Přehled ústních jednání pro 28. týden 2011

08.07.2011

V tomto týdnu se koná 9 jednání.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
12. 7. 2011 9:00
- 12. 7. 2011 9:10
Sp. zn.: II. ÚS 2870/10
Soudce zpravodaj: Jiří Nykodým

Navrhovatelé: D. V., zastoupený opatrovníkem Ing. V.V., právně

zastoupeného Mgr. Vladimírem Kyrychem, advokátem, se sídlem AK v Brně
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení MS v Brně ze dne

16. července 2010, č. j. 105 Nc 13371/2007, dále proti příkazu k úhradě

nákladů exekuce soudního exekutora Mgr. Jaroslava Homoly, Exekutorský

úřad Brno-město ze dne 13. dubna 2010, č. j. 030 Ex 18978/07-18, dále

soudního příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 13. dubna 2010, č. j.

030 Ex 19534/07-18, dále příkkazu soudního exekutora ze dne 13. dubna

2010, č. j. 030 Ex 31562/07-15, dále příkazu k úhradě nákladů soudního

exekutora ze dne 13. dubna 2010, č. j. 030 Ex 31563/07-15, a a konečně

příkazu k úhradě nákladů sexekuce soudního exekutora ze dne 13. dubna

2010/07-18
(Porušení práva na spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel

se se domáhá zrušení uvedeného rozhodnutí Městského soudu v Brně a

příkazů k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora s tím, že jimi bylo

porušeno právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 37

odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Městský soud v Brně usneseními

nařídil na majetek povinného (stěžovatele) exekuci k uspokojení

pohledávek oprávněného (Dopravní podnik města Brna, a. s.), jejímž

provedením pověřil soudního exekutora. Soudní exekutor celkem 5 výzvami

stěžovatele ke splnění povinností stanovených v exekučních titulech. Na

základě těchto výzev uhradil povinný částky ve výši jistiny jednotlivých

pohledávek a náklady jednotlivých nalézacích řízení. Městský soud

v Brně k návrhu povinného usnesením v zájmu hospodárnosti řízení spojil

všechny výše uvedené a u něj vedené věci. Vzhledem k tomu, že povinný

splnil svoji povinnost zaplatit oprávněnému jistinu jednotlivých

požadovaných pohledávek a náklady jednotlivých nalézacích řízení, vyzval

povinný soudního exekutora k vyčíslení nákladů oprávněného v exekučním

řízení a k vyčíslení nákladů exekuce. Na základě této výzvy vydal soudní

exekutor pět příkazů k úhradě nákladů exekuce. Dle názoru stěžovatele

je i soudní exekutor vázán zásadou hospodárnosti ve smyslu § 112 odst. 1

zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších

předpisů, projevující se v možnosti spojit věci, které spolu souvisejí.

Tím, že soudní exekutor takto nepostupoval a dokonce ani nerespektoval

rozhodnutí soudu, kterým byla exekuční řízení spojena, porušil podle

stěžovatele rovnost stran exekučního řízení, neboť oprávněnému vznikla

na úkor stěžovatele možnost vyúčtovat si místo jedněch nákladů exekuce,

náklady exekuce pětkrát.

 

 

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
12. 7. 2011 9:15
- 12. 7. 2011 9:25
Sp. zn.: II. ÚS 1235/11
Soudce zpravodaj: Jiří Nykodým
Navrhovatelé: Ž. M., zastoupená Mgr. Kateřinou Hrubou, advokátkou, se sídlem v Praze
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. Ncp 1267/2010-54 ze dne 24. ledna 2011
(Náhrada nemajetkové újmy v peněžité formě)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelka

je přesvědčena, že Vrchní soud v Olomouci porušil její základní práva

podle čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod a podle čl. 6

Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. K porušení mělo

dojít tím, že soud své rozhodnutí nijak neodůvodnil, proto se

stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení, kterým bylo

rozhodnuto, že ve věci žaloby stěžovatelky o náhradu nemajetkové újmy

v penězích ve výši 1.000.000 Kč jsou věcně příslušné okresní

soudy. Stěžovatelka namítá, že s ohledem na to, že celý svůj nárok

uplatnila v režimu osobnostních práv, je k jeho projednání věcně

příslušný krajský soud, neboť jiné řešení neodpovídá realizací jejích

žalobních nároků. Napadeným usnesením je nucena, aby absolvovala dvě

paralelní řízení u soudů různých stupňů. Stěžovatelka ještě před vydáním

rozhodnutí obou stupňů předložila důkladnou argumentaci, odkazující na

relevantní judikaturu, ale Vrchní soud v Olomouci s ní nijak

nevypořádal, neboť své rozhodnutí vůbec neodůvodnil.

 

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
12. 7. 2011 13:30
- 12. 7. 2011 14:00
Sp. zn.: I. ÚS 3622/10
Soudce zpravodaj: Eliška Wagnerová
Navrhovatelé: I. P., zastoupená Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem Poštovní 2, 728 95 Ostrava
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v

Ostravě ze dne 13. 9. 2010 sp. zn. 5 To 400/2010 a proti rozsudku

Okresního soudu v Karviné ze dne 19. 5. 2010 sp. zn. 5 T 166/2009
(Presumpce neviny)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatelka

se domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí, neboť se domnívá, že jimi

bylo porušeno její základní právo na spravedlivý proces garantované čl.

36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka v ústavní

stížnosti namítá, že hodnocení důkazů v projednávané věci přestavuje

exces, který je v rozporu s principy právní logiky. Uznána vinnou byla

podle ní za stavu naprosté důkazní nouze, a proto závěr o vině

představuje podle jejího přesvědčení svévoli soudní moci. Stěžovatelka

pracovala v prodejně obchodního řetězce a byla označena za pachatelku

krádeže z pokladny. Podle stěžovatelky je pravda, že v inkriminovanou

dobu vstoupila pod heslem koordinátorky do pokladny, podle ní ale nebylo

prokázáno, že by v danou chvíli odcizila finanční prostředky.

Odsuzující rozsudek chápe stěžovatelka jako křivdu a selhání soudního

systému, když byla odsouzena bez jakýchkoliv důkazů. Uvedeným postupem

byla stěžovatelka dle svého názoru ukrácena na svých základních právech.

 

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
12. 7. 2011 14:00
- 12. 7. 2011 14:15
Sp. zn.: I. ÚS 562/11
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: L. P.
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Obvodního soudu pro

Prahu 2 ze dne 7. 1. 2010, č. j. 26 C 248/2009-51, a proti rozsudku

Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2010, č. j. 22 Co 370/2010-77
(nemajetková újma)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel

byl jako poškozený účastníkem trestního řízení, v němž došlo

k nesprávnému úřednímu postupu, neboť věc nebyla soudem projednána a

rozhodnuta v bez zbytečných průtahů. Šlo o trestní řízení vedené proti

stěžovatelově bývalé manželce pro maření výkonu rozhodnutí, kterým byl

nařízen jeho styk s nezletilým synem. Samotné konstatování porušení

práva shledal obvodní soud za nedostačující. Celková délka řízení

přesahovala 14 let. Soud trestní věc zhodnotil jako skutkově složitou,

neboť prováděl obšírně dokazování svědeckými výpověďmi a zároveň

zhodnotil význam řízení pro stěžovatele jako malý, neboť stěžovatel

nebyl v řízení v pozici souzeného, ale poškozeného. Za výchozí základ

výpočtu výše náhrady nemajetkové újmy za průtahy stanovil obvodní soud

částku 5.000,- Kč za každý rok, po které trvalo řízení déle, než by bylo

možno považovat za přiměřené k projednání a rozhodnutí věci. Při

stanovení výše odškodného soud poukázal na schodek státního rozpočtu 150

miliard Kč. Městský soud následně přisvědčil stěžovateli v tom, že

odpovídající náhradou za jeden rok nepřiměřené délky řízení je částka

15.000,- Kč (nikoliv tedy 5.000,- Kč) s tím, že poukaz na schodek

státního rozpočtu jsou v tomto směru irelevantní. Podle městského soudu

lze v zásadě souhlasit se stěžovatelem, že částka 225.000,- Kč je

správná a odpovídá tomu, že řízení probíhalo celkem po dobu 16 let (od

roku 1994 do roku 2010), a že taková délka řízení je mimo vší pochybnost

nepřiměřená. Městský soud však tuto částku zkrátil o 50 %; vzal v úvahu

to, že řízení nakonec probíhalo ve dvou stupních, věc byla do určité

míry složitá a význam sporu pro stěžovatele není značný.

 

Stěžovatel

rozporuje názor obecných soudů, že význam trestní věci pro něj nebyl

značný. Poukázal na bezprostřední souvislost předmětného trestního

řízení pro maření soudem upraveného styku stěžovatele se synem s řízením

o úpravě synovy výchovy. S poukazem na názor tehdejšího vrchního

státního zástupce pak stěžovatel argumentoval tím, že pokud by matka

dítěte byla včas v předmětném trestním řízení potrestána, pak by již

k dalšímu maření výkonu soudního rozhodnutí o styku stěžovatele se synem

nedocházelo. Podle stěžovatele nebyla jeho právům poskytnuta účinná

ochrana. Stěžovatel rovněž namítá, že relevantní judikatura Evropského

soud pro lidská práva potvrzuje, že při použití kompenzačních prostředků

nápravy na vnitrostátní úrovni je důležité, aby o nich bylo rozhodováno

s co největším urychlením.

 

 

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
12. 7. 2011 14:00
- 12. 7. 2011 15:00
Sp. zn.: IV.ÚS 2687/10
Soudce zpravodaj: Vlasta Formánková
Navrhovatelé: V. L., zastoupen JUDr. Tomášem Kaiserem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Praze 1, Havlíčkova 15
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnost směřující proti rozsudku Obvodního

soudu pro Prahu 5 č. j. 26 C 509/2008-32 ze dne 4. prosince 2008
(právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatel

uvádí, že bylo zasaženo do jeho práv vyplývajících z čl. 36 odst. 1 a

čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a domáhá se zrušení

v záhlaví citovaného rozhodnutí. Obvodní soud pro Prahu 5 uložil

stěžovateli rozsudkem zaplatit žalobkyni Český inkasní kapitál, a.s.

částku 1.006,50 Kč se specifikovaným příslušenstvím. Stěžovatel

v ústavní stížnosti uvádí, že žalobkyni nikdy nic nedlužil a nedluží a

že veškeré písemnosti v řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 5 mu

byly doručovány na adresu, kde prokazatelně nebydlel a kde se ani

v průběhu soudního řízení nezdržoval. O soudním řízení a o v záhlaví

citovaném rozhodnutí se stěžovatel dozvěděl až ve chvíli, kdy mu bylo

doručeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5, kterým proti němu byla na

základě citovaného rozhodnutí nařízena exekuce.

 

Stěžovatel

považuje uložení všech písemností v soudním řízení za neúčinné a dle

ust. § 50c odst. 4 věta za středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanského

soudného řádu, účinného v době soudního řízení (dále jen "občanský

soudní řád") nemělo toto uložení podle stěžovatele za následek fikci

náhradního doručení. Obvodní soud pro Prahu 5 však přesto považoval

veškerá doručení za účinná a soudní řízení má nyní za pravomocně

skončené. Tento postup Obvodního soudu pro Prahu 5 je podle stěžovatele v

rozporu nejen se zákonem, ale i s čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2

Listiny, neboť v důsledku chybného doručování veškerých písemnosti ze

strany soudu byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele, zejména

právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a

nestranného soudu a právo na spravedlivý proces. Stěžovatel je

přesvědčen, že byl tímto nesprávným postupem soudu a vydáním napadeného

rozsudku zbaven práva, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a

aby se mohl vyjádřit k prováděným důkazům.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
12. 7. 2011 14:15
- 12. 7. 2011 14:30
Sp. zn.: I. ÚS 548/11
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: J.S.
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu v

Opavě ze dne 26. 5. 2008, č. j. 10C 359/2007-32, proti rozsudku

Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 12. 2008, č. j. 57 Co 429/2008-61, a

proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2010, č. j. 25 Cdo

3369/2009-109
(náhrada škody)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

V

žalobě o náhradu škody na zdraví způsobené nemocí z povolání po

skončení pracovní neschopnosti ve výši 11.777,80 Kč byl stěžovatel

zastoupen advokátem - vedlejším účastníkem řízení o ústavní stížnosti. V

tomto řízení vydal okresní soud v roce 2000 zamítavý rozsudek. V době

doručení nebyl vedlejší účastník zastižen a zásilka s rozsudkem byla

uložena u pošty. Vedlejší účastník si rozsudek v úložní době nevyzvedl a

ten nabyl právní moci. Tím pozbyl stěžovatel možnost odvolat se proti

rozhodnutí o zamítnutí žaloby a dosáhnout nápravy u odvolacího soudu.

Stěžovatel je přesvědčen, že advokát (vedlejší účastník) porušil své

právní povinnosti a domáhal se žalobou náhrady škody. Zamítnutí žaloby

odůvodnil okresní soud především tím, že neshledal porušení právní

povinnosti žalovaným. V řízení se totiž nepodařilo stěžovateli jako

žalobci prokázat existenci takového právního vztahu se žalovaným, ze

kterého by žalovanému vyplývala vůči stěžovateli právní povinnost podat

za žalobce žalobu k uplatnění jiných jeho pracovněprávních nároků vůči

bývalému zaměstnavateli, než které byly uplatněny u Okresního soudu

v Opavě. Okresní soud též konstatoval promlčení nároku na náhradu škody z

případného odpovědnostního vztahu mezi účastníky se zřetelem k tomu, že

nároky na náhradu škody vůči žalovanému jako advokátovi byly uplatněny

nejprve v roce 2007 a následně jejich rozšířením v roce 2008. Z toho

soud dovodil, že tříletá objektivní promlčecí doba marně proběhla.


Stěžovatel neuspěl ani s odvoláním a nyní se domáhá zrušení citovaných

rozhodnutí obecných soudů pro porušení svých základních práv a svobod

zakotvených v čl. 36 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a

v čl. 6 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
12. 7. 2011 14:30
- 12. 7. 2011 15:30
Sp. zn.: I. ÚS 1173/11
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: Ing. M. H.
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v

Olomouci ze dne 18. 1. 2011, č. j. 1 Cmo 234/2010-441, proti usnesení

Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 2. 2010, č j. 5 Cm 378/1997-358, a

proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 11. 2009, č. j. 5 Cm

378/1997-319, a o návrhu na odklad vykonatelnosti těchto usnesení a

rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 2. 2007, č. j. 5 Cm

378/1997-170
(soudní poplatek)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel

navrhuje zrušit v citovaná rozhodnutí obecných soudů, neboť jimi bylo

podle něj porušeno jeho právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1

Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel uvádí, že se Vrchní soud

v Olomouci v napadeném usnesení nezabýval jeho tvrzeními uváděnými

v odvolání a v odvolání navrženými důkazy. Proto je prý napadené

usnesení vrchního soudu nepřezkoumatelné.

 

Stěžovatel

namítá, že v odvolání tvrdil, že předmětná výzva od poštovního orgánu

neobsahovala všechny zákonné náležitosti dle § 50h o. s. ř. – označení

odesílajícího soudu, označení uložené písemnosti (z výzvy nebylo dle

stěžovatele patrné, o jakou písemnost se jedná a čeho se týká), údaj o

tom, že se jedná o soudní zásilku, a poučení o následcích nevyzvednutí

si zásilky ve stanovené lhůtě. Stěžovatel v odvolání navrhl provedení

důkazů k prokázání svých tvrzení, tj. předmětnou výzvu a svědecké

výpovědi. Dle stěžovatele tak fikce doručení nenastala. Stěžovatel

rovněž namítá, že se krajsky soud nezabýval jeho návrhem na zaplacení

soudního poplatku ve splátkách. Pochybil podle něj i krajský soud, když

jej opětovně nevyzval k zaplacení soudního poplatku za odvolání včetně

dodatečného stanovení lhůty k zaplacení. Stěžovatel byl rozsudkem

povinen zaplatit žalobci (vedlejšímu účastníku) částku ve výši

3.600.000,- Kč.

 

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
14. 7. 2011 8:00
- 14. 7. 2011 8:30
Sp. zn.: IV. ÚS 511/10
Soudce zpravodaj: Pavel Rychetský
Navrhovatelé: a) Z. Č. b) Z. Č., oba zastoupeni JUDr. Miroslavem Zemanem, advokátem, se sídlem Praha 5, Lidická 28
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti výroku II. rozsudku

Městského soudu v Praze č. j. 28 Co 392/2009-154 ze dne 18. 11. 2009
(ukládání povinnosti)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Ústavní

stížností se stěžovatelé domáhají zrušení označeného rozhodnutí, neboť

Městský soud v Praze předvolal k ústnímu jednání i vedlejšího účastníka

a posléze mu přiznal nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení, a to

i přesto, že žalobu proti němu vzali stěžovatelé zpět; současně

s uvedeným návrhem podali i odvolání proti rozhodnutí nalézacího soudu

ve věci samé. V souladu se zpětvzetím žaloby vymezili jak účastníky

odvolacího řízení, tak jeho předmět, přičemž odvolání se práv a zájmů

vedlejšího účastníka nedotýkalo. Rozhodoval-li odvolací soud za této

situace o právech a povinnostech ve vztahu k tomuto vedlejšímu

účastníkovi, kdy mezi ním a stěžovateli nabylo rozhodnutí soudu I.

stupně právní moci, mělo tím dojít podle stěžovatelů k porušení Ústavy,

Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, zejména pak čl. 4

odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a proto navrhli zrušení výroku

II. citovaného rozhodnutí.

 

 

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
14. 7. 2011 9:30
- 14. 7. 2011 10:30
Sp. zn.: Pl. ÚS 17/10
Soudce zpravodaj: Ivana Janů
Navrhovatelé: Obvodní soud pro Prahu 5, za který jedná předseda senátu JUDr. Michal Holub
Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Přezkoumávané akty: Návrh na zrušení ustanovení § 3 odst. 9 zák. č.

201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních

zástupců a o změně a doplnění zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně

za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích

a orgánech, ve znění pozdějších předpisů
(platy státních zástupců)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Návrh

Obvodního soudu pro Prahu 5 na zrušení ustanovení § 3 odst. 9 zákona č.

201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních

zástupců a o změně a doplnění zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně

za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích

a orgánech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 201/1997

Sb.“).

 

Navrhovatel

uvádí, že je u něj projednává žaloba, kterou se státní zástupce

Městského státního zastupitelství v Praze domáhá vůči České republice –

Městskému státnímu zastupitelství v Praze zaplacení částky 1.615,- Kč,

která představuje rozdíl mezi částkou 43.268,- Kč (což odpovídá hrubému

platu 58.400,- Kč), která by mu náležela jako čistý plat za měsíc leden

2010 podle zákona č. 201/1997 Sb. a částkou 41.653,- Kč (což odpovídá

hrubému platu 56.064,- Kč), která mu skutečně byla vyplacena v únoru

2010 podle téhož zákona.

 

Navrhovatel

v návrhu uvádí, že názor o oprávněnosti svého nároku na doplacení části

platu žalobce dovozuje ze závěru, že čl. II. zákona č. 418/2009 Sb.,

resp. § 3 odst. 9 zákona č. 201/1997 Sb., je rozporný s ústavním

pořádkem České republiky. Navrhovatel spatřuje v přijetí napadeného

ustanovení zákona zásah do principu dělby moci (čl. 1 Ústavy), principu

demokratického právního státu (čl. 2 odst. 1 Ústavy) a zásady legality

(čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2 Listiny). Podle názoru žalobce

zákonodárný sbor překročil přijetím zákona č. 418/2009 Sb. svou

pravomoc, neboť jednu z brzd či protivah, která mu je ve vztahu k jiné

moci svěřena, v rozporu s ústavními principy zneužil. Zákon č. 418/2009

Sb. je podle navrhovatele tudíž nutno považovat za projev libovůle

zákonodárce, pohybující se mimo prostor legality a legitimity.