II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
1. 11. 2011 13:30 - 1. 11. 2011 13:50
Sp. zn.: II. ÚS 1739/11
Soudce zpravodaj: Jiří Nykodým
Navrhovatelé: Ing. I.K.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení MS v Praze sp. zn. 67 ULt 3/2011 ze dne 14. dubna 2011, a proti trestnímu příkazu OS pro Prahu 10 sp. zn. 1 T 127/2010 ze dne 17. září 2010
(Podávání opravného prostředku obhájcem, možnosti soudu rozhodujícího o odstranění průtahů v řízení v případech zjevné svévole)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatel se domáhá zrušení označených rozhodnutí, kterými byl trestním příkazem uznán vinným ze spáchání přečinu podvodu podle § 209 odst. 1 trestního zákoníku a pokusu přečinu podvodu podle § 209 odst. 1 trestního zákoníku, kterých se měl dopustit tím, že vypověděl smlouvu o stavebním spoření svých dětí bez jejich vědomí a získané částky převedl na svůj účet a použil pro svoji potřebu. Za to mu byl uložen podmíněný trest odnětí svobody a povinnost uhradit škodu. Usnesením pak byl zamítnut návrh stěžovatele, aby byla Obvodnímu soudu pro Prahu 10 určena lhůta k nařízení hlavního líčení. Stěžovatel vytýká uvedenému soudu, že odmítl přiznat podání stěžovatele účinky odporu. Tímto postupem se cítí se zkrácen na svých právech tím více, že byl trestním příkazem odsouzen pro trestný čin, který byl promlčen, jak poukázal v odporu. Stěžovatel namítá, že přístup soudce Obvodního soudu pro Prahu 10 je v příkrém rozporu s principy spravedlnosti a že mu svým přepjatým formalismem znemožnil domoci se svého práva u soudu. Stěžovatel je přesvědčen, že postupem obou obecných soudů byla porušena jeho základní práva podle čl. 90 Ústavy České republiky a čl. 36 odst. 1 a čl. 40 Listiny základních práv a svobod.

II. senát - veřejné ústní jednání
1. 11. 2011 14:00 - 1. 11. 2011 16:00
Sp. zn.: II. ÚS 2161/10
Soudce zpravodaj: Jiří Nykodým
Navrhovatelé: P. H.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. června 2010, č. j. 22 Co 565/2009-20, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. října 2009, č. j. 16 C 295/2009-9
(rozhodčí doložky)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno základní právo na spravedlivý proces vyplývající z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením zastavil řízení o žalobě, jíž se žalobci (stěžovatel) domáhali určení neplatnosti smlouvy o půjčce a smlouvy o zajišťovacím převodu práva. Soud prvního stupně konstatoval, že účastníci si ve smlouvách sjednali rozhodčí doložky a žalovaný (vedlejší účastník - společnost FFS Czech, s. r. o.) uplatnil při prvním úkonu ve věci námitku věcné nepříslušnosti soudu. Dále zdůraznil, že věc může být podrobena rozhodčí smlouvě, neboť rozhodčí smlouva byla platně sepsána, projednání věci nepřesahuje rámec pravomoci přiznané rozhodcům smlouvou a (druhý) rozhodce se dosud neodmítl věcí zabývat, takže byly splněny podmínky § 106 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, a řízení muselo být zastaveno. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že nejsou dány žádné důvody, pro které by věc nemohla být projednána před rozhodcem a rozhodčí doložka je jasná a určitá. Podle této doložky může spor mezi účastníky projednat kterýkoliv ze dvou v ní uvedených rozhodců, k němuž bude podána žaloba. Žalobci podle názoru odvolacího soudu nevyčerpali zcela možnost zahájit řízení před účastníky určeným rozhodcem s vyloučením pravomoci obecných soudů tak, jak si ujednali v rozhodčí doložce a odvolací soud uzavřel, že je touto smlouvou vázán a smlouva brání tomu, aby byla věc před ním projednána.

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
2. 11. 2011 8:00 - 2. 11. 2011 8:30
Sp. zn.: Pl. ÚS 14/09
Soudce zpravodaj: Jan Musil
Navrhovatelé: Krajský soud v Ostravě
Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Přezkoumávané akty: návrh na vyslovení rozporu ustanovení § 22 odst. 4 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění platném do 31. 7. 2011, s ústavním pořádkem.
(sankce za dopravní přestupky)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Navrhovatel - samosoudce Krajského soudu v Ostravě – se domáhá zrušení ustanovení § 22 odst. 4 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“). Ustanovení § 22 odst. 4 zákona o přestupcích (platné do 31. 7. 2011) znělo: „Pokuta od 25 000 Kč do 50 000 Kč a zákaz činnosti od jednoho roku do dvou let se uloží za přestupek podle odstavce 1 písm. c), d), e) bodů 1 a 5, a písm. h).“

Navrhovatel se domnívá, že v těch případech, v nichž je pachatel v přestupkovém řízení stíhán za přestupek proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle ustanovení § 22 odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o přestupcích (ve znění platném do 31. 7. 2011), jehož „se dopustí ten, kdo v provozu na pozemních komunikacích… řídí vozidlo… a není držitelem příslušné skupiny nebo podskupiny řidičského oprávnění“, jsou sankce, předepsané v ustanovení § 22 odst. 4 téhož zákona, v rozporu s ústavními přepisy. Navrhovatel má za to, že takto zákonem určené sankce odporují principům právního státu, zakotveným v preambuli a v článku 1 Ústavy České republiky. Takto pevně a kogentně stanovené sankce prý porušují princip proporcionality a jsou v rozporu se zákazem nadměrnosti zásahů do základních práv a svobod.

Z obsahu spisu Krajského soudu v Ostravě plyne, že byl občan rozhodnutím Magistrátu města Ostravy uznán vinným spácháním přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle ust. § 22 odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o přestupcích. Přestupku se měl dopustit tím, že řídil automobil, přestože nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění. Řidičské oprávnění mu bylo předtím odňato a řídil tudíž bez řidičského oprávnění. Za spáchání tohoto přestupku mu byla podle ust. § 22 odst. 4 zákona o přestupcích uložena pokuta ve výši 25.000,- Kč a sankce zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 12 měsíců. Žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě se občan domáhal zrušení rozhodnutí a v žalobě tvrdil, že k přestupku, jehož spáchání nepopírá, došlo z jeho strany nevědomky jeho formální chybou, spočívající v tom, že nepožádal o vrácení řidičského oprávnění. Je si vědom, že se svým jednáním dopustil přestupku, ale souběžné uložení dvou sankcí - pokuty ve výši 25.000,- Kč a sankce zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvanácti měsíců - považuje za neadekvátní a nepřiměřené. Má za to, že jde o kumulování nepřiměřeně tvrdých trestů, neproporcionální ke společenské nebezpečnosti přestupku.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
2. 11. 2011 8:30 - 2. 11. 2011 9:00
Sp. zn.: IV. ÚS 1796/11
Soudce zpravodaj: Pavel Rychetský
Navrhovatelé: P. M., D. D., E. M. a S. M. M., všichni zast. JUDr. Annou Márovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Praze 2, Myslíkova 1998/30
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2011 č. j. 26 Cdo 3127/2008-152, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2007 č. j. 18 Co 355/2007-322 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 11. června 2007 č. j. 5 C 166/2005-96
(Byty, nebytové prostory; Právo vlastnit majetek, nabývání majetku; Právo na soudní a jinou právní ochranu; Rovnost účastníků řízení)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatelé napadají uvedená rozhodnutí obecných soudů z důvodu porušení jejich základního práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dále základního práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i porušení některých jejich dalších základních práv. Stěžovatelé jsou spoluvlastníky nájemního domu v Praze a žalobou se domáhali přivolení výpovědi nájmu bytu bez nároku na zajištění náhradního bytu. Tento byt užívají vedlejší účastníci jako nájemci a bydlí zde v tzv. regulovaném nájmu. Podle stěžovatelů byl v době podání žaloby dán důvod výpovědi nájmu předmětného bytu, protože nájemce má dva nebo více bytů. Vedlejší účastníci se v mezidobí stali spoluvlastníky dalších nemovitostí. Obvodní soud svým rozsudkem zamítl žalobu stěžovatelů, protože podle jeho názoru se naplněním předmětného výpovědního důvodu rozumí to, že nájemci mají byt, který je právně volný a mohou jej začít ihned užívat bez nutnosti budoucích úprav pro bydlení trvalého charakteru. V tomto případě tomu tak nebylo, neboť ustanovený znalec dospěl k závěru, že existující nebytové plochy nelze bez podstatných úprav změnit a užívat jako bytové plochy k trvalému bydlení. Rozsudek obvodního soudu byl k odvolání stěžovatelů potvrzen, Nejvyšší soud dovolání odmítl.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
3. 11. 2011 9:00 - 3. 11. 2011 10:00
Sp. zn.: IV. ÚS 670/09
Soudce zpravodaj: Michaela Židlická
Navrhovatelé: NLB Factoring, a. s., se sídlem Gorkého 3037/2, Ostrava – Moravská Ostrava, zastoupený JUDr. Radimem Chalupou, Ph.D.
Řízení o ústavní stížnosti
(ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2008 č. j. 32 Cdo 1504/2008-114)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatelce byla zamítnuta žaloba proti obchodní společnosti SANTA-TRANS, s. r. o. (dále jen „vedlejší účastnice“), o zaplacení částky 807.819,60 Kč s příslušenstvím. Z odůvodnění citovaného rozhodnutí se podává, že mezi stěžovatelkou jako faktorem a společností JKV TRANSPORT, spol. s r. o. jako dodavatelkou byla uzavřena smlouva o provádění regresního faktoringu, na jejímž základě docházelo k opakovanému úplatnému postupování pohledávek za vedlejší účastnicí z dodavatelky na stěžovatelku. Jelikož se vedlejší účastnice dostala, dle názoru stěžovatelky, se splněním svého závazku do prodlení, žalovala ji stěžovatelka o zaplacení výše uvedené částky. Vedlejší účastnice naproti tomu namítala, že disponovala pohledávkami vůči společnosti JKV TRANSPORT, spol. s r. o. v celkové výši 2.064.157,30 Kč, které vůči žalovaným pohledávkám započetla, čímž její závazek zanikl. Krajský soud dospěl na základě provedeného dokazování k závěru, že vedlejší účastnice provedla jednostranný zápočet řádně a včas a tuto skutečnost oznámila společnosti JKV TRANSPORT, spol. s r.o. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti směřující vůči usnesení Nejvyššího soudu namítá, že v řízení před obecnými soudy bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, a to v důsledku nerespektování principu rovnosti účastníků řízení a rovnosti zbraní. Stěžovatelka v této souvislosti uvedla, že vedlejší účastnice byla usnesením krajského soudu vyzvána k předložení faktur uvedených v oznámení o započtení, přičemž tuto povinnost svévolně splnila pouze částečně, když soudu předložila jen některé z požadovaných faktur. Krajský soud následně na splnění povinnosti uložené předmětným usnesením rezignoval, čímž se podle stěžovatelky dopustil závažného procesního pochybení, neboť předmětné faktury měly pro rozhodnutí ve věci klíčový význam.