III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 09.08.2022 15:00 do: 09.08.2022 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 129/21
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Radovan Suchánek Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2020 č. j. 33 Cdo 2771/2020-326 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. června 2020 č. j. 26 Co 28/2020-297
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: M. A.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel se žalobou podanou dne 29. 12. 2017 u okresního soudu domáhal po žalovaném městě Dvůr Králové nad Labem zaplacení částky 2 000 000 Kč s příslušenstvím, která měla představovat smluvní pokutu podle smlouvy o smlouvě budoucí ze dne 14. 12. 2007, ve znění dodatku k ní ze dne 1. 12. 2009. Okresní soud vydal dne 11. 6. 2018 platební rozkaz, kterým uložil žalovanému povinnost zaplatit stěžovateli částku ve výši 2 000 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení a náklady soudního řízení. Proti tomuto platebnímu rozkazu podal žalovaný včas odpor, pročež okresní soud nařídil ve věci jednání. Nemovitosti byly ve smlouvě o smlouvě budoucí označeny tak, že nebyly zaměnitelné s jiným předmětem převodu a jejich rozsah byl vymezen odkazem na geometrický plán, který tvořil součást smlouvy. Okresní soud zdůraznil, že jelikož účelem smlouvy o smlouvě budoucí není vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, ale uzavření budoucí hlavní smlouvy, je třeba vymezení pozemků hodnotit jako dostatečné. Námitky žalovaného, že na základě předmětné smlouvy o smlouvě budoucí nemůže být zavázán k uzavření kupní smlouvy pro neurčitost vymezení předmětu budoucího převodu, proto shledal jako nedůvodné. Podle okresního soudu žalovaný porušil svou povinnost ze smlouvy o smlouvě budoucí, čímž stěžovateli vzniklo právo na zaplacení sjednané smluvní pokuty. Proti rozsudku okresního soudu podal žalovaný odvolání, na jehož základě Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 11. 4. 2019 napadený rozsudek zrušil a vrátil věc okresnímu soudu k dalšímu řízení. Důvodem jeho postupu byla nepřezkoumatelnost rozhodnutí okresního soudu, neboť podle krajského soudu z rozsudku nevyplývá, jaké pozemky, resp. jejich části, měly být předmětem kupní smlouvy. Odkazuje-li okresní soud v odůvodnění svého rozhodnutí na geometrický plán, ten neměl při svém rozhodování k dispozici. Rozsudkem ze dne 13. 12. 2019 okresní soud opět uložil žalovanému povinnost k zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 000 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení a povinnost k náhradě nákladů řízení. Z vyžádaného soudního spisu je přitom patrné, že okresní soud vycházel jak z geometrického plánu, tak z rozhodnutí o změně využití území a rozhodnutí o umístění stavby. Proti v pořadí již druhému rozsudku okresního soudu ve věci podal žalovaný opět odvolání, kterému krajský soud vyhověl, když ústavní stížností napadeným rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu tak, že žalobu stěžovatele zamítl (I. výrok) a určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem ani krajským soudem (II. výrok). Smlouva o smlouvě budoucí je podle krajského soudu neplatná podle § 37 odst. 1 občanského zákoníku. Jelikož platně nevznikl hlavní závazek, nemohlo dojít ani k porušení povinnosti z této smlouvy a stěžovateli nemohl vzniknout nárok na zaplacení smluvní pokuty. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil krajský soud odkazem na § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Krajský soud přihlédl k tomu, že byť měl ve věci plný úspěch žalovaný, jde o subjekt, který je vybaven odborným personálem s právnickým vzděláním. Právě žalovaný měl přitom o koupi pozemků zájem a připravil návrh neplatné smlouvy o smlouvě budoucí. Stěžovatel podal proti rozsudku krajského soudu včasné dovolání, které Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné.
Stěžovatel je toho názoru, že v soudním řízení prokázal svůj nárok na zaplacení smluvní pokuty, čemuž dvakrát přisvědčil okresní soud. Rozhodnutí krajského soudu považuje stěžovatel rovněž za překvapivé, když krajský soud přistoupil ke změně rozsudku, aniž o tom stěžovatele dopředu informoval a umožnil mu reagovat na náhled krajského soudu na právní hodnocení věci. Konstatování Nejvyššího soudu, že dovolání vychází z jiného skutkového stavu, než jaký zjistily nalézací soudy, není podle stěžovatele pravdivé.