Přehled ústních jednání pro 2. týden roku 2010

13.01.2010

V tomto týdnu se konají 4 jednání.

I. senát - veřejné ústní jednání
13. 1. 2010 8:30
- 13. 1. 2010 9:00
Sp. zn.: I. ÚS 2443/08
Soudce zpravodaj: Ivana Janů

Navrhovatelé: Ing. Leo Vanžura a PharmDr. Jiřina Vanžurová, oba bytem

Jeřabinová 15, Brno oba zast. advokátem JUDr. Jaroslavem Brožem, sídlem

Marie Steyskalové 62, Brno
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1.8.2008 sp.zn. 28

Cdo 966/2008 a rozsudek Krajského soudu v Brně de dne 16.7.2007 sp.zn.

44 Co 282/2004
(Náhrada škody)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatelé

jsou přesvědčeni, že ze strany soudu se jim nedostalo spravedlivého

procesu, na základě kterého by jim byla poskytnuta ochrana jejich

majetku, resp. vlastnictví ve smyslu čl. 1 dodatkového protokolu k

Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 11 Listiny

základních práv a svobod. Stěžovatelé odkoupili v roce 1991 od státu

nemovitosti státního podniku Výzkumný ústav geologického inženýrství

(VÚGI) a na základě kupní smlouvy za něj zaplatili 1 419 700,- Kč.

Ukázalo se, že předmět smlouvy byl zatížen, takže na základě soudního

smíru vydali stěžovatelé nemovitost v roce 1993 žalobci. Učinili tak v

pozici žalovaných ve formě soudem schváleného smíru proto, že

upřednostnili princip dobrovolného respektování práva žalobce, a to na

rozdíl od státu, který svým protiprávním postupem, posléze nečinností,

vyvolal stav, kdy VÚGI neoprávněně vystupoval jako legitimní subjekt ve

vztahu k předmětu prodeje. Následně uplatňovali po České republice

zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových zaplacení

kupní ceny za nemovitost, kterou museli vrátit. Stěžovatelé napadají

rozhodnutí Krajského soudu v Brně a Nejvyššího soudu ČR a žádají o

jejich zrušení. Tyto soudy podle stěžovatelů dospěly k nesprávným

právním závěrům, neboť nepřihlédly ke všemu, co v řízení vyšlo najevo.

Podle stěžovatelů se stát obohatil, protože disponoval s majetkem, který

mu nepatřil a obdržel za něj finanční prostředky, které nevrátil.

 

 

I. senát - veřejné ústní jednání
13. 1. 2010 13:30
- 13. 1. 2010 15:30
Sp. zn.: I. ÚS 3169/07
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: PhDr. Eva Malinovská, Mgr. Radim Čeřovský a Ing. Marie Vrbíková
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v

Praze ze dne 6. 9. 2007, sp. zn. 64 Co 108/2007 a proti rozsudku

Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 21. 9. 2006, sp. zn. 9 C 337/2005,

spojené s návrhem na zrušení § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, ve

znění pozdějších předpisů
(vydání pozemků)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelé

uplatnili nárok na vydání pozemku v Praze-Břevnově, jehož původním

vlastníkem byl otec stěžovatelů. Vzhledem k tomu, že předmětný pozemek

nebylo možno vydat, vznikl stěžovatelům právní nárok na poskytnutí

náhradního pozemku. Tento nárok byl potvrzen rozhodnutím Pozemkového

úřadu, Magistrátu hl.m. Prahy, v roce 1998, které nabylo právní moci. V

souladu a existencí zákonného nároku potvrzeného pravomocným správním

rozhodnutím se stěžovatelé opakovaně ucházeli u Pozemkového fondu ČR o

poskytnutí náhradního pozemku, resp. náhradních pozemků, které by jejich

nárok uspokojily. Dosud se tak nestalo. V této souvislosti stěžovatelé

 upozornili na to, že výzvu k vydání podali již v roce 1991. Stěžovatelé

využili svého práva a obrátili se na soud. Výsledkem soudního řízení

bylo, že obecné soudy vyslovily právní názor, že stěžovatelé nejsou

oprávněni si vybírat konkrétní pozemek jako pozemek náhradní. Tímto

rozhodnutím porušily podle stěžovatelů jejich základní práva, především

čl. 1, čl. 4, čl. 90 a čl. 96 Ústavy a čl. 36 Listiny základních práv a

svobod. Navíc byl podle nich porušen čl. 1 dodatkového protokolu č. 1

Evropské úmluvy o lidských právech, protože postupem soudů došlo do

zásahu práva na pokojné držení majetku, když nebyl uspokojen majetkový

nárok stěžovatelů založený zákonem a potvrzený pravomocným úředním

rozhodnutím. Stěžovatelé rovněž považují za protiústavní stávající

ustanovení § 11 zákona o půdě, kterým se cítí diskriminováni a žádají

Ústavní soud o jeho zrušení. Svou ústavní stížností požadují rovněž

zrušení rozsudků Městského soudu v Praze a Obvodního soudu v Praze 8.

 

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
13. 1. 2010 9:00
- 13. 1. 2010 9:30
Sp. zn.: IV. ÚS 42/09
Soudce zpravodaj: Miroslav Výborný
Navrhovatelé: 1) Emilia Bednářová 2) Ing. Zdeněk Činčera
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Obvodního soudu pro

Prahu 10 ze dne 4. 4. 2008 č. j. 15 C 365/2007-62 a rozsudku Městského

soudu v Praze ze dne 3. 9. 2008 č. j. 55 Co 293/2008-83
(dobrá víra jednotlivce ve správnost aktu veřejné moci - restituce)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatelé

se domáhají zrušení rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 10 a Městského

soudu v Praze, kterými bylo podle jejich názoru zasaženo do jejich

ústavních práv, zakotvených v čl. 11 odst. 1, 11 odst. 4 Listiny

základních práv a svobod a byly porušeny rovněž čl. 1, čl. 89 odst. 2 a

čl. 90 Ústavy. Uvedenými rozsudky byly zamítnuty žaloby stěžovatelů,

kteří požadovali od Bytového družstva Toska částku 13.685,-Kč (každému z

nich částku 6.842,50 Kč.) za pronájem svých pozemků. Stěžovatelé žádali

za pronájem 30,- Kč/m2 ročně. Žaloba u soudu I. stupně byla v plném

rozsahu zamítnuta s odůvodněním, že stěžovatelům nesvědčí vlastnické

právo k předmětným pozemkům. K tomuto závěru došel po zjištění, že

stěžovatelé jsou sice nepřetržitě až dosud zapsáni na příslušných

listech vlastnictví jako vlastníci předmětných pozemků, nicméně bylo

v řízení zjištěno, že na pozemku byla v roce 1958 postavena budova. I

když v řízení nebylo prokázáno, že pozemek byl vyvlastněn, nemění to nic

na závěru soudu, že fakticky předmětné pozemky převzal stát. Odvolací

soud o žalobě rozhodoval na základě odvolání, podaného stěžovateli, a

rozsudek soudu I.stupně potvrdil. Uvedl, že za situace, kdy stěžovatelé

neuplatnili svůj restituční nárok v zákonem stanovené lhůtě, je třeba

učinil závěr, že nelze nadále stěžovatele, resp. Jejich právní

předchůdce považovat za vlastníky předmětných pozemků. K otázce

případného vydržení předmětných pozemků pak soud uvedl, že k vydržení

dojit nemohlo, když stěžovatelé neměli pozemky po dobu rozhodnou ve své

držbě. Stěžovatelé zdůrazňují, že jsou oba v katastru nemovitostí

nepřetržitě vedeni jako spoluvlastníci předmětných pozemků, a svého

vlastnického práva nikdy nebyli zbaveni. Z toho důvodu žádají o zrušení

obou rozsudků.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
15. 1. 2010 9:15
- 15. 1. 2010 9:30
Sp. zn.: I. ÚS 2229/08
Soudce zpravodaj: František Duchoň
Navrhovatelé: Michael Hrouda
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Obvodního soudu pro

Prahu 4 ze dne 11. 6. 2007, čj. 19 C 410/2003 - 60, a rozsudku

Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2008, čj. 53 Co 421/2007 - 82
návrh na zrušení výměru Ministerstva financí
(ochrana vlastnického práva)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel

navrhuje, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil rozsudky Městského soudu

v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4 a věc vrátil Obvodnímu soudu pro

Prahu 4 k dalšímu řízení. Domáhá se rovněž zrušení položky 8 odst. 1

písm. c) v části I. oddílu A, výměru Ministerstva financí, č. 01/2001,

ze dne 5. prosince 2000, kterým se vydává seznam zboží s regulovanými

cenami pro obec Praha, pro rozpor s Listinou základních práv a svobod.

Stěžovatel je vlastníkem pozemku v Praze-Nuslích. V podzemní části

tohoto pozemku o rozloze 75 m2 vybudovalo Stavební bytové družstvo

Rozvoj v roce 1976 garáže. Přestože následnická organizace Správní

bytové družstvo Rozvoj užívá 75 m2  stěžovatelova pozemku, nic za tento

nájem až do vydání rozsudku odvolacím soudem stěžovateli neplatilo.

Garáže byly projektovány a vybudovány z úsporných důvodů tak, že jejich

střešní konstrukce není nosná a tedy stěžovatel nemůže nadzemní část

svého pozemku využít k parkování svému ani dalších obyvatel domu.

Stěžovatel se obrátil na Obvodní soud pro Prahu 4, kde při jednání

Správní bytové družstvo Rozvoj uvedlo, že předmětný pozemek stěžovatele

neužívá k podnikání, ale jen pro potřeby svých členů. Soud stanovil

pronájem dle cenového výměru , tj. z částky 30,- Kč za m2, což činí za

celou užívanou plochu částku 2.250,- Kč ročně. Soud prvního stupně

rovněž zkonstatoval, že se v daném případě nejedná o pohledávku z nájmu,

když nebyla uzavřena nájemní smlouva, nýbrž o pohledávku z titulu

bezdůvodného obohacení. Stěžovatel namítal, že samospráva bytového

družstva požadovala nájemné za jedno stání 2.000,- Kč. Soud prvého

stupně, stejně jako odvolací soud však toto tvrzení označil za

nerozhodné pro danou věc. Rozhodnutí soudu prvého stupně je podle

stěžovatele de facto zneužitím hospodářského postavení ze strany

Správního bytového družstva Rozvoj, neboť obvyklá cena v uvedené

lokalitě je zhruba 20x vyšší než přisouzená částka. Stěžovatel je

přesvědčen, že byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva,

zejména právo na ochranu majetku a právo na spravedlivý proces a podle

něj bylo rovněž porušeno ustanovení Listiny o principu rovnosti

účastníků v řízení.