Přehled ústních jednání pro 44. týden roku 2011

27.10.2011

V tomto týdnu se koná 5 jednání.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
1. 11. 2011 13:30
- 1. 11. 2011 13:50
Sp. zn.: II. ÚS 1739/11
Soudce zpravodaj: Jiří Nykodým
Navrhovatelé: Ing. I.K.
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení MS v Praze sp. zn.

67 ULt 3/2011 ze dne 14. dubna 2011, a proti trestnímu příkazu OS pro

Prahu 10 sp. zn. 1 T 127/2010 ze dne 17. září 2010
(Podávání opravného prostředku obhájcem, možnosti soudu rozhodujícího o odstranění průtahů v řízení v případech zjevné svévole)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel

se domáhá zrušení označených rozhodnutí, kterými byl trestním příkazem

uznán vinným ze spáchání přečinu podvodu podle § 209 odst. 1 trestního

zákoníku a pokusu přečinu podvodu podle § 209 odst. 1 trestního

zákoníku, kterých se měl dopustit tím, že vypověděl smlouvu o stavebním

spoření svých dětí bez jejich vědomí a získané částky převedl na svůj

účet a použil pro svoji potřebu. Za to mu byl uložen podmíněný trest

odnětí svobody a povinnost uhradit škodu. Usnesením pak byl zamítnut

návrh stěžovatele, aby byla Obvodnímu soudu pro Prahu 10 určena lhůta

k nařízení hlavního líčení. Stěžovatel vytýká uvedenému soudu, že odmítl

přiznat podání stěžovatele účinky odporu. Tímto postupem se cítí se

zkrácen na svých právech tím více, že byl trestním příkazem odsouzen pro

trestný čin, který byl promlčen, jak poukázal v odporu. Stěžovatel

namítá, že přístup soudce Obvodního soudu pro Prahu 10 je v příkrém

rozporu s principy spravedlnosti a že mu svým přepjatým formalismem

znemožnil domoci se svého práva u soudu. Stěžovatel je přesvědčen, že

postupem obou obecných soudů byla porušena jeho základní práva podle čl.

90 Ústavy České republiky a čl. 36 odst. 1 a čl. 40 Listiny základních

práv a svobod.

 

 

II. senát - veřejné ústní jednání
1. 11. 2011 14:00
- 1. 11. 2011 16:00
Sp. zn.: II. ÚS 2161/10
Soudce zpravodaj: Jiří Nykodým
Navrhovatelé: P. H.
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v

Praze ze dne 15. června 2010, č. j. 22 Co 565/2009-20, a proti usnesení

Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. října 2009, č. j. 16 C

295/2009-9
(rozhodčí doložky)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel

se ústavní stížností domáhá zrušení uvedených rozhodnutí s tvrzením, že

jimi bylo porušeno základní právo na spravedlivý proces vyplývající

z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Obvodní soud pro

Prahu 10 usnesením zastavil řízení o žalobě, jíž se žalobci (stěžovatel)

domáhali určení neplatnosti smlouvy o půjčce a smlouvy o zajišťovacím

převodu práva. Soud prvního stupně konstatoval, že účastníci si ve

smlouvách sjednali rozhodčí doložky a žalovaný (vedlejší účastník -

společnost FFS Czech, s. r. o.) uplatnil při prvním úkonu ve věci

námitku věcné nepříslušnosti soudu. Dále zdůraznil, že věc může být

podrobena rozhodčí smlouvě, neboť rozhodčí smlouva byla platně sepsána,

projednání věci nepřesahuje rámec pravomoci přiznané rozhodcům smlouvou a

(druhý) rozhodce se dosud neodmítl věcí zabývat, takže byly splněny

podmínky § 106 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu,

ve znění pozdějších předpisů, a řízení muselo být zastaveno. Odvolací

soud ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že nejsou dány žádné

důvody, pro které by věc nemohla být projednána před rozhodcem a

rozhodčí doložka je jasná a určitá. Podle této doložky může spor mezi

účastníky projednat kterýkoliv ze dvou v ní uvedených rozhodců, k němuž

bude podána žaloba. Žalobci podle názoru odvolacího soudu nevyčerpali

zcela možnost zahájit řízení před účastníky určeným rozhodcem

s vyloučením pravomoci obecných soudů tak, jak si ujednali v rozhodčí

doložce a odvolací soud uzavřel, že je touto smlouvou vázán a smlouva

brání tomu, aby byla věc před ním projednána.

 

 

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
2. 11. 2011 8:00
- 2. 11. 2011 8:30
Sp. zn.: Pl. ÚS 14/09
Soudce zpravodaj: Jan Musil
Navrhovatelé: Krajský soud v Ostravě
Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Přezkoumávané akty: návrh na vyslovení rozporu ustanovení § 22 odst. 4

zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění platném do 31. 7. 2011, s

ústavním pořádkem.
(sankce za dopravní přestupky)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Navrhovatel

- samosoudce Krajského soudu v Ostravě – se domáhá zrušení ustanovení §

22 odst. 4 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších

předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“). Ustanovení § 22 odst. 4

zákona o přestupcích (platné do 31. 7. 2011) znělo: „Pokuta od 25 000

Kč do 50 000 Kč a zákaz činnosti od jednoho roku do dvou let se uloží

za přestupek podle odstavce 1 písm. c), d), e) bodů 1 a 5, a písm. h).“

 

Navrhovatel

se domnívá, že v těch případech, v nichž je pachatel v přestupkovém

řízení stíhán za přestupek proti bezpečnosti a plynulosti provozu na

pozemních komunikacích podle ustanovení § 22 odst. 1 písm. e) bod 1

zákona o přestupcích (ve znění platném do 31. 7. 2011), jehož „se

dopustí ten, kdo v provozu na pozemních komunikacích… řídí vozidlo… a

není držitelem příslušné skupiny nebo podskupiny řidičského oprávnění“,

jsou sankce, předepsané v ustanovení § 22 odst. 4 téhož zákona,

v rozporu s ústavními přepisy. Navrhovatel má za to, že takto zákonem

určené sankce odporují principům právního státu, zakotveným v preambuli a

v článku 1 Ústavy České republiky. Takto pevně a kogentně stanovené

sankce prý porušují princip proporcionality a jsou v rozporu se zákazem

nadměrnosti zásahů do základních práv a svobod.

 

Z obsahu

spisu Krajského soudu v Ostravě plyne, že byl občan rozhodnutím

Magistrátu města Ostravy uznán vinným spácháním přestupku proti

bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle ust.

§ 22 odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o přestupcích. Přestupku se měl

dopustit tím, že řídil automobil, přestože nebyl držitelem příslušného

řidičského oprávnění. Řidičské oprávnění mu bylo předtím odňato a řídil

tudíž bez řidičského oprávnění. Za spáchání tohoto přestupku mu byla

podle ust. § 22 odst. 4 zákona o přestupcích uložena pokuta ve výši

25.000,- Kč a sankce zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení

motorových vozidel na dobu 12 měsíců. Žalobou podanou u Krajského soudu v

Ostravě se občan domáhal zrušení rozhodnutí a v žalobě tvrdil, že

k přestupku, jehož spáchání nepopírá, došlo z jeho strany nevědomky jeho

formální chybou, spočívající v tom, že nepožádal o vrácení řidičského

oprávnění. Je si vědom, že se svým jednáním dopustil přestupku, ale

souběžné uložení dvou sankcí - pokuty ve výši 25.000,- Kč a sankce

zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvanácti měsíců - považuje

za neadekvátní a nepřiměřené. Má za to, že jde o kumulování nepřiměřeně

tvrdých trestů, neproporcionální ke společenské nebezpečnosti přestupku.

 

 

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
2. 11. 2011 8:30
- 2. 11. 2011 9:00
Sp. zn.: IV. ÚS 1796/11
Soudce zpravodaj: Pavel Rychetský

Navrhovatelé: P. M., D. D., E. M. a S. M. M., všichni zast. JUDr. Annou

Márovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Praze 2, Myslíkova 1998/30
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze

dne 28. února 2011 č. j. 26 Cdo 3127/2008-152, rozsudku Městského soudu

v Praze ze dne 2. listopadu 2007 č. j. 18 Co 355/2007-322 a rozsudku

Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 11. června 2007 č. j. 5 C 166/2005-96

(Byty, nebytové prostory; Právo vlastnit majetek, nabývání majetku;

Právo na soudní a jinou právní ochranu; Rovnost účastníků řízení)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelé

napadají uvedená rozhodnutí obecných soudů z důvodu porušení jejich

základního práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny

základních práv a svobod, dále základního práva vlastnit majetek podle

čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně

lidských práv a základních svobod, jakož i porušení některých jejich

dalších základních práv. Stěžovatelé jsou spoluvlastníky nájemního domu

v Praze a žalobou se domáhali přivolení výpovědi nájmu bytu bez nároku

na zajištění náhradního bytu. Tento byt užívají vedlejší účastníci jako

nájemci a bydlí zde v tzv. regulovaném nájmu. Podle stěžovatelů byl

v době podání žaloby dán důvod výpovědi nájmu předmětného bytu, protože

nájemce má dva nebo více bytů. Vedlejší účastníci se v mezidobí stali

spoluvlastníky dalších nemovitostí. Obvodní soud svým rozsudkem zamítl

žalobu stěžovatelů, protože podle jeho názoru se naplněním předmětného

výpovědního důvodu rozumí to, že nájemci mají byt, který je právně volný

a mohou jej začít ihned užívat bez nutnosti budoucích úprav pro bydlení

trvalého charakteru. V tomto případě tomu tak nebylo, neboť ustanovený

znalec dospěl k závěru, že existující nebytové plochy nelze bez

podstatných úprav změnit a užívat jako bytové plochy k trvalému bydlení.

Rozsudek obvodního soudu byl k odvolání stěžovatelů potvrzen, Nejvyšší

soud dovolání odmítl.

 

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
3. 11. 2011 9:00
- 3. 11. 2011 10:00
Sp. zn.: IV. ÚS 670/09
Soudce zpravodaj: Michaela Židlická

Navrhovatelé: NLB Factoring, a. s., se sídlem Gorkého 3037/2, Ostrava –

Moravská Ostrava, zastoupený JUDr. Radimem Chalupou, Ph.D.
Řízení o ústavní stížnosti
(ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2008 č. j. 32 Cdo 1504/2008-114)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelce

byla zamítnuta žaloba proti obchodní společnosti SANTA-TRANS, s. r. o.

(dále jen „vedlejší účastnice“), o zaplacení částky 807.819,60 Kč

s příslušenstvím. Z odůvodnění citovaného rozhodnutí se podává, že mezi

stěžovatelkou jako faktorem a společností JKV TRANSPORT, spol. s r. o.

jako dodavatelkou byla uzavřena smlouva o provádění regresního

faktoringu, na jejímž základě docházelo k opakovanému úplatnému

postupování pohledávek za vedlejší účastnicí z dodavatelky na

stěžovatelku. Jelikož se vedlejší účastnice dostala, dle názoru

stěžovatelky, se splněním svého závazku do prodlení, žalovala ji

stěžovatelka o zaplacení výše uvedené částky. Vedlejší účastnice naproti

tomu namítala, že disponovala pohledávkami vůči společnosti

JKV TRANSPORT, spol. s r. o. v celkové výši 2.064.157,30 Kč, které vůči

žalovaným pohledávkám započetla, čímž její závazek zanikl. Krajský soud

dospěl na základě provedeného dokazování k závěru, že vedlejší účastnice

provedla jednostranný zápočet řádně a včas a tuto skutečnost oznámila

společnosti JKV TRANSPORT, spol. s r.o. Stěžovatelka ve své ústavní

stížnosti směřující vůči usnesení Nejvyššího soudu namítá, že v řízení

před obecnými soudy bylo porušeno její ústavně zaručené právo na

spravedlivý proces, a to v důsledku nerespektování principu rovnosti

účastníků řízení a rovnosti zbraní. Stěžovatelka v této souvislosti

uvedla, že vedlejší účastnice byla usnesením krajského soudu vyzvána

k předložení faktur uvedených v oznámení o započtení, přičemž tuto

povinnost svévolně splnila pouze částečně, když soudu předložila jen

některé z požadovaných faktur. Krajský soud následně na splnění

povinnosti uložené předmětným usnesením rezignoval, čímž se podle

stěžovatelky dopustil závažného procesního pochybení, neboť předmětné

faktury měly pro rozhodnutí ve věci klíčový význam.