiznána žádná odměna za právní zastoupení“; pokud by totiž podal formální žalobu, kterou by následně obratem vzal zpět (což by mělo stejné účinky), bylo by již řízení zahájeno a odměna by mu za totožnou činnost náležela.

 

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
8. 9. 2010 13:45
- 8. 9. 2010 14:00
Sp. zn.: I. ÚS 266/10
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: Adam Havlín
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2009, sp. zn. 27 Co 266/2009
(výchova nezletilého dítěte)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že od září roku 2006, kdy bylo nezletilému synovi 1,5 roku, vede neustále soudní řízení týkající se úpravy poměrů rodičů k nezletilému dítěti. Stěžovatel má zájem o svěření nezletilého buď výhradně do své výchovy, nebo do střídavé výchovy obou rodičů. S matkou nezletilého se pokoušel dohodnout, ale ta mu ve styku s nezletilým bránila. Poté co se matka odstěhovala a následně provdala, snaží se vytvořit pro nezletilého nové prostředí. Stěžovatel splňuje veškeré podmínky stanovené zákonem o rodině pro střídavou péči, pracuje jako překladatel doma a svou pracovní činnost může vykonávat v libovolnou dobu, což mu umožňuje se nezletilému maximálně věnovat. Krajský soud však svým rozhodnutím podle názoru stěžovatele zasáhl do jeho práva na výkon jeho rodičovských práv, jelikož svým rozsudkem zrušil střídavou péči nařízenou Okresním soudem v Nymburce a ponechal nezletilého v péči matky.. Krajský soud tedy podle stěžovatele nerozhodl v zájmu nezletilého dítěte. Soudní znalec konstatoval, že oba rodiče jsou způsobilí nezletilého vychovávat, a že jedinou překážku spatřuje v problematické komunikaci mezi nimi. Stěžovatel má zájem podílet se na výchově nezletilého a uvádí, že komunikuje s matkou, respektuje ji a nezletilého proti ní nijak nenavádí. Naopak, matka nezletilého nemá zájem na komunikaci se stěžovatelem. Přesto krajský soud ponechal nezletilého v péči matky, což považuje stěžovatel za porušení základních práv a je přesvědčen, že Krajský soud  v Praze nepostupoval v zájmu nezletilého dítěte a zároveň se dopustil nerovného zacházení s účastníky řízení.

 

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
10. 9. 2010 8:30
- 10. 9. 2010 9:30
Sp. zn.: Pl. ÚS 12/10
Soudce zpravodaj: Stanislav Balík
Navrhovatelé: Městský soud v Brně
Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
návrh Městského soudu v Brně na zrušení části ustanovení § 3 odst. 4 zákona č. 236/1995 Sb., ve znění zákona č. 418/2009 Sb.,
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Ústavní soud obdržel návrh Městského soudu v Brně na zrušení shora uvedených ustanovení. Městský soud v Brně přerušil projednávání žaloby, kterou se soudce Městského soudu v Brně domáhá vůči České republice - Městskému soudu v Brně - zaplacení částky 2.596,- Kč. Žaloba projednávaná před Městským soudem stojí na tom, že za leden 2010 nebyl soudci vyplacen celý plat, na jaký by měl nárok nebýt snížení platu provedeného ustanovením části první, článku I. zákona č. 418/2009 Sb. (snížení platu soudců o 4 %). Při projednávání tohoto sporu dospěl navrhovatel k závěru, že napadená ustanovení, která v konečném důsledku vedou ke snížení platu za uvedené období, a která mají být při řešení tohoto sporu použita, jsou v rozporu s čl. 1 odst. 1 ve spojení s čl. 82 odst. 1 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, případně s čl. 2 odst. 1, a dále s čl. 1 Listiny základních práv a svobod. Proto podal navrhovatel Ústavním soudu návrh na zrušení těchto ustanovení. Ústavní soud by proto měl posoudit, zda napadená právní úprava není v rozporu s ústavním pořádkem a zda nedošlo k nepřípustnému zásahu do soudcovské nezávislosti ve vztahu k jednomu z jejich atributů, jímž je právo na materiální zajištění.