Aktuálně

Na této stránce naleznete chronologicky seřazené zprávy a oznámení Ústavního soudu, jimiž informuje širokou veřejnost i média o aktuálních rozhodnutích, připravovaných jednáních nebo jiných událostech, které souvisejí s jeho činností.

Výpis aktualit

Přehled ústních jednání pro 47. týden roku 2011

V tomto týdnu se koná 5 jednání.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
22. 11. 2011 8:30
- 22. 11. 2011 9:00
Sp. zn.: IV. ÚS 1642/11
Soudce zpravodaj: Miloslav Výborný
Navrhovatelé: T. P.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2011 č. j. 3 As 10/2009-148
(závaznost rozhodnutí Ústavního soudu; právo na informaci o bývalém členství soudců v KSČ)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatel ústavní stížností napadá uvedené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, a to s tvrzením o porušení práva na svobodný přístup k informacím, konkrétně k informaci o členství soudců Vrchního soudu v Olomouci v Komunistické straně Československa (KSČ) ve smyslu ustanovení čl. 17 odst. 5 Listiny základních práv a svobod.

 

Protiústavnost napadeného rozhodnutí odůvodnil stěžovatel tím, že Nejvyšší správní soud rozhodl o jeho kasační stížnosti ve zřejmém rozporu s právním názorem obsaženým v nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 517/10, jímž byl předchozí rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 1. 2010 zrušen. Argumentaci Nejvyššího správního soudu, že povinné subjekty požadovanou informací nedisponují, považuje stěžovatel za vadnou a navrhuje, aby Ústavní soud napadený rozsudek zrušil.

 

 

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
22. 11. 2011 9:15
- 22. 11. 2011 9:45
Sp. zn.: IV. ÚS 1433/11
Soudce zpravodaj: Miloslav Výborný
Navrhovatelé: E. M.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 8. 2. 2006 sp. zn. 16232/2005-6371
návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí
(ustanovování opatrovníka ve správním řízení)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatelka je přesvědčena, že rozhodnutím Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ) byla porušena její ústavně zaručená práva v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a domáhá se zrušení uvedeného rozhodnutí. ČTÚ, kterým jí bylo uloženo zaplatit za poskytnuté služby elektronických komunikací částku 16 958,50 Kč s příslušenstvím.

 

Správní řízení se stěžovatelkou bylo zahájeno k návrhu obchodní společnosti T-Mobile Czech Republic, a. s., neboť stěžovatelka neuhradila navrhovatelce vyúčtování služeb GSM za zhruba půl roku. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá nesouhlas s  postupem ČTÚ a uvádí, že není zřejmé, na jakou adresu jí úřad zaslal oznámení o zahájení správního řízení a jakým způsobem a zda vůbec zjišťoval její pobyt. Stěžovatelka uvádí, že pokud se ČTÚ spokojil se závěrem, že je neznámého pobytu, mohl jí ustanovit opatrovníka z okruhu jejích rodinných příslušníků, a nikoliv svého zaměstnance, který navíc svoji funkci vykonával pouze formálně. Stěžovatelka uvádí rovněž, že si není vědoma existence dluhu, který by měla vůči společnosti T-Mobile Czech Republic, a. s., a ani nebyla vyrozuměna o postoupení pohledávky společnosti EOS KSI Česká republika, s. r. o., která ji nyní vymáhá.

 

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
22. 11. 2011 14:00
- 22. 11. 2011 14:30
Sp. zn.: III. ÚS 298/11
Soudce zpravodaj: Vladimír Kůrka
Navrhovatelé: ProVektor, s.r.o., Prostějovská 14/63, Přerov
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2010 sp. zn. 68 Co 456/2010,
(náklady exekuce)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud zrušil označené usnesení, vydané v její exekučení věci, pro porušení ustanovení čl. 1, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Z ústavní stížnosti vyplývá, že napadeným usnesením Městský soud v Praze potvrdil usnesení soudního exekutora, kterým zastavil exekuci k vydobytí 17 897 Kč s příslušenstvím proti povinným s odůvodněním, že oprávněná nesložila ve stanovené lhůtě zálohu na náklady exekuce ve výši 2 499 Kč), a jímž současně oprávněné (stěžovatelce) uložil povinnost zaplatit mu na nákladech exekuce částku 7 800 Kč. V odůvodnění tohoto usnesení odvolací soud uvedl, že „s nezaplacením zálohy na náklady exekuce je v dané věci spojena pouze možnost exekutora exekuci dle § 55 odst. 5 e.ř. zastavit“; nebyla-li záloha oprávněnou zaplacena, ačkoli k tomu byla vyzvána, byla to ona, kdo zastavení exekuce zavinila, a exekutor proto postupoval správně, pokud jí „dle ustanovení § 89 e.ř. uložil povinnost k náhradě nákladů exekuce“. Podle názoru stěžovatelky je postup soudního exekutora tím, že ji téměř čtyři roky po zahájení exekučního řízení, za situace, kdy majetek povinného jednoznačně nepostačuje k pokrytí nákladů exekuce, vyzval k zaplacení zálohy a následně exekuci zastavil, zřejmým obcházením judikatury Ústavního soudu

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
23. 11. 2011 8:30
- 23. 11. 2011 9:00
Sp. zn.: I. ÚS 2420/11
Soudce zpravodaj: Ivana Janů
Navrhovatelé: Mgr. P. P., zast. Mgr. Jiří Dousek, advokát, Liberrec, Chrastavská 273/30
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 10.5.2011, sp.zn. 13 Kss 11/2010
(kárné řízení se soudcem)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel se domáhá zrušení uvedeného rozhodnutí, neboť jím bylo podle něj porušeno jeho právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 a 38 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy ČR. Stěžovatel v napadeném rozhodnutí spatřuje také zásah do nezávislosti soudce zakotvené v čl. 82 odst. 1 a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR, a dále porušení práva na přístup k voleným a jiným veřejným funkcím ve smyslu čl. 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.

 

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že ve výroku o vině rozhodnutí kárného senátu chybí popis základních skutkových okolností pro užití příslušné právní kvalifikace kárného provinění soudce a údaj o době, kdy se měl stěžovatel vytýkaného jednání dopustit, zejména nejsou uvedena konkrétní rozhodnutí, kterými stěžovatel nerespektoval závazný názor odvolacího soudu. Není podle něj rovněž popsáno, v čem spočívalo nerespektování závazného právního názoru odvolacího soudu a ani uvedeno, kdy mělo k uvedenému skutku dojít. Stěžovatel má s ohledem na shora uvedené za to, že výrok o vině v napadeném rozhodnutí nevyplývá z popisu skutku, pro nějž byl podán návrh na zahájení kárného řízení. Stěžovatel tak v průběhu kárného řízení až do samotného ústního jednání nevěděl, co přesně mu je kladeno za vinu a jaké argumenty si má na svou obhajobu připravit, a to zejména s ohledem na nejasnost kárné žaloby, ve které nebyl odlišen petit od odůvodnění, resp. popis skutku od označení důkazů. Stěžovatel dále poukazuje na skutečnost, že po celou dobu jednání nebyl jakkoliv poučen o svých právech, přestože v kárném řízení by měl být užit přiměřeně trestní řád, podle nějž má být obviněný o svých právech vždy poučen (§33 odst. 5 trestního řádu).

 

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
24. 11. 2011 8:30
- 24. 11. 2011 9:30
Sp. zn.: III. ÚS 2153/11
Soudce zpravodaj: Pavel Holländer
Navrhovatelé: H. M.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Návrh na zrušení usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1300/2011 ze dne 31. května 2011
(náhrada nákladů soudního řízení)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatelka je přesvědčena, že rozhodnutím Nejvyššího soudu došlo k porušení práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Napadeným usnesením, vydaným v řízení o zúžení rozsahu věcného břemene, v němž stěžovatelka měla postavení žalované, bylo zastaveno dovolací řízení, zahájené z podnětu dovolání podaného žalobkyní proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu. Ústavní stížnost směřuje proti tomuto usnesení dovolacího soudu a to proti jeho výroku o nákladech řízení. Podle názoru stěžovatelky bylo dovolací řízení zastaveno vinou žalobkyně a stěžovatelka byla řízením proti ní vedeným silně zasažena i přesto, že v něm byla úspěšná a domnívá se, že by bylo spravedlivé, aby náklady dovolacího řízení, které nevyvolala, nesla žalobkyně. Navrhuje proto, aby Ústavní soud výrok o nákladech řízení označeného usnesení zrušil.