IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
03.02.2014 09:30 - 03.02.2014 10:00
Spisová značka: IV. ÚS 3678/12
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Michaela Židlická Dr.
Označení navrhovatelů: V.M.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stručná charakteristika: ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28.6.2012 č. j. 22 Co 222/2012-20
Stěžovatel byl hospitalizován ve fakultní nemocnici. Za tento pobyt vznikla stěžovateli povinnost uhradit regulační poplatek ve výši 60,- Kč. Stěžovatel tuto částku uhradil dne 11. 6. 2010 a následně byla stěžovateli vydána zdravotnická dokumentace. Stěžovatel proto neshledal důvodným ponechat si potvrzení o zaplacení bagatelní částky 60,- Kč. Bez předchozí výzvy k zaplacení regulačního poplatku podala fakultní nemocnice elektronický platební rozkaz, ve kterém se domáhala zaplacení 60,- Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení ve výši 6.920,- Kč. Stěžovateli byla následně uložena povinnost zaplatit 60,- Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení ve výši 1.592,- Kč. Stěžovatel, vědom si absence dokladu, dlužnou částku uhradil. Fakultní nemocnice se odvolala a namítala pochybení soudu prvého stupně při postupu vyčíslení nákladů, s tím, že stěžovatel přes opakovanou výzvu neuhradil dlužnou částku a nemocnice tak byla nucena vynaložit poměrně vysokou částku na úhradu soudního poplatku a nákladů právního zástupce. Odvolací soud rozhodl, že stěžovatel je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 6.920,- Kč. Stěžovatel tvrdí, že vedlejší účastnice své tvrzení před odvolacím soudem nijak nedoložila a soud rozhodl, aniž by požadoval jeho prokázání. Je proto názoru, že v rozhodnutí odvolacího soudu je obsažen prvek svévole a napadené rozhodnutí je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
03.02.2014 10:00 - 03.02.2014 10:30
Spisová značka: IV. ÚS 1302/13
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Michaela Židlická Dr.
Označení navrhovatelů: J.N.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stručná charakteristika: ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 1. 2013 č. j. Ncp 4091-2012-33
Stěžovatel požádal ve své právní věci Ministerstvo spravedlnosti o odškodnění a zadostiučinění. Ministerstvo spravedlnosti stěžovateli částečně vyhovělo, ovšem položku nemateriální újmy mu nepřiznalo. Stěžovatel podal žalobu, v níž se této položky domáhal. Obvodní soud sdělil, že věc bude předložena k posouzení příslušnosti Vrchnímu soudu, ten se vyslovil, že k projednání a rozhodnutí věci je v prvním stupni příslušný krajský soud a že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Městskému soudu v Praze, přičemž poukázal na judikaturu Ústavního soudu. Stěžovatel však uvádí, že soudem citovaný nález byl již překonán a má za to, že tento nález nijak neřešil věcnou příslušnost soudů. Stěžovatel se proto domnívá, že jeho věc má posoudit okresní soud a že napadeným usnesením bylo porušeno jeho právo na zákonného soudce.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
04.02.2014 14:00 - 04.02.2014 14:30
Spisová značka: IV. ÚS 2468/11
Soudce zpravodaj: JUDr. Pavel Rychetský
Označení navrhovatelů: K.P.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti výroku I písm. a) a b) rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. dubna 2011 č. j. 7 Cmo 254/2010-272 a výroku II rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. ledna 2010 č. j. 44 Cm 64/2003-241, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Plzni
Stručná charakteristika: Právo vlastnit majetek, nabývání majetku; Právo na soudní a jinou právní ochranu
Stěžovatel se domáhal po Obchodním družstvu, jehož byl členem, zaplacení částky 545 728 Kč s úrokem z prodlení, a to z důvodu svého nároku na vypořádací podíl. Ze znaleckého posudku však vyplynulo, že stěžovateli vznikl nárok na vypořádací podíl ve výši 503 986 Kč, a družstvo tak doplatilo částku 473 986 Kč. Stěžovatel však nadále trval na zaplacení zbylé žalované částky 71 742 Kč s příslušenstvím (soud prvního stupně mu přiznal jen 21 473,- Kč) a zpochybňoval správnost znaleckého posudku. Jeho odvolání ani dovolání nebylo úspěšné.
Stěžovatel tak před Ústavním soudem namítá nesprávnou aplikaci zákonné úpravy při výpočtu vypořádacího podílu, a dále zmatečnost a nesrozumitelnost rozsudku odvolacího soudu (tímto výrokem se totiž žaloba ve vztahu k částce 21 473 Kč s příslušenstvím zamítá navzdory tomu, že v odůvodnění byl tento nárok odvolacím soudem uznán). Postupem obecných soudů tak mělo být zasaženo právo stěžovatele vlastnit majetek a právo na spravedlivý proces.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
05.02.2014 08:30 - 05.02.2014 09:00
Spisová značka: I. ÚS 2883/13
Soudce zpravodaj: JUDr. Ivana Janů
Označení navrhovatelů: M.R.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Usnesení Městského soudu v Brně ze dne 9.6.2013, sp.zn. 10 T 26/2012, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17.7.2013, sp.zn. 3 To 283/2013
Stručná charakteristika: vazba
Stěžovatel napadl usnesení Městského soudu, kterým byl vzat do vazby a usnesení Krajského soudu, jímž byla zamítnuta jeho stížnost proti prvnímu rozhodnutí. Městský soud údajně rozhodl o vazbě proto, že hlavní líčení byla opakovaně odročována, neboť na stěžovatele nebylo možné vypracovat znalecký posudek z oboru zdravotnictví, když se obžalovaný nedostavil ke znalkyni. Dalším důvodem vazby údajně bylo, že obžalovaný přestal přebírat poštu. Stěžovatel dále uvádí, že Krajský soud jím podanou stížnost zamítl, a to přesto, že znalecký posudek již byl zpracován. Stěžovatel prohlašuje, že se neskrýval, k hlavním líčením se dostavil, byl k zastižení ve svém bydlišti, jeho totožnost je známa, má stálé bydliště a nehrozí mu vysoký trest. Dle stěžovatele postrádá odůvodnění odvolacího soudu hodnocení konkrétních skutečností, které svědčí o tom, že se obviněný bude skrývat, aby se vyhnul trestnímu stíhání.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
05.02.2014 14:00 - 05.02.2014 14:30
Spisová značka: II. ÚS 1604/12
Soudce zpravodaj: JUDr. et PhDr. Stanislav Balík
Označení navrhovatelů: Hlavní město Praha
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 15 Co 572/2008-162 ze dne 17. února 2009, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 č. j. 8 C 37/2003-174 ze dne 8. června 2009, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 č. j. 8 C 37/2003-216 ze dne 15. března 2010, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 15 Co 467/2009-231, 15 Co 205/2010 ze dne 31. srpna 2010 a rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 276/2011-257 ze dne 8. února. 2012,
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu, právo na zákonného soudce
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 bylo určeno, že stěžovatel je vlastníkem specifikovaných pozemků parcelních a staveb (továrního areálu) v Praze, zatímco žaloba na určení, že stěžovatel je vlastníkem dílny, kotelny, přístřešku a skladové haly, objektů bez čísla popisného stojících na pozemku téhož parcelního čísla byla zamítnuta. Odvolací soud však dospěl k závěru, že soudem prvního stupně byl zjištěn skutkový stav neúplným způsobem.
Obvodní soud pro Prahu 8, vázán právním názorem odvolacího soudu, žalobu stěžovatele v celém rozsahu zamítl a konstatoval, že pokud sporné nemovitosti nepřešly v roce 1991 do vlastnictví obce, byly v roce 1994 ve vlastnictví státu a byly draženy podle zákona o tzv. malé privatizaci a nyní jsou vlastnictvím právních nástupců vydražitele. Odvolání ani dovolání stěžovatele nebylo úspěšné.
Stěžovatel v první řadě upozorňuje na to, že obecné soudy vyložily klíčové ustanovení restitučního zákona tak, že poškozuje obce. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu navíc podle stěžovatele neodpovídá jeho judikatuře před rokem 2006, v důsledku čehož jsou v jednom areálu některé nemovitosti ve vlastnictví stěžovatele soudem označeny jako historický majetek obce, a v pozdějších rozhodnutích stejné soudy naopak deklarují, že stěžovatel vlastníkem není. V napadených rozhodnutích spatřuje stěžovatel porušení svého práva na spravedlivý proces a práva vlastnit majetek.
Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
06.02.2014 11:00 - 06.02.2014 11:30
Spisová značka: Pl. ÚS 49/10
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková, Ph.D.
Označení navrhovatelů: Okresní soud v Děčíně
Typ řízení: Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Přezkoumávané akty: Návrh podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky na zrušení § 153b odst. 1, 4 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů,
Okresní soud v Děčíně nařídil na v roce 2010 jednání, ke kterému předvolal žalobce a žalovanou. K jednání se však dostavila pouze strana žalobce. Žalovaná se bez jakékoliv omluvy k jednání nedostavila a právní zástupce žalobce navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. Okresní soud v Děčíně však rozsudkem pro zmeškání nerozhodl, ačkoliv byly podle jeho názoru splněny všechny zákonem stanovené podmínky pro jeho vydání, neboť dospěl k závěru, že ustanovení § 153b odst. 1, 4 a 5 o. s. ř. je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, a to konkrétně se zásadou rovnosti účastníků řízení. Z tohoto důvodu Okresní soud v Děčíně přerušil řízení a předložil Ústavnímu soudu návrh podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky na zrušení této části občanského soudního řádu. Hlavním argumentem navrhovatele je skutečnost, že rozsudek pro zmeškání lze vydat toliko ve prospěch žalobce, zatímco žalovaný této výsady nepožívá. Tím je podle navrhovatele žalovaný stavěn do podstatně nevýhodnější situace než žalobce, což je v rozporu se zásadou rovnosti účastníků.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
07.02.2014 10:30 - 07.02.2014 11:00
Spisová značka: II. ÚS 1221/13
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková, Ph.D.
Označení navrhovatelů: Z. N.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozhodnutí ministra spravedlnosti ČR ze dne 24. 4. 2013, č. j. 1400/2008-MOT-T/187, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 2. 2013, č. j. 2 To 5/2013 – 1946, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 11. 2012, č. j. 1 Nt 241/2009 – 1882
Stručná charakteristika: extradice
Stěžovatel v roce 1994 odcestoval z Gruzínské republiky, jejímž je státním příslušníkem, a to z důvodu obav vyvolaných tamější politickou a společenskou situací. Do České republiky následně přicestoval v roce 1996 a požádal zde o azyl.
Po odjezdu z Gruzie byl stěžovatel v nepřítomnosti obviněn z vraždy a odsouzen k trestu odnětí svobody. Gruzínská republika požádala o jeho vydání k výkonu trestu odnětí svobody. Krajský soud v Brně usneseními ze dne 25. 10. 2002 označil stěžovatelovo vydání za nepřípustné, nicméně tato usnesení byla postupně zrušena usneseními Vrchního soudu v Olomouci. Následně se Krajský soud v Brně usnesením ze dne 9. 12. 2009 vyslovil pro přípustnost vydání, přičemž stížnost stěžovatele proti tomuto rozhodnutí byla Vrchním soudem v Olomouci zamítnuta. Na základě těchto usnesení ministr spravedlnosti rozhodnutím povolil stěžovatelovo vydání. K tomu ovšem nedošlo, neboť Ústavní soud svým nálezem výše zmíněná rozhodnutí Krajského soudu, Vrchního soudu i rozhodnutí ministra spravedlnosti zrušil.
Na základě návrhu Krajského státního zastupitelství v Brně bylo řízení o stěžovatelově vydání opět zahájeno, přičemž Krajský soud v Brně toto vydání usnesením ze dne 15. 11. 2012 opět označil za přípustné, a to především na základě předpokládané změny situace v zemi a dále na základě záruk poskytnutých ze strany gruzínských státních orgánů. Stížnost stěžovatele proti tomuto usnesení zamítl Vrchní soud v Olomouci, který se se zcela ztotožnil se závěry Krajského soudu a námitky stěžovatele označil za neopodstatněné. Následně ministr spravedlnosti rozhodnutím povolil stěžovatelovo vydání. Stěžovatel má za to, že existují vážné důvody předpokládat, že mu po návratu do Gruzie hrozí přímé nebezpečí mučení, nelidského či ponižujícího zacházení. Domnívá se, že jeho obvinění bylo vykonstruované a že byl odsouzen v nespravedlivém procesu, že byl a je pro gruzínské orgány osobou politicky nepohodlnou a také poukazuje na hrozící nebezpečí krevní msty.