Brno, Ústavní soud, 10. prosince 2009

Ústavní soud dnes vyhlášeným nálezem zrušil ustanovení § 32 odst. 2 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, zakotvující sedmidenní lhůtu k podání správní žaloby proti rozhodnutí Ministerstva vnitra o žádosti o udělení mezinárodní ochrany pro ty případy, kdy byla tato žádost zamítnuta jako zjevně nedůvodná.

Rozhodl tak na návrh Nejvyššího správního soudu z července roku 2009, u kterého probíhá řízení o kasační stížnosti ukrajinského státního příslušníka, směřující proti usnesení Krajského soudu v Praze, jímž byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra o zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodná. Rozhodnutí ministerstva bylo kasačnímu stěžovateli doručeno dne 3. 3. 2008. Dne 5. 3. 2008 je napadl žalobou, v níž mimo jiné uvedl, že není schopen ji řádně sestavit sám, a proto žádá o ustanovení zástupce pro soudní řízení, který by jeho podání doplnil. Krajský soud vyhověl a usnesením ze dne 1. 4. 2008 stěžovateli ustanovil zástupkyni; oba pak vyzval, aby ve lhůtě do pěti dnů od doručení výzvy žalobu řádně doplnili, a poučil je o následcích nesplnění výzvy. Toto usnesení bylo zástupkyni stěžovatele doručeno ve čtvrtek dne 3. 4. 2008. Následující čtvrtek 10. 4. 2008 byla žaloba doplněna. Dne 23. 4. 2008 krajský soud žalobu odmítl s tím, že stanovená pětidenní lhůta uplynula již v úterý 8. 4. 2008. V následné kasační stížnosti stěžovatel namítal, že byla-li zmiňovaná výzva doručena jeho zástupkyni ve čtvrtek dne 3. 4. 2008, končila pětidenní lhůta v úterý 8. 4. 2008. Vzhledem k tomu, že se ustanovená zástupkyně nemohla během tak krátké doby se stěžovatelem osobně setkat a ani nemohla znát obsah spisu, byla soudem stanovená lhůta k doplnění žaloby nesplnitelná. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že § 32 odst. 2 písm. a) nelze vyložit ústavně konformně tak, aby stěžovatel nebyl krácen v základním právu na soudní ochranu, obrátil se na Ústavní soud s návrhem na jeho zrušení.

Ústavní soud v odůvodnění nálezu uvedl, že ve správním soudnictví jsou od samého počátku kladeny vysoké požadavky na kvalitu argumentace žalobce. Je tomu tak proto, že žaloba ve správním soudnictví musí obsahovat žalobní bod ve lhůtě pro podání žaloby, a pokud tomu tak není, je podání pouhým oznámením záměru obrátit se na správní soud se žalobou, což však nemá i při extenzivním výkladu pojmu žalobní bod žádné relevantní účinky. S přihlédnutím k tomu, nač poukazuje navrhovatel, tedy že žalobce je jako žadatel o azyl ve specifické situaci, když se zpravidla neorientuje ve zdejších poměrech a právním řádu, nezná jazyk, nemá zde žádné zázemí, kontakty a je odkázán na vnější pomoc, není tento formální požadavek procesního řádu lehce splnitelný. Přistoupí-li k tomu ještě sedmidenní lhůta, fakticky nutně krácena nejméně o další dva nepracovní dny víkendu, v níž musí žadatel podat správní žalobu učinit, vytváří se na něj již nepřiměřený tlak. Podle názoru Ústavního soudu je pak celkem pochopitelné, že reakcí žalobce na krátkou lhůtu je podání blanketové žaloby za účelem podchycení zákonné lhůty, které je spojeno s očekáváním výzvy k doplnění argumentace.

Podle názoru Ústavního soudu posuzované ustanovení zákona o azylu tím, že omezuje právo žadatele domáhat se u soudu ochrany svých práv stanovením nepřiměřeně krátké lhůty pro podání žaloby činí ve své podstatě proklamovanou soudní ochranu pouze iluzorní (obdobně nález sp. zn. Pl. ÚS 12/07,  č. 355/2008 Sb.). Je proto podle Ústavního soudu v rozporu s článkem 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož se každý, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak, přičemž z pravomoci soudu nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny, a dále čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod garantujícího právo na účinný prostředek nápravy před národním orgánem pro každého, kdo byl v právu přiznaném Úmluvou dotčen. Uvedené důvody vedly Ústavní soud k závěru, že návrhu je třeba podle § 70 odst. 1 zákona o Ústavním soudu vyhovět. Ustanovení se ruší  dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů.

Soudcem zpravodajem byl Jiří Nykodým. Plný text nálezu bude k dispozici v databázi NALUS pod sp. zn. Pl. ÚS 17/09.

Jana Pelcová, tisková mluvčí, tel.: 542 161 026, jana.pelcova@usoud.cz