Ústavní soud, Brno, TZ 85/2018

V sobotu 30. června 2018 zesnula po dlouhé nemoci legendární obhájkyně disidentů a polistopadová politička Dagmar Burešová.

Prostřednictvím svého předsedy, Pavla Rychetského, se i Ústavní soud připojuje k zástupu těch, kteří by Dagmar Burešové chtěli naposledy vyjádřit úctu a poděkovat jí za vše, co pro naši zemi udělala.

Osobní vzpomínka Pavla Rychetského:

„Doktorka Burešová by si bezesporu zasloužila vlastní sochu v Pantheonu českého práva, i když vím, že jí osobně by se to ale vůbec nelíbilo. Znali jsme se přes padesát let, vždyť už v roce 1969 jsme oba před soudem zastupovali časopisy, kterým zrušila státní cenzura registrace. Bylo to tehdy marné počínání. A právě marnost boje s větrnými mlýny by spoustu lidí zlomila, nebo aspoň odradila. Dášu ne. Naopak. Svítila jako reflektor a byla pro nás v té šedé normalizační mlze majákem a vzorem. Asi i proto, že se z principu nevzdávala, bojovala do posledního dechu a přitom měla na tváři ten svůj odzbrojující úsměv.

Když se ve zmatku revolučního roku 1989 hledal nejlepší kandidát na ministra spravedlnosti české vlády, navrhl jsem přirozeně Dášu. Neřekl jsem jí o tom, ale Václav Havel zajásal a mezi mé životní výkony patří to, že jsem ji po telefonu nejenom přesvědčil, aby se ujala funkce, ale přesvědčil jsem ji i k tomu, aby v témže okamžiku sundala natáčky, oblékla se a doběhla na jmenování… Byla skvělá sportovkyně a za devadesát minut to skutečně stihla.

Jestli něco bytostně nesnášela, tak to bylo bezpráví a zbabělci. Sama byla neuvěřitelně statečná, ale tím svým distingovaným způsobem, že to nepůsobilo ani tak hrdinsky, jako samozřejmě a noblesně. Ano, kdyby se měl její život redukovat na dvě slova, byla by to noblesa a byla by to spravedlnost. Bude mi velmi bolestně scházet, protože s ní odchází étos hvězdné hodiny našeho národa. Pokud věříte na anděly, tak ona byla jedním z nich. A je jím pořád. Tam někde nahoře se usmívá a v ruce drží váhy… „.

 Čest její památce!