Ústavní soud v neúplném obsazení

21.03.2012

Ústavní soud, Brno, 21. března 2012 (TZ 13/12)

Včera, 20. března 2012,

vypršelo desetileté funkční období místopředsedkyni Ústavního soudu

Elišce Wagnerové. Ústavní soud tak od dnešního dne zasedá v neúplném

obsazení v počtu čtrnácti soudců, namísto Ústavou předpokládaných

patnácti.

Absence

jednoho či dvou soudců se na činnosti Ústavního soudu bezprostředně

výrazněji neprojeví, byť se nižší počet soudců při neustálém přílivu

nových ústavní stížností a jiných návrhů na zahájení řízení nepochybně

odrazí v prodloužení průměrné doby řízení před Ústavním soudem. V červnu

2012 vyprší mandát ještě soudci Františku Duchoňovi, v roce 2013 však

dalším osmi soudcům (na konci ledna 2013 Jiřímu Muchovi, počátkem června

2013 Miloslavu Výbornému, v srpnu předsedovi Ústavního soudu Pavlu

Rychetskému, místopředsedovi Ústavního soudu Pavlu Holländerovi a

soudcům Vojenu Güttlerovi a Dagmar Lastovecké, do konce roku pak ještě

Janu Musilovi a Jiřímu Nykodýmovi).

Pokud

by odcházející soudci nebyli v přiměřené době nahrazeni soudci novými,

hrozí značné průtahy v řízení před Ústavním soudem na úkor účastníků

řízení, případně úplná paralýza činnosti Ústavního soudu; přitom i v

řízení před Ústavním soudem mají účastníci právo na rozhodnutí v

přiměřené době dle čl. 6 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a

základních svobod, resp. dle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a

svobod. Neodůvodněné průtahy v řízení se tak kromě prodlužování právní

nejistoty mohou promítnout do reálných finančních kompenzací, jež by

stát musel postiženým poskytnout.

Podobné

situaci čelil Ústavní soud v letech 2003 až 2005. V březnu roku 2004

dokonce počet soudců Ústavního soudu klesl na kritických 11, takže

plénum Ústavního soudu muselo usnesením přerušit všechna tehdy

probíhající plenární řízení do doby, než bude počet soudců Ústavního

soudu doplněn alespoň na dvanáct (viz usnesení Pl. ÚS 17/02 a j. ze dne 23. března 2004 , resp. usnesení Pl. ÚS 17/02 a j. ze dne 22. června 2004 , jímž bylo po doplnění Ústavního soudu o dvanáctého soudce rozhodnuto o opětovném pokračování v dříve přerušených řízeních).

Za

zmínku stojí, že i prvorepublikový Ústavní soud Československé

republiky zažil situaci úplné paralýzy v letech 1931 až 1938. Po

uplynutí jeho prvního funkčního období v roce 1931 nebyla politická

reprezentace schopna shodnout se na jménech nových soudců ústavního

soudu dlouhých 7 let, takže ústavní soud fakticky zanikl. Obnoven byl až

na samém sklonku předmnichovské republiky v květnu 1938. Tehdejší

ústavní soud sice neprojednával individuální ústavní stížnosti, takže

dopad průtahů s jeho ustavením do právních poměrů jednotlivců nebyl

bezprostřední, politické a ústavněprávní konsekvence paralýzy činnosti

ústavního soudu však byly i tak velmi vážné.

 

Tomáš Langášek

generální sekretář Ústavního soudu