Ústavní soud odmítl svým usnesením ústavní stížnost společností RPG Industrie SE, respektive RPG Byty, s.r.o. proti usnesení Poslanecké sněmovny jako neopodstatněnou.

Ústavní stížnost směřovala proti usnesení Poslanecké sněmovny ze dne 3. 12. 2009, které poslanci přijali na své 66. schůzi ke „Zprávě vlády o aktuálním stavu v případu tzv. bytů OKD“. Podle názoru stěžovatelek mělo napadeným usnesením dojít k porušení řady ústavních principů a základních práv. Napadené ustanovení zní: 

„Poslanecká sněmovna

I. doporučuje vládě, aby podala návrh na předběžné opatření, které by vlastníkovi bytů RPG Industrie SE, respektive RPG Byty, s.r.o., ukládalo zákaz nakládání s předmětnými byty jinak, než umožňuje smlouva o prodeji z roku 2004, tj. přednostně je nabídnout nájemníkům za podmínek ve smlouvě uvedených;

II. konstatuje, že rozdělením společnosti OKD, a.s., a vyčleněním bytového fondu do realitní společnosti RPG Byly, s.r.o., došlo k porušení smluvních závazků;

III. žádá vládu, aby Ministerstvo financí uplatnilo veškeré smluvní sankce.“

Podle Ústavního soudu nese usnesení Poslanecké sněmovny ve svém celku znaky „podnětu, resp. doporučení“, jež nesměřuje do sféry obecného soudnictví, nýbrž exekutivy. Výrok II. napadeného usnesení, co do prohlášení o „porušení smluvních závazků“, má dle Ústavního soudu pouze deklarativní a politický význam bez zavazujícího účinku. Ústavní soud je přesvědčen, že pro případné pozdější hodnocení ve stěžovatelkami předjímaných soudních řízeních je napadený výrok zcela bezcenný. Jeho odstranění, kterého se stěžovatelky dožadovaly, nemůže dle názoru Ústavního soudu pro průběh a výsledek těchto řízení před obecnými soudy objektivně nic přinést.

Zmiňované znaky „nezávazné deklarace“ byly určující i pro hodnocení stěžovatelkami tvrzeného útoku proti jejich dobré pověsti a zásahu do údajných majetkových práv. Právě proto, že nejde o autoritativní určení porušení jejich závazků, ale politickou proklamaci, jejíž právní „dosah“ je všeobecně seznatelný jako mizivý a „nikoho nezavazující“, jsou podle Ústavního soudu myslitelné zásahy do dobré pověsti a do vlastnictví stěžovatelek vyloučeny.

Jediný konkrétní odkaz stěžovatelek na usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1, který vyhověl návrhu na nařízení předběžného opatření, efektivně k podpoře argumentace stěžovatelek podle názoru Ústavního použít nelze, protože v jeho odůvodnění není zmíněno napadené usnesení jako takové, nýbrž pouze okolnost, že „věc projednávala Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR“ a napadené usnesení se tedy nestalo „právním základem“ jeho argumentace, jak tvrdí stěžovatelky. Navíc bylo zmíněné usnesení zrušeno usnesením Městského soudu v Praze, který návrh na nařízení předběžného opatření proti oběma stěžovatelkám pravomocně odmítl, a to pro neodstraněné vady návrhu. Neplatí tedy, jak se domnívaly stěžovatelky, že usnesením Poslanecké sněmovny byla eliminována „nezávislost soudního rozhodování“.

K namítanému „porušení práva na spravedlivý proces, rovnost účastníků řízení, zákonného soudce a soudní ochranu“ může dojít až tehdy, když taková situace nastala, případně reálně a neodvratitelně hrozí, což se v posuzované situaci nestalo.

Ústavní stížnost byla projednána pod spis. zn. Pl. ÚS 4/10, soudcem zpravodajem byl Vladimír Kůrka a plné znění usnesení ze dne 7. září 2010 včetně odlišného stanoviska soudkyně Elišky Wagnerové naleznete  zde (296 KB, PDF).

Jana Pelcová, tisková mluvčí, tel.: 542 161 026

jana.pelcova@usoud.cz