Přehled ústních jednání pro 13. týden roku 2013

22.03.2013

V tomto týdnu se koná 5 jednání.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
 
25. 3. 2013 15:30 - 25. 3. 2013 16:00
Sp. zn.: IV.ÚS 4709/12
Soudce zpravodaj: Vlasta Formánková
Navrhovatelé: Mirko D‘ Alberto, zastoupen Mgr. Vladimírem Pospíšilem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Praze 1, Mezibranská 5
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost směřující proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 14 Co 321/2012-99 ze dne 27. září 2012
(právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod)
I. poschodí, senátní místnost č. 151
 
Obvodní soud nařídil na základě rozhodčího nálezu výkon rozhodnutí zřízením zástavního práva na specifikovaných ideálních podílech na nemovitostech a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Po odvolání stěžovatele Městský soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Své rozhodnutí zdůvodnil tím, že rozhodce měl pravomoc k vydání předmětného rozhodčího nálezu založenou existencí rozhodčí smlouvy, jejíž platnost soud není oprávněn řešit. Stěžovatel namítá, že předmětný rozhodčí nález, na základě kterého byl nařízen výkon rozhodnutí, je neplatný. Tuto námitku stěžovatel podle svého tvrzení uplatnil v odvolacím řízení, a to s poukazem na judikaturu Ústavního soudu. Stěžovatel se proto domnívá, že takový postup negarantuje zákonný požadavek na rovné zacházení s oběma účastníky smlouvy a soud měl neplatnosti doložky přihlížet z úřední povinnosti. Své rozhodnutí odvolací soud navíc podle stěžovatele řádně nezdůvodnil ani nezpochybnil a nevyvrátil důvody, které stěžovatel uvedl na podporu svých námitek a v postupu odvolacího soudu spatřuje projev libovůle. Stěžovatel je proto přesvědčen, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.
 
 
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
27. 3. 2013 8:30 - 27. 3. 2013 9:00
Sp. zn.: I. ÚS 1665/11
Soudce zpravodaj: Ivana Janů
Navrhovatelé: Hoang Xuaan Thong, zast. advokátem Mgr. Radimem Strnadem, Příkop 8, Brno
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: rozsudek Okresního soudu pro Prahu 7
(spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 151
 
Se stěžovatelem bylo zahájeno řízení o správním vyhoštění stěžovatel byl zajištěn. Následně bylo správní řízení o vyhoštění zastaveno, neboť došlo ke zjištění, že bylo se stěžovatelem vedeno řízení o prodloužení dlouhodobého pobytu, které nebylo pravomocně ukončeno. Nebyl tedy dán žádný zákonný důvod pro výše uvedené úkony správního orgánu a stěžovatel byl nezákonně po dobu dvou dnů omezen na své svobodě. Nárok na náhradu vzniklé nemajetkové újmy ve výši 10 000 Kč stěžovatel neúspěšně uplatnil u žalované - Česká republika - Ministerstvo vnitra (dále jen „žalovaná“). Rozsudkem obvodního soudu bylo rozhodnuto tak, že (I) žalovaná je povinna zaplatit stěžovateli částku 6.000,- Kč s úrokem z prodlení, dále se (II) žaloba zamítá v části, kde se žalobce domáhal zaplacení částky 4000,- Kč s úrokem z prodlení a v části, ve které se domáhal zaplacení úroků z prodlení z částky 10.000,-. Žalované soud (III) uložil povinnost nahradit stěžovateli náklady řízení. Stěžovatel však namítá, že soud zatížil svůj rozsudek v napadené části (II) vadou nepřezkoumatelnosti, pokud žalovanou částku libovolně snížil bez konkrétního odůvodnění. Vůči výroku (III) namítá, že soud nesprávně postupoval při stanovení výše náhrady nákladů, neboť zvážení výše zadostiučinění v penězích je v pravomoci soudu, který o věci rozhoduje, tato skutečnost se pak nutně musí projevit i v rozhodování o náhradě nákladů řízení. Z uvedených důvodů stěžovatel tvrdí, že bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces.
 
 
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
27. 3. 2013 9:00 - 27. 3. 2013 9:30
Sp. zn.: II. ÚS 376/12
Soudce zpravodaj: Dagmar Lastovecká
Navrhovatelé: Edita Rabinovitz
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 64 C 211/2011-160 ze dne 27. 10. 2011 ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 64 C 211/2011-160 ze dne 27. 10. 2011 ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2011 sp. zn. 64 C 211/2011
(náklady řízení )
I. poschodí, senátní místnost č. 151
 
Stěžovatelka podala dvě žaloby, jejichž předmětem bylo vydání majetkového prospěchu za užívání spoluvlastnického podílu budovy, kterým soud vyhověl. Po odvolání obou žalovaných odvolací soud rozsudek změnil tak, že vůči žalovanému I - Muzeum hl. m. Prahy - rozsudek zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení nalézacímu soudu a vůči žalovanému II - Hlavní město Praha - rozsudek zrušil a žalobu zamítl pro nedostatek pasivní věcné legitimace. Žalobkyni uložil zaplatit žalovanému I náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů a dále také nahradit žalovanému II náklady řízení. Stěžovatelka je přesvědčena, že postup odvolacího soudu koliduje s judikaturou Ústavního soudu, kde se říká, že není-li u statutárních měst prokázán opak, nejsou náklady na zastoupení advokátem nákladem účelně vynaloženými, neboť lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí. Odvolací soud však uvádí, že v dané věci se žalovaný úspěšně bránil a nelze ho jako veřejnoprávní korporaci sankcionovat tím, že mu nebude přiznána náhrada nákladů. Stěžovatelka se však domnívá, že výše citovanými rozhodnutími bylo porušeno její právo na spravedlivý proces a právo na ochranu majetku.
 
 
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
27. 3. 2013 9:30 - 27. 3. 2013 10:00
Sp. zn.: II. ÚS 3810/12
Soudce zpravodaj: Dagmar Lastovecká
Navrhovatelé: TIM LOGISTIK CZ, s.r.o.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 6. 2012 sp. zn. 25 Co 193/2011
(právo na spravedlivý proces - náklady řízení )
I. poschodí, senátní místnost č. 151
 
Základem podané ústavní stížnosti je obchodní spor mezi stěžovatelem a bankou. Stěžovatel ručil za závazek hlavního dlužníka, a když tento své závazky vůči žalobci-bance řádně neplnil, bylo plnění vymáháno vůči stěžovateli (poddlužníkovi). Soud prvního stupně však řízení zastavil, neboť u Krajského soudu bylo s hlavním dlužníkem zahájeno insolvenční řízení. Následovala řada soudních řízení, jejichž podstatou bylo, zda lze pokračovat v tomto řízení i po zahájení řízení insolvenčního. Po derogačním zásahu Nejvyššího soudu nakonec soud prvního stupně rozhodl tak, že řízení zastavil, neboť rozhodnutí o úpadku nabylo právní moci a žalobci-bance uložil zaplatit stěžovateli náhradu nákladů řízení. Po odvolání žalobce změnil krajský soud část výroku tak, že se náklady řízení se nepřiznávají žádnému z účastníků. Stěžovatel tvrdí, že ačkoliv úspěšně bránil svá práva v řízení, a poukazoval na to, že žaloba ze strany banky je v dané věci nepřípustná, je nucen nést ze svého celé (na jeho majetkové poměry značné) náklady dlouhého řízení před soudy všech stupňů, které nezahájil a ani jej nemohl zásadně ovlivnit. Tím, jak uvádí, bylo zasaženo do jeho ústavně zaručeného práva vlastnit majetek.
 
 
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
27. 3. 2013 10:00 - 27. 3. 2013 10:30
Sp. zn.: II. ÚS 3406/10
Soudce zpravodaj: Dagmar Lastovecká
Navrhovatelé: Renata Pohlodková
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2010 sp. zn. 9 Co 548/2010 a usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 3. 3. 2009 sp. zn. 29 Nc 351/2009
(rozhodčí doložka)
I. poschodí, senátní místnost č. 151
 
Stěžovatelka uzavřela s vedlejším účastníkem tzv. smlouvu o smlouvě budoucí o úvěru, která byla prezentována jako předběžný podklad nutný pro vyhodnocení možnosti poskytnutí úvěru. Součástí smlouvy bylo ujednání, že majetkové spory z uzavírané smlouvy budou rozhodovány v rozhodčím řízení s vyloučením pravomoci obecných soudů. Následně stěžovatelka o posouzení své úvěrové bonity ztratila zájem, s čímž byl vedlejší účastník bez zbytečného prodlení seznámen, přesto však podal rozhodčí žalobu. Rozhodce uložil stěžovatelce zaplatit vedlejšímu účastníku částku 16.550,- Kč spolu s úrokem z prodlení, smluvní pokutu ve výši 100 Kč denně až do zaplacení a na nákladech řízení 14.541,80 Kč. Na základě rozhodčího nálezu byla okresním soudem nařízena exekuce na majetek stěžovatelky. Odvolací soud usnesení soudu I. stupně potvrdil. Stěžovatelka je však přesvědčena, že obecné soudy byly povinny při respektování ústavněprávně souladného výkladu ustanovení na ochranu spotřebitele dojít k závěru, že „sjednání" rozhodčí doložky je vzhledem k okolnostem věci od počátku neplatné a nemohlo být základem pro vynětí věci stěžovatelky z pravomoci obecných soudů. Domnívá se, že tato rozhodčí doložka je absolutně neplatná a následně vzešlý rozhodčí nález je právně nepoužitelným podkladem pro nařízení exekuce. Stěžovatelka se ve své ústavní stížností domáhá ochrany před tvrzeným porušením svého práva na spravedlivý proces.