Přehled jednání Ústavního soudu pro 45. týden roku 2016

27.10.2016

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 31.10.2016 09:00 do: 31.10.2016 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: I. ÚS 1261/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2015 č. j. 54 Co 363/2014-49
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces, kontradiktornost řízení, fikce uznání nároku
Označení navrhovatelů:  H. B.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Rozsudkem pro uznání Obvodního soudu pro Prahu 4 bylo rozhodnuto o změně vyživovací povinnosti stěžovatelky vůči žalobci - zletilému synovi - tak, že se vyživovací povinnost stanovená předešlým rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 mění tak, že matka je povinna platit výživné (dosud stanovené částkou 1 800 Kč) žalobci ve výši 25 000 Kč vždy do každého desátého dne v měsíci počínaje 1. 8. 2012. Soud žalovanou již předtím vyzval, aby se ve lhůtě 30 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřila k žalobě, která jí byla zároveň doručena. Zároveň soud žalovanou uvedeným usnesením poučil o následcích nesplnění této výzvy - soud bude mít za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává, a proto ve věci samé rozhodne rozsudkem pro uznání. Následně bylo usnesení doručeno žalované do vlastních rukou, ta se však ve lhůtě k žalobě nevyjádřila. Soud proto rozhodl rozsudkem pro uznání. Stěžovatelka podala proti rozsudku odvolání. Namítla, že se nemohla vyjádřit k předmětné výzvě vzhledem k hospitalizaci v denním psychoterapeutickém sanatoriu a uvedla, že žaloba na zvýšení výživného neobsahuje skutková tvrzení o poměrech otce ani matky a též žádné tvrzení o výdělkových schopnostech otce. Městský soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdila, že v důsledku postupu obecných soudů jí nebyla dána možnost, aby se osobně projednání věci zúčastnila a vyjádřila k tvrzením žalobce i k případným důkazům. Podle přesvědčení stěžovatelky nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze, neboť se domnívá, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva na spravedlivý proces a na řádné projednání věci.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 31.10.2016 09:30 do: 31.10.2016 10:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 771/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti výroku V. rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. 1. 2016 č. j. 48 A 19/2015-133
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces, náklady řízení, překvapivé rozhodnutí
Označení navrhovatelů:  Ing. J. J.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel v rámci své žaloby ve správním soudnictví navrhl provedení revizního posudku skutečného zaměření, zda a v jakém rozsahu stavba kanalizace zasahuje na dotčené pozemky, popř. nakolik se přibližuje hranici pozemků. Krajský soud usnesením ustanovil znalce z oboru geodézie a kartografie s tím, že podání znaleckého posudku nebylo žádáno jako spěšné. Následně ustanovil nového znalce ze stejného oboru a podání znaleckého posudku tentokrát jako spěšné žádáno bylo. Napadeným výrokem pak krajský soud uložil stěžovateli i městskému úřadu, aby na nákladech řízení do 15 dnů od právní moci rozsudku uhradili každý polovinu celkového znalečného státu. Krajský soud o náhradě nákladů řízení rozhodl v souladu se zásadou úspěchu ve věci podle § 60 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel byl úspěšný pouze s požadavkem na deklaraci nezákonnosti napadeného kolaudačního souhlasu. Ve vztahu ke druhému žalobnímu požadavku byl naopak úspěšný městský úřad. V řízení byl tedy podle krajského soudu úspěch obou stran shodný. V souladu s § 60 odst. 4 s. ř. s. proto krajský soud uložil účastníkům řízení podle míry jejich úspěchu v řízení nahradit státu jím vynaložené náklady řízení.

Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení nákladového výroku rozsudku krajského soudu, neboť byl dle stěžovatele tento výrok vydán v rozporu s právem na spravedlivý proces a obecnými právními principy jako je důvěra v právo, právní jistota a předvídatelnost normativních právních aktů. Na základě tohoto rozhodnutí o nákladech řízení stěžovateli vznikla povinnost uhradit státu náhradu nákladů spočívajících ve znalečném, ačkoliv měl stěžovatel ve věci úspěch.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 31.10.2016 10:00 do: 31.10.2016 10:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2062/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 11. 2012, č. j. 16 C 8/2012-70, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2013, č. j. 54 Co 100/2013-98, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 20147, č. j. 22 Cdo 3622/2013-121.
Stručná charakteristika: vlastnické právo, regulace nájemného
Označení navrhovatelů:  Ing. T. P. a JUDr. S. Ř.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelé se žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 domáhali, aby jim Česká republika – Ministerstvo financí (vedlejší účastnice) zaplatila částku 12.183.276,64 Kč z titulu náhrady škody jim vzniklé v důsledku protiústavní regulace nájemného. Jejich žaloba však byla zamítnuta v důsledku vedlejší účastnicí uplatněné (a posléze obecnými soudy všech tří stupňů akceptované) námitky promlčení.

Stěžovatelé namítají, že se obecné soudy při rozhodování o akceptaci námitky promlčení odchýlily od ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu. Stěžovatelé zejména vytýkají, že obecné soudy příliš zužujícím a účelovým způsobem interpretovaly pojem „okolností, za nichž byla námitka uplatněna“. Podle obecných soudů stěžovatelé totiž údajně žádné takové specifické okolnosti – které by právě odůvodňovaly závěr o rozporu námitky promlčení s dobrými mravy – netvrdili. Stěžovatelé nesouhlasí ani se závěrem obecných soudů, podle nichž měli dostatek času, aby své nároky uplatnili dříve. Stěžovatelé se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhají zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1, Městského soudu v Praze a usnesení Nejvyššího soudu, neboť se domnívají, že jimi bylo porušeno jejich ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, právo na soudní ochranu a právo na ochranu majetku.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 01.11.2016 09:00 do: 01.11.2016 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1221/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti příkazu k prohlídce jiných prostor vydanému soudcem Okresního soudu Brno-venkov dne 15. 2. 2016 č. j. 2 Nt 3/2016-2
Stručná charakteristika: ochrana soukromí
Označení navrhovatelů:  V. P.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel ústavní stížností napadá příkaz k prohlídce jiných prostor vydaný soudcem Okresního soudu Brno-venkov, na jehož základě mělo dojít k prohlídce motorového vozidla, které patří matce stěžovatele. Stěžovatel byl v té době podezřelý ze spáchání přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu. Soudce pokládal podezření za důvodné. Stěžovatel dvakrát během dvou dnů ujížděl policejní hlídce, poprvé ve vozidle své matky, které stačil uzamknout a jehož prohlídku policistům neumožnil a podruhé v jiném vozidle. Dalším argumentem byla také trestní minulost stěžovatele. V předmětném vozidle se mohly nacházet věci důležité pro trestní řízení, zejména omamné a psychotropní látky v injekční stříkačce na předním sedadle spolujezdce. Žádosti o vydání příkazu k prohlídce proto vyhověl. Soudce poté v příkazu popsal, proč by prohlídka vozidla měla být učiněna jako neodkladný a neopakovatelný úkon podle § 160 odst. 4 trestního řádu. Mohlo totiž dojít ke znehodnocení či zničení předpokládaných důkazních prostředků. Vzhledem k charakteru trestné činnosti a s ohledem na popsané nebezpečí je podle něj nebylo možné zajistit jiným způsobem. V únoru 2016 byla prohlídka za přítomnosti matky stěžovatele provedena.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že se příkaz zjevně zakládá na nepravdivých skutečnostech. Ústavně zaručené právo na nedotknutelnost obydlí podle čl. 12 Listiny základních práv a svobod lze omezit jen pro účely trestního řízení, a to na písemný odůvodněný příkaz soudce. Je porušením tohoto práva, pokud příkaz k prohlídce obsahuje zjevně nepravdivé skutečnosti. Podle stěžovatele je nutné domovní svobodu chápat široce a za zásah do ní lze proto chápat i prohlídku osobního automobilu.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 01.11.2016 09:30 do: 01.11.2016 10:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 899/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Vladimír Sládeček DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 12. 2014 č. j. 84 Co 256/2014-237
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  T. Č.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Krajský soud v Ústí nad Labem v odvolacím řízení zrušení vyživovací povinnosti žalobce ke stěžovateli, in eventum o snížení výživného a o vzájemné žalobě na zvýšení výživného rozhodl, že vedlejší účastník je povinen nahradit stěžovateli náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 40 425 Kč, a to do tří měsíců od právní moci rozsudku. Odvolací soud s ohledem na výsledky řízení před soudy obou stupňů dovodil, že stěžovateli by příslušela za řízení před oběma soudy náhrada nákladů ve výši 80 849 Kč. Současně uvedl, že vzhledem k této výši, jakož i ke zjištěným osobním, příjmovým a majetkovým poměrům vedlejšího účastníka, dospěl k závěru, že uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení v této výši by představovalo nepřiměřenou tvrdost a ohrožovalo by samotné plnění vyživovací povinnosti. Odvolací soud proto v odůvodnění odkázal na § 150 občanského soudního řádu a stěžovateli přiznal právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu jedné poloviny, tedy ve výši 40 425 Kč.

Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku krajského soudu, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces. Stěžovatel spatřuje zásah do práva na spravedlivý proces v tom, že odvolací soud, který použil § 150 o. s. ř. a náklady řízení mu přiznané snížil na jednu polovinu, jej nejen o možné aplikaci moderačního práva ve smyslu citovaného ustanovení nepoučil, avšak navíc mu ani neumožnil se vyjádřit k jeho případnému použití. Rozhodnutí odvolacího soudu proto pro něj bylo z tohoto důvodu překvapivým.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 02.11.2016 10:00 do: 02.11.2016 10:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3970/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. června 2015 č. j. 56 Co 242/2015-127, proti usnesení Okresního soudu Plzeň – město ze dne 26. května 2015 č. j. 18 C 542/2010-117 a proti platebnímu rozkazu Okresního soudu Plzeň – město ze dne 24. srpna 2011, č.j. 18 C 542/2010-28, ve znění opravných usnesení ze dne 8. prosince 2011 č. j. 18 C 542/2010-31 a ze dne 9. května 2012 č. j. 18 C 542/2010-43
Stručná charakteristika: práva účastníka soudního řízení; ochrana dětí a mladistvých; právo vlastnit majetek
Označení navrhovatelů: D. P., zastoupená advokátkou Mgr. et Mgr. Alenou Vlachovou
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Nezletilá stěžovatelka žije v dětském domově, kam byla umístěna na základě předběžného opatření vydaného usnesením Okresního soudu Plzeň – město ze srpna 2014. Stěžovatelka zcela náhodně zjistila, že je proti ní vedena exekuce, a to aniž by jí bylo doručeno jakékoli rozhodnutí v nalézacím řízení nebo v rámci exekučního řízení. Stěžovatelka proto ze své vlastní iniciativy začala pátrat po existenci možného exekučního titulu a podařilo se jí získat kopii platebního rozkazu, kterou jí bylo v roce 2011 uloženo zaplatit vedlejšímu účastníkovi řízení (Plzeňským městským dopravním podnikům, a. s.) jako žalobci částku 1 006 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení ve výši 8 520 Kč. Uvedený platební rozkaz však stěžovatelce nikdy nebyl soudem doručen.

Stěžovatelka namítá, že jí byla odňata možnost jednat před soudem, a tedy bylo zasaženo do jejího práva na spravedlivý proces. Stěžovatelka se v důsledku nesprávného postupu soudu vůbec nedozvěděla o tom, že je proti ní podána žaloba, neměla možnost se vyjádřit k žalobním tvrzením ani k prováděným důkazům, neměla možnost uvádět rozhodné skutečnosti a navrhovat důkazy, a dokonce jí ani platební rozkaz nebyl řádně doručen.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 02.11.2016 10:30 do: 02.11.2016 11:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 700/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2015 č. j. 29 Cdo 2916/2013-314
Stručná charakteristika: právo na soudní a jinou právní ochranu
Označení navrhovatelů:  M. K., zastoupený advokátem JUDr. Radimem Chalupou
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě byla zamítnuta žaloba stěžovatele, který se po vedlejším účastníkovi domáhal zaplacení částky 890 000 Kč s příslušenstvím. Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě. Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel dovolání, jehož přípustnost spatřoval ve faktu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která má být rozhodnutím dovolacího soudu posouzena jinak. Konkrétně uvedl, že jinak by měla být posouzena otázka běhu promlčecí lhůty, neboť jím uplatněný nárok vychází ze smluvního vztahu mezi ním a vedlejším účastníkem, tedy ze vztahu, který nelze posuzovat podle ustanovení upravujících bezdůvodné obohacení. Nejvyšší soud omítl dovolání stěžovatele pro nepřípustnost.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že dovolací soud se jím vymezenou otázkou přípustnosti dovolání vůbec nezabýval. V napadeném usnesení podle stěžovatele pouze zrekapituloval svoji rozhodovací praxi k otázce promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení.  Stěžovatel se domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.