Podle § 18 zákona č.  106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.

Ústavní soud poskytoval v roce 2015 údaje o své činnosti v rozsahu, který ukládá orgánům veřejné moci zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Základní informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb. zpřístupňuje Ústavní soud několika způsoby: na svých internetových stránkách na adrese www.usoud.cz , na úřední desce ve foyer svého sídla na adrese Brno, Joštova 8, jakož i přímo prostřednictvím svých zaměstnanců. Jistě nelze v rámci výčtu informačních zdrojů pominout internetovou databázi NALUS, která obsahuje všechna rozhodnutí Ústavního soudu a kterou Ústavní soud zprovoznil již v roce 2007. Databáze přináší odborné veřejnosti, médiím a zájemcům další podrobné informace o rozhodovací činnosti Ústavního soudu a její používání je stále častější.

Převážná část údajů o činnosti soudu byla v roce 2015, stejně jako v předchozích letech, poskytnuta žadatelům ústně, a to telefonicky či osobně. Ve správním rejstříku (Spr. ÚS), v němž jsou registrována podání kromě návrhů na zahájení řízení, eviduje Ústavní soud za rok 2014 celkem 813 věcí, z toho celkem 132 žádostí podaných podle zákona č. 106/1999 Sb.

Není-li možné, aby Ústavní soud žádosti o informace vyhověl, a nejedná-li se současně o situaci, kdy ji pouze odloží, neboť se nevztahuje k jeho působnosti, je Ústavní soud povinen reagovat vydáním správního rozhodnutí o odmítnutí žádosti, případně její části. Podle organizačního řádu Ústavního soudu takové rozhodnutí v prvním stupni vydává generální sekretář Ústavního soudu. Protože Ústavní soud pochopitelně žádný nadřízený orgán nemá, rozhoduje o odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí generálního sekretáře přímo předseda Ústavního soudu a toto rozhodnutí je, alespoň co do správního řízení, konečné.

Naprostou většinu požadovaných informací poskytl Ústavní soud v roce 2015 bezplatně. Disponuje však sazebníkem úhrad za poskytování informací, jejž svým rozhodnutím č. Org. 34/11 ze dne 15. července 2011, respektujícím možnosti poskytované zákonem, vydal předseda Ústavního soudu. Výše úhrad předepsaných dle sazebníku se v roce 2015, stejně jako tomu bylo dříve, pohybovala obvykle v řádech desítek, výjimečně stovek korun, pouze v jednom případě byla za mimořádně rozsáhlé vyhledání informací vyměřena úhrada převyšující deset tisíc korun, která byla žadatelem uhrazena, a požadované informace tedy byly poskytnuty.

V roce 2015 vydal Ústavní soud v souvislosti s naplňováním povinností dle zákona č. 106/1999 Sb. celkem 5 správních rozhodnutí o odmítnutí žádosti o informace (v jednom případě se jednalo o částečné odmítnutí), ve všech případech proti nim bylo podáno odvolání. Při vyřízení těchto odvolání byl ve dvou případech použit institut tzv. autoremedury, tedy prvostupňová odmítavá rozhodnutí byla generálním sekretářem zrušena a požadované informace byly žadatelům poskytnuty. Dvě odvolání byla rozhodnutím předsedy Ústavního soudu zamítnuta a v jednom případě bylo částečně vyhověno. Jednalo se i o případy, v nichž žadatelé požadovali poskytnutí informací ze soudních spisů Ústavního soudu či přímo texty podání v řízeních o ústavních stížnostech; Ústavní soud žádosti odmítal podle § 11 odst. 4 písm. b) zákona, který umožňuje poskytovat z informací o soudní činnosti toliko texty rozhodnutí, nikoliv celý obsah spisu. Pouze ve dvou věcech byla podána stížnost na postup povinného subjektu při vyřizování žádosti o informace (v jednom případě se žadatel domáhal vydání správního rozhodnutí místo prostého poskytnutí informací, ve druhém případě byl žadatel nespokojen s poskytnutými informacemi), přičemž v obou případech byl postup povinného subjektu rozhodnutím předsedy Ústavního soudu potvrzen. Nízký počet odmítavých rozhodnutí dokládá, že Ústavní soud se ve své činnosti snaží žadatelům vyhovovat v co největším množství případů, a svou roli hraje též již zmiňované zveřejňování rozhodnutí Ústavního soudu v internetové databázi NALUS. 

Je však třeba poznamenat, že agenda poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb. přivádí Ústavní soud také jako žalovaný subjekt při výkonu veřejné moci před obecné soudy. Ústavní soud je jedinou ústavní institucí, jež nedisponuje právně a formálně organizačně oddělenou kanceláří (jako je např. Kancelář prezidenta republiky, Úřad vlády, Kancelář Senátu, Kancelář Poslanecké sněmovny či Kancelář veřejného ochránce práv), formálně vzato tedy neexistuje rozdíl mezi Ústavním soudem jako subjektem vykonávajícím soudní ochranu ústavnosti a Ústavním soudem jako správním úřadem při poskytování informací o své činnosti. Proti rozhodnutí předsedy Ústavního soudu o odvolání v řízení o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb. lze tedy podat správní žalobu, přičemž místně příslušným soudem Ústavního soudu je Krajský soud v Brně.

Zatímco v roce 2013 byl Ústavní soud informován o 12 nově podaných žalobách proti svým rozhodnutím či dalším postupům činěným podle zákona č. 106/1999 Sb., kdy žaloby podával tentýž žadatel, v jehož případě krajský soud opakovaně odmítl žádost o osvobození od zaplacení soudního poplatku a řízení o žalobách byla z tohoto důvodu zastavována, v roce 2014 byla podána toliko jedna žaloba proti rozhodnutí předsedy soudu o odvolání v řízení o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb., která již byla rozsudkem Krajského soudu v Brně zamítnuta. Rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 A 24/2014 ze dne 5. srpna 2015 v anonymizované podobě je dostupný  zde (4.3 MB, PDF). V roce 2015 byla podána v souvislosti s informační agendou rovněž pouze jedna žaloba, o které dosud nebylo krajským soudem rozhodnuto. Ústavní soud není v řízeních před správními soudy, v nichž se přezkoumává zákonnost rozhodnutí vydaných podle zákona č. 106/1999 Sb. zastupován právním zástupcem, vystupuje svými pověřenými vlastními zaměstnanci, zpravidla generálním sekretářem. Náklady vynaložené v souvislosti se soudními řízeními o právech a povinnostech podle zákona č. 106/1999 Sb. činily 811 Kč, což jsou toliko náklady na plat zaměstnance pověřeného zastupováním Ústavního soudu v soudním řízení, přepočtené na průměrný hodinový plat a počet hodin, v nichž se úkonům spojeným se zastupováním věnoval.

V souvislosti s novelizací § 59 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, která nabyla účinnosti dne 1. ledna 2013, přikročil Ústavní soud ke změně přístupu v anonymizaci svých rozhodnutí. Zatímco předchozí právní úprava byla založena na přísném utajení jmen všech účastníků, vedlejších účastníků, svědků a dalších osob zúčastněných na řízení, nová právní úprava tento striktní přístup změnila a v souladu s čl. 17 Listiny základních práv a svobod je založena na východisku, že všechny údaje obsažené v soudním rozhodnutí jsou veřejné, ledaže zákon nestanoví zvláštní výhradu, a to z důvodů vymezených v čl. 17 odst. 4 Listiny.

Ve veřejné databázi NALUS proto Ústavní soud provádí při zveřejňování rozhodnutí anonymizaci pouze tehdy, vyžaduje-li ochranu osobních údajů zvláštní zákon, v ostatních případech toliko dle kritérií stanovených v § 59 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. V těchto případech rozhoduje o anonymizaci zveřejňovaného rozhodnutí předseda Ústavního soudu, přičemž v rozhodnutí zvažuje vztah přiměřenosti mezi právem veřejnosti na informace a dalšími zákonem chráněnými právy osob (ochrana důstojnosti, osobní cti a dobré pověsti, ochrana práva na soukromí) a veřejnými zájmy (ochrana státu, mravnosti). Právní úprava přitom vychází z toho, že toto vážení činí předseda Ústavního soudu ex officio, nebo na základě návrhu podaného kdykoliv za řízení nebo i po něm osobou, která se nezveřejnění údajů domáhá. Podrobnosti těchto procesních postupů Ústavního soudu upravuje § 66 Kancelářského a spisového řádu.

Nebyla poskytnuta žádná výhradní licence.