Další nález Ústavního soudu k možnosti přiznání odměny a hotových výdajů obhájce již od okamžiku podání žádosti obviněného o bezplatnou obhajobu

27.06.2017

Ústavní soud, Brno, TZ 60/2017

II. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jiří Zemánek) vyhověl ústavní stížnosti a zrušil usnesení Krajského státního zastupitelství v Ostravě a usnesení Policie České republiky, neboť jimi bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces.

Stěžovatel jako advokát zastupoval v trestním řízení obviněného, který podal žádost o přiznání nároku na bezplatnou obhajobu. Napadeným usnesením policejního orgánu bylo rozhodnuto o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů stěžovatele s odkazem na advokátní tarif ve výši 785 395 Kč vč. DPH s tím, že na základě usnesení okresního soudu byla původně požadovaná odměna zkrácena na polovinu, protože obviněný má nárok na obhajobu za sníženou cenu, když náklady obhajoby hradí z 50% stát. Stěžovatel podal proti usnesení stížnost, v níž nesouhlasil s výší vyúčtované částky a přiznáním odměny až od právní moci rozhodnutí o přiznání nároku na obhajobu za sníženou odměnu. Poukazoval přitom na to, že o podané žádosti na bezplatnou obhajobu bylo pravomocně rozhodnuto až po třech měsících a za tuto dobu provedl řadu úkonů právní služby. Napadeným usnesením státního zástupce byla stížnost zamítnuta jako nedůvodná. Poté se stěžovatel obrátil se stížností na Ústavní soud, neboť se domníval, že došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces a porušení práva na respektování legitimního očekávání.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je v části, směřující proti rozhodnutí o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů stěžovateli až od právní moci usnesení o přiznání bezplatné odměny, důvodná.

Ústavní soud se již v minulosti uvedenou problematikou zabýval, např. v usnesení sp. zn. I. ÚS 2775/15 ze dne 27. 10. 2015, usnesení sp. zn. II. ÚS 52/05 ze dne 12. 10. 2006 či v usnesení sp. zn. III. ÚS 3761/15 ze dne 5. 4. 2016. Z těchto rozhodnutí vyplývá, že Ústavní soud na jedné straně nezpochybnil závěr, obsažený v komentářové literatuře, že obhájci obviněného, kterému byl přiznán nárok na bezplatnou obhajobu nebo obhajobu za sníženou odměnu, obecně náleží odměna a náhrada hotových výdajů od právní moci takového rozhodnutí, současně však připustil, že vlivem individuálních okolností konkrétního případu (např. v důsledku průtahů na straně rozhodujícího orgánu) se lze od takové praxe odchýlit a odměnu přiznat již od podání návrhu na bezplatnou obhajobu. A právě o takový případ jde i v nyní posuzované věci, kdy orgány činné v trestním řízení nezohlednily tříměsíční průtahy, k nimž při vyřizování žádosti obviněného o přiznání bezplatné odměny došlo. Takovou dobu nelze považovat za přiměřenou, zvláště pokud byla v tomto mezidobí prováděna celá řada úkonů přípravného řízení i mimo Ostravu, jichž se stěžovatel zúčastnil. Tímto ryze formalistickým způsobem rozhodování orgány činné v trestním řízení zasáhly do stěžovatelova práva na spravedlivý proces.

Uvedený závěr není v rozporu s nálezem sp. zn. I. ÚS 848/16 ze dne 13. 9. 2016 (na který se plně odvolává nález sp. zn. IV. ÚS 2295/16 ze dne 22. 11. 2016), který se zabýval interpretací dotčených ustanovení trestního řádu i okamžikem vzniku nároku obhájce na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů. Na nyní projednávaný případ dopadá první část věty uvedeného nálezu, která zní: „Ustanovení § 33 odst. 2 trestního řádu nutno interpretovat tak, že obhájci, kterého si obviněný zvolil ještě před přiznáním nároku na bezplatnou obhajobu, náleží – v případě, že je takový nárok obviněnému přiznán – odměna a náhrada hotových výdajů zpravidla ode dne podání důvodného návrhu na přiznání nároku na bezplatnou obhajobu“.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2301/16 je dostupný PDF zde (269 KB, PDF).

Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu