I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 20.11.2013 08:30 do: 20.11.2013 09:00
místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
sp. zn: I. ÚS 1485/12
typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
soudce zpravodaj: JUDr. Ivana Janů
navrhovatelé: ARGEMON INVEST, s.r.o., zast. advokátem JUDr. Zdeňkem Drtinou, Ph.D., Nám. Přemysla Otakara II. 30a, České Budějovice
návrh na přezkoumávané akty: usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 2. 2012, sp. zn. 44 Co 444/2011 a výrok III. usnesení Městského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. 62 C 205/2011
stručná charakteristika: soudní poplatky
Stěžovatel se domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů, konkrétně usnesení Krajského soudu v Brně („odvolací soud“), kterým byl potvrzen výrok III. usnesení Městského soudu v Brně („soud prvního stupně“), kterým bylo rozhodnuto, že stěžovateli se nevrací zaplacený soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení ve výši 600,- Kč.
Stěžovatel byl v řízení před obecnými soudy v pozici žalobce a žalobou se domáhal zaplacení částky ve výši 1 015,- Kč z titulu nezaplacení jízdného a přirážky k jízdnému. Dne 1. 2. 2011, tedy v průběhu řízení před soudem prvního stupně, žalovaný zemřel. Dědické řízení vedené u Městského soudu v Brně bylo pravomocným usnesením ze dne 12. 4. 2011 podle § 175h občanského soudního řádu zastaveno. S ohledem na ztrátu způsobilosti být účastníkem řízení na straně žalovaného a nemožnost pokračovat v řízení s právním nástupcem bylo usnesením Městského soudu v Brně podle § 107 občanského soudního řádu zastaveno. Výrokem III. tohoto usnesení soud prvního stupně dále stanovil, že stěžovateli se nevrací zaplacený soudní poplatek ve výši 600,- Kč, což odůvodnil odkazem na ustanovení § 10 odst. 3 a odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 1. 9. 2011.
Proti výroku III. usnesení soudu prvního stupně podal stěžovatel odvolání, v němž uvedl, že nesouhlasí s výrokem o nevrácení soudního poplatku, a to zejména proto, že řízení v jeho věci bylo zahájeno dne 15. 5. 2008, tedy před nabytím účinnosti zákona č. 218/2011 Sb., kterým byl ke dni 1. 9. 2011 zákon o soudních poplatcích novelizován. Dále odkázal na důvodovou zprávu k uvedenému novelizačnímu zákonu, dle nějž se přechodná ustanovení měla aplikovat nejen na vybírání, ale i na vracení soudních poplatků zaplacených v řízeních zahájených před nabytím jeho účinnosti.
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 10. 2. 2012 byl výrok III. usnesení soudu prvního stupně potvrzen. V odůvodnění dal sice stěžovateli za pravdu, že důvodová zpráva hovoří jak o vybírání, tak i o vracení poplatků, nicméně tato úvaha již nebyla převzata do platné právní úpravy. Proto odvolací soud dospěl k závěru, že na vracení soudních poplatků je nutno aplikovat pouze novou právní úpravu. Stěžovatel ale zdůrazňuje, že řízení před obecnými soudy bylo zahájeno dne 15. 5. 2008, tedy před účinností zákona č. 218/2011 Sb., kterým byl ke dni 1. 9. 2011 výše uvedeným způsobem novelizován zákon o soudních poplatcích. Napadené usnesení soudu prvního stupně, které bylo vydáno dne 20. 10. 2011, tak mělo vycházet z právní úpravy účinné ke dni zahájení řízení, nikoliv z právní úpravy účinné od 1. 9. 2011. Tento postup má dle stěžovatele vyplývat i z důvodové zprávy k zákonu č. 218/2011 Sb., která uvádí, že jak pro vybírání, tak i pro vrácení soudního poplatku, se použije dosavadní, nikoliv tedy novelizovaná právní úprava. Postupu obecných soudů tak stěžovatel zejména vytýká, že nepostupovaly v souladu se zásadou legitimního očekávání, když nepřihlédly k důvodové zprávě k zákonu č. 218/2011 Sb. a čl. II přechodných ustanovení tohoto zákona interpretovaly v jeho neprospěch.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 21.11.2013 08:30 do: 21.11.2013 09:00
místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
sp. zn: I. ÚS 3512/11
typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
soudce zpravodaj: JUDr. Ivana Janů
navrhovatelé: Martin Skopec zast. advokátem JUDr. Václavem Kaskou, Žižkova tř. 1321/1, České Budějovice
návrh na přezkoumávané akty: Rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 19.9.2011, sp. zn. 125 EC 292/2011
stručná charakteristika: Smluvní pokuta ve všeobecných obchodních podmínkách v režimu spotřebních smluv
Okresní soud v Českých Budějovicích vyhověl žalobě Českého inkasního kapitálu, a. s., na zaplacení 5 000 Kč včetně příslušenství. Soud zjistil, že stěžovatel uzavřel se společností UPC, a. s. smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a byl mu zapůjčen („zařízení“). Součástí smlouvy o poskytování služeb byl odkaz na všeobecné obchodní podmínky obsahující ujednání o smluvní pokutě ve výši 5 000 Kč pro případ, že zákazník poskytovateli nenavrátí zařízení do 7 dnů od ukončení smlouvy. Stěžovatel později vypověděl smlouvu o poskytování služeb, ale zapůjčené zařízení nevrátil. Soud I. stupně měl proto za prokázané, že stěžovatel nesplnil svou smluvní povinnost, a proto žalobcovu nároku vyhověl.
Stěžovatel napadá rozhodnutí soudu I. stupně a vytýká mu porušení svého práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Konkrétně dle stěžovatele soud pochybil, když se nezabýval námitkami, jež v řízení uplatnil. Konkrétně se nezabýval tím, že smluvní pokuta vzniká smluvním konsensem, k čemuž dle názoru stěžovatele nedošlo. Dále soud nezohlednil jeho postavení jako spotřebitele, tudíž na smlouvu měl soud aplikovat ochranářská ustanovení, zejména ustanovení § 56 obč. zák., které upravuje nepřípustná smluvní ujednání. Nepřípustnými jsou podle stěžovatele i podmínky, s nimiž se spotřebitel nemohl seznámit před podpisem smlouvy. Stěžovatel uvádí, že smlouvu o poskytování služeb podepsal s technikem poskytovatele, který se dostavil do jeho obydlí za účelem instalace zařízení, aniž by mu přitom byly předloženy všeobecné obchodní podmínky poskytovatele nebo by byl seznámen s jejich obsahem. Podle názoru stěžovatele v občanskoprávních vztazích nelze určit část smlouvy odkazem na všeobecné obchodní podmínky. Dále stěžovatele namítá, že žalobce nebyl aktivně věcně legitimovaný k podání žaloby, neboť nedošlo k platnému postoupení pohledávky mezi žalobcem a poskytovatelem. Tato vada přitom měla být zhojena až po vyhlášení rozsudku, kdy byly dodatečně do soudního spisu založeny nové dokumenty ověřující danou skutečnost. Tímto postupem se měl soud dopustit zjevného excesu. Podle stěžovatele došlo k mimořádně závažnému pochybení obecných soudů bez ohledu na skutečnost, že se jedná o tzv. bagatelní spor.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 21.11.2013 10:00 do: 21.11.2013 10:30
místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
sp. zn: III. ÚS 566/13
typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Musil, CSc.
navrhovatelé: Jiří Daič
návrh na přezkoumávané akty: usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 11. 10. 2012 č. j. 68 To 308/2012-307
stručná charakteristika: obnova řízení, právo na spravedlivý proces
Stěžovatel se domáhá zrušení uvedeného rozhodnutí krajského soudu, neboť jím mělo dojít k porušení článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, k porušení práva na spravedlivý proces a práva na veřejné projednání věci dle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a článku 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Stěžovatel byl pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, za trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele dle § 158 odst. 1 písm. c) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona (dále jen „tr. zák.“), za nějž mu byl dle § 158 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl dle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 1 roku. Dle § 49 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu služebního poměru policisty v trvání 2 let. Uvedeného trestného činu se stěžovatel dle rozhodnutí obecných soudů dopustil spolu s rovněž pravomocně odsouzeným kolegou tím, že v době výkonu služby autohlídky Policie ČR Vsetín měli fyzicky napadnout občana a způsobit mu pěstmi zranění v obličeji, kterým měl být částečně omezen v běžném způsobu života po dobu 10 - 14 dnů.
Stěžovatel vyjadřuje nesouhlas s postupem krajského soudu, jenž ke svým závěrům dospěl, aniž by se zabýval provedenými důkazy ve veřejném zasedání, případně provedl výslechy navržených svědků. Odvolací soud se ve svém odůvodnění také pozastavoval nad způsobem, jakým se objevili po pravomocném skončení řízení noví svědci, neboť se tak stalo na základě výzvy prostřednictvím sociální sítě facebook. Stěžovatel k tomu v ústavní stížnosti uvádí, že po celou dobu od skončení trestní věci se oba odsouzení (stěžovatel a jeho kolega) snažili zajistit svědky, případně další důkazy, které by mohly vnést do trestní věci nové skutečnosti, neboť oba shodně tvrdili, že skutek, pro který byli odsouzeni, nespáchali. Na výzvu zareagovali dva svědci, ale hodnocení provedených důkazů (hodnocení svědeckých výpovědí nových svědků) odvolacím soudem se omezilo pouze na zpochybňování způsobu zajištění těchto svědků a jejich věrohodnosti, nikoliv tedy na zjištění, zda se jedná o důkazy nové ve smyslu § 278 odst. 1 tr. řádu. Dle stěžovatele tento postup není v souladu s § 2 odst. 5, 6 tr. řádu. Stěžovatel také poukazuje na rozcházející se svědecké výpovědi svědků v původním řízení, na jejichž základě byl stěžovatel odsouzen a zdůrazňuje, že ze znaleckých posudků nebyla jednoznačně stanovena přesná doba způsobení poranění poškozeného.