Aktuálně
Na této stránce naleznete chronologicky seřazené zprávy a oznámení Ústavního soudu, jimiž informuje širokou veřejnost i média o aktuálních rozhodnutích, připravovaných jednáních nebo jiných událostech, které souvisejí s jeho činností.
Výpis aktualit
Přehled ústních jednání pro 21. týden roku 2011
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
24. 5. 2011 14:00 - 24. 5. 2011 14:30
Sp. zn.: III. ÚS 3616/10
Soudce zpravodaj: Vladimír Kůrka
Navrhovatelé: Anna Jedličková
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané
akty: Ústavní stížnost proti rozsudkům Krajského soudu v Plzni ze dne
29. 7. 2010 č. j. 10 Co 192/2010-199 a Okresního soudu Plzeň-město ze
dne 23. 10. 2009 č. j. 16 C 151/2009-148
(okamžité zrušení pracovního poměru - spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 152
Stěžovatelka
podala žalobu na určení, že okamžité zrušení pracovního poměru jejím
zaměstnavatelem je neplatné. Okresní soud jí nevyhověl. Důvod skončení
pracovního poměru byl podle soudu dán, neboť stěžovatelka nenastoupila k
výkonu práce v provozovně zaměstnavatele v Plzni poté, co byla zrušena
provozovna v Prostějově, kde pracovala dosud. Oprávnění určit jí jiné
místo pracoviště bylo podle soudu prvního stupně založeno tím, že jako
místo výkonu práce byly sjednány „provozovny společnosti na území ČR“.
Krajský soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. V napadených
rozhodnutích však stěžovatelka shledává porušení řady svých základních
práv.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
24. 5. 2011 15:30 - 24. 5. 2011 16:00
Sp. zn.: I. ÚS 3571/10
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: Hana Slejska
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané
akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze
dne 13. 1. 2010, č. j. 13 C 145/2009-53, ve znění opravného usnesení ze
dne 18. 5. 2010, č. j. 13 C 145/2009-96, a proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 6. 10. 2010, č. j. 18 Co 251/2010-125, spojené s
návrhem na odklad vykonatelnosti těchto rozhodnutí a s návrhem na
nařízení předběžného opatření proti insolvenčnímu správci úpadce –
Pražské stavební bytové družstvo
(vyklizení garážového stání)
I. poschodí, senátní místnost č. 151
Obecné
soudy rozhodovaly o žalobě na vyklizení nebytové jednotky – garážového
stání, podané s odůvodněním, že vlastníkem této jednotky, kterou užívá
stěžovatelka bez právního důvodu, je Pražské stavební bytové družstvo
(nyní v úpadku). Stěžovatelka s žalobou nesouhlasila s poukazem na to,
že za předmětný nebytový prostor řádně zaplatila a žalobce se zavázal
převést vlastnické právo k této garáži na stěžovatelku; svoji povinnost
však nesplnil. Obvodní soud ani Městský soud však argumentaci
stěžovatelky neakceptoval s tím, že insolvenční správce mohl požadovat
vrácení předmětu výpůjčky a když svého práva využil, pozbyla
stěžovatelka právní titul věc užívat. Stěžovatelka v ústavní stížnosti
tvrdí, že rozsudky obou soudů porušují její základní práva zaručená
ústavním pořádkem, konkrétně právo na ochranu jejího legitimního
očekávání nabytí majetku a dále právo na soudní ochranu.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
24. 5. 2011 16:00 - 24. 5. 2011 16:30
Sp. zn.: I. ÚS 3486/10
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: Jaroslav Vosáhlo
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané
akty: Ústavní stížnost rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
3. 3. 2010, č.j. 17 Co 21/2010-86, a proti rozsudku Okresního soudu v
Havlíčkově Brodě ze dne 3. 11. 2009, č.j. 10 C 103/2009-44
(neplatnost rozhodnutí členské schůze Mysliveckého sdružení)
I. poschodí, senátní místnost č. 151
Stěžovatel
se u obecných soudů domáhal zrušení rozhodnutí členské schůze
Mysliveckého sdružení Jestřebnice, kterým mu bylo uloženo opatření –
dočasné omezení lovu. Stěžovatel uvádí, že členská schůze - namísto
toho, aby jen vzala na vědomí trest - projednávala celou věc a nakonec
hlasovala plným počtem členů o udělení trestu. Z toho je podle
stěžovatele zřejmé, že o udělení trestu bylo rozhodnuto nejen výborem,
ale bezprostředně na to i členskou schůzí jako orgánem v daném případě
nepříslušným, který má plnit funkci orgánu odvolacího. Jelikož mu
nalézací, odvolací ani Nejvyšší soud v uplatnění jeho tvrzených práv
nepřisvědčily, obrátil se stěžovatel na Ústavní soud s tím, že
napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý
proces.