Ústavní soud vyhověl stížnosti stěžovatelky s dluhy z dětských jízd na černo

12.12.2014

Ústavní soud, Brno, TZ 85/2014

I. senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková) zrušil rozhodnutí Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, kterými byly zamítnuty jako opožděné odpory stěžovatelky proti platebním rozkazům, podle nichž měla zaplatit pokuty vzniklé z jízd na černo hromadnou dopravou včetně nákladů řízení v řádu tisíců korun. Ústavní soud shledal, že tato rozhodnutí porušila základní práva stěžovatelky na veřejné projednání věci v její přítomnosti podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a na participaci na řízení, které se jí dotýká, podle čl. 12 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte.

go site

Stěžovatelka byla ve svých patnácti letech dvakrát přistižena při jízdě bez platné jízdenky pražskou hromadnou dopravou. Pokuty nezaplatila a pražský dopravní podnik tyto pohledávky postoupil soukromým společnostem, které v roce 2010 požádaly obvodní soud o vydání platebních rozkazů proti tehdy šestnáctileté stěžovatelce. Jeden z platebních rozkazů byl prokazatelně doručen otci stěžovatelky a jí samotné, druhý pouze otci stěžovatelky. Doručení matce bylo v obou případech sporné.    

go to link

enter site Stěžovatelka v té době vyrůstala v sociálně komplikovaném prostředí pouze se svou matkou, která byla vážně nemocná. Rodiče byli rozvedeni, stěžovatelka byla svěřena do péče matky, se kterou sdílela bydliště, naopak s otcem, který žil v jiném městě, nebyla v kontaktu. Matka nedávala stěžovatelce dostatek financí na zajištění osobních potřeb ani na jízdné do školy. Krátce po doručení dotčených platebních rozkazů matka stěžovatelky zemřela a stěžovatelka byla následně v pěstounské péči své starší sestry. V roce 2012, kdy nabyla zletilosti, podala stěžovatelka proti platebním rozkazům odpory, které obecné soudy odmítly jako opožděné.
Ústavní soud v dnes vyhlášeném nálezu shledal, že bylo povinností obecných soudů platební rozkaz doručit do vlastních rukou i samotné stěžovatelce, které v té době bylo již šestnáct let. Pokud se tak nestalo, platební rozkaz nikdy nenabyl účinnosti. Ústavní soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že šestnáctiletého účastníka civilního řízení je nutno do řízení zapojit a nelze v jeho věci rozhodovat bez toho, aby mu byla umožněna účast na řízení a dána možnost vyjádřit svůj názor k věci. Nezletilé děti musí být považovány za subjekty práv, a nikoli pouhé objekty, o nichž je možno rozhodovat bez jejich účasti.

go to site Ústavní soud dále konstatoval, že vedle zapojení dětí do řízení, které se jich týká, je však nutno také reflektovat, že děti a mladiství požívají podle Listiny základních práv a svobod zvláštní ochrany. Proto je třeba nalézt určitou rovnováhu mezi zvláštní ochranou dětí a jejich právy participovat na řízení, které se jich týká. Podle Ústavního soudu je nutno činit rozdíl mezi chápáním řízení (nezbytným pro povinnost zapojit nezletilé dítě do řízení) a schopností jednat před soudem samostatně. Je tedy třeba zároveň trvat na procesním zastoupení nezletilých účastníků řízení jejich zákonnými (či jinými) zástupci, kteří mohou jejich práva hájit.

V dané věci však přesto, že stěžovatelka byla v péči své matky, obecné soudy platební rozkazy prokazatelně doručily pouze otci stěžovatelky, který se o ni dlouhodobě nezajímal a ochranu jejích práv nevykonával. Nestačilo přitom ani to, že v jednom případě byl platební rozkaz doručen i přímo stěžovatelce, neboť s ohledem na její zvláštní situaci bylo nutné, aby za jejího zákonného zástupce v řízení byla primárně považována její matka a té byla rozhodnutí soudu doručována. Nadto Ústavní soud poukázal na potřebu, aby se obecné soudy zabývaly i tím, zda vůbec stěžovatelka své dluhy z jízd na černo zavinila.

Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1041/2014 je dostupný zde .

Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu