Výroční zprávy

Rok 2013

24.03.2014

Výroční zpráva za rok 2013

Podle § 18 zákona č.  106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.

Ústavní soud poskytoval v roce 2013 údaje o své činnosti v rozsahu, který ukládá orgánům veřejné moci zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Základní informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb. (dále také jen „zákon“) zpřístupňuje Ústavní soud několika způsoby: na svých internetových stránkách na adrese www.usoud.cz  , na nástěnce ve foyer svého sídla na adrese Brno, Joštova 8, jakož i přímo prostřednictvím svých zaměstnanců. Jistě nelze v rámci výčtu informačních zdrojů pominout internetovou databázi NALUS, která obsahuje všechna rozhodnutí Ústavního soudu a kterou Ústavní soud zprovoznil již v roce 2007. Databáze přináší odborné veřejnosti, médiím a zájemcům další podrobné informace o rozhodovací činnosti Ústavního soudu a její používání je stále častější.

Převážná část údajů o činnosti soudu byla v roce 2013, stejně jako v předchozích letech, poskytnuta žadatelům ústně, a to telefonicky či osobně. Ve správním rejstříku (Spr. ÚS), v němž jsou registrována podání kromě návrhů na zahájení řízení, eviduje Ústavní soud za rok 2013 celkem 963 podání. Nicméně pouze v 52 případech z uvedeného počtu se tazatelé odvolávali na zákon č. 106/1999 Sb.
Není-li možné, aby Ústavní soud žádosti o informace vyhověl, a nejedná-li se současně o situaci, kdy ji pouze odloží, neboť se nevztahuje k jeho působnosti, je Ústavní soud povinen reagovat vydáním správního rozhodnutí o odmítnutí žádosti, případně její části. Podle organizačního řádu Ústavního soudu takové rozhodnutí v prvním stupni vydává generální sekretář Ústavního soudu. Protože Ústavní soud pochopitelně žádný nadřízený orgán nemá, rozhoduje o odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí generálního sekretáře přímo předseda Ústavního soudu. Jeho rozhodnutí je, alespoň co do správního řízení, konečné.

Naprostou většinu požadovaných informací poskytl Ústavní soud v roce 2013 bezplatně. Disponuje však sazebníkem úhrad za poskytování informací, jejž svým rozhodnutím č. Org. 34/11 ze dne 15. července 2011, respektujícím přirozeně možnosti poskytované zákonem, vydal předseda Ústavního soudu. Výše úhrad předepsaných dle sazebníku se v roce 2013, stejně jako tomu bylo dříve, pohybovala v řádech desítek, výjimečně stovek korun. Ve většině případů tento požadavek vedl ke ztrátě zájmu tazatele, ojediněle ke stížnostem na správnost zvoleného postupu, eventuálně ke stížnostem zpochybňujícím samo oprávnění Ústavního soudu úhradu požadovat. Ani jedna z nemnoha stížností obdržených v průběhu roku 2013 nebyla shledána předsedou Ústavního soudu jako oprávněná.
V roce 2013 vydal Ústavní soud v souvislosti s naplňováním povinností dle zákona 5 prvostupňových správní rozhodnutí a toliko v jednom případě bylo podáno odvolání, o němž bylo rozhodnuto tak, že předchozí postup a rozhodnutí byly potvrzeny. Nejčastěji se jednalo o případy, v nichž žadatelé požadovali poskytnutí informací ze soudních spisů Ústavního soudu či přímo texty podání v řízeních o ústavních stížnostech. V těchto případech Ústavní soud žádosti odmítal podle § 11 odst. 4 písm. b) zákona, který umožňuje poskytovat z informací o soudní činnosti toliko texty rozhodnutí, nikoliv celý obsah spisu. Nízký počet odmítavých rozhodnutí dokládá, že Ústavní soud se ve své činnosti snaží žadatelům vyhovovat v co největším množství případů a svou roli hraje též již zmiňované zveřejňování rozhodnutí Ústavního soudu v internetové databázi NALUS. 

Je však třeba poznamenat, že agenda poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb. přivádí Ústavní soud stále častěji jako žalovaný subjekt při výkonu veřejné moci před obecné soudy. Ústavní soud je jedinou ústavní institucí, jež nedisponuje právně a formálně organizačně oddělenou kanceláří (jako je např. Kancelář prezidenta republiky, Úřad vlády, Kancelář Senátu), formálně vzato tedy neexistuje rozdíl mezi Ústavním soudem jako subjektem vykonávajícím soudní ochranu ústavnosti a Ústavním soudem jako správním úřadem při poskytování informací o své činnosti. Proti rozhodnutí předsedy Ústavního soudu o odvolání v řízení o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb. lze tedy podat správní žalobu, přičemž místně příslušným soudem Ústavního soudu je Krajský soud v Brně.

Ústavní soud byl v roce 2013 informován o 12 nově podaných žalobách proti svým rozhodnutím či dalším postupům činěným podle zákona č. 106/1999 Sb. Největší množství případů směřovalo proti rozhodnutím předsedy Ústavního soudu o stížnosti na sdělení výše úhrady. Tyto žaloby podával tentýž žadatel, v jehož případě krajský soud opakovaně odmítl žádost o osvobození od zaplacení soudního poplatku a řízení o žalobách byla z tohoto důvodu zastavována.  

V souvislosti s novelizací § 59 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, která nabyla účinnosti dne 1. ledna 2013, přikročil Ústavní soud ke změně přístupu v anonymizaci svých rozhodnutí. Zatímco dosavadní právní úprava byla založena na přísném utajení jmen všech účastníků, vedlejších účastníků, svědků a dalších osob zúčastněných na řízení, nová právní úprava tento striktní přístup změnila a v souladu s čl. 17 Listiny základních práv a svobod vychází z teze, že všechny údaje obsažené v soudním rozhodnutí jsou veřejné, ledaže zákon nestanoví zvláštní výhradu, a to z důvodů vymezených v čl. 17 odst. 4 Listiny.

Ve veřejné databázi NALUS proto Ústavní soud provádí při zveřejňování rozhodnutí anonymizaci pouze tehdy, vyžaduje-li ochranu osobních údajů zvláštní zákon, v ostatních případech toliko dle kritérií stanovených v novém znění § 59 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. V těchto případech rozhoduje o anonymizaci zveřejňovaného rozhodnutí předseda Ústavního soudu, přičemž v rozhodnutí zvažuje vztah přiměřenosti mezi právem veřejnosti na informace a dalšími zákonem chráněnými právy osob (ochrana důstojnosti, osobní cti a dobré pověsti, ochrana práva na soukromí) a veřejnými zájmy (ochrana státu, mravnosti). Právní úprava přitom vychází z toho, že toto vážení činí předseda Ústavního soudu ex officio, nebo na základě návrhu podaného kdykoliv za řízení nebo i po něm osobou, která se nezveřejnění údajů domáhá. Podrobnosti těchto procesních postupů Ústavního soudu upravuje § 66 Kancelářského a spisového řádu.

Je třeba uvést, že v případě (ne)anonymizací rozhodnutí čelil Ústavní soud v několika posledních letech i žalobám před Krajským soudem v Brně. V prvním případě, který byl pravomocně ukončen v roce 2013, se žalobce domáhal již v roce 2011 vydání návrhu na zahájení řízení o zrušení zákonů a jiných právních předpisů, přičemž se dožadoval sdělení všech jmen, která jsou v návrhu uvedena. Ústavní soud této žádosti nevyhověl a návrh na zahájení řízení o kontrole norem žadateli poskytl anonymizovaný, mimo jiné s odkazem na již uváděné ustanovení § 59 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění do 31. 12. 2012. S ohledem na to, že krajský soud rozhodující o podané žalobě měl za to, že ustanovení § 59 odst. 3 zákona o Ústavním soudu v předchozím znění je pro striktní vyžadování utajení jmen všech osob neústavní, konkrétně v rozporu s čl. 17 Listiny, obrátil se s návrhem na Ústavní soud. Plénum Ústavního soudu však po nabytí platnosti a účinnosti již zmíněné novely zákona o Ústavním soudu řízení zastavilo. Předseda Ústavního soudu dle znění zákona o Ústavním soudu po novele dodatečně žalobci poskytl požadovaný návrh i s uvedením jmen, tj. bez anonymizace, a krajský soud na základě prohlášení žalobce, že se cítí být tímto postupem uspokojen, řízení zastavil.

Ústavní soud v roce 2013 však již čelil žalobě zcela opačné, v níž se osoby zmíněné v  rozhodnutí Ústavního soudu, které bylo na základě rozhodnutí předsedy Ústavního soudu podle § 59 odst. 3 zákona o Ústavním soudu neanonymizované zveřejněno v databázi NALUS. Řízení o této žalobě je projednáváno před Krajským soudem v Brně a do konce roku 2013 nebylo skončeno. 

V Brně dne 24. 3. 2014