Historie ústavního soudnictví

Zrod ústavního soudnictví

Do konce první světové války v Evropě neexistovalo ústavní soudnictví v dnešním slova smyslu. Ochrana ústavnosti – coby teoretický koncept – je sice spojena s Vídeňskou školou ryzí nauky právní a osobností Hanse Kelsena, avšak do roku 1920 nenašla praktické uplatnění. Na rozdíl od rozptýlené kontroly ústavnosti v USA, kde si ústavnost aplikovaného předpisu hodnotí každý soud sám, šla Evropa cestou budování specializovaných a mimo soustavu obecných soudů stojících ústavních soudů. Evropské ústavní soudnictví se rozvinulo zejména po skončení druhé světové války, jako přirozená reakce na brutální pošlapání hodnotového řádu a demokratických principů nacistickými a fašistickými diktaturami, kdy přijalo též poslání ochrany individuálních základních práv a svobod jednotlivců.

První československá republika

Historie ústavního soudnictví na našem území začíná již krátce po vzniku Československé republiky, kdy byl v roce 1921, na základě ústavní listiny z roku 1920, zřízen zvláštní Ústavní soud Československé republiky. Jeho sedmičlenný sbor byl vytvářen tak, že tři soudce, včetně předsedy, jmenoval prezident republiky, další čtyři byli do svých funkcí delegováni, a to dva Nejvyšším soudem a dva Nejvyšším soudem správním. Jejich funkční období bylo desetileté. Poprvé byl Ústavní soud Československé republiky ustaven 17. listopadu 1921 v čele s předsedou Karlem Baxou. Poté, co v roce 1931 uplynulo funkční období prvního soudu, byl však další soud ustanoven teprve v roce 1938 (pod předsednictvím Jaroslava Krejčího,  dosavadního tajemníka Ústavního soudu, který se později zkompromitoval jako předseda protektorátní vlády), v období války pochopitelně nepůsobil a po jejím skončení již svoji činnost neobnovil. Činnost prvorepublikového ústavního soudu je hodnocena jako málo frekventovaná a nepříliš významná. Podrobnosti o osudech československého ústavního soudu mezi dvěma světovými válkami lze nalézt na tomto místě. Podrobné životopisy soudců prvorepublikového ústavního soudu jsou k dispozici zde.

Ústavní soudnictví v období v letech 1948 – 1989

Ústavy z roku 1948 a 1960 již s ústavním soudem, z důvodů celkem pochopitelných, nepočítaly. K poněkud zvláštní situaci došlo po federalizaci státu v roce 1968, neboť ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci, předpokládal nejen zřízení ústavního soudu federace, ale i ústavních soudů obou národních republik. Žádný z těchto soudů nikdy zřízen nebyl, zajímavé však je, že fakticky nenaplněná ústavní úprava zůstala v platnosti dalších více než dvacet let.

Ústavní soud České a Slovenské Federativní republiky (1991 – 1992)

Reálně fungující Ústavní soud České a Slovenské Federativní Republiky byl zřízen až po pádu komunistického režimu na základě federálního ústavního zákona č. 91/1991 Sb. z února 1991. Tento federální soud byl dvanáctičlenný a každá z republik v něm byla zastoupena šesti soudci, jejichž funkční období mělo být sedmileté. Sídlem soudu bylo rovněž město Brno. Předsedou Ústavního soudu ČSFR byl jmenován Ernest Valko, jeho místopředsedou se stal Vlastimil Ševčík, členy I. senátu byli soudci Marián Posluch, Jiří Malenovský, Ivan Trimaj, Antonín Procházka, a Ján Vošček jako zastupující člen, II. senát tvořili soudci Pavel Mates, Peter Kresák, Viera Strážnická, Vojen Güttler a Zdeněk Kessler jako zastupující člen. Přes svoji krátkou existenci posoudil federální ústavní soud více než tisíc věcí a na řadu jeho rozhodnutí ideově navázal ve své činnosti i Ústavní soud České republiky.

První etapa Ústavního soudu České republiky pod předsednictvím Zdeňka Kesslera (1993 – 2003)

Po rozpadu československé federace i Ústava samostatné České republiky ze 16. prosince 1992 počítala s existencí Ústavního soudu. První Ústavní soud České republiky zahájil svou činnost 15. července 1993. Toho dne Václav Havel, tehdejší prezident republiky, jmenoval do funkce na dobu deseti let dvanáct z patnácti soudců tohoto soudu, a to, s ohledem na tehdejší neexistenci Senátu, se souhlasem Poslanecké sněmovny Parlamentu. Stalo se tak pouhý měsíc poté, co Poslanecká sněmovna schválila zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, který v návaznosti na č1. 88 Ústavy upravil zejména organizaci tohoto soudu a řízení před ním a za sídlo soudu určil město Brno.

Jmenováním prvních dvanácti soudců Ústavního soudu tedy započala nová etapa ústavního soudnictví, navíc v nově se formujícím státě. V čele soudu stál Zdeněk Kessler, který byl významným představitelem československého disentu před rokem 1989 a nezpochybnitelnou morální autoritou. O personálním složení a obměnách tohoto soudu se dočtete více zde.

Ústavní soud pod předsednictvím Pavla Rychetského (od roku 2003)

Dne 6. srpna 2003 byl prezidentem republiky jmenován do funkce současný předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, jeho místopředsedy se stali Pavel Holländer a Eliška Wagnerová. V důsledku masivní obměny soudců, kterým končilo funkční období v téměř stejném okamžiku, čelil Ústavní soud problému spojeným s personální nedostatečností. I v důsledku vyčkávavého postoje tehdejšího prezident Václava Klause se nedařilo doplnit počet soudců na ústavně předvídaný počet patnáct. To se podařilo až téměř po dvou letech, kdy byl dne 15. prosince 2005 jmenován soudce Vladimír Kůrka. O sedm let později – s odchodem soudkyně Elišky Wagnerové – začala další cyklická obměna Ústavního soudu.

Podrobnosti o personálním složení a obměnách Ústavního soudu v tomto období se dočtete více zde.

Ústavní soud pod předsednictvím Pavla Rychetského (od roku 2013)

Dne 7. srpna 2013 byl Pavel Rychetský podruhé jmenován prezidentem republiky do funkce předsedy Ústavního soudu, společně s ním byli do funkce soudců Ústavního soudu jmenováni také Ludvík David a Kateřina Šimáčková. Obměna pokračovala jmenováním dalších soudců Ústavního soudu, a to Radovana Suchánka (od 26. listopadu 2013), Jiřího Zemánka (20. ledna 2014) a na druhé funkční období Jana Musila (20. ledna 2014). V roce 2014 vypršelo funkční období třem soudcům Ústavního soudu, a to Stanislavu Balíkovi (26. května 2014), Michaele Židlické (16. června 2014) a Ivaně Janů (16. září 2014), na uvolněná místa byli postupně jmenováni Vojtěch Šimíček (12. června 2014), Tomáš Lichovník (19. června 2014) a David Uhlíř (10. prosince 2014). Dne 5. srpna vypršel desetiletý mandát soudkyni Vlastě Formánkové a na její místo byl jmenován dne 7. října 2015 Jaromír Jirsa. Poslednímu soudci Ústavního soudu, který byl jmenován ještě prezidentem Václavem Klausem, Vladimíru Kůrkovi, skončilo desetileté funkční období 15. prosince 2015, za něj byl obratem 17. prosince 2015 jmenován Josef Fiala. Tím byla cyklická obměna Ústavního soudu ukončena.