Ústavní soud odmítl stížnost Johna Boka na volbu ombudsmana

01.09.2010

Ústavní soud, Brno, 1. září 2010

Ústavní soud v postupu Senátu a Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR

ve vztahu ke stěžovateli žádné porušení jeho základních práv nebo svobod

zaručených ústavním pořádkem neshledal a návrh Johna Boka odmítl zčásti

jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným podle ustanovení § 43 odst.

1 písm. c) zákona o Ústavním soudu a zčásti  jako návrh zjevně

neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním

soudu.

 

Ústavní soud včera na jednání pléna

usnesením sp. zn. Pl. ÚS 35/10  odmítl ústavní stížnost Johna Boka na

postup Senátu Parlamentu a Poslanecké sněmovny Parlamentu při volbě

veřejného ochránce práv na přelomu června a července tohoto roku.

 

Postupem Senátu nebylo podle Ústavního soudu zasaženo žádné stěžovatelovo subjektivní

základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem, zejména z toho

důvodu, že stěžovatel nebyl účasten na postupu, jímž Senát navrhoval své

kandidáty. Protože postupem Senátu nebylo dotčeno žádné stěžovatelovo

základní právo, není stěžovatel legitimován k podání ústavní stížnosti

proti postupu Senátu. Podaná ústavní stížnost proti postupu Senátu byla

odmítnuta podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním

soudu, protože byla podána osobou k jejímu podání zjevně neoprávněnou.

 

Pokud

jde o ústavní stížnost proti následnému postupu Poslanecké sněmovny,

která volila ochránce ze dvou kandidátů navržených Senátem (Iva Brožová

a Anna Šabatová) a dvou kandidátů navržených prezidentem republiky

(John Bok a Eva Dundáčková), Ústavní soud ji odmítl jako zjevně

neopodstatněnou.

 

Stěžovatel se dovolával porušení

svého práva ucházet se za rovných podmínek o funkci (kandidovat) a toto

právo nebylo podle usnesení Ústavního soudu stěžovateli nijak upřeno,

naopak z průběhu volby veřejného ochránce práv je zřejmé, že stěžovatel

byl plnohodnotným účastníkem tohoto procesu a byla mu poskytnuta rovná

možnost se o funkci ucházet.

 

Stěžovatel jako svou

hlavní námitku uváděl skutečnost, že jedna z dalších kandidátek –

Iva Brožová, předsedkyně Nejvyššího soudu – je údajně nevolitelná,

protože by pro inkompatibilitu funkce veřejného ochránce práv a funkce

soudce po svém eventuálním zvolení funkci veřejného ochránce práv

nemohla vykonávat. Tato námitka se však podle Ústavního soudu netýká

obsahu stěžovatelova ústavního práva na „přístup k voleným a jiným veřejným funkcím“, nýbrž zpochybňuje proceduru výběru jiných

kandidátů. To však stěžovateli nepřísluší. Stěžovatel sám ve výběru

kandidátů uspěl, byl zařazen na seznam kandidátů. Žádné stěžovatelovo

ústavní právo napadat výběr jiných kandidátů z článku 21 odst. 4 Listiny

nevyplývá.

 

Postupu Senátu a Poslanecké sněmovny

v nynější věci nelze podle usnesení Ústavního soudu

 vytknout porušení rovných podmínek pro přístup občanů k voleným

funkcím. Pouhá možnost toho, že jeden z více kandidátů, zařazených

na kandidátní listině, by snad po svém zvolení nemohl z jakéhokoli

důvodu funkci vykonávat, neznamená žádnou diskriminaci nebo nerovnost

ostatních kandidátů ucházejících se o funkci.

 

Ústavní

soud se nezabýval otázkami, zda Iva Brožová mohla být navržena a volena

do funkce veřejného ochránce práv v okamžiku, kdy ještě zastávala funkci

soudkyně, zda doba poskytnutá stěžovateli k vystoupení v Poslanecké

sněmovně (10 minut) byla dostatečná, ani zda stěžovatel byl znevýhodněn

oproti jiným kandidátům tím, že nebyl před hlasováním pozván do tří

poslaneckých (stranických) klubů.

 

Soudcem zpravodajem byl Jan Musil, nikdo neuplatnil odlišné stanovisko. Plné znění usnesení najdete zde .

 

Jana Pelcová, tisková mluvčí, tel. : 542 161 026

jana.pelcova@usoud.cz