Zastavení exekuce z důvodu nemajetnosti dlužníka a otázka náhrady nákladů exekučního řízení

04.06.2019

go here Ústavní soud, Brno, TZ 68/2019

IV. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jan Filip) vyhověl ústavní stížnosti a zrušil usnesení Krajského soudu v Brně, neboť jím bylo porušeno ústavně zaručené základní právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

source link Stěžovatelka jako soudní exekutorka zastavila podle § 55 odst. 2 exekučního řádu ve spojení s § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu exekuci nařízenou na návrh oprávněné UniCredit Bank Czech republic and Slovakia, a. s. proti povinnému, a uložila povinnému zaplatit jí na náhradě nákladů exekuce částku 73 658 Kč. Dále rozhodla, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozhodnutí podal povinný odvolání. Krajský soud v Brně následně změnil výrok o nákladech exekuce tak, že se stěžovatelce náhrada nákladů nepřiznává a současně rozhodl, že nikdo z účastníků včetně exekutorky nemá nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení. Krajský soud dospěl k závěru, že v daném případě byla exekuce zastavena pro nemajetnost povinného a z tohoto důvodu jej podle § 89 věty druhé exekučního řádu nelze zavázat k úhradě nákladů exekuce. Zavinění na zastavení exekuce pak není možné přičítat oprávněné, a proto ani jí nelze uložit povinnost nahradit stěžovatelce hotové výdaje. Stěžovatelka se poté obrátila na Ústavní soud. Ve své ústavní stížnosti zejména vytýká krajskému soudu, že neuvedl, zda procesní zavinění na zastavení exekuce lze spatřovat na straně povinného, či zda je nelze spatřovat na straně žádného z účastníků řízení, neboť pouze konstatoval, že zastavení exekuce nezavinila oprávněná. Přitom své rozhodnutí postavil na tom, že o povinnosti k náhradě nákladů exekučního řízení je třeba rozhodnout podle toho, kdo zastavení exekuce procesně zavinil.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

 Právní věty:
I. Rovněž v případě zastavení exekuce pro nemajetnost dlužníka je třeba uplatnit právní názor o vztahu zavinění a náhrady nákladů exekuce vyjádřený v nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 16/08 (N 203/58 SbNU 801; 310/2010 Sb.) na vztah mezi soudním exekutorem a povinným, tedy že i v tomto případě je třeba posuzovat, zda povinný „procesně“ zavinil zastavení exekuce, a v kladném případě mu uložit povinnost k náhradě jejích nákladů.

source url II. Skutečnost, že povinný je (toho času) nemajetný, sama o sobě není důvodem jeho zvláštní ochrany, a to na úkor soudního exekutora, jemuž by (v principu) právo na náhradu nákladů exekuce nemělo být nepřiznáváno (a to jako důsledek „rizika podnikání“) jen výjimečně, jmenovitě pak tam, kde nelze procesní zavinění na zastavení exekuce přičítat ani povinnému, ani oprávněnému; v takových případech však není vyloučeno v jeho prospěch (i v režimu shora předznamenaném uvedeným nálezem) užít druhou větu ustanovení § 89 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, a oprávněnému stanovit povinnost uhradit soudnímu exekutorovi (alespoň) účelně vynaložené výdaje.

Povinností krajského soudu bylo nejen zjistit nemajetnost povinného, nýbrž zabývat se i otázkou, zda povinný z procesního hlediska zastavení exekuce nezavinil, k čemuž nutno dodat, že taková situace v případě daného důvodu zastavení (tj. nemajetnosti povinného) nastane zcela výjimečně (např. kdy povinný byl při zahájení exekuce solventní, avšak tento jeho stav se v důsledku protiprávního jednání třetí osoby či vyšší moci změnil). Nepostupoval-li takto krajský soud, jak konečně stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, porušil tím její právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. V dalším řízení bude třeba, aby se krajský soud zabýval otázkou procesního zavinění povinného na zastavení exekuce, a tento svůj závěr odpovídajícím způsobem promítl do výroku o náhradě nákladů exekuce.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 191/18 je dostupný PDF zde (180 KB, PDF).

source link Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu