I. senát - veřejné ústní jednání
13. 1. 2010 8:30 - 13. 1. 2010 9:00
Sp. zn.: I. ÚS 2443/08
Soudce zpravodaj: Ivana Janů
Navrhovatelé: Ing. Leo Vanžura a PharmDr. Jiřina Vanžurová, oba bytem
Jeřabinová 15, Brno oba zast. advokátem JUDr. Jaroslavem Brožem, sídlem
Marie Steyskalové 62, Brno
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1.8.2008 sp.zn. 28
Cdo 966/2008 a rozsudek Krajského soudu v Brně de dne 16.7.2007 sp.zn.
44 Co 282/2004
(Náhrada škody)
I. poschodí, senátní místnost č. 151
Stěžovatelé jsou přesvědčeni, že ze strany soudu se jim nedostalo spravedlivého procesu, na základě kterého by jim byla poskytnuta ochrana jejich majetku, resp. vlastnictví ve smyslu čl. 1 dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelé odkoupili v roce 1991 od státu nemovitosti státního podniku Výzkumný ústav geologického inženýrství (VÚGI) a na základě kupní smlouvy za něj zaplatili 1 419 700,- Kč. Ukázalo se, že předmět smlouvy byl zatížen, takže na základě soudního smíru vydali stěžovatelé nemovitost v roce 1993 žalobci. Učinili tak v pozici žalovaných ve formě soudem schváleného smíru proto, že upřednostnili princip dobrovolného respektování práva žalobce, a to na rozdíl od státu, který svým protiprávním postupem, posléze nečinností, vyvolal stav, kdy VÚGI neoprávněně vystupoval jako legitimní subjekt ve vztahu k předmětu prodeje. Následně uplatňovali po České republice zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových zaplacení kupní ceny za nemovitost, kterou museli vrátit. Stěžovatelé napadají rozhodnutí Krajského soudu v Brně a Nejvyššího soudu ČR a žádají o jejich zrušení. Tyto soudy podle stěžovatelů dospěly k nesprávným právním závěrům, neboť nepřihlédly ke všemu, co v řízení vyšlo najevo. Podle stěžovatelů se stát obohatil, protože disponoval s majetkem, který mu nepatřil a obdržel za něj finanční prostředky, které nevrátil.
I. senát - veřejné ústní jednání
13. 1. 2010 13:30 - 13. 1. 2010 15:30
Sp. zn.: I. ÚS 3169/07
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: PhDr. Eva Malinovská, Mgr. Radim Čeřovský a Ing. Marie Vrbíková
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v
Praze ze dne 6. 9. 2007, sp. zn. 64 Co 108/2007 a proti rozsudku
Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 21. 9. 2006, sp. zn. 9 C 337/2005,
spojené s návrhem na zrušení § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, ve
znění pozdějších předpisů
(vydání pozemků)
I. poschodí, senátní místnost č. 151
Stěžovatelé uplatnili nárok na vydání pozemku v Praze-Břevnově, jehož původním vlastníkem byl otec stěžovatelů. Vzhledem k tomu, že předmětný pozemek nebylo možno vydat, vznikl stěžovatelům právní nárok na poskytnutí náhradního pozemku. Tento nárok byl potvrzen rozhodnutím Pozemkového úřadu, Magistrátu hl.m. Prahy, v roce 1998, které nabylo právní moci. V souladu a existencí zákonného nároku potvrzeného pravomocným správním rozhodnutím se stěžovatelé opakovaně ucházeli u Pozemkového fondu ČR o poskytnutí náhradního pozemku, resp. náhradních pozemků, které by jejich nárok uspokojily. Dosud se tak nestalo. V této souvislosti stěžovatelé upozornili na to, že výzvu k vydání podali již v roce 1991. Stěžovatelé využili svého práva a obrátili se na soud. Výsledkem soudního řízení bylo, že obecné soudy vyslovily právní názor, že stěžovatelé nejsou oprávněni si vybírat konkrétní pozemek jako pozemek náhradní. Tímto rozhodnutím porušily podle stěžovatelů jejich základní práva, především čl. 1, čl. 4, čl. 90 a čl. 96 Ústavy a čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Navíc byl podle nich porušen čl. 1 dodatkového protokolu č. 1 Evropské úmluvy o lidských právech, protože postupem soudů došlo do zásahu práva na pokojné držení majetku, když nebyl uspokojen majetkový nárok stěžovatelů založený zákonem a potvrzený pravomocným úředním rozhodnutím. Stěžovatelé rovněž považují za protiústavní stávající ustanovení § 11 zákona o půdě, kterým se cítí diskriminováni a žádají Ústavní soud o jeho zrušení. Svou ústavní stížností požadují rovněž zrušení rozsudků Městského soudu v Praze a Obvodního soudu v Praze 8.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
13. 1. 2010 9:00 - 13. 1. 2010 9:30
Sp. zn.: IV. ÚS 42/09
Soudce zpravodaj: Miroslav Výborný
Navrhovatelé: 1) Emilia Bednářová 2) Ing. Zdeněk Činčera
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Obvodního soudu pro
Prahu 10 ze dne 4. 4. 2008 č. j. 15 C 365/2007-62 a rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 3. 9. 2008 č. j. 55 Co 293/2008-83
(dobrá víra jednotlivce ve správnost aktu veřejné moci - restituce)
I. poschodí, senátní místnost č. 152
Stěžovatelé se domáhají zrušení rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 10 a Městského soudu v Praze, kterými bylo podle jejich názoru zasaženo do jejich ústavních práv, zakotvených v čl. 11 odst. 1, 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a byly porušeny rovněž čl. 1, čl. 89 odst. 2 a čl. 90 Ústavy. Uvedenými rozsudky byly zamítnuty žaloby stěžovatelů, kteří požadovali od Bytového družstva Toska částku 13.685,-Kč (každému z nich částku 6.842,50 Kč.) za pronájem svých pozemků. Stěžovatelé žádali za pronájem 30,- Kč/m2 ročně. Žaloba u soudu I. stupně byla v plném rozsahu zamítnuta s odůvodněním, že stěžovatelům nesvědčí vlastnické právo k předmětným pozemkům. K tomuto závěru došel po zjištění, že stěžovatelé jsou sice nepřetržitě až dosud zapsáni na příslušných listech vlastnictví jako vlastníci předmětných pozemků, nicméně bylo v řízení zjištěno, že na pozemku byla v roce 1958 postavena budova. I když v řízení nebylo prokázáno, že pozemek byl vyvlastněn, nemění to nic na závěru soudu, že fakticky předmětné pozemky převzal stát. Odvolací soud o žalobě rozhodoval na základě odvolání, podaného stěžovateli, a rozsudek soudu I.stupně potvrdil. Uvedl, že za situace, kdy stěžovatelé neuplatnili svůj restituční nárok v zákonem stanovené lhůtě, je třeba učinil závěr, že nelze nadále stěžovatele, resp. Jejich právní předchůdce považovat za vlastníky předmětných pozemků. K otázce případného vydržení předmětných pozemků pak soud uvedl, že k vydržení dojit nemohlo, když stěžovatelé neměli pozemky po dobu rozhodnou ve své držbě. Stěžovatelé zdůrazňují, že jsou oba v katastru nemovitostí nepřetržitě vedeni jako spoluvlastníci předmětných pozemků, a svého vlastnického práva nikdy nebyli zbaveni. Z toho důvodu žádají o zrušení obou rozsudků.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
15. 1. 2010 9:15 - 15. 1. 2010 9:30
Sp. zn.: I. ÚS 2229/08
Soudce zpravodaj: František Duchoň
Navrhovatelé: Michael Hrouda
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Obvodního soudu pro
Prahu 4 ze dne 11. 6. 2007, čj. 19 C 410/2003 - 60, a rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2008, čj. 53 Co 421/2007 - 82
návrh na zrušení výměru Ministerstva financí
(ochrana vlastnického práva)
I. poschodí, senátní místnost č. 151
Stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil rozsudky Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4 a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení. Domáhá se rovněž zrušení položky 8 odst. 1 písm. c) v části I. oddílu A, výměru Ministerstva financí, č. 01/2001, ze dne 5. prosince 2000, kterým se vydává seznam zboží s regulovanými cenami pro obec Praha, pro rozpor s Listinou základních práv a svobod. Stěžovatel je vlastníkem pozemku v Praze-Nuslích. V podzemní části tohoto pozemku o rozloze 75 m2 vybudovalo Stavební bytové družstvo Rozvoj v roce 1976 garáže. Přestože následnická organizace Správní bytové družstvo Rozvoj užívá 75 m2 stěžovatelova pozemku, nic za tento nájem až do vydání rozsudku odvolacím soudem stěžovateli neplatilo. Garáže byly projektovány a vybudovány z úsporných důvodů tak, že jejich střešní konstrukce není nosná a tedy stěžovatel nemůže nadzemní část svého pozemku využít k parkování svému ani dalších obyvatel domu. Stěžovatel se obrátil na Obvodní soud pro Prahu 4, kde při jednání Správní bytové družstvo Rozvoj uvedlo, že předmětný pozemek stěžovatele neužívá k podnikání, ale jen pro potřeby svých členů. Soud stanovil pronájem dle cenového výměru , tj. z částky 30,- Kč za m2, což činí za celou užívanou plochu částku 2.250,- Kč ročně. Soud prvního stupně rovněž zkonstatoval, že se v daném případě nejedná o pohledávku z nájmu, když nebyla uzavřena nájemní smlouva, nýbrž o pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení. Stěžovatel namítal, že samospráva bytového družstva požadovala nájemné za jedno stání 2.000,- Kč. Soud prvého stupně, stejně jako odvolací soud však toto tvrzení označil za nerozhodné pro danou věc. Rozhodnutí soudu prvého stupně je podle stěžovatele de facto zneužitím hospodářského postavení ze strany Správního bytového družstva Rozvoj, neboť obvyklá cena v uvedené lokalitě je zhruba 20x vyšší než přisouzená částka. Stěžovatel je přesvědčen, že byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva, zejména právo na ochranu majetku a právo na spravedlivý proces a podle něj bylo rovněž porušeno ustanovení Listiny o principu rovnosti účastníků v řízení.