Přehled jednání Ústavního soudu pro 20. týden roku 2014

09.05.2014

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 13.05.2014 09:15 do: 13.05.2014 09:45
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 3497/13
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip, CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2013 č. j. 33 Cdo 1696/2012-131 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2011 č. j. 26 Co 310/2011-99
Stručná charakteristika:  právo na soudní ochranu a právo na ochranu majetku
Označení navrhovatelů:  B.K.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka se domáhala zrušení výše uvedených rozhodnutí obecných soudů pro porušení jejího základního práva na soudní ochranu a práva na ochranu. Stěžovatelka se domnívá, že k zásahu do jejích práv došlo v souvislosti s její žalobou na uložení povinnosti uzavřít s ní kupní smlouvu o prodeji jeho spoluvlastnického podílu. Domnívá se však, že toto zákonné předkupní právo bylo porušeno, když předchozí vlastnice spoluvlastnického podílu na nemovitosti prodala tento podíl za jiných podmínek, než za jakých jej nabídla k odprodeji stěžovatelce. Tento rozdíl spočíval především v tom, že v původní nabídce stěžovatelce nebyla uvedena splatnost kupní ceny a nebyl popsán způsob úhrady kupní ceny. Obecné soudy stěžovatelce nevyhověly v nalézacím ani odvolacím stupni a Nejvyšší soud její dovolání odmítl.

Stěžovatelka ve své  ústavní stížnosti namítá, že napadená rozhodnutí jsou postavena na dosavadní judikatuře Nejvyššího soudu, která se ustálila na závěru, že k porušení předkupního práva dochází pouze v případě, kdy nabídka z předkupního práva byla ve své komplexnosti méně výhodná než vzápětí uzavřená smlouva s třetím subjektem, a to natolik, aby to mohlo objektivně ovlivnit rozhodnutí oprávněného spoluvlastníka o přijetí nabídky. Stěžovatelka má jednak za to, že tato judikatura Nejvyššího soudu vybočuje z rámce daného zákonem, a jednak má za to, že v jejím případě byly rozdíly mezi nabídkou a smlouvou takové, že mohly objektivně ovlivnit její rozhodnutí o přijetí nabídky.

 II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 13.05.2014 14:00 do: 13.05.2014 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3627/13
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Radovan Suchánek Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 9. 9. 2013 č.j. 5 C 213/2011-30
Stručná charakteristika:  právo na spravedlivý proces - náklady řízení
Označení navrhovatelů:  J.B.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel byl žalován Dopravním podnikem hlavního města Prahy ve dvou řízeních vždy o částku 206,- Kč. Žaloby byla zamítnuta, avšak obvodní soud stěžovateli nepřiznal náhradu nákladů řízení s odkazem na moderační právo soudu dané mu, a to přesto, že stěžovatel byl v řízení zcela úspěšný. Podle ust. § 150 o.s.ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat, což ale podle stěžovatele nebyl tento případ. Soud mu navíc nedal možnost vyjádřit se k aplikaci tohoto ustanovení, čímž dle názoru stěžovatele (a s ohledem na nemožnost aplikace opravných prostředků) porušil jeho právo na spravedlivý proces.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 13.05.2014 14:30 do: 13.05.2014 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 940/13
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. et PhDr. Stanislav Balík
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 3365/2012-77 ze dne 12. 12. 2012, rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 1 Co 311/2011-56 ze dne 19. 6. 2012 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 16 C 223/2010-31 ze dne 15. 9. 2011
Stručná charakteristika:  spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  J. H.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Krajský soud v Hradci Králové usnesením vyloučil k samostatnému řízení předmětný spor v části, v níž se stěžovatel domáhá vůči Ministerstvu vnitra České republiky omluvy a zaplacení 25 000 Kč z titulu náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem v trestním řízení. Krajský soud poté usnesením výrokem pod bodem I řízení zastavil a výrokem II rozhodl o postoupení věci Ministerstvu spravedlnosti. K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Praze usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, přičemž jej zavázal k posouzení předmětných nároků podle rozhodných žalobních tvrzení (tj. podle žaloby na ochranu osobnosti). Poté Krajský soud v Hradci Králové, již v řízení o ochraně osobnosti, zamítl žalobu, aby byla Ministerstvu vnitra uložena povinnost uveřejnit v Nových novinách omluvu ve znění uvedeném ve výroku a zaplatit stěžovateli peněžitou částku ve výši 25 000 Kč na náhradě nemajetkové újmy podle ustanovení § 13 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dovodil, že sdělení obvinění, zahájení trestního stíhání a podání obžaloby sice je třeba považovat za závažný zásah do osobnostních práv každé dotčené osoby, ale v daném případě nešlo o zásah neoprávněný, nýbrž o výkon práva, což je okolnost vylučující neoprávněnost zásahu. K tomu soud doplnil, že neoprávněnost trestního stíhání nezakládá ani skutečnost, že dotčená osoba je následně v řízení před soudem zproštěna obžaloby. U Ministerstva vnitra pak dle názoru soudu nebylo prokázáno žádné excesivní jednání. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl stěžovatel dovoláním, které Nejvyšší soud jako nepřípustné odmítl, když dospěl k závěru, že odvolací soud otázku výkladu ustanovení § 11 a § 13 občanského zákoníku posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.

Stěžovatel tvrdí, že se závěry soudů všech stupňů se opíraly o úvahu o zákonné licenci, přičemž připouštěly právo na odškodnění pouze při výskytu excesu na straně orgánů činných v trestním řízení, což podle odůvodnění obecných soudů stěžovatel neprokázal. Stěžovatel nemůže souhlasit se závěrem, že bez prokázání existence excesu státního orgánu, v tomto případě orgánů činných v trestním řízení, není možné dovozovat odpovědnost státu za zahájení trestního stíhání. Takovýto závěr lze s ohledem na relevantní judikaturu Ústavního soudu označit za nesprávný. Stěžovatel rovněž nemůže souhlasit se závěry nalézacího soudu, že jako žalobce neprokázal existenci excesu orgánů činných v trestním řízení, když k prokázání tohoto tvrzení navrhoval několik důkazů, které však soud odmítl provést. Stěžovatel je tak přesvědčen, že pokud by soudy provedly stěžovatelem navrhované důkazy a bezdůvodně je neodmítly, jimi požadovaný exces by musely dovodit, i když to k dovození odpovědnosti státu nezbytně nutné není. Za zásadní však lze dle názoru stěžovatele označit nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1976/09 ze dne 13. 12. 2011, ve kterém Ústavní soud dle něj dovodil, že trestní řízení je způsobilé zasáhnout do osobnostních práv jednotlivce i bez excesu úředních osob, neboť rozhodné není jejich chování, ale výsledek trestního řízení ve vztahu k odpovědnosti za jeho zahájení. Ve vztahu k rozhodnutí Nejvyššího soudu je pak stěžovatel přesvědčen, že v jeho právní věci šlo o otázku zásadního právního významu a nemělo dojít k odmítnutí dovolání. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů, neboť má za to, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.05.2014 09:00 do: 15.05.2014 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1604/13
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Milada Tomková
Stručná charakteristika:  právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  P. P.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Krajský soud v Českých Budějovicích zamítl žalobu stěžovatele o určení, že nemovitosti zahrnuté do soupisu konkurzní podstaty úpadce se vylučují z konkurzní podstaty, případně, pokud již tyto nemovitosti nejsou zařazeny do konkurzní podstaty, se vylučuje z konkurzní podstaty částka 1.800.000,- Kč na kupní ceně zaplacené za zpeněžení těchto nemovitostí. Krajský soud zjistil, že smlouvou o úvěru ze dne 30. 6. 1995 ve znění dvou dodatků poskytla Česká spořitelna a.s. úpadci dva úvěry. K témuž dni je datovaná smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitostem, mezi bankou, jakožto zástavním věřitelem, a stěžovatelem a dalšími osobami, jakožto zástavci. Touto zástavní smlouvou zajistil stěžovatel svými nemovitostmi úvěry poskytnuté úpadci. Krajský soud dále zjistil, že stěžovatel se zástavním věřitelem nikdy osobně nejednal a smlouva tak byla uzavřena mezi nepřítomnými účastníky. Jako prostředník  mezi nimi byl využit úpadce. Krajský soud shora uvedeným rozsudkem žalobu v plném rozsahu zamítl. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání k Vrchnímu soudu v Praze, kdy nad rámec argumentů uvedených v žalobě namítal, že byl odňat svému zákonnému soudci. Vrchní soud rozsudek nalézacího soudu jako věcně správný potvrdil. Stěžovatel podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, které Nejvyšší soud zamítl, neboť dle jeho názoru se stěžovateli nepodařilo zpochybnit rozhodnutí odvolacího soudu a Nejvyšší soud jiné vady rozhodnutí neshledal. Ústavní soud se předmětem sporu již zabýval v několika řízeních: rozhodoval nálezem ze dne 29. 11. 2005, č. j. I. ÚS 722/04 a usnesením ze dne 1. 8. 2011, č. j. IV. ÚS 2124/11.

Stěžovatel namítá, že byl odňat svému zákonnému soudci, neboť je vyloučeno, aby po zrušujícím nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 11. 2005, č. j. I. ÚS 722/04, byla věci přidělena jiná spisová značka a byla přidělena soudci podle rozvrhu práce a nikoli soudci, který o věci původně rozhodoval. Dále stěžovatel tvrdí, že k platnému uzavření zástavní smlouvy vůbec nedošlo a že byl prostředníkem nesprávně informován o povaze a obsahu smlouvy a tedy uveden v omyl, obecné soudy se však touto námitkou odmítly zabývat. Stěžovatel se domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces.