Vyhlášení nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1251/19 dne 18. března 2020 – rozhodnutí zveřejněné s tiskovou zprávou

18.03.2020

Ke stanovení odměny advokáta coby opatrovníka ustanoveného soudem podle zákona upravujícího trestní odpovědnost právnických osob

 

Ústavní soud, Brno, TZ 24/2020

Stěžovatel – advokát byl ustanoven opatrovníkem právnické osoby odsouzené k trestu zrušení právnické osoby a podle § 34 odst. 5 zákona č. 418/2011 Sb, o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Okresní soud usnesením přiznal stěžovateli jako advokátu ve funkci opatrovníka odměnu a náhradu hotových výdajů v celkové výši 16 819 Kč a naopak mu nepřiznal odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 15 301 Kč, protože – na rozdíl od stěžovatele, který požadoval odměnu jako za obhajobu v trestní věci – při výpočtu vyšel z  § 9 odst. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Krajský soud v Ústí nad Labem pak následnou stížnost stěžovatele podanou podle § 141 a násl. trestního řádu zamítl. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že místo odměny za jeden úkon právní služby podle § 10 odst. 3 advokátního tarifu (tedy částky 1 000 Kč až 3 100 Kč) obdržel odměnu jen ve výši 250 Kč za 1 úkon právní služby, což je podle něho zcela nedostatečné, neboť jako opatrovník právnické osoby vykonával fakticky její obhajobu.

Při posuzování ústavní stížnosti III. senát Ústavního soudu v návaznosti na plenární nález ze dne 24. 9. 2019 sp. zn. Pl. ÚS 4/19 dovodil, že ustanovení § 9 odst. 5 advokátního tarifu v části hypotézy, a to ve slovech „ustanoveného soudem podle zákona upravujícího trestní odpovědnost právnických osob“, je protiústavní. Plénum Ústavního soudu následně nálezem ze dne 28. 1. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 23/19, zrušilo ustanovení § 9 odst. 5 advokátního tarifu v uvedených slovech, a to dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů (tisková zpráva a text nálezu jsou dostupné zde: https://bit.ly/39VZ1cO ).  

Ústavní soud konstatuje, že určily-li obecné soudy v nyní posuzované věci odměnu stěžovatele jako advokáta vykonávajícího opatrovníka i s odkazem na § 9 odst. 5 advokátního tarifu, porušily tím zásadu rovnosti ve vztahu k základnímu právu stěžovatele získávat prostředky pro své životní potřeby prací i podnikat. V souladu s výše zmíněným nálezem sp. zn. Pl. ÚS 23/19 má Ústavní soud rovněž za to, že stanovil-li normotvůrce odlišnou výši odměny pro advokáty jako opatrovníky účastníků řízení, může mít tento zásah dopady i do práva na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

V následném řízení jsou obecné soudy, vázány tímto nálezem, povinny rozhodnout o odměně opatrovníka znovu, přičemž již nemohou aplikovat část ustanovení § 9 odst. 5 advokátního tarifu, kterou plénum Ústavního soudu zrušilo jako protiústavní.

Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1251/19 vyhlášený dne 18. března 2020 v 9:30 hod. naleznete PDF zde (146 KB, PDF).

Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu

Upozornění: V souvislosti s vyhlášením nouzového stavu v České republice a ve spojitosti s prevencí šíření onemocnění COVID-19 je od pátku 13. března 2020 od 8:00 hod. Ústavní soud uzavřen pro veřejnost.

Nálezy Ústavního soudu se vyhlašují bez přítomnosti účastníků, právních zástupců a veřejnosti tak, že jsou publikovány na webových stránkách Ústavního soudu.