Přehled ústních jednání pro 10. týden roku 2012

02.03.2012

V tomto týdnu se koná 6 jednání.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu

7. 3. 2012 9:00 - 7. 3. 2012 9:10

Sp. zn.: II. ÚS 790/10

Soudce zpravodaj: Jiří Nykodým

Navrhovatelé: E.W.zastoupený Mgr. Viktorem Pavlíkem, advokátem se sídlem v Praze

Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané

akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne

13. 1. 2010, č. j. 13 Co 389/2008-69 a rozsudku Obvodního soudu pro

Prahu 2 ze dne 28. 4. 2008, č. j. 22 C 291/2007-21

(Formalistické

lpění na vyčerpání opravných prostředků jako podmínky pro uplatnění

nároku na náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb.)

I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel

se žalobou domáhal náhrady škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím, a

to v rozsahu nákladů, které vynaložil na svoji obhajobu. Proti

stěžovateli bylo v březnu 2005 zahájeno trestní stíhání, které vyústilo v

podání obžaloby. Té jej však zprostil soud s tím, že v obžalobě

označený skutek nebyl trestným činem. Napadeným rozsudkem Obvodního

soudu pro Prahu 2 byla žaloba na náhradu zamítnuta, neboť si stěžovatel

nepodal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání a nesplnil

tak zákonnou podmínku. Městský soud v Praze – jakožto odvolací soud -

tento rozsudek potvrdil.

 

Rozhodnutí

odvolacího soudu následně zrušil Ústavní soud. Městský soud v Praze

však novým rozsudkem (nyní napadeným) vyhodnotil i napodruhé odvolání

jako stěžovatele jako nedůvodné a prvoinstanční rozhodnutí potvrdil.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že postupem obecných soudů

došlo k zásahu do jeho základních práv garantujících mu spravedlivé

projednání věci a právo na náhradu škody, kterou mu veřejná moc způsobí

nezákonným rozhodnutím.

 

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu

7. 3. 2012 9:15 - 7. 3. 2012 9:25

Sp. zn.: II. ÚS 2159/11

Soudce zpravodaj: Jiří Nykodým

Navrhovatelé: MUDr. J.R. a J.R.,

Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. května 2011, č. j. 20 Co 114/2011-62

(Odpovědnost státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci)

I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelé

v ústavní stížnosti namítají porušení práva na spravedlivý proces,

neboť jim nebyla přiznána náhrada škody vyplývající z odpovědnosti

státu. Škoda jim měla být způsobena tím, že dovolací soud v řízení

vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 nepřiznal stěžovatelům náhradu

nákladů právního zastoupení, přestože tyto náklady vynaložili a v řízení

byli úspěšní. Na základě této skutečnosti následně podali oba

stěžovatelé žalobu na náhradu škody způsobené nesprávným úředním

postupem. Žaloba však byla odvolacím soudem zamítnuta s odůvodněním, že

se nejedná o nesprávný úřední postup, nýbrž o nezákonné rozhodnutí,

které by muselo být jako nezákonné zrušeno a jelikož stěžovatelé proti

tomuto rozhodnutí nepodali ústavní stížnost, musela být jejich žaloba

zamítnuta. S tímto závěrem se stěžovatelé neztotožňují a brojí proti

němu ústavní stížností.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu

7. 3. 2012 13:30 - 7. 3. 2012 14:00

Sp. zn.: I. ÚS 145/09

Soudce zpravodaj: Vojen Güttler

Navrhovatelé: P. D. T.

Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2008, č. j. 1 As 84/2008-39

(odkladný účinek odvolání)

I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Policie

České republiky rozhodla o správním vyhoštění stěžovatele na danou dobu

spolu se stanovením lhůty pro vycestování. Zároveň bylo rozhodnuto o

vyloučení odkladného účinku odvolání. Stěžovatel napadl výrok o

vyloučení odkladného účinku jako samostatné rozhodnutí způsobilé k

projednání u správního soudu žalobou ke Krajskému soudu v Ostravě, který

ji svým usnesením odmítl s tím, že se jedná o rozhodnutí předběžné

povahy, které je vyloučeno ze soudního přezkumu. Toto rozhodnutí pak

stěžovatel napadl kasační stížností, v níž se domáhal zrušení napadaného

usnesení. Nejvyšší správní soud však kasační stížnost stěžovatele

zamítl.

 

Stěžovatel

uvádí, že byla současně vedena i další řízení s jinými účastníky o

obdobném předmětu řízení, kdy rovněž ve věci správního vyhoštění došlo k

vyloučení odkladného účinku odvolání. Tito účastníci však byli v řízení

před Nejvyšším správním soudem úspěšní, neboť ten napadené rozhodnutí

Krajského soudu v Ostravě zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení s tím, že

mohlo dojít k zásahu do základních lidských práv účastníka. V obou

věcech byly žaloby a rovněž i kasační stížnosti podány stejným právním

zástupcem a vzhledem k obdobné skutkové a právní situaci byly totožného

obsahu. Stěžovatel dále namítá, že vyloučením odkladného účinku odvolání

ve věci správního vyhoštění je cizinec nucen do doby pravomocného

vyřízení věcí a po dobu případně podané žaloby proti rozhodnutí o

správním vyhoštění opustit území České republiky (v tomto případě do

Vietnamu) a objektivně není možné zajistit jeho účast na řízení tak, aby

cizinec mohl v plné míře uplatnit svá práva. Rozhodnutím Nejvyššího

správního soudu tak podle stěžovatele došlo k zásahu do jeho práva na

spravedlivý proces.

 

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu

8. 3. 2012 10:00 - 8. 3. 2012 10:30

Sp. zn.: III. ÚS 2568/08

Soudce zpravodaj: Jan Musil

Navrhovatelé: J.L.

Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané

akty: usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. září 2008 č. j. 25 Cdo

4950/2007-68, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. června 2007 č.

j. 13 Co 178/2007-53 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20.

prosince 2006 č. j. 24 C 171/2005-36

(regulované nájemné)

I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatel

se žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 domáhal proti žalované

České republice – Ministerstvu financí zaplacení rozdílu mezi

regulovaným a obvyklým nájemným v Praze, ve výši 58 528,- Kč s

příslušenstvím, a to za období od 1. 8. 2002 do 19. 3. 2003 včetně.

Žalovanou částku tvořil rozdíl mezi regulovaným a tržním nájemným.

Žaloba však byla zamítnuta. Podle názoru soudu prvního stupně se nelze

dovolávat neexistence právní úpravy jako důvodu vzniku nároku, neboť, i

když byla tehdy platná právní úprava později shledána Ústavním soudem

protiústavní, do doby jejího zrušení Ústavním soudem se bezpochyby

jednalo o platnou právní úpravu i proto, že nálezy Ústavního soudu

nemají zpětnou účinnost. Odvolání stěžovatele, ani následné dovolání

nebylo úspěšné.

 

Porušení

svého práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatel v tom, že mu soud

neposkytl poučení v rozsahu vymezeném nálezem Ústavního soudu ze dne

28. 2. 2006 sp. zn. Pl. ÚS 20/05, tedy že při absenci právní úpravy

umožňující jednostranné zvýšení nájemného v bytech stěžovatele

neseznámil s principy jím dotvářeného práva, takže ten neměl možnost na

změněný přístup k uvedené problematice reagovat.

 

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu

 

8. 3. 2012 10:30 - 8. 3. 2012 11:00

Sp. zn.: III. ÚS 2453/11

Soudce zpravodaj: Jan Musil

Navrhovatelé: M.K.

Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané

akty: rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 2. 2011 sp. zn. 74 T

177/2010, rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 5. 2011 sp. zn.

3 To 274/2011

(hodnocení důkazů v trestním řízení, podmínky pro nařízení zabezpečovací detence)

I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatel

byl okresním soudem uznán vinným jednak trestným činem znásilnění jako

zvlášť nebezpečný recidivista a jednak trestným činem výtržnictví. Za to

byl stěžovatel odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9

roků se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou a byla mu uložena

zabezpečovací detence. Odvolací soud první rozsudek v celém rozsahu

zrušil a stěžovatel byl odvolacím soudem nově uznán vinným trestným

činem znásilnění, za což mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody ve

výměře šesti roků a šesti měsíců ve věznici s ostrahou. Krajským soudem

byla stěžovateli opět uložena zabezpečovací detence.

 

Stěžovatel

svojí vinu popírá, zpochybňuje důkazy a argumentaci z trestního řízení.

Dále pak má za to, že vyšetření duševního stavu pro účely případného

rozhodnutí o nutnosti uložení zabezpečovací detence je s ohledem na

závažnost zásahu tohoto institutu do osobní svobody vyšetřované osoby

nutné klasifikovat jako objasnění skutečnosti zvláště důležité, a proto

je zapotřebí přibrat vždy znalce dva, zatímco on byl vyšetřen pouze

jedním znalcem, a to ještě – dle svého názoru – nesprávně a

nedostatečně. V postupu obou soudů vidí stěžovatel porušení svého práva

na spravedlivý proces a dalších základních práv.

 

  

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu

9. 3. 2012 9:30 - 9. 3. 2012 10:00

Sp. zn.: IV. ÚS 3370/10

Soudce zpravodaj: Michaela Židlická

Navrhovatelé:

1) SED servis s. r. o., se sídlem Husova 402, Louny, a 2) LEGIOS a. s.,

se sídlem Doudlebská 1699/5, Praha 4 - Nusle, zastoupených Mgr. Alešem

Váňou, advokátem se sídlem Svahová 4, Karlovy Vary

Řízení o ústavní stížnosti

(ústavní

stížnost proti příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků vydanému

Okresním soudem v Lounech dne 13. 10. 2010 č. j. 0 Nt 1019/2010 9, a o

návrhu na vydání usnesení o naléhavosti věci a o návrhu na vydání

předběžného opatření)

I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelé

– právnické osoby – brojí proti příkazu k prohlídce jiných prostor a

pozemků, který vydal Okresní soud v Lounech. Při této prohlídce

prováděné policejním orgánem byly zajištěny spisové a účetní dokumenty

stěžovatelů a do doby podání ústavní stížnosti nebyly vráceny. Předmětný

příkaz k prohlídce však dle tvrzení stěžovatelů neobsahuje žádné

odůvodnění neodkladnosti či neopakovatelnosti nařízené prohlídky, jak to

vyžaduje trestní řád. Stěžovatelé dovozují, že tento příkaz trpí

závažnou vadou, která se nikoliv nevýrazným způsobem bezprostředně

dotýká ústavně zaručených práv stěžovatelů. Stěžovatelé namítají, že

příkaz neuvádí žádné konkrétní podezření na trestnou činnost, ani k

jakému období se má tato trestná činnost vztahovat, čímž byla porušena

řada jejich základních práv.