Přehled ústních jednání pro 49. týden roku 2013

29.11.2013

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.12.2013 14:00 do: 03.12.2013 14:30
místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
sp. zn: I. ÚS 111/12
typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
soudce zpravodaj: JUDr. Pavel Rychetský
navrhovatelé: Jaroslav Koula, zastoupený Mgr. Vladimírem Pavlisem, advokátem se sídlem v Kladně, T. G. Masaryka 108
návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti nečinnosti Okresního soudu v Litoměřicích spočívající v tom, že doposud nerozhodl o propuštění stěžovatele z výkonu trestu odnětí svobody
stručná charakteristika: Evropský zatýkací rozkaz; Zásada speciality

Stěžovatel se domáhá, aby Ústavní soud zakázal Okresnímu soudu v Litoměřicích pokračovat svou nečinností v porušování jeho základních práv podle čl. 8, 36 a 40 Listiny základních práv a svobod a přikázal mu rozhodnout o jeho propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, k němuž byl v minulosti pravomocně odsouzen. Do výkonu tohoto trestu byl totiž dodán ihned po předání do České republiky, a to navzdory tomu, že evropský zatýkací rozkaz, na jehož základě k tomuto předání došlo, byl vydán pouze za účelem trestního stíhání v jiné trestní věci. Výkon uvedeného trestu je proto v rozporu se zákazem omezení nebo zbavení osobní svobody vyplývajícím ze zásady speciality podle § 406 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád).

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem byl stěžovatel v trestní věci, jež byla v prvním stupni vedena u Okresního soudu v Litoměřicích, uznán vinným spácháním dílem dokonaného a dílem nedokonaného trestného činu vydírání a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4,5 roku. Zároveň mu stanovil zkušební dobu v trvání pět roků a vyslovil nad ním dohled. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel i poté dopustil trestné činnosti, rozhodl Okresní soud v Chomutově, že stěžovatel vykoná zbytek uvedených trestů odnětí svobody, z nichž byl podmíněně propuštěn. Stěžovatel ve stanoveném termínu k trestu nenastoupil. Následně byl stěžovatel zatčen v Itálii pro krádež a byl vzat do vazby, což bylo komunikováno příslušným orgánům České republiky. Okresní soud v Litoměřicích pak na základě této informace vydal evropský zatýkací rozkaz.  V řízení před italskými justičními orgány stěžovatel výslovně prohlásil, že nesouhlasí s předáním a nevzdává se zásady speciality. Po předání do České republiky byl po příletu stěžovatel zatčen a podle příkazu Okresního soudu v Litoměřicích eskortován do Vazební věznice Praha – Ruzyně.

Stěžovatel také namítá, že o nařízení výkonu uvedeného trestu ve smyslu § 321 odst. 1 trestního řádu, jehož zrušení svou ústavní stížností rovněž navrhuje, stejně jako o povinnosti dostavit se k jeho výkonu, nebyl nikdy informován a předmětná rozhodnutí mu nebyla nikdy doručena. Z tohoto důvodu se k nim nemohl jakkoliv vyjádřit nebo podat proti nim opravný prostředek. Rovněž mu nebyla dána možnost vyjádřit se po příjezdu na území České republiky k samotnému předání, neboť byl ihned dodán do výkonu trestu odnětí svobody, aniž by mu bylo cokoliv sděleno.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 04.12.2013 08:30 do: 04.12.2013 09:00
místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
sp. zn: I. ÚS 2603/13
typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
soudce zpravodaj: JUDr. Ivana Janů
navrhovatelé: Ivan Szipina, zast. advokátem Mgr. Davidem Purmenským, Ostrava-Moravská Ostrava 18. října 3117/61
návrh na přezkoumávané akty:  rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12.6.2013 sp.zn. 8 Co 56/2013 a rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 17.12.2012, sp.zn. 14 C 112/2012
stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces

Stěžovatel se domáhá zrušení uvedených rozhodnutí, neboť jimi bylo zasaženo do jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že jako důkaz k prokázání svých žalobních tvrzení navrhl mimo jiné usnesení Policie České republiky, z něhož vyplývá, že vedlejší účastník v rámci svého podání vysvětlení policejnímu orgánu sdělil, že si je svého závazku ve výši 40 132 Kč vůči stěžovateli plně vědom a nebrání se jeho uhrazení, jakmile mu to jeho finanční situace dovolí. Stěžovatel namítá, že jak soudem první instance, tak soudem odvolacím byl tento důkaz opomenut, přičemž nebylo řádně odůvodněno, proč není z provedeného důkazu vycházeno. Podle stěžovatele odvolací soud neprovedl dostatečně prozkoumání navržených důkazních prostředků a dospěl k chybnému závěru při rozhodování o postavení účastníků právního vztahu (kupní smlouva).