Ústavní soud zamítl návrh Krajského soudu v Plzni na zrušení části loterijního zákona

12.02.2018

Ústavní soud, Brno, TZ 15/2018

Plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jan Filip) zamítlo návrh Krajského soudu v Plzni na vyslovení neústavnosti § 41b odst. 2 a 4 a § 41c písm. g) zákona České národní rady č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění účinném do 31. prosince 2015.

Krajský soud v Plzni (navrhovatel) předložil Ústavnímu soudu návrh na zrušení předmětných ustanovení v souvislosti s jím projednávanou věcí, ve které žalobkyně – obchodní společnost – neúspěšně žádala u finančních úřadů o ponížení zálohy na odvod z loterií a jiných podobných her za I. čtvrtletí roku 2012 o tzv. pevnou část odvodu, protože ji považovala za neústavní. S tím se ztotožnil i navrhovatel, který dospěl k závěru, že napadená ustanovení jsou v rozporu s čl. 1 a čl. 26 Listiny základních práv a svobod (ústavní princip rovnosti v právech a svoboda podnikání). K porušení principu rovnosti mělo docházet tak, že pro část poplatníků odvodu z loterií, a sice provozovatelů výherních hracích automatů a jiných technických zařízení, určoval zákon odlišně stanovený dílčí základ odvodu. Podle § 41b odst. 2 loterijního zákona se pro uvedenou skupinu provozovatelů skládal dílčí základ odvodu z poměrné a pevné části. Tuto pevnou část odváděli dle zákona právě jen provozovatelé výherních hracích automatů a jiných technických zařízení. Pro zavedení pevné části dílčího základu odvodu pouze pro část provozovatelů přitom neexistuje dle názoru navrhovatele žádný legitimní a racionální důvod. Porušení čl. 26 Listiny se navrhovatel dovolával bez jakékoliv další argumentace.

Vzhledem k tomu, že v mezidobí došlo ke zrušení loterijního zákona zákonem č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, pokračoval Ústavní soud v řízení o podaném návrhu jako o návrhu na vyslovení neústavnosti napadených ustanovení loterijního zákona.

Podle Ústavního soudu navrhovatel ve svém návrhovém žádání pominul v souvislosti s námitkou porušení čl. 26 odst. 1 a 2 Listiny základní ustanovení loterijního zákona, tj. § 1 odst. 1, podle kterého „provozování loterií a jiných podobných her je zakázáno“, přičemž podle stejného ustanovení výjimky z tohoto zákazu mohl stanovit právě loterijní zákon, takže bylo možné hovořit spíše než o obecné regulaci o určité míře tolerování jinak společensky problematické činnosti. Současně podle Ústavního soudu spočíval legitimní důvod pro oprávnění zákonodárce stanovovat nerovné povinnosti provozovatelů jednotlivých druhů loterií a podobných her v rozdílné povaze těchto hazardních her, které se přinejmenším s velkou pravděpodobností velmi rozdílně projevují ve společenských dopadech, včetně dopadů na ústavně chráněné hodnoty jako jsou ochrana zdraví, zejména duševního, vytváření překážek pro vznik patologické závislosti na hraní těchto her (tzv. gamblerství), ochrana rodiny, jejího majetku, ochrana dětí, mládeže atd. Oproti navrhovateli Ústavní soud zastává názor, že mezi technickými hrami a ostatními druhy hazardu existují významné odlišnosti, které ospravedlňovaly odlišnou právní úpravu provozování tohoto druhu her, rozlišení není tedy libovůlí zákonodárce, ale má legitimní a racionální důvody. Poukázal přitom v odůvodnění na odborné studie, ze kterých vyplývá závěr o největší škodlivosti právě výherních hracích přístrojů pro společnost, které pramení již ze samotných principů jejich hraní, spočívající zejména ve vysokém riziku vzniku nebo prohloubení dalších společensky patologických jevů (v roce 2013 tvořili hráči těchto her podíl 83 % osob léčených pro patologické hráčství a pro 56,3 % hráčů představují technické hry první setkání s hazardními hrami).

Při posuzování takové nerovnosti nelze srovnávat pouze obor provozování hospodářské činnosti srovnávaných provozovatelů, nýbrž daňovou skutkovou podstatu jako celek, tzn. i to, co se provozuje, jakým způsobem a s jakými náklady dosahují zisku, a zda a jak se provozování konkrétní hazardní hry projevuje na hodnotách chráněných ústavním pořádkem.

Napadená právní úprava z hlediska sledování legitimního cíle, jeho účelnosti i proporcionality zásahu do tohoto typu „podnikání“ obstála i v testu proporcionality zásahu do práva provozovat jinou hospodářskou činnost, zejména s ohledem na aktivity regulující dostupnost hazardního hraní – omezení obecné dostupnosti hazardu, omezení přístupnosti a omezení či úprava způsobu poskytování hazardu. To odůvodnilo podle Ústavního soudu ústavní konformitu tzv. pevné části dílčího základu odvodu, která se odvíjela pouze od počtu dní, v nichž bylo provozování výherních hracích přístrojů a jiných technických herních zařízení povoleno.

Ústavní soud proto dospěl k závěru, že napadená ustanovení loterijního zákona nebyla v rozporu s čl. 1 a 26 odst. 1 a 2 Listiny, stejně jako s čl. 2 odst. 2, popř. čl. 11 odst. 5 Listiny a s čl. 2 odst. 3 Ústavy, a proto rozhodl o zamítnutí návrhu.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 15/15 je dostupný PDF zde (360 KB, PDF).

Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu