20. 11. 2012 15:30 - 20. 11. 2012 15:45
Sp. zn.: IV. ÚS 2355/12
Soudce zpravodaj: Vlasta Formánková
Navrhovatelé: Z. Š., toho času ve vazbě, právně zastoupeného Mgr. Miroslavem Burgetem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Prostějov, náměstí T. G. Masaryka 11
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. dubna 2012, č. j. 9 To 165/2012-32
(právo na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Usnesením Městského soudu v Brně bylo rozhodnuto o vzetí stěžovatele do vazby. Poté bylo obecným soudem rozhodnuto, že se přijímá nabídnutá peněžitá záruka ve výši 1 250 000 korun. Proti výroku o výši záruky podal stěžovatel stížnost, o které rozhodl Krajský soud v Brně tak, že usnesení městského soudu zrušil a ve věci nově rozhodl tak, že nabídka peněžité záruky se nepřijímá. Proti posledně citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podal stěžovatel ústavní stížnost. Napadené usnesení krajského soudu je rozhodnutím soudu druhé instance, proti kterému není přípustný řádný ani mimořádný opravný prostředek. Stěžovatel je přesvědčen, že napadeným rozhodnutím bylo zasaženo do jeho ústavních práv, zejména do práva na spravedlivý proces garantovaného čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jako i čl. 8 odst. 1, 2 a 5 Listiny základních práv a svobod. Napadeným usnesením totiž krajský soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně, dle kterého byla nabídka peněžité záruky shledána přípustnou, a nově rozhodl o tom, že tato nabídka se nepřijímá. Rozhodnutí krajského soudu je tedy ve srovnání s rozhodnutím městského soudu nepochybně pro stěžovatele méně příznivé, což je za situace, kdy rozhodnutí městského soudu napadl stížností pouze stěžovatel (a nikoliv také státní zástupce) nepřijatelné.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
20. 11. 2012 15:45 - 20. 11. 2012 16:15
Sp. zn.: IV. ÚS 3613/11
Soudce zpravodaj: Vlasta Formánková
Navrhovatelé: Ovidius CZ, s.r.o, se sídlem v Praze 6, Mařákova 303/11, zastoupené JUDr. Petrem Zimou, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Praze 2, Slezská 13
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost směřující proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 29 Cdo 3938/2010-139 ze dne 27. září 2011, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 7 Cmo 335/2008-111 ze dne 31. května 2010 a proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 22 Cm 62/2005-90 ze dne 20. května 2008
(právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. Listiny základních práv a svobod)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Navrhovatel tvrdí, že postupem obecných soudů, kdy tyto odmítly žalobu na neplatnost usnesení valné hromady o vyvlastnění projednat meritorně, bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a na pokojné užívání majetku. Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení Městského soudu v Praze, kterým zastavil řízení o přezkoumání usnesení valné hromady a smlouvy o převzetí jmění společnosti nkt cables, a. s. V poučení k tomuto rozhodnutí Vrchní soud výslovně připustil dovolání. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel dovolání, v němž uváděl, že dovolání je přípustné z důvodu § 237 odst. 1, písm. c) o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí má právní stránce zásadní význam, neboť Vrchní soud věc posoudil jinak, než soud vyššího stupně, kterým je v tomto případě Evropský soud pro lidská práva ve věci Kohlhofer Minarik proti České republice. Toto dovolání bylo Nejvyšším soudem odmítnuto poté, kdy řešil hlavně otázku přípustnosti dovolání s tím, že pro dovolání nebyl důvod.

I. senát - veřejné ústní jednání
21. 11. 2012 10:00 - 21. 11. 2012 12:00
Sp. zn.: I. ÚS 1332/10
Soudce zpravodaj: Ivana Janů
Navrhovatelé: E.  P., zast. advokátem JUDr. Petrem Medunou, Revoluční 23, Praha 1
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.1.2010, sp.zn. 21 Cdo 4212/2009, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23.6.2009, sp.zn. 7 Co 945/2007 a usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 16.3:2007, sp.zn. 54 D 97/2006
(dědická způsobilost)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatelka napadá uvedená usnesení obecných soudů s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně garantovaná práva a ustanovení mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána. Konkrétně uvádí, že došlo k porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) ve spojení s čl. 6 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) o právu na spravedlivý soudní proces u nezávislého a nestranného soudu a o právu na účinné opravné prostředky, k porušení čl. 2 odst. 2 Listiny ve spojení s čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“) o právu na omezení státní moci, který stanoví, že smyslem a úkolem státní moci je sloužit občanům; k porušení čl. 11 Listiny, který stanoví, že každý má právo vlastnit majetek; k porušení čl. 3 odst. 1 Listiny, který stanoví zásadu rovnosti bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení; k porušení práva na respekt k rodinnému a soukromému životu dle čl. 8 Úmluvy a čl. 10 odst. 2 Listiny, k porušení práva dle čl. 14 Úmluvy (zákaz diskriminace).

Stěžovatelka je adoptivní vnučkou po A. S., a to jako dcera J. S., který byl A. S. adoptován. Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením určil, že „jediným účastníkem řízení, se kterým bude nadále soud jednat je K. S.“. Na základě jejího odvolání Krajský soud v Českých Budějovicích prvostupňové usnesení změnil a určil, že „právními nástupci dědice J. S. v řízení po A. S. jsou A. P. a K. S., s nimi bude v řízení o dědictví po A. S. nadále jednáno“. Proti tomuto rozhodnutí podal vedlejší účastník dovolání, které Nejvyšší soud shledal opodstatněným, a to po zjištění, že v Rakouské republice bylo dědictví po A. S. projednáno Okresním soudem v Murau, a že jeho rozhodnutím bylo celé dědictví odevzdáno univerzálnímu dědici J. S., a že dědictví po něm bylo projednáno Okresním soudem v Judenburgu a jeho rozhodnutím bylo celé dědictví odevzdáno univerzálnímu dědici K. S. (tj. vedlejšímu účastníkovi). Po zrušení usnesení napadeného dovoláním krajský soud dospěl k závěru, že odvolání stěžovatelky proti usnesení okresního soudu není důvodné, následně podala stěžovatelka proti tomuto usnesení krajského soudu dovolání, které Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné. Stěžovatelka tvrdí, že ji Nejvyšší soud v podstatě zcela vyloučil z okruhu účastníků dědického řízení. Skutečnému vydání majetku ale stále brání zákon. A. S. s rodinou o všechno přišel podle dosud platné normy z roku 1947, která je nazývána lex Schwarzenberg.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
22. 11. 2012 10:00 - 22. 11. 2012 10:30
Sp. zn.: III. ÚS 1250/12
Soudce zpravodaj: Jan Musil
Navrhovatelé: V. S.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 3. 2011 č. j. 2 T 4/2011-810, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 2011 sp. zn. 8 To 40/2011 a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 12. 2011 č. j. 3 Tdo 1360/2011-43
(právo na spravedlivý proces, podmínky pro uložení výjimečného trestu podle § 54 odst. 1, odst. 2 tr.  zákoníku)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

Stěžovatelka se domáhá zrušení označených rozhodnutí obecných soudu, neboť jimi mělo být dotčeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces dle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni byla stěžovatelka (v trestním řízení „obviněná“) uznána vinnou pokusem zločinu vraždy podle § 21 odst. 1, § 140 odst. 2, 3 písm. c) tr. zákoníku a odsouzena za použití § 54 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku k výjimečnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti pěti let. Trestného činu se dopustila tím, že dala své šestileté dceři se záměrem ji usmrtit, vypít nápoj s přesně nezjištěným množstvím nemrznoucí chladicí kapaliny „ANTIFREEZE EXTRA“, obsahující smrtelnou dávku toxické látky etylenglykol. Poté, co se u dcery projevily příznaky otravy, nezajistila pro ni poskytnutí okamžité pomoci, rychlou záchrannou službu přivolala až po několika hodinách a nesdělila lékařům pravou příčinu otravy, čímž oddálila zahájení adekvátní léčby. Tento čin spáchala po plánovité přípravě, tedy poté, co se z časopiseckého článku dozvěděla o toxických účincích nemrznoucí směsi, směs zakoupila a předem vytvářela smyšlenou legendu, že dceru postihla nevolnost po návratu z návštěvy u jejího otce. Nezletilá dcera přežila otravu díky intenzivní lékařské péči.

Porušení svých ústavně zaručených práv spatřuje stěžovatelka především v tom, že obecné soudy se nevyrovnaly s její obhajobou, nedostatečně zjistily skutkový stav věci a provedené důkazy hodnotily jednostranně v její neprospěch. Soudy prý postupovaly v extrémním nesouladu mezi provedeným dokazováním a skutkovými závěry. Na podkladě nesprávně zjištěného skutkového stavu provedly soudy vadnou právní kvalifikaci. Argumenty, které vznesla stěžovatelka v průběhu trestního řízení na svou obhajobu, se obecné soudy zabývaly jednostranně a účelově, a jejich závěry nemají oporu v provedeném dokazování. Soudy zjištěný skutkový stav neposkytuje spravedlivý podklad pro rozhodnutí o vině a trestu. Dle stěžovatelčina názoru jsou vydaná rozhodnutí v extrémním rozporu s provedeným dokazováním.