I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
2. 4. 2013 14:00 - 2. 4. 2013 14:15
Sp. zn.: I. ÚS 1312/11
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: F plus H, s. r. o., se sídlem Zborovská 856/49, 674 01 Třebíč
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2011, č. j. 17 Co 466/2010-77, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 4. 2010, č. j. 17 C 19/2009-65, a o návrhu na zrušení ustanovení § 8 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád)
(tvrzené porušení procesních předpisů)
I. poschodí, senátní místnost č. 151
 
V řízení před obecnými soudy bylo rozhodováno o stěžovatelkou uplatněném nároku na náhradu škody ve výši 20.000 Kč, která jí vznikla při úhradě nákladů na zastupování v rámci odvolacího řízení v daňovém řízení, v němž byla úspěšná. Česká republika – Ministerstvo financí se však k její žádosti o náhradu škody vyjádřilo liknavě, a proto se stěžovatelka obrátila s žalobou na náhradu škody na soud. Soud prvního stupně jí nevyhověl, odvolací soud také. Stěžovatelka zpochybňuje zejména postup odvolacího soudu, který dle jejího názoru rozhodl překvapivě a bez nařízení jednání, na kterém stěžovatelka trvala. Kromě obou soudních rozhodnutí stěžovatelka navrhuje zrušit též ustanovení § 8 zákona č. 82/1998 Sb.
 
 
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
2. 4. 2013 14:15 - 2. 4. 2013 15:00
Sp. zn.: I. ÚS 2306/12
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: K.R.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 3. 2012, č. j. 19 Co 457/2012-67
(výživné)
I. poschodí, senátní místnost č. 151
 
Rozsudkem okresního soudu byla zamítnuta žaloba otce stěžovatele na zrušení jeho vyživovací povinnosti ke stěžovateli. Žaloba byla zamítnuta s tím, že ačkoliv stěžovatel již dosáhl zletilosti a byl mu přiznán plný invalidní důchod, stále se ještě podrobnuje speciálnímu vzdělávání. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky zrušení vyživovací povinnosti, neboť stěžovatel je osobou se zdravotním postižením, která splňuje definici žáka podrobujícího se speciálnímu vzdělání. Jestliže žalovanému zákon i vzhledem ke zdravotnímu postižení umožňuje základní školní docházku, pak je nutno ji považovat za důvod trvání vyživovací povinnosti.
 
Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně a vyživovací povinnost zrušil. Své rozhodnutí odůvodnil tak, že žalovaný pobírá invalidní důchod a dále je oprávněnou osobou pobírající příspěvek na péči, tím je podle soudu kompenzovaná neschopnost žalovaného se s ohledem na zdravotní stav sám živit. Dále argumentuje tím, že podle zákona o rodině vyživovací povinnost k dětem trvá jen do doby, dokud děti nejsou samy schopny se živit. Proto podle názoru odvolacího soudu vyživovací povinnost vedlejšího účastníka ke stěžovateli zanikla dovršením zletilosti. Stěžovatel však namítá, že vyživovací povinnost rodičů k dětem není podmíněna věkem, ani ukončením určitého stupně vzdělání, nýbrž pouze schopností sám se živit, což je pojem, který musí být vykládán podle specifik konkrétního případu.