Ústavní soud v postupu Senátu a Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR ve vztahu ke stěžovateli žádné porušení jeho základních práv nebo svobod zaručených ústavním pořádkem neshledal a návrh Johna Boka odmítl zčásti jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu a zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Ústavní soud včera na jednání pléna usnesením sp. zn. Pl. ÚS 35/10 odmítl ústavní stížnost Johna Boka na postup Senátu Parlamentu a Poslanecké sněmovny Parlamentu při volbě veřejného ochránce práv na přelomu června a července tohoto roku.
Postupem Senátu nebylo podle Ústavního soudu zasaženo žádné stěžovatelovo subjektivní základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem, zejména z toho důvodu, že stěžovatel nebyl účasten na postupu, jímž Senát navrhoval své kandidáty. Protože postupem Senátu nebylo dotčeno žádné stěžovatelovo základní právo, není stěžovatel legitimován k podání ústavní stížnosti proti postupu Senátu. Podaná ústavní stížnost proti postupu Senátu byla odmítnuta podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, protože byla podána osobou k jejímu podání zjevně neoprávněnou.
Pokud jde o ústavní stížnost proti následnému postupu Poslanecké sněmovny, která volila ochránce ze dvou kandidátů navržených Senátem (Iva Brožová a Anna Šabatová) a dvou kandidátů navržených prezidentem republiky (John Bok a Eva Dundáčková), Ústavní soud ji odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Stěžovatel se dovolával porušení svého práva ucházet se za rovných podmínek o funkci (kandidovat) a toto právo nebylo podle usnesení Ústavního soudu stěžovateli nijak upřeno, naopak z průběhu volby veřejného ochránce práv je zřejmé, že stěžovatel byl plnohodnotným účastníkem tohoto procesu a byla mu poskytnuta rovná možnost se o funkci ucházet.
Stěžovatel jako svou hlavní námitku uváděl skutečnost, že jedna z dalších kandidátek – Iva Brožová, předsedkyně Nejvyššího soudu – je údajně nevolitelná, protože by pro inkompatibilitu funkce veřejného ochránce práv a funkce soudce po svém eventuálním zvolení funkci veřejného ochránce práv nemohla vykonávat. Tato námitka se však podle Ústavního soudu netýká obsahu stěžovatelova ústavního práva na „přístup k voleným a jiným veřejným funkcím“, nýbrž zpochybňuje proceduru výběru jiných kandidátů. To však stěžovateli nepřísluší. Stěžovatel sám ve výběru kandidátů uspěl, byl zařazen na seznam kandidátů. Žádné stěžovatelovo ústavní právo napadat výběr jiných kandidátů z článku 21 odst. 4 Listiny nevyplývá.
Postupu Senátu a Poslanecké sněmovny v nynější věci nelze podle usnesení Ústavního soudu vytknout porušení rovných podmínek pro přístup občanů k voleným funkcím. Pouhá možnost toho, že jeden z více kandidátů, zařazených na kandidátní listině, by snad po svém zvolení nemohl z jakéhokoli důvodu funkci vykonávat, neznamená žádnou diskriminaci nebo nerovnost ostatních kandidátů ucházejících se o funkci.
Ústavní soud se nezabýval otázkami, zda Iva Brožová mohla být navržena a volena do funkce veřejného ochránce práv v okamžiku, kdy ještě zastávala funkci soudkyně, zda doba poskytnutá stěžovateli k vystoupení v Poslanecké sněmovně (10 minut) byla dostatečná, ani zda stěžovatel byl znevýhodněn oproti jiným kandidátům tím, že nebyl před hlasováním pozván do tří poslaneckých (stranických) klubů.
Soudcem zpravodajem byl Jan Musil, nikdo neuplatnil odlišné stanovisko. Plné znění usnesení najdete 
zde (295 KB, PDF).
Jana Pelcová, tisková mluvčí, tel. : 542 161 026
jana.pelcova@usoud.cz