Aktuálně

Na této stránce naleznete chronologicky seřazené zprávy a oznámení Ústavního soudu, jimiž informuje širokou veřejnost i média o aktuálních rozhodnutích, připravovaných jednáních nebo jiných událostech, které souvisejí s jeho činností.

Výpis aktualit

Přehled ústních jednání pro 49. týden roku 2009

V tomto týdnu se koná 7 jednání.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
30. 11. 2009 14:00
- 30. 11. 2009 14:30
Sp. zn.: III. ÚS 1901/09
Soudce zpravodaj: Vladimír Kůrka
Navrhovatelé: PODOL, s.r.o., Růmy 1741, Zlín
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2009, sp.zn. 10 Co 274/2009
(náklady exekučního řízení )
I. poschodí, senátní místnost č. 152

Stěžovatel podal tuto ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě,neboť dle názoru stěžovatele došlo ze strany odvolacího soudu k porušení jeho práva na spravedlivý proces i jeho práva na majetek. Stěžovatel podal návrh na zahájení exekučního řízení 5.12.2006, odvolací soud však při svém rozhodování o nákladech exekučního řízení vycházel z ustanovení novelizovaného exekučního řádu ve znění platném od 1.1.2008.Stěžovatel namítá protiústavnost napadaného rozhodnutí pro jeho rozpor se zásadou zákazu pravé retroaktivity. Stěžovatel je názoru, že v případě, kdy nový zákon neobsahuje přechodná ustanovení, je nutno všechna exekuční řízení zahájená před účinností tohoto zákona posuzovat ve znění platném a účinném do 31.12.2007, neboť jinak by došlo k porušení práva na „právní jistotu" (legitimní očekávání). Ze strany odvolacího soudu měly být dále respektovány nálezy Ústavního soudu, který ve svých nálezech (např. nález III. ÚS 1226/08 External link icon), řešících náklady exekučního řízení, vyslovil názor, že oprávněného lze zavázat k úhradě nákladů exekuce jen v případě, pokud její zastavení zavinil. Stěžovatel v daném případě zastavení exekučního řízení nezavinil a neměla mu být tak podle jeho názoru uložena povinnost k úhradě nákladů exekučního řízení soudní exekutorce.Odvolací soud rovněž pochybil, když stěžovatelce nepřiznal náklady odvolacího řízení.

 

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
1. 12. 2009 13:15
- 1. 12. 2009 13:45
Sp. zn.: Pl. ÚS 10/07
Soudce zpravodaj: Jan Musil
Navrhovatelé: Nejvyšší správní soud
Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Přezkoumávané akty: návrh na vyslovení protiústavnosti ustanovení § 139 odst. 1 zákona č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě, ve znění před novelizací provedenou zákonem č.362/2003 Sb.
I. poschodí, senátní místnost č. 151

V návrhu, doručeném Ústavnímu soudu dne 25. 5. 2007, se Nejvyšší správní soud domáhá toho, aby Ústavní soud rozhodl, že ustanovení § 139 odst. 1 zákona č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní a informační službě (dále jen „zákon o BIS“), ve znění účinném do 31. 12. 2006, tj. před novelizací provedenou zákonem č. 362/2003 Sb., je v rozporu s čl. 1, čl. 36 a čl. 37 odst. 3 Listiny, tedy s ústavním pořádkem České republiky. Nejvyšší správní soud, který má rozhodnout o kasační stížnosti, při předběžném projednání věci dospěl k závěru, že ustanovení § 139 odst. 1 zákona o BIS, které již bylo a dále bude nutné ve věci aplikovat, nelze vyložit ústavně konformním způsobem, neboť je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. Nejvyšší správní soud proto přerušil řízení a navrhuje, aby Ústavní soud vyslovil protiústavnost § 139 odst. 1 zákona o BIS, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 362/2003 Sb. s tím, že právní názor Ústavního soudu bude pro něj v dalším řízení závazný. Navrhovatel uvádí, že předmětný návrh podává v souvislosti se svou rozhodovací činností ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu, v níž stěžovatelka napadá kasační stížností usnesení Městského soudu v Praze , kterým byla odmítnuta její žaloba proti rozhodnutí ředitele Bezpečnostní a informační služby (dále jen „ředitel BIS“), jímž bylo jako opožděné zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí ředitele BIS o přiznání úmrtného. Městský soud v Praze žalobu usnesením odmítl jako nepřípustnou, protože byla podána proti rozhodnutí, které je ze soudního přezkumu podle ustanovení § 139 odst. 1 zákona o BIS vyloučeno. Podle argumentace Nejvyššího správního soudu vyloučení soudního přezkumu rozhodnutí ředitele BIS ustanovením § 139 odst. I zákona o BIS představuje vážný zásah do stěžovatelčiných práv. Ty by tak zůstaly bez soudní ochrany, čímž by došlo k porušení jejího ústavně zaručeného základního práva na přístup k soudu dle Listiny, která garantuje, že každý jednotlivec má právo za splnitelných podmínek se obrátit na soud a žádat ochranu svého práva. Zaručuje se tím základní procesní právo, právo na přístup k soudu.

 

I. senát - veřejné ústní jednání
2. 12. 2009 13:30
2. 12. 2009 15:30
Sp. zn.: I. ÚS 1954/09
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: DINO, veřejná obchodní společnost, se sídlem v Brně, Horova 11
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. dubna 2009, sp. zn. 6 Cmo 495/2008, a proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. září 2008, sp. zn. 59 Cm 46/2008
(zaplacení kupní ceny za zboží)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatel – prodejce květin - se domnívá, že rozhodnutím Krajského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze bylo porušeno jeho zákonné právo na spravedlivý proces. Jedním z principů spravedlivého procesu je zákonem stanovená povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit. Stěžovatel neměl uzavřenou písemnou smlouvu se svým odběratelem a od samého počátku poukazoval na skutečnost, že smluvní vztah uzavřený mezi ním a žalovaným byl od počátku obchodní spolupráce na stejné právní a faktické úrovni. Docházelo tedy k předávání zboží tak, jak popisoval v rámci své účastnické výpovědi, docházelo k platbám za odebrané zboží ze strany žalovaného i když většinou se zpožděním. Takto proběhlo minimálně sto dvacet obchodních transakcí, které daly základ pro obchodní zvyklosti ve smyslu příslušných ustanovení obchodního zákoníku. Dokazování soudem I. stupně bylo dle názoru stěžovatele nedokonalé, nedokončené a nekorespondující se skutečnými obchodními podmínkami a zvyklostmi, nejen mezi účastníky sporu, ale mezi obchodníky s květinami obecně. Aniž by soud učinil hlubší úsudek o věci samé, o způsobu předávání zboží v dřívějších obchodních transakcích, dospěl k závěru, který vyústil v rozsudek, jenž byl nucen stěžovatel napadnout v odvolacím řízení. Tam se situace v podstatě opakovala, když měl odvolací senát stejný názor na věc, že tedy stěžovatel neprokázal dodání zboží žalovanému a vydané rozhodnutí soudu I. stupně tak odpovídá výsledkům dokazování. Podle stěžovatele odvolací senát zcela pominul možnost realizace důkazního řízení prostřednictvím dokladů sporných stran, jenž byly předkládány příslušným finančním úřadům. Ani jeden ze soudů se nezabýval tím, že by připustil provedení důkazu dotazem na příslušný finanční úřad ohledně povinnosti odvodu DPH v daném časovém období a účetnictví obou stran. Stěžovatel žádá Ústavní soud o zrušení obou rozsudků soudů.


II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
3. 12. 2009 9:30 - 3. 12. 2009 10:00

Sp. zn.: II. ÚS 705/09
Soudce zpravodaj: Dagmar Lastovecká
Navrhovatelé: Servisní služby s.r.o.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 27.11.2008 č. j. 23 Co 536/2008-25 a výroku II. usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12.11.2008 č. j. 16 Nc 15115/2007-12 (sp. zn. II.ÚS 705/09), proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 17.12 2008 č. j. 23 Co 625/2008-26 a výroku II. usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 4.11.2008 č. j. 16 Nc 15641/2007-17 (sp. zn. II.ÚS 848/09), proti usnesení Krajského soud v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne I8.prosince 2008 č.j. 23 Co 629/2008-29 a výroku II. usnesení Okresního soudu Pardubicích ze dne 7.10. 2008 č.j. 12Nc 11752/2006-13 (sp.zn. II.ÚS 971/09), proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 29. 1. 2009 č. j. 23 Co 41/2009-29 a výroku II. usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 8.12.2008 č. j. 16 Nc 161483/2007-21 (sp. zn. II.ÚS 1009/09), proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 29. 1. 2009 č. j. 23 Co 52/2009-21 a výroku II. usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 7. 10. 2008 č. j. 12 Nc 8723/2007-10 (sp. zn. II.ÚS 1244/09), proti usnesení Krajského soudu v Praze, ze dne 27.1.2009 č. j. 24 Co 35/2009-29 a výroku II. usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 22.10. 2008 č. j. 7 Nc 4116/2006-18 (sp. zn. II. ÚS 1342/09), proti výroku I. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 26.2.2009 č. j. 23 Co 55/2009-24 a výroku II. usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 7. 10. 2008 č. j. 12 Nc 11953/2006-13 (sp. zn. II. ÚS 1441/09),
(náhrada nákladů exekučního řízení )
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Navrhovatel se domáhá zrušení rozhodnutí soudu I. stupně a soudu odvolacího, kterými bylo podle jeho názoru porušeno jeho  základní právo na právní jistotu zaručené ústavním pořádkem. Soud I.stupně mu neměl ukládat jakoukoliv povinnost k úhradě nákladů exekučního řízení, protože vycházel a jednal v souladu s tehdy platnou právní úpravou. Navrhovatel podal návrh na exekuci 26.3. 2007 a jmenovaný soud vydal usnesení dne 11.4.2007. Výkonem exekuce byla pověřena navržená exekutora, která konstatovala ve své výzvě ze dne 3.4.2008, že plošným zjišťováním bylo zjištěno, že nebyl vypátrán postižitelný majetek povinného. Právní úprava v době, kdy byl podáván návrh na exekuci, tj. v době do 31.12.2007, stanovila, že veškeré náklady exekučního řízení v případě i zastavení exekučního řízení pro nedostatek majetku povinného měl povinnost hradit exekutorovi povinný. Od 1.1.2008 nabyla účinnost novela exekučního řád., kde je stanoveno, že v případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného hradí oprávněný exekutorovi jen paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutora. Přechodná ustanovení novely zákona nijak neřeší postup v případech, kdy oprávněný podal návrh na exekuci za předchozí právní úpravy a soud zastavil výkonu rozhodnutí pro nedostatek majetku povinného za účinnosti nové právní úpravy, proto nedostatek právní normy musí svým výkladem nahradit soud. V důsledku nesprávného závěru soudu o pouze nepravé retroaktivitě však soud rozhodl o povinnosti oprávněného hradit exekutorovi paušálně či účelně vynaložené výdaje v částce 3.500,- Kč a DPH. Dle názoru stěžovatele měl soud o veškerých nákladech exekuce - tedy i o skutečně určených nebo paušálně stanovených výdajích exekutora - rozhodnout tak, jak to platilo do 31.12.2007 a tedy tak, že by tuto povinnost uložil povinnému, neboť navrhovatel se při podání návrhu na exekuci rozhodoval za podmínek tehdy platné právní úpravy. Pokud by již při podání návrhu na exekuci platila současná právní úprava, jistě by musel zvažovat rizika soudní exekuce a volit jiný postup, než odpovídal tehdejší právní úpravě i ustálené judikatuře. Jedná se o další z řady případů, které navrhovatel u Ústavního soudu napadá.

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
3. 12. 2009 10:00
- 3. 12. 2009 10:30
Sp. zn.: II. ÚS 1816/08
Soudce zpravodaj: Dagmar Lastovecká
Navrhovatelé: Ing. Lubomír Černý
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 4. 2008 č.j. 9 Cmo 380/2007-66
(právo na spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatel žádá zrušení nálezu Vrchního soudu v Olomouci, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno základní právo na legitimní očekávání ve věci ochrany majetku. Stěžovatel napadá odůvodnění zamítnutí žaloby v rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci provedené ve dvou větách. Podle názoru stěžovatele je na samé hranici přezkoumatelnosti. Navrhovatel zastává názor, že lze souhlasit s právními závěry obou ve věci rozhodujících obecných soudů, že nelze-li odměnu a náhradu hotových výdajů správce konkursní podstaty uhradit z majetku konkursní podstaty, ani ze zálohy na náklady konkursu, zaplatí ji stát z rozpočtových prostředků soudu, u kterého probíhá konkursní řízení. Nelze však již podle něj souhlasit s právním názorem účastníka řízení, že nároku na zaplacení své odměny se správce konkursní podstaty nemůže domáhat samostatnou žalobou. Jestliže v případě stěžovatele odmítá Krajský soud v Brně vyplatit ze svých rozpočtových prostředků odměnu za výkon funkce správce konkursní podstaty, o jejíž výši navíc již bylo pravomocně rozhodnuto, dochází tak podle navrhovatele k porušení jeho základního práva na legitimní očekávání ve věci ochrany majetku.

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
3. 12. 2009 10:30 - 3. 12. 2009 11:00
Sp. zn.: II. ÚS 1846/09
Soudce zpravodaj: Dagmar Lastovecká
Navrhovatelé: Petr Kvarda
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2009, č.j. 26Co 103/2009- 183 a rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 8. 12. 2008, č.j. 4P 205/2008-162,
(porušení práva na spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud zrušil rozsudky Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Benešově, protože je toho názoru, že pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Praze bylo zasaženo jeho ústavně zaručené právo, aby jeho věc byla projednávána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti. Stěžovateli nebylo umožněno vyjádřit se  ke všem prováděným důkazům. Navzdory řádné omluvě na jednání soudu a žádosti o odročení jednání z důvodu nemoci navrhovatele Krajský soud v Praze jednal v jeho nepřítomnosti, což považuje stěžovatel za porušení ústavně zaručeného práva vyjádřit se ke všem prováděným důkazům. Stejný soud nezohlednil podle stěžovatele jeho reálné životní podmínky a stanovil následně výživné na syna, aniž by vzal v úvahu stěžovatelovi  výdělkové a majetkové poměry.

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
3. 12. 2009 11:00
- 3. 12. 2009 11:30
Sp. zn.: II. ÚS 2155/09
Soudce zpravodaj: Dagmar Lastovecká
Navrhovatelé: Denisa Bergerová
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2009 č. j. 31 Co 167/2009-45,
(porušení práva na spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatelka žádá zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze, který neuznal její nárok na další pobírání výživného od otce. Stěžovatelka odmaturovala až v náhradním termínu a v mezidobí studovala anglický jazyk v rámci tzv. pomaturitního studia. Otec podal žalobu na zrušení vyživovací povinnosti u Okresního soudu v Mělníku. Ten ale žalobu zamítl s odůvodněním, že i studium jazykové školy je přípravou na budoucí povolání. Odvolací Krajský soud v Praze naopak rozhodl, že s ohledem na skutečnost, že žalovaná nevykonala maturitní zkoušku v roce, v němž zahájila jazykové studium v jednoletém kurzu, nelze dospět k závěru, že by řádně pokračovala ve svých středoškolských studiích a připravovala se tak na své budoucí povoláni.

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
3. 12. 2009 13:30
- 3. 12. 2009 14:00
Sp. zn.: II. ÚS 1056/09
Soudce zpravodaj: Stanislav Balík
Navrhovatelé: Vilém Procházka
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. prosince 2007 sp. zn. 53 C 108/2007
(spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 Obvodní soud pro Prahu 10 upřel stěžovateli možnost účastnit se řízení a bránit se proti žalobě České televize. Tímto postupem vznikla společnosti Česká televize pohledávka, která před rozhodnutí ve věci neměla dle stěžovatele právní základ. Soud doručoval totiž stěžovateli veškeré písemnosti na adresu, ze které se prokazatelně odstěhoval. Dokladem o porušení práva na spravedlivý proces je podle stěžovatele doručenka přípisu, kterým bylo zasíláno předvolání na jednání ve věci konané v roce 2007. Z této doručenky vyplývá, že poštovní doručovatel učinil poznámku u adresáta „ODSTĚHOVÁN“. Soud i přes tuto skutečnost jednání provedl a následně na stejnou adresu zaslal i rozhodnutí samotné a vyznačil na něm právní moc. Stěžovatel se dozvěděl o existenci rozhodnutí až z probíhající exekuce, přičemž požádal o doručení rozhodnutí. To mu bylo zasláno až v dubnu 2009, přičemž stěžovatel zjistil, že z důvodu bagatelnosti věci se nelze odvolat a ani jiným způsobem bránit proti tomuto rozhodnutí (v daném případě není přípustná žaloba pro zmatečnost z důvodu bagatelnosti). Stěžovatel uvádí, že soud by prostým nahlédnutím do evidence obyvatel mohl zjistit, že žalobce je od roku 2003 trvale hlášen na jiné adrese. Z probíhající exekuce sice vyplývá, že Česká televize uznala, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces a podala návrh na zastavení exekuce, stěžovatel je však i přes výše uvedené v pozici, kdy je proti němu vydán exekuční titul, jehož obsahem je i závazek k nahrazení částky náhrady nákladů řízení, přičemž je jen na libovůli České televize, zda závazek bude vymáhat či nikoliv. Tento právní stav je pro stěžovatele nepřijatelný, a to především s ohledem na spravedlnost takového rozhodnutí.