Ústavní soud navázal na svou starší restituční judikaturu ve specifické věci hydrobiologické stanice

11.10.2017

Ústavní soud, Brno, TZ 111/2017

IV. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Pavel Rychetský) částečně vyhověl ústavní stížnosti a zrušil rozsudky Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu ve Strakonicích, neboť jimi porušena základní práva stěžovatelů na soudní ochranu a na rovnost účastníků řízení podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

Restituční nárok na dřívější hájovnu, nyní hydrobiologickou stanici s příslušenstvím a zastavěnými pozemky, byl vznesen proti Univerzitě Karlově již v roce 1992. Obecné soudy nakonec dospěly k závěru, že objekt podle zákona o půdě nelze vydat, neboť došlo ke ztrátě stavebně technického charakteru původní budovy tak, že již nesouvisí s předmětem zemědělské výroby, a stanice navíc není stavbou sloužící zemědělské a lesní výrobě nebo s ní souvisejícímu vodnímu hospodářství ve smyslu § 1 odst. 1 písm. c) zákona o půdě.

Na základě všech skutečností vycházejících ze soudního spisu a listinných důkazů dospěl Ústavní soud k závěru, že předmětné nemovitosti spadaly pod pojem původní zemědělské usedlosti, a tím i do rozsahu § 1 odst. 1 písm. b) zákona o půdě. Okresní soud učinil skutková zjištění v extrémním rozporu s provedenými důkazy a dokazování vedl jednostranně v neprospěch restituentů. Zaujal i nepřiměřeně restriktivní právní výklad, který byl v rozporu s nálezovou judikaturou Ústavního soudu. Krajský soud a Nejvyšší soud pochybení okresního soudu nenapravily a nedostatky řízení přehlédly. Tím obecné soudy porušily zmíněná ústavně zaručená základní práva stěžovatelů.

Právní věty:
I. Ústavní soud se může zabývat správností hodnocení důkazů obecnými soudy jen tehdy, pokud zjistí, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy. Mezi ně patří mimo jiné právo na soudní ochranu a právo na rovnost účastníků řízení podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

II. Soud si v průběhu celého řízení, a v rámci dokazování zejména, musí počínat tak, aby respektoval princip rovnosti účastníků, pod nějž spadá princip rovnosti zbraní.

III. Obecné soudy pochybí, pokud restituentovo právo na vydání stavby podle § 1 odst. 1 písm. b) nebo c) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, spojují s rozsahem zemědělské výroby, neboť pak zvýhodňují restituenty menších zemědělských usedlostí, u nichž žádná související činnost v relativně osamostatnitelné podobě nepřichází v úvahu. Souvislost stavby se zemědělskou výrobou nadto nemusí být bezprostřední.

IV. O zásadní přestavbu ve smyslu § 11 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, jako překážku vydání stavby podle tohoto zákona, půjde jen tam, kde přestavba popře možnost zajištění zemědělské výroby ve vlastním i souvisejícím slova smyslu. Kdy tomu tak bude, je třeba vykládat restriktivně.

V dalším řízení bude povinností obecných soudů rozhodnout o nároku stěžovatelů na vydání předmětných nemovitostí v souladu se závazným právním názorem vysloveným v tomto nálezu.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2690/15 je dostupný PDF zde (324 KB, PDF).

Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu