Přehled jednání Ústavního soudu pro 7. týden roku 2015

05.02.2015

V tomto týdnu jsou nařízena tři veřejná vyhlášení.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 10.02.2015 14:00 do: 10.02.2015 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2588/13
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2013, č. j. 29 Co 295/2013-63
Stručná charakteristika:  exekuční řízení
Označení navrhovatelů:  Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, se sídlem Praha 1, Dlouhá 13, zast. JUDr. Petrem Polednem, advokátem se sídlem Praha 1, Maiselova 38/15

Okresní soud Praha-východ v exekučním řízení, zahájeném k návrhu oprávněného z rozhodčího nálezu, vyzval stěžovatele svým přípisem k zapůjčení rozhodčího spisu.  Na tuto výzvu stěžovatel reagoval svým dopisem, v němž uvedl, že není oprávněn vyhovět výzvě exekučního soudu k předložení předmětného rozhodčího spisu, a to s poukazem na povinnost mlčenlivosti rozhodce zakotvenou v § 6 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení, podle něhož platí, že rozhodci jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděli v souvislosti s výkonem funkce rozhodce, pokud nebyli této povinnosti zproštěni. Stěžovatel zároveň uvedl, že je připraven žádosti soudu vyhovět a požadovaný spis mu předložit, bude-li povinnosti mlčenlivosti zákonem předvídaným postupem zproštěn (§ 6 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení). Následně byl stěžovatel soudem opakovaně vyzván k předložení spisu a byl zároveň poučen, že nesplní-li povinnost uloženou mu soudem, může mu být uložena pořádková pokuta do výše 50.000,- Kč. Na opakovanou výzvu stěžovatel reagoval přípisem, v němž exekučnímu soudu sdělil, že požádal účastníky rozhodčího řízení o zproštění mlčenlivosti za účelem předložení spisu exekučnímu soudu. Dále uvedl, že v případě, kdy by tento souhlas účastníky udělen nebyl, požádá o zproštění mlčenlivosti předsedkyni Obvodního soudu pro Prahu 1. Vzhledem ke skutečnosti, že stěžovatel nevyhověl výzvě exekučního soudu a nepředložil mu předmětný rozhodčí spis, byla mu usnesením Okresního soudu Praha-východ uložena pořádková pokuta ve výši 35.000,- Kč. V odůvodnění tohoto usnesení exekuční soud uvedl, že stěžovatel svým postupem hrubě ztížil postup v exekučním řízení. K odvolání stěžovatele bylo usnesení potvrzeno Krajským soudem v Praze.

Dle názoru stěžovatele obecné soudy ustanovení § 124 občanského soudního řádu, jakož i zákonnou povinnost mlčenlivosti rozhodce, při svém rozhodování nerespektovaly, přičemž zároveň nevysvětlily, z jakého důvodu tak činí. Stejný postup, který stěžovatel považuje za protizákonný, pak obecné soudy vyžadovaly i po stěžovateli. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Praze, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 10.02.2015 15:00 do: 10.02.2015 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2051/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 5. 2013, č. j. 1 Co 73/2013 - 104, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2014, č. j. 30 Cdo 3127/2013 - 129.
Stručná charakteristika:  ochrana osobnosti, svoboda projevu
Označení navrhovatelů:  D. H.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Žalobou, podanou ke Krajskému soudu v Praze, se Mgr. Ing. Ivana Řápková (vedlejší účastnice) domáhala, aby stěžovateli byla uložena povinnost omluvit se jí za výroky uvedené v rozhovoru pro studio ČT24 dne 3. 5. 2011. Předmětné výroky zněly následovně: „A já musím říct, že chování poslankyně Řápkové, nezákonné chování poslankyně Řápkové, přivedlo město Chomutov cu grunt o 8 milionů do dluhu a upřímně řečeno je docela úsměvné, pokud se nepřizpůsobivá paní Řápková snaží ňákým způsobem bojovat proti nepřizpůsobivým.“ (…) „V tuto chvíli ty obce tyto nástroje mají a paní Řápková jen dělá velký humbuk, aby to vyvolalo politické body, ale ve své podstatě paní Řápková svým postupem, nezákonnou exekucí, zadlužila město Chomutov o 8 milionů korun. To se jakoby málo ve společnosti ví.“ Vedlejší účastnice požadovala omluvu za výroky „nezákonné chování poslankyně Řápkové, přivedlo město Chomutov cu grunt o 8 milionů do dluhu“ a „zadlužila město Chomutov o 8 milionů korun“. Tato tvrzení prý byla nepravdivá a s ohledem na to, že se jednalo o tvrzení skutková (a nikoliv hodnotové soudy), nelze je považovat za oprávněnou kritiku veřejně činné osoby.

Krajský soud v Praze žalobu zamítl a vedlejší účastnici uložil povinnost nahradit stěžovateli náklady řízení. Proti tomuto rozhodnutí podala vedlejší účastnice odvolání, na jehož základě Vrchní soud v Praze napadeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně změnil a uložil stěžovateli povinnost zaslat vedlejší účastnici písemnou omluvu. Dále Vrchní soud v Praze uložil stěžovateli povinnost nahradit vedlejší účastnici náklady řízení před soudem prvního stupně i náklady řízení odvolacího. Toto rozhodnutí odůvodnil odvolací soud tím, že výrok stěžovatele byl nepravdivý. Dovolání stěžovatele bylo Nejvyšším soudem odmítnuto jako nepřípustné.

Porušení základního práva na svobodu projevu spatřuje stěžovatel v tom, že napadená rozhodnutí dala – v rozporu s principy vyplývajícími z judikatury Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva – přednost osobnostním právům vedlejší účastnice (veřejně činné osoby) před jeho právem vyjadřovat se ke stavu věcí veřejných. Porušení svého práva na spravedlivý proces pak spatřuje stěžovatel v tom, že odvolací soud vydal v podstatě nepřezkoumatelné rozhodnutí a vyšel pouze z jediného důkazu, přičemž ostatní pominul. Za nedostatečné považuje stěžovatel i odůvodnění usnesení dovolacího soudu; tak lakonické odůvodnění podle jeho názoru otevírá prostor pro libovůli.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 12.02.2015 09:30 do: 12.02.2015 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 3023/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip, CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. června 2014 č. j. 10 Afs 53/2014-72, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. ledna 2014 č. j. 10 Af 26/2013-33, rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 3. prosince 2012 č. j. 8692/12-1300 a rozhodnutím Finančního úřadu v Milevsku – dodatečným platebním výměrům ze dne 11. dubna 2012 č. j. 16957/12/098970302616, 16975/12/098970302616, 17019/12/ 098970302616, 17032/12/098970302616, 17054/12/098970302616, 17062/12/098970302616 a 17076/12/098970302616
Stručná charakteristika:  dokazování pro vyměření daně
Označení navrhovatelů:  J. K.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Finanční úřad v Milevsku (správce daně) doměřil stěžovateli ústavní stížností napadenými výměry daň z přidané hodnoty za zdaňovací období 2. čtvrtletí 2007, 3. čtvrtletí 2007, 4. čtvrtletí 2007, 1. čtvrtletí 2008, 2. čtvrtletí 2008, 3. čtvrtletí 2008, 4. čtvrtletí 2008 a  současně s tím mu sdělil povinnost zaplatit penále. Odvolání stěžovatele proti těmto rozhodnutím správce daně bylo napadeným rozhodnutím Finančního ředitelství v Českých Budějovicích zamítnuto. Žalobu proti rozhodnutí žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích napadeným rozsudkem zamítl, neboť stěžovatel neprokázal faktické uskutečnění zdanitelných plnění dle § 72 odst. 1 a § 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Nejvyšší správní soud pak zamítl stěžovatelem podanou kasační stížnost proti uvedenému rozsudku krajského soudu s tím, že závěry zde uvedené potvrdil.

Stěžovatel spatřuje porušení svých ústavně garantovaných práv zejména v postupu, kterým mu byla vyměřena dodatečná daň z přidané hodnoty za zdaňovací období 1. až 4. čtvrtletí roku 2007 a za zdaňovací období 1. až 4. čtvrtletí roku 2008 za použití nevhodně zvolených pomůcek namísto dokazování, aniž pro takový způsob vyměření daně byly splněny podmínky, a dále, že subjekt, který byl pro účely stanovení daňové povinnosti za použití pomůcek vybrán, nebyl s navrhovatelem zcela srovnatelný.