* 24. června 1862 v Sedlčanech † 5. ledna 1938 v Praze

  • člen a první předseda Ústavního soudu (jeho náhradníkem JUDr. Mořic Eckstein) v I. funkčním období (1921-1938)
  • vyslán z terna Senátu
  • jmenován 21. října 1921, slib složil 10. listopadu 1921, funkci pozbyl úmrtím 5. ledna 1938

JUDr. Karla Baxu zvolil a za člena Ústavního soudu navrhl Senát na své schůzi 9. listopadu 1920. President Masaryk rozhodnutím ze dne 21. října 1921 jmenoval Karla Baxu členem a současně předsedou Ústavního soudu. Zákonem předepsaný slib předsedy Ústavního soudu složil Karel Baxa do rukou prezidenta Masaryka na slavnostním zasedání vlády Edvarda Beneše ve  čtvrtek 10. listopadu 1921 o čtvrté hodině odpolední na Pražském hradě, kde tehdy vláda sídlila. Do tamější zasedací síně prezidia ministerské rady také Baxa svolal na čtvrtek 17. listopadu 1921 v jednu hodinu po  poledni ustavující schůzi Ústavního soudu.

Karel Baxa se narodil 24. června 1863 v Sedlčanech jako prvorozený syn tamního řídícího učitele. Byl synovcem Karla Havlíčka Borovského (jeho bratrem byl jiný slavný právník, prof. JUDr. PhDr. Bohumil Baxa). Po  absolvování Akademického gymnázia v Praze se věnoval studiu práv a po  získání doktorátu na Karlově univerzitě jej čekala kariéra právníka a  politika. Advokátní a koncipientskou praxi vykonával v Táboře a Chebu. Roku 1891 se vrátil do Prahy a založil si vlastní advokátní kancelář ve  Štěpánské ulici na Novém Městě. Do povědomí veřejnosti vstoupil jako obhájce Omladinářů ve známém procesu roku 1894. Již roku 1895 byl zvolen poslancem zemského sněmu a byl jím až do roku 1913. V letech 1901-1918 byl současně i členem poslanecké sněmovny říšské rady ve Vídni. Deset let (1898-1908) stál jako předseda v čele státoprávně radikální strany a po jejím splynutí se stranou státoprávně pokrokovou hrál i zde jednu z  vedoucích rolí. Od roku 1911 se stal již natrvalo členem české strany národně socialistické. Byl znám svým radikálním nacionalismem a  protiněmeckými a protižidovskými postoji. Do historie se zapsal též jako protivník Masarykův v roli advokáta zavražděné Anežky Hrůzové v případu polenské vraždy, v němž obhajoval tezi o rituální židovské vraždě; kromě tohoto případu byli Masaryk a Baxa dlouholetými reprezentanty dvou krajních pólů české politické scény na přelomu devatenáctého a  dvacátého století.

V prvních obecních volbách konaných po vzniku Československa byl Karel Baxa zvolen do sboru obecních starších a jeho rozhodnutím se 30. června 1919 stal starostou Prahy. Aktivně se podílel na přípravě zákonů o  vytvoření Velké Prahy. Když 1. lednem 1922 Velká Praha vstoupila v  život, byl jmenován předsedou ústřední správní komise, která stanula v  čele města jako prozatímní orgán do nových obecních voleb. V nich byl v  září 1923 zvolen vrchním starostou Velké Prahy a v této funkci začal užívat nově pro ni zavedeného titulu primátor hlavního města Prahy.

Vedle primátorské funkce a funkce předsedy Ústavního soudu se Karel Baxa stal v roce 1923 předsedou správní rady České banky. Od roku 1928 byl též členem zemského zastupitelstva pro zemi Českou. Na primátorský stolec abdikoval 5. dubna 1937 a zemřel 5. ledna 1938.

Ve funkci předsedy Ústavního soudu se zabýval zejména organizačními věcmi – v rozhodovací agendě byl spíše pasivní. Angažoval se zejména v otázce odměňování a protokolárního postavení soudců Ústavního soudu a z titulu své funkce pražského primátora poskytl Ústavnímu soudu prostory Staroměstské radnice k historicky prvnímu veřejnému jednání 7. listopadu 1922 a několika dalším, než získal Ústavní soud stálé místnosti v  budově unifikačního ministerstva na rohu ulic Dušní a Bílkovy v Praze I.

Karel Baxa se měl stát členem a předsedou Ústavního soudu i pro II. funkční období. Prezident Beneš jej také 11. června 1937 jmenoval, avšak složení slibu a svolání ustavující schůze se již Baxa nedožil – 5. ledna 1938 v Praze zemřel.

Zdroj:
Doc. PhDr. Václav Ledvinka CSc., ředitel Archivu hl. m. Prahy, na  internetových stránkách hl. města Prahy –  www.praha.eu/jnp/cz/home/volene_organy/primator/stali_v_cele/karel_baxa.html  
Langášek, Tomáš. Ústavní soud Československé republiky a jeho osudy v letech 1920–1948. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2011.