Přehled ústních jednání pro 49. týden roku 2011

02.12.2011

V tomto týdnu se konají 3 jednání.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
6. 12. 2011 8:30
- 6. 12. 2011 9:00
Sp. zn.: III. ÚS 2204/10
Soudce zpravodaj: Jan Musil
Navrhovatelé: L. G.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 19. května 2010 č. j. 53 Nc 1/2009-76
(právo na spravedlivý proces, příkaz k úhradě nákladů exekuce)
I. poschodí, senátní místnost č. 152


Stěžovatel

se domáhá zrušení usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně pro porušení

článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Obecný soud vydal

usnesení, kterým byla dle exekučního titulu – notářského zápisu s přímou

vykonatelností – nařízena exekuce na majetek povinného k uspokojení

pohledávky oprávněné s příslušenstvím, náklady exekuce a náklady

oprávněného. Exekuce byla následně rozhodnutí soudního exekutora

zastavena vzhledem k tomu, že celková vymáhaná pohledávka pro oprávněnou

byla uspokojena. V průběhu řízení ale stěžovatel uplatnil námitky

k úhradě nákladů exekuce, kterým soudní exekutor nevyhověl. Námitky

povinného proti příkazu k úhradě nákladů exekuce v celém rozsahu obecný

soud zamítl, protože z usnesení soudního exekutora a z vyjádření

oprávněné strany vyplynulo, že exekuce nařízená v této věci je

zastavena, a to proto, že pohledávka oprávněné strany byla vymožena a

vyčíslené náklady exekuce byly již uhrazeny. Okresní soud v Jičíně proto

uzavřel, že tedy nemá možnost rozhodnout o námitkách povinného žádným

jiným vhodným způsobem.

 

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
6. 12. 2011 9:00
- 6. 12. 2011 9:30
Sp. zn.: III. ÚS 2127/09
Soudce zpravodaj: Jiří Mucha
Navrhovatelé: Hlavní město Praha
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v

Praze ze dne 8. 10. 2008 č. j. 18 Co 156/2008-316 a usnesení Nejvyššího

soudu ze dne 9. 6. 2009 č. j. 28 Cdo 1162/2009-349
(spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 152


Stěžovatelka

se domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze, protože je

přesvědčena, že uvedený soud neposkytl ochranu jejímu vlastnickému

právu, čímž porušil ustanovení čl. 11 Listiny základních práv a svobod

a ustanovení čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských

práv a základních svobod.

 

Obecný

soud zamítl stěžovatelčinu žalobu proti O. M. na určení vlastnictví

nemovitosti – budovy a pozemku v Praze 7. Rovněž bylo rozhodnuto, že

žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Tento

rozsudek napadla stěžovatelka i vedlejší účastnice na její straně –

Městská část Praha 7 – odvoláním, avšak městský soud ústavní stížností

napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o

vlastnictví nemovitosti potvrdil a ve výroku II jej změnil tak, že se

žalovaným právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává, a dále rozhodl, že

se žalovaným nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Proti

uvedenému rozsudku stěžovatelka brojila dovoláním, které ale Nejvyšší

soud napadeným usnesením odmítl s tím, že není přípustné.

 

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
7. 12. 2011 8:30
- 7. 12. 2011 9:30
Sp. zn.: IV. ÚS 2011/10
Soudce zpravodaj: Miloslav Výborný
Navrhovatelé: R. K., T. P.,  T. K., J. T., M. P., A. N.
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v

Brně ze dne 5. listopadu 2008 sp. zn. 3 T 179/2008, usnesení Krajského

soudu v Brně ze dne 31. března 2009 sp. zn. 4 To 98/2009 a usnesení

Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. března 2010 sp. zn. 7 Tdo

1554/2009
(svoboda projevu pravicových extrémistů)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatelé

se domáhají zrušení shora uvedených rozhodnutí obecných soudů

s odvoláním na porušení jejich ústavně zaručených práv. Konkrétně

stěžovatelé namítají, že obecné soudy jejich případ projednaly v rozporu

s ustanoveními čl. 36 odst. 1 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod

a čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních

svobod (dále jen „Úmluva“). Stěžovatelé dále tvrdí, že bylo porušeno

jejich právo na osobní svobodu zaručené ustanoveními čl. 8 odst. 2

Listiny a čl. 5 Úmluvy.

 

Všichni

stěžovatelé shledáni vinnými ze spáchání trestného činu podpory a

propagace hnutí směřujících k potlačením práv a svobod člověka dle

ustanovení § 260 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona,

v tehdy účinném znění. Tohoto trestného činu se měli dopustit v průběhu

shromáždění pravicově extremistické organizace Národního odporu v Brně

dne 1. května 2007. Jeden ze stěžovatelů byl uznán vinným z toho, že se

podílel na přípravě a organizaci předmětného shromáždění, na němž bylo

propagováno a oslavováno hnutí „Národní odpor“. Ostatní stěžovatelé pak

byli uznáni vinnými tím, že na samotném shromáždění především nesli

v čele průvodu transparenty s hesly Národního odporu, případně s odkazy

na internetové stránky tohoto hnutí. Tímto jednáním stěžovatelé spáchali

dle obecných soudů trestný čin podpory a propagace hnutí směřujících

k potlačením práv a svobod člověka dle § 260 odst. 1 trestního zákona a

byli odsouzeni k trestům diversifikovaným podle hledisek uvedených

v odůvodnění rozsudku

 

Proti

tomuto rozsudku městského soudu podali stěžovatelé odvolání, jež

Krajský soud v Brně usnesením zamítl jako nedůvodné, neboť se ztotožnil

se skutkovými i právními závěry nalézacího soudu. Proti usnesení

odvolacího soudu podali stěžovatelé dovolání, jež však Nejvyšší soud

posoudil jako zjevně neopodstatněné a jako takové je odmítl. Vyjádřil

přitom své přesvědčení, že skutková zjištění odpovídají výsledkům

provedeného dokazování a jsou úplná a správná a rovněž právní

kvalifikace jednání stěžovatelů je bezvadná.