I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 02.01.2014 12:45 do: 02.01.2014 13:00
místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
sp. zn: I. ÚS 2469/12
typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková, PhD.
navrhovatel: MUDr. Bohuslav Navrátil
návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Okresního soudu ve Zlíně č. j. 22 EXE 2549/2011-51 ze dne 14. 6. 2012 a příkazu k úhradě nákladů exekuce JUDr. Tomáše Vrány, soudního exekutora, se sídlem Exekutorského úřadu Komenského 38, Přerov, č. j. 103 Ex 57191/11-27 ze dne 23. 3. 2012
stručná charakteristika: úhrada nákladů exekuce
Stěžovatel napadá uvedená rozhodnutí a navrhuje jejich zrušení pro rozpor se svými ústavně zaručenými právy na spravedlivý proces a ochranu majetku. Přitom odkázal na čl. 11 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Vůči stěžovateli byla nařízena exekuce a současně s tímto usnesením mu byla doručena výzva pověřeného soudního exekutora k dobrovolnému splnění vymáhané povinnosti ve lhůtě 15 dnů od doručení. Stěžovatel zaslal soudnímu exekutorovi návrh na odklad provedení exekuce z důvodu probíhajícího řízení o ústavní stížnosti napadající rozhodnutí, které byly exekučním titulem. Soudní exekutor návrhu vyhověl s tím, že provedení exekuce se odkládá do pravomocného skončení řízení u Ústavního soudu. Po doručení rozhodnutí o odmítnutí jeho ústavní stížnosti Ústavním soudem stěžovatel plně uhradil exekucí vymáhanou částku ve výši 227 500 Kč a informoval exekutora o odmítnutí své ústavní stížnosti. Exekutor následně uložil stěžovateli zaplatit náklady exekuce ve výši 70 569 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel námitky, kde mimo jiné tvrdil, že exekutor v řízení nic nevymohl, neboť dlužnou částku dobrovolně uhradil. Napadeným usnesením okresní soud náklady exekuce snížil na 66 681 Kč, protože do vymožené částky pro potřeby výpočtu odměny nelze zahrnout náklady oprávněného. Hlavní námitku stěžovatele však odmítl s tím, že dluh uhrazený stěžovatelem nelze považovat za uhrazený dobrovolně, neboť se tak stalo až po uplynutí 15denní lhůty dané stěžovateli. Stěžovatel namítá, že soudní exekutor ani okresní soud při stanovování výše nákladů exekuce nevzali v potaz, že dluh uhradil dobrovolně ve lhůtě mu poskytnuté soudním exekutorem. Soudní exekutor dle stěžovatele nemusel udělat žádný úkon, a přesto vyúčtoval náhradu nákladů exekučního řízení v plné výši. Nijak nebyla zohledněna složitost prováděné exekuce. Okresní soud zároveň zcela ignoroval relevantní judikaturu Ústavního soudu v dané věci.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 02.01.2014 13:00 do: 02.01.2014 13:30
místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
sp. zn: I. ÚS 2208/13
typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková, PhD.
navrhovatel: MUDr. David Rath
návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 6. 2013 sp. zn. 7 To 52/2013
stručná charakteristika: vazba
Stěžovatel se domáhá zrušení uvedeného usnesení, kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2013 sp. zn. 4 T 21/2013, jímž soud prvního stupně zamítl žádost stěžovatele o propuštění z vazby a ponechal jej ve vazbě z důvodu podle § 67 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“). Opatření nahrazující vazbu podle § 73 odst. 1 písm. b) a § 73a odst. 2 písm. b) trestního řádu nebyla krajským soudem přijata.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že napadeným rozhodnutím Vrchního soudu v Praze byla porušena jeho ústavně zaručená práva, zejména právo na osobní svobodu podle čl. 8 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), a právo na soudní ochranu a spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. Vrchnímu soudu vytýká, že důvod útěkové vazby shledal ve skutečnostech ležících mimo zákonný rámec § 67 písm. a) trestního řádu, že nepřihlížel k argumentaci a návrhům vzneseným obhajobou při vazebním zasedání konaném u Krajského soudu v Praze dne 18. 7. 2013, že skutečnosti zeslabující obavu z útěkové vazby zcela vyloučil ze svých úvah, že neprovedl žádná relevantní zjištění k možnosti nahrazení vazby opatřeními nespojenými s omezením osobní svobody stěžovatele, tedy že své rozhodnutí náležitě neodůvodnil. Stěžovatel zdůrazňuje, že po více než roční době vazby nelze její důvodnost opírat o skutečnosti známé již při zahájení trestního stíhání a upřednostňovat veřejný zájem na úkor základního práva stěžovatele na osobní svobodu, a to bez konkrétních a průkazných důvodů.
Proti stěžovateli je vedeno trestní řízení pro skutek právně kvalifikovaný jako pokračující zločin přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 4 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel byl vzat do vazby 16. 5. 2012 sp. zn. 40 Nt 637/2012, a to pro existenci vazebních důvodů podle § 67 písm. a) a b) trestního řádu. V přípravném řízení a následně v řízení před soudem bylo o trvání vazby stěžovatele opakovaně rozhodováno. Posledním rozhodnutím Krajského soudu v Praze, vydaným dne 3. 10. 2013, byla žádost stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu opět zamítnuta a stěžovatel byl ve vazbě nadále ponechán s odkazem na útěkový vazební důvod podle § 67 písm. a) trestního řádu. Vrchní soud v Praze posléze k podané stížnosti prvostupňové rozhodnutí zrušil (usnesením ze dne 11. 11. 2013 č. j. 12 To 76/2013-25525) a rozhodl o nahrazení vazby zajišťovacími opatřeními v podobě písemného slibu stěžovatele a souběžného vyslovení dohledu probačního úředníka. Téhož dne byl stěžovatel propuštěn z vazby na svobodu.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 02.01.2014 13:30 do: 02.01.2014 14:00
místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
sp. zn: I. ÚS 2665/13
typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David, CSc.
navrhovatel: MUDr. David Rath
návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 8. 2013 č. j. 12 To 56/2013-24846
stručná charakteristika: vazba
Stěžovatel se domáhá zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 8. 2013 č. j. 12 To 56/2013-24846, kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2013 sp. zn. 4 T 21/2013, jímž soud prvního stupně zamítl žádost stěžovatele o propuštění z vazby a ponechal jej ve vazbě z důvodu podle § 67 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“). Opatření nahrazující vazbu podle § 73 odst. 1 písm. b) a § 73a odst. 2 písm. b) trestního řádu nebyla krajským soudem přijata.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že napadeným rozhodnutím Vrchního soudu v Praze byla porušena jeho ústavně zaručená práva, zejména právo na osobní svobodu podle čl. 8 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), a právo na soudní ochranu a spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. Vrchnímu soudu vytýkal, že důvod útěkové vazby shledal ve skutečnostech ležících mimo zákonný rámec § 67 písm. a) trestního řádu, že nepřihlížel k argumentaci a návrhům vzneseným obhajobou při vazebním zasedání konaném u Krajského soudu v Praze dne 18. 7. 2013, že skutečnosti zeslabující obavu z útěkové vazby zcela vyloučil ze svých úvah, že neprovedl žádná relevantní zjištění k možnosti nahrazení vazby opatřeními nespojenými s omezením osobní svobody stěžovatele, tedy že své rozhodnutí náležitě neodůvodnil. Stěžovatel zdůraznil, že po více než roční době vazby nelze její důvodnost opírat o skutečnosti známé již při zahájení trestního stíhání a upřednostňovat veřejný zájem na úkor základního práva stěžovatele na osobní svobodu, a to bez konkrétních a průkazných důvodů.
Proti stěžovateli je vedeno trestní řízení pro skutek právně kvalifikovaný jako pokračující zločin přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 4 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel byl vzat do vazby usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 5. 2012 sp. zn. 40 Nt 637/2012, a to pro existenci vazebních důvodů podle § 67 písm. a) a b) trestního řádu. V přípravném řízení a následně v řízení před soudem bylo o trvání vazby stěžovatele opakovaně rozhodováno. Posledním rozhodnutím Krajského soudu v Praze, vydaným dne 3. 10. 2013, byla žádost stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu opět zamítnuta a stěžovatel byl ve vazbě nadále ponechán s odkazem na útěkový vazební důvod podle § 67 písm. a) trestního řádu. Vrchní soud v Praze posléze k podané stížnosti prvostupňové rozhodnutí zrušil (usnesením ze dne 11. 11. 2013 č. j. 12 To 76/2013-25525) a rozhodl o nahrazení vazby zajišťovacími opatřeními v podobě písemného slibu stěžovatele a souběžného vyslovení dohledu probačního úředníka. Téhož dne byl stěžovatel propuštěn z vazby na svobodu.