Zastoupení dítěte při soudním sporu týkajícím se dluhu z jízd načerno nesmí být pouhou formalitou

25.11.2019

follow link Ústavní soud, Brno, TZ 133/2019

II. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Vojtěch Šimíček) vyhověl ústavní stížnosti a zrušil rozsudek Okresního soudu Plzeň-město, neboť jím bylo porušeno právo stěžovatelky na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1, právo na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1, právo být přítomen projednávání své věci podle čl. 38 odst. 2 a právo na zvláštní ochranu dětí podle čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 Úmluvy o právech dítěte.

Stěžovatelka v listopadu roku 2007 (tedy ve věku 9 let) jela městskou hromadnou dopravou v Plzni a při revizi jízdenek vyšlo najevo, že cestuje bez platného jízdního dokladu. V té době byla stěžovatelka v péči své matky, které však byla následně kvůli její drogové závislosti z péče odebrána a umístěna do ústavní výchovy. O existenci dluhu vůči dopravnímu podniku, resp. vůči jeho právnímu nástupci – společnosti Český inkasní kapitál (v tomto řízení vedlejší účastnice) – se stěžovatelka dozvěděla až poté, co zjistila, že je proti ní vedena exekuce, tedy v létě roku 2019. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město jí bylo uloženo zaplatit 1 006 Kč s příslušenstvím (tzn. jízdné ve výši 6 Kč, 1 000 Kč přirážku k jízdnému a úroky z prodlení od listopadu 2007 do zaplacení). V rámci exekuce poté byly vymáhány rovněž náklady soudního řízení ve výši téměř 9 000 Kč, náklady oprávněného a náklady exekuce v dosud neurčené výši. Okresní soud nejednal přímo se stěžovatelkou, a to i přesto, že mu bylo známo, že je stěžovatelka umístěna v diagnostickém ústavu, a čistě formálně jí určil opatrovníka, justičního čekatele; stěžovatelka tak neměla možnost se k věci jakkoliv vyjádřit. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že okresní soud porušil její ústavně zaručená práva.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. Jakkoliv Ústavní soud nepřehlédl, že se jedná o bagatelní částku, shledal v nyní projednávané věci důvod pro její meritorní posouzení jednak v tom, že se zjevně jedná o případ, který má zobecňující a precedenční potenciál, a jednak v zájmu na respektování vlastní judikatury.

Ústavní soud se obdobnými případy zabýval opakovaně např. v nálezech sp. zn. I. ÚS 1775/14 ze dne 15. 2. 2017 (tisková zpráva text nálezu jsou dostupné zde: https://bit.ly/2XqjqBF ) či sp. zn. II. ÚS 3814/17. Tato nálezová judikatura se týká zejména dluhu nezletilých dětí cestujících bez platného jízdního dokladu hromadnou dopravou, kdy tyto děti nejsou v navazujícím řízení před soudem řádně zastoupeny svým zákonným zástupcem a zastoupení jejich zákonného zástupce soudem ustanoveným opatrovníkem – často zaměstnancem soudu – je ryze formální.

Uvedená judikatura sice na případ stěžovatelky bezezbytku nedopadá, neboť justiční čekatel nebyl coby opatrovník ustanoven matce stěžovatelky, ale přímo stěžovatelce samotné, nicméně i přesto okresní soud postupoval ústavněprávně chybně. Tento ústavní deficit spočíval v tom, že v řízení nebyl nikdo, kdo by se aspoň pokusil zájmy tehdy nezletilé stěžovatelky jakkoliv chránit a soud tomu (s ohledem na obvyklost takového postupu podporovaného tehdejší judikaturou) v podstatě jen přihlížel. Stěžovatelce ustanovený opatrovník totiž neučinil žádný úkon, dokonce se ani nedostavil k jedinému jednání před soudem a lze tak konstatovat, že pro řízení o věci stěžovatelky byl „přínosem“ jen v tom, že soudu usnadnil doručování. Okresní soud tuto jeho pasivitu toleroval.

Ústavní soud pro úplnost dodává, že na závěru o porušení základních práv stěžovatelky nic nemění ani okolnost, že exekuční řízení bylo se souhlasem vedlejší účastnice nedávno zastaveno a stěžovatelce bylo údajně nabídnuto smírné řešení sporu.

Bude tedy nyní úkolem Okresního soudu Plzeň-město, aby zohlednil argumentaci stěžovatelky nejen k věci samé (včetně otázky odpovědnosti nezletilé za vzniklý dluh s ohledem na její nezletilost), ale také k přiměřenosti výše nákladů řízení, a zabýval se případně též avizovaným návrhem na smírné řešení daného sporu.

go to site Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3134/19 je dostupný PDF zde (171 KB, PDF).

Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu