Ústavní pořádek České republiky

Ústava v České republice je polylegální – netvoří ji jeden dokument, ústavní zákon, nýbrž několik dokumentů, ústavních zákonů. Podle čl. 9 odst. 1 Ústavy České republiky ze 16. prosince 1993 může být ústava (v širším smyslu) doplňována či měněna pouze ústavními zákony. Ústavním zákonem ve formálním smyslu je zákon, který byl jako ústavní označen a vyhlášen a byl schválen oběma komorami Parlamentu kvalifikovanou třípětinovou většinou všech poslanců a kvalifikovanou třípětinovou většinou přítomných senátorů (čl. 39 odst. 4 Ústavy České republiky).

Kromě vlastní Ústavy České republiky, vyhlášené pod č. 1/1993 Sb., tvoří ústavu v širším smyslu zejména Listina základních práv a svobod, v období federace přijatá jako ústavní zákon č. 23/1991 Sb., v České republice pak znovu vyhlášená pod č. 2/1993 Sb., ovšem již bez uvozovacích ustanovení.

Součástí české ústavy jsou dále:

• ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků,
• ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky,
• ústavní zákon č. 515/2002 Sb., o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii,
• ústavní zákony související s rozpadem Československa a konstituováním České republiky jako nového, nástupnického státu (ústavní zákon č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem České a Slovenské Federativní Republiky, ústavní zákon č. 29/1993 Sb., o některých dalších opatřeních souvisejících se zánikem České a Slovenské Federativní Republiky),
• a ústavní zákony upravující státní hranice České republiky se sousedními státy.

V dosavadní krátké historii České republiky byl Parlamentem v reakci na nastalou vládní krizi přijat i jednorázový a svým způsobem mimořádný ústavní zákon o zkrácení volebního období Poslanecké sněmovny (ústavní zákon č. 69/1998 Sb.). Obdobný jednorázový ústavní zákon č. 195/2009 Sb., o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny, byl však Ústavním soudem zrušen (viz nález sp. zn. Pl. ÚS 27/09 ze dne 10. září 2009 , 318/2009 Sb.).

Ustanovení čl. 3 a čl. 112 odst. 1 Ústavy České republiky pro souhrn ústavních zákonů, tzn. pro označení ústavy v širším smyslu, zavádí souhrnný pojem ústavní pořádek České republiky a definují, co je jeho součástí.

Ústava České republiky byla od svého přijetí v roce 1993 změněna již několikrát. Povětšinou šlo o změny dílčí nebo technického rázu. Skutečně zásadní změnu ústavních poměrů novodobých českých zemí však přinesla novela Ústavy z 8. února 2012 provedená ústavním zákonem č. 71/2012 Sb., jímž byla zavedena přímá volba prezidenta republiky veškerým lidem, oproti volbě nepřímé zákonodárným sborem, uplatňované od vzniku samostatné Československé republiky v roce 1918. Spolu se změnou způsobu volby hlavy státu byly paradoxně ztíženy procesní podmínky pro zahájení řízení před Ústavním soudem ve věci podezření, že se prezident republiky dopustil velezrady nebo hrubého porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku (tzv. impeachment); nově se k podání ústavní žaloby Senátu vyžaduje souhlas Poslanecké sněmovny, nadto obě komory se na podání ústavní žaloby musí usnést kvalifikovanou ústavní, tj. třípětinovou většinou. Tato ústavní novela je účinná od 1. října 2012, některá její ustanovení však až 8. března 2013, kdy končí funkční období prezidenta Václava Klause, zvoleného podruhé v roce 2008. 

Aktuální jednání