Přehled ústních jednání pro 19. týden roku 2012

04.05.2012

V tomto týdnu se koná 7 jednání.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
9. 5. 2012 15:30
- 9. 5. 2012 16:00
Sp. zn.: IV. ÚS 2005/09
Soudce zpravodaj: Vlasta Formánková

Navrhovatelé: Lesní družstvo obcí, se sídlem Přibyslav, Ronovská 338,

zastoupené JUDr. Ing. Martinem Florou, Dr., advokátem se sídlem Brno,

Lidická 57
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty:

ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2009

č. j. 25 Cdo 193/2007-200, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28.

června 2006 č. j. 51 Co 89/2006-154 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu

10 ze dne 16. listopadu 2005 č. j. 11 C 277/2000-107
(Právo vlastnit majetek ve smyslu ustanovení čl. 11 odst.1 a 4 Listiny základních práv a svobod)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Navrhovatel

se domáhá zrušení uvedených rozhodnutí soudů s tvrzením, že jimi bylo

porušeno jeho právo vlastnit majetek ve smyslu ustanovení článku 11

odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod a článku 1 odst. 1

Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních

svobod vyhlášené pod č. 209/1992 Sb., jakož i právo na spravedlivý

proces podle ustanovení článku 36 a násl. Listiny a článku 6 odst. 1

Úmluvy.

Navrhovatel hospodaří na

základě nájemní smlouvy na svěřeném lesním majetku členských obcí a má

podle § 58 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění

některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů, práva a

povinnosti vlastníka lesa. Na části pozemků, které jsou předmětem nájmu,

byla vyhláškou Ministerstva životního prostředí č. 17/1997 Sb. ze dne

27. ledna 1997 vyhlášena národní přírodní rezervace Ransko a stanoveny

její bližší ochranné podmínky. Navrhovatel spatřuje porušení práva

vlastnit majetek ve znemožnění práva užívat věc a požívat její plody a

užitky jako jedné ze základních součástí vlastnického práva v důsledku

rozhodnutí Ministerstva životního prostředí (vedlejší účastník řízení")

ze dne 10. června 1998 č. j. 9.337/98-OOP/3610/98 o schválení plánu péče

o NPR Ransko a rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 11. června

1999 č. j. 861/99 o schválení lesního hospodářského plánu navrhovatele. V

důsledku vydání těchto rozhodnutí je navrhovatel povinen jak těžbu v

lese, tak i obnovu, ochranu a výchovu lesa ponechat samovolnému vývoji.

Navrhovatel má za to, že napadenými rozsudky byl zbaven práva nabýt

vlastnické právo k vytěženým stromům bez poskytnutí jakékoli majetkové

náhrady; zůstalo mu podle něj zachováno jen jakési dominium nudum, jinak

byl z hospodaření v těchto lesních porostech vyloučen.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
9. 5. 2012 16:10
- 9. 5. 2012 16:20
Sp. zn.: I. ÚS 3573/11
Soudce zpravodaj: František Duchoň
Navrhovatelé: stěžovatel: FENICIA, spol. s r. o., zast. JUDr. Vladimírem Šmeralem, advokátem se sídlem Praha 2, Hálkova 1
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 9. 2011, čj. 164 EC 917/2010 - 30
(Uznání dluhu a námitka promlčení pohledávky)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel

navrhl zrušení rozsudku Okresního soudu v Ostravě, vydaného v řízení o

zaplacení 1.010,- Kč, ve kterém jako žalobce neuspěl. Uvedl, že podal

návrh na vydání elektronického platebního rozkazu proti žalovanému na

zaplacení částky 1.010,- Kč, protože žalovaný cestoval místní dopravou

bez platného jízdního dokladu. Proti elektronickému platebnímu rozkazu

podal žalovaný odpor, ve kterém namítal promlčení. Stěžovatel upozornil

soud na to, že žalovaný podepsal „Dohodu s cestujícím“, ve které uznal

svůj dluh co do důvodu i výše podle § 558 ObčZ a pohledávka se proto

promlčuje v desetileté promlčecí lhůtě podle § 110 ObčZ. Jelikož

k tomuto uznání došlo dne 19. 12. 2008, k promlčení žalované částky

nemohlo dojít. Následně bylo ve věci nařízeno jednání, ze kterého se

stěžovatel omluvil, upřesnil další skutková tvrzení, doplnil důkazy a

opět uvedl, že žalovaný svůj dluh uznal co do důvodu i výše. Přesto

Okresní soud v Ostravě jeho žalobu zamítl z důvodu promlčení s odkazem

na § 108 ObčZ. Stěžovatel zdůraznil, že okresní soud v odůvodnění

rozsudku naprosto pominul jeho tvrzení o tom, že žalovaný svůj dluh

uznal co do důvodu i výše. K žádnému z podání stěžovatele, ve kterém na

toto uznání dluhu upozornil, nepřihlédl. Napadený rozsudek tak vykazuje

prvky svévole ze strany soudu. Podle názoru stěžovatele byla postupem

okresního soudu porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a

v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, tedy právo vlastnit

majetek a právo na spravedlivý proces.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
9. 5. 2012 16:20
- 9. 5. 2012 16:40
Sp. zn.: I. ÚS 42/11
Soudce zpravodaj: František Duchoň

Navrhovatelé: stěžovatelka: Nemocnice s poliklinikou Karviná - Ráj,

zast. JUDr. Miroslavem Richterem, advokátem se sídlem Karviná - Ráj,

Ciolkovského 282
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2010, čj. 23 Co 326/2010 - 149
(náklady řízení)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelka

navrhuje zrušení označeného rozsudku ve výrocích o nákladech řízení a

tvrdí, že jimi bylo porušeno její základní právo na spravedlivý proces

podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Městský soud

v Praze, jako soud odvolací, jí jako procesně úspěšné žalobkyni ve sporu

se Všeobecnou zdravotní pojišťovnou (VZP) nepřiznal náhradu nákladů

řízení. Své rozhodnutí odůvodnil odkazem na ustanovení § 150 občanského

soudního řádu (OSŘ). Důvody pro mimořádné použití tohoto ustanovení

shledal v okolnosti, že „stav zákonodárství v oblasti zdravotnictví je

značně neucelený a rozporuplný, kdy jak pro zdravotnická zařízení, tak

pro zdravotní pojišťovny je nepřehledný chaotický terén a dochází

k opětovným sporům ohledně rozsahu poskytnuté a proplacené péče a

zákonodárce nereaguje dostatečně předem tak, aby situaci poskytovatelů

zdravotní péče a zdravotních pojišťoven zjednodušil a vytvořil

jednoznačnou přehlednou úpravu“. Podle stěžovatelky toto obecné

konstatování soudu nemůže být důvodem hodným zvláštního zřetele ve

smyslu § 150 OSŘ. V této pasáži odůvodnění odvolacího soudu lze podle

stěžovatelky spatřovat prvek svévole, neboť právní úprava v jakémkoli

odvětví práva nebývá vždy jednoznačná. Stěžovatelka upozorňuje na to, že

odvolací soud nevzal v úvahu okolnosti, které vedly k zahájení řízení,

ani skutečnost, že před zahájením řízení byla žalovaná VZP několikrát

vyzvána k dobrovolnému plnění.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
9. 5. 2012 16:40
- 9. 5. 2012 16:50
Sp. zn.: I. ÚS 2989/09
Soudce zpravodaj: František Duchoň
Navrhovatelé: P. H. a M. H., oba zast. JUDr. Marií Chalupovou, advokátkou se sídlem pro doruč.: Praha 2, Neklanova 30
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v

Praze ze dne 22. 7. 2008, čj. 28 Co 370/2008 - 87, a rozsudku Nejvyššího

soudu ČR ze dne 14. 9. 2009, čj. 28 Cdo 4916/2008 - 98
(vydání náhradních pozemků)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelé

navrhují zrušení uvedených rozsudků, vydaných v řízení o uložení

povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků. Podstatou sporu, vedeného u

obecných soudů, byla skutečnost, že jako oprávněné osoby podle zákona

č. 229/1991 Sb. požádali žalovaný Pozemkový fond ČR (dále „žalovaný“) o

převod náhradních pozemků (dvou konkrétních pozemků v  k. ú.  Kamenný

Přívoz), které by navazovaly na pozemky v jejich vlastnictví. Pokud by

bylo jejich žádosti vyhověno, stěžovatelé by získali ke svým pozemkům

mimo jiné i přístupovou cestu. Předmětné pozemky byly za tímto účelem

již v roce 1995 odděleny geometrickým plánem a čekalo se na jejich

„vylustrování“ pozemkovým fondem a na zapsání na list vlastnictví. Během

soudního řízení ale žalovaný oba pozemky prodal, aniž by počkal na

výsledek sporu, což považují stěžovatelé za libovůli, neslučitelnou

s výkonem státní moci. Stěžovatelé neuspěli u obecných soudů s tvrzením

protiprávního postupu žalovaného. Dovolací soud dal za pravdu soudu

odvolacímu, že se v případě postupu žalovaného nejednalo o liknavost.

 

Podle

názoru stěžovatelů Nejvyšší soud potvrdil svým rozhodnutím nepřípustnou

retroaktivitu, kterou zavedl do předmětného sporu Krajský soud v Praze

změnou rozhodnutí Okresního soudu Praha – západ a rozhodnutím, že

v případě stěžovatelů má být postupováno podle § 11a zákona č. 229/1991

Sb. To vše bez ohledu na skutečnost, že v době podání žádosti o převod

pozemků toto ustanovení neexistovalo a rozhodnutí Pozemkového úřadu

Praha – západ, vydané před účinností novely zákona č. 229/1991 Sb.,

jednoznačně uvádí, že má být postupováno podle § 11 odst. 2 tohoto

zákona. Stěžovatelé jsou přesvědčeni, že pokud byla žádost podána před

novelou zákona, mělo být o ní rozhodnuto podle znění účinného ke dni

této žádosti. Stěžovatelé nesouhlasí s výkladem, že jim měla novelou

zákona vzniknout povinnost podat si novou žádost nebo zúčastnit se

veřejné nabídky na stejné pozemky, když navíc žádost byla podána jejich

rodiči již v roce 1992.

 

 

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
9. 5. 2012 16:50
- 9. 5. 2012 17:15
Sp. zn.: Pl. ÚS 12/11
Soudce zpravodaj: František Duchoň
Navrhovatelé: navrhovatel: Veřejný ochránce práv
Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Přezkoumávané akty: Návrh na zrušení obecně závazné vyhlášky obce

Lukovany č. 5/2008, o místním poplatku za povolení k vjezdu s motorovým

vozidlem do vybraných míst a částí obce, ve znění obecně závazných

vyhlášek č. 1/2009 a č. 2/2009
(zrušení obecně závazné vyhlášky)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Návrh

veřejného ochránce práv Pavla Varvařovského (dále jen „navrhovatel) na

zrušení obecně závazné vyhlášky obce Lukovany č. 5/2008, ve znění obecně

závazných vyhlášek č. 1/2009 a č. 2/2009, o místním poplatku za

povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí obce.

Navrhovatel navrhuje Ústavnímu soudu zrušení předmětné obecně závazné

vyhlášky, jejíž nezákonnost spatřuje zejména v tom, že obec stanovila

poplatek za povolení k vjezdu motorových vozidel do vybraných míst

v obci, čímž porušila § 19 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních

komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Navrhovatel uvádí, že pro

naplnění požadavku zákona o místních poplatcích, nestačí „vybrané místo“

pouze formálně označit, ale musí se současně jednat o místo, do kterého

je vjezd zpoplatněn z racionálních důvodů. Pokud zahrnuje jen pozemní

komunikaci, je zpoplatnění v rozporu se zákonem o pozemních komunikacích

zákonné zmocnění, dané ustanovením § 10 odst. 1 zákona o místních

poplatcích, nelze využít ke zpoplatnění užívání konkrétní veřejně

přístupné pozemní komunikace, které není přesvědčivě odůvodněno nutností

ochrany celé lokality, k níž plní funkci přístupu.

 

 

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
10. 5. 2012 8:30
- 10. 5. 2012 9:00
Sp. zn.: Pl. ÚS 54/10
Soudce zpravodaj: Miloslav Výborný
Navrhovatelé: skupina 45 poslanců Parlamentu ČR zastoupená Mgr. Bohuslavem Sobotkou
Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Přezkoumávané akty: návrh na zrušení ustanovení § 192 odst. 1 věty

druhé za středníkem ve slovech „náhrada mzdy nebo platu nepřísluší za

první 3 takovéto dny dočasné pracovní neschopnosti, nejvýše však za

prvních 24 neodpracovaných hodin z rozvržených směn“ v zákoně č.

262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, ustanovení §

68 odst. 3 písm. a) ve slovech „s výjimkou prvních 3 dnů výkonu služby,

za které se náhrada ve výši platu neposkytuje“ v zákoně č. 221/1999 Sb.,

o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů, ustanovení § 124

odst. 5 písm. a) ve slovech „s výjimkou prvních 3 dnů výkonu služby, za

které se služební příjem při neschopnosti ke službě neposkytuje a“ v

zákoně č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních

sborů, ve znění pozdějších předpisů, ustanovení § 34 odst. 4 věty první

ve slovech „s výjimkou prvních 3 pracovních dnů, za které při dočasné

pracovní neschopnosti plat nepřísluší“ a věty druhé ve slovech

„nepřísluší za období prvních 3 kalendářních dnů dočasné pracovní

neschopnosti a“ a slově „čtvrtého“ v zákoně č. 236/1995 Sb., o platu a

dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní

moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského

parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, ustanovení § 73 odst. 4 věty

první ve slovech „měsíční odměna za první 3 kalendářní dny dočasné

pracovní neschopnosti nenáleží,“ a slově „čtvrtého“ v zákoně č. 128/2000

Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů,

ustanovení § 48 odst. 3 věty první ve slovech „měsíční odměna za první 3

kalendářní dny dočasné pracovní neschopnosti nenáleží,“ a slově

„čtvrtého“ v zákoně č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve

znění pozdějších předpisů, ustanovení § 53 odst. 4 věty první ve slovech

„měsíční odměna za první 3 kalendářní dny dočasné pracovní neschopnosti

nenáleží,“ a slově „čtvrtého“ v zákoně č. 131/2000 Sb., o hlavním městě

Praze, ve znění pozdějších předpisů, ustanovení § 111 věty první ve

slovech „ ,s výjimkou prvních 3 dnů, které jsou dny výkonu služby, za

které plat při dočasné pracovní neschopnosti nepřísluší“ v zákoně č.

218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o

odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních

úřadech (služební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a ustanovení §

65 odst. 1, věty druhé, ve slovech „první 3 dny, po které se náhrada

mzdy nevyplácí 25c), a“ v zákoně č. 155/1995 Sb., o důchodovém

pojištění, ve znění pozdějších předpisů
(karenční doba při pracovní neschopnosti)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Návrh

skupiny na zrušení shora uvedených předpisů podala skupina 45 poslanců

(dále jen „navrhovatel“) s tvrzením, že institut tzv. karenční doby, po

kterou se v případě dočasné pracovní neschopnosti neposkytuje osobě

v zaměstnaneckém nebo služebním poměru náhrada mzdy nebo platu, případně

plat či jiný příjem, je v rozporu s právem občana na přiměřené hmotné

zabezpečení při nezpůsobilosti k práci podle čl. 30 odst. 1 Listiny

základních práv a svobod a se zásadou závaznosti vykonatelných

rozhodnutí Ústavního soudu pro všechny orgány a osoby podle čl. 89 odst.

2 Ústavy.

 

Navrhovatel

upozorňuje, že zákon č. 347/2010 Sb., kterým se mění některé zákony

v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a

sociálních věcí, dále zužuje zákonný rozsah práva občana na přiměřené

hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci podle čl. 30 odst. 1

Listiny, neboť v čl. I bodech 13 a 14 trvale snižuje výše nemocenského u

déletrvajících nemocí na 60 % denního vyměřovacího základu z původních

66 % od 31. do 60. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti

nebo nařízené karantény a ze 72 % od 61. kalendářního dne trvání

dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény. Tytéž důsledky

jako zrušená karenční doba v zákoně č. 54/1956 Sb. má podle navrhovatele

i třídenní karenční doba podle § 192 odst. 1 zákoníku práce, a protože

je karenční doba v dalších zákonech, týkajících se zejména vojáků,

příslušníků bezpečnostních sborů, představitelů státu a územních

samosprávných celků a osob ve služebním poměru, stanovena obdobně, jsou i

tato ustanovení navrhována ke zrušení.

 

 

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
10. 5. 2012 9:00
- 10. 5. 2012 9:15
Sp. zn.: Pl. ÚS 23/11
Soudce zpravodaj: Jiří Nykodým
Navrhovatelé: Nejvyšší správní soud - první senát
Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Přezkoumávané akty: Návrh na zrušení ustanovení § 171 písm. a) zákona

č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění

zákona č. 427/2010 Sb., respektive na vyslovení protiústavnosti § 171

odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území České

republiky, ve znění do 31. 12. 2010.
(Návrh na zrušení vyloučení rozhodnutí o neudělení víza ze soudního přezkumu)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

První senát Nejvyššího správního soudu se obrátil na Ústavní soud s návrhem na zrušení

části zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České

republiky, ve znění zákona č. 427/2010 Sb., a to konkrétně ustanovení §

171 písm. a), vylučujícího soudní přezkum rozhodnutí o neudělení víza. U

navrhovatele probíhá řízení o kasační stížnosti, s níž se na něj

obrátila cizí státní příslušnice, a která směřuje proti usnesení

Krajského soudu v Brně. Uvedený soud usnesením odmítl jako nepřípustnou

její žalobu proti rozhodnutí správního orgánu – Policie České republiky,

Oblastního ředitelství služby cizinecké policie Brno, Inspektorátu

cizinecké policie Brno, jímž nebylo stěžovatelce uděleno vízum. Krajský

soud vyšel z ustanovení § 171 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců,

jenž soudní přezkum vylučuje, přičemž odkázal na rozhodnutí Ústavního

soudu a Nejvyššího správního soudu, podle nichž vyloučení ze soudního

přezkumu se nedotýká žádného ústavně zaručeného základního práva či

svobody, protože subjektivní ústavně zaručené právo cizinců na pobyt na

území České republiky neexistuje. První senát Nejvyššího správního soudu

se ztotožňuje s názorem, že pobývá-li již cizinec na území ČR, přichází

v úvahu i reálné ohrožení jeho ústavních práv, a rozhodnutí o neudělení

víza proto nelze ze soudního přezkumu vyloučit. Jelikož sporné

ustanovení zákona o pobytu cizinců nelze vyložit ústavně konformně tak,

aby stěžovatelka nebyla krácena v právu na soudní ochranu, řízení o

kasační stížnosti navrhovatel přerušil a obrátil se na Ústavní soud

s návrhem na jeho zrušení.