II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 07.02.2022 09:00 do: 07.02.2022 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1026/21
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2021 č. j. 44 To 94/2021-606 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 2. 2021 č. j. 2 T 123/2019-575
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces, opomenutý důkaz, ochrana vlastnictví
Označení navrhovatelů: O. F. M.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 11. 2019 byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) zákona č. 40/2008 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let a peněžitý trest ve výši 50 000 Kč. Dne 28. 1.2020 podalo Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 návrh na zabrání části majetku stěžovatele podle § 102a odst. 1 trestního zákoníku, a to konkrétně finančních prostředků na účtu České spořitelny, a. s. ve výši 1 950 000 Kč. První rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. 9. 2020 o zabrání těchto finančních prostředků bylo zrušeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2020, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. Následně Obvodní soud pro Prahu 1 znovu rozhodl usnesením ze dne 12. 2. 2021, kterým stěžovateli zabral z navrhované sumy částku ve výši 981 357 Kč. Vyšel ze zjištění státní zástupkyně a z jí uvedených peněžních částek ukládaných postupně stěžovatelem na účet v bance. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, kterou Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. 3. 2021 zamítl. Usnesení stížnostní soud odůvodnil tím, že stěžovatel není schopen doložit legální původ peněz vkládaných v hotovosti na účet, a soud má za to, že tyto peníze pochází z jeho trestné činnosti. Kromě příjmů od manželů S. neměl stěžovatel žádný prokazatelný legální příjem, který by rozptýlil pochybnosti, že částka 981 357 Kč pocházela z trestné činnosti. Soud uvedl, že vzhledem ke sníženému důkaznímu standardu, oproti hlavnímu líčení, leží na straně obhajoby větší míra zatížení pro předložení důkazů, které by prokazovaly legálnost posuzovaného příjmu. Svá tvrzení o výdělcích pomocí brigád stěžovatel dokládal souborem videí, na nichž je zachycen při práci, a legálnost dalších příjmů pak dopisem p. S., z něhož mělo vyplynout, že peníze stěžovateli poskytoval, kromě převodu na jeho účet, taktéž v hotovosti. Městský soud v Praze však dovodil, že stěžovatelovo tvrzení o výdělcích z brigád není prokázáno, neboť nebyl schopen doložit, kdy a kde tyto brigády probíhaly a kolik peněz si takto vydělal. Dopis p. S. považoval soud za účelový.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá porušení svého základního práva na soudní ochranu, zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a dále práva na ochranu vlastnictví, zaručeného čl. 11 odst. 1 Listiny. Mj. uvádí, že soud jako důkaz odmítl svědeckou výpověď osoby, která stěžovateli dávala peníze, aby ho podporovala. Tím podle něj soud fakticky odmítl připustit důkaz, kterým by stěžovatel prokázal legálnost svých příjmů, což je podstatou řízení o zabavení prostředků dle § 102a trestního zákoníku.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 08.02.2022 14:00 do: 08.02.2022 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 3501/20
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Radovan Suchánek Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. října 2020 sp. zn. 44 To 380/2020 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 30. září 2020 sp. zn. 44 T 41/2020
Stručná charakteristika: právo na bezplatnou pomoc obhájce
Označení navrhovatelů: M. K.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 bylo rozhodnuto, že podle § 33 odst. 2 a contrario zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, stěžovatel nemá nárok na bezplatnou obhajobu ani na obhajobu za sníženou odměnu. Své rozhodnutí obvodní soud odůvodnil tak, že není splněn základní předpoklad pro poskytnutí bezplatné obhajoby, respektive obhajoby za sníženou odměnu, kterým je nemajetnost v tom smyslu, že obviněný nemá příjmy ani majetek a není zde reálná možnost, že z budoucích výdělků náklady obhajoby uhradí. Stěžovatel totiž vzhledem ke svému věku a zdravotnímu stavu nespadá do kategorie osob, které nyní ani v budoucnu nejsou a nebudou schopny výdělečné činnosti, ze které by náklady obhajoby (a další jeho závazky) mohly být hrazeny. Přestože soud nezpochybňuje tvrzení stěžovatele, že je v současné době nemajetný, je podle názoru soudu předčasné tvrdit, že ani v budoucnu nebude schopen opatřit si výdělek v takové výši, aby mohl uhradit náklady obhajoby. Rozhodná je přitom celková ekonomická situace obviněného, přičemž u osob práce a výdělku schopných není nedostatek pohotových finančních prostředků sám o sobě důvodem pro přiznání nároku na bezplatnou obhajobu. Soudní praxe, spočívající v nepřiznání nároku na bezplatnou obhajobu osobám, u nichž je pravděpodobnost jejich budoucí, byť jakkoliv vzdálené, solventnosti, nepřiměřeně nezasahuje žádné ze stěžovatelových ústavních práv, nýbrž je naplněním pravidla, že každý je povinen plnit své závazky. Usnesením Městského soudu v Praze byla stěžovatelova stížnost proti usnesení obvodního soudu zamítnuta jako nedůvodná. Městský soud své rozhodnutí odůvodnil tak, že stěžovatel je mužem v produktivním věku, který sám o sobě neuvádí žádné zdravotní omezení ve smyslu jeho schopnosti pracovat. Nemá-li aktuálně peníze na zaplacení právních služeb advokáta, nebude do této situace soud zasahovat tím, že zajistí zaplacení advokátních služeb státem. Je věcí soukromoprávního vztahu obžalovaného a jeho jím vybraného obhájce, jak budou dále postupovat. Právo obžalovaného na obhajobu jistě zůstane nezkráceno, protože v případě nutné obhajoby soud musí obžalovanému obhájce ustanovit, ovšem dle příslušného pořadníku soudu.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že požádal o přiznání nároku na bezplatnou obhajobu, popřípadě obhajobu za sníženou odměnu, s tím, že nedisponuje finančními prostředky k hrazení nákladů obhajoby, neboť je zaměstnán jako kuchař s průměrným čistým měsíčním výdělkem 15 763 Kč, nemá žádný hodnotnější majetek, a naopak má finanční závazky a je proti němu vedena exekuce, kdy exekučně vymáhaná jistina činí částku 3 869 010,03 Kč s úrokem 29 % ročně, tedy pouze úroky z jistiny činí ročně částku přes 1 000 000 Kč. Poukaz obecných soudů na to, že je mužem v produktivním věku, který neuvádí žádné zdravotní omezení ve smyslu jeho schopností pracovat, tak nepovažuje za případný, neboť uvedený exekuční závazek zjevně není schopen v budoucnu splatit.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 08.02.2022 14:00 do: 08.02.2022 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2353/21
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 č. j. 49 EXE 1424/2021-76 ze dne 6. 8. 2021
Stručná charakteristika: Ústavněprávní limity rozhodování exekučního soudu o odměně soudního exekutora
Označení navrhovatelů: P. K. zastoupený advokátem JUDr. Petrem Matějkou
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Na základě pověření Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 20. 5. 2021 stěžovatel jako soudní exekutor vedl proti obchodní společnosti B.G.M. holding a.s. (vedlejší účastnici) jako povinné exekuci k uspokojení pohledávky České exportní banky, a.s. jako oprávněné ve výši 5 337 994,87 USD s příslušenstvím, k úhradě nákladů exekuce a nákladů oprávněné, a to na základě blíže označených vykonatelných soudních rozhodnutí. Stěžovatel dne 9. 6. 2021 zaslal vedlejší účastnici výzvu ke splnění vymáhané povinnosti podle § 46 odst. 6 exekučního řádu (dále též „ex. ř.“), která jí byla doručena dne 18. 6. 2021. Dle této výzvy měla vedlejší účastnice uhradit částku celkem 169 249 565,05 Kč sestávající z jistiny ve výši 102 964 583,05 Kč, úroku z prodlení do dne vydání výzvy včetně ve výši 62 108 095 Kč a nákladů předchozího soudního řízení v celkové výši 4 176 887 Kč. Vedle toho byly ve výzvě rozpočítány náklady oprávněné v exekučním řízení, odměna stěžovatele, paušální částka náhrady hotových výdajů stěžovatele a daň z přidané hodnoty (z nákladů exekuce), to vše v celkové výši 3 537 130 Kč. Dohromady tedy měla vedlejší účastnice uhradit částku 172 786 690,05 Kč. Současně byla vedlejší účastnice poučena o tom, že ke dni skutečné úhrady musí dopočítat úrok z prodlení, který denně činí částku 22 709 Kč (0,02 % denně z jistiny). V poskytnuté třicetidenní lhůtě byly vedlejší účastnicí, resp. třetími osobami v její prospěch, na účet stěžovatele postupně uhrazeny částky ve výši 121 579 520,77 Kč dne 18. 6. 2021, 12 500 000 Kč dne 22. 6. 2021, 3 945 000 Kč dne 23. 6. 2021 a 35 067 567,28 Kč dne 25. 6. 2021, celkem tedy 173 092 088,05 Kč. Stěžovatel následně vydal příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne 29. 6. 2021, v němž vyčíslil svoji odměnu částkou 2 922 620 Kč, náhradu paušálně určených hotových výdajů částkou 1 750 Kč a daň z přidané hodnoty částkou 614 118 Kč, celkem tedy vedlejší účastnici vyměřil náklady exekuce v částce 3 538 488 Kč (výrok I.). Stěžovatel svůj výpočet založil na použití ustanovení § 5 odst. 1, § 6 odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, správce obchodního závodu, správce nemovité věci a plátce mzdy nebo jiného příjmu a o podmínkách pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou soudním exekutorem (exekutorský tarif), v tehdy platném znění (dále též „ET“). Proti uvedenému příkazu k úhradě nákladů exekuce podala vedlejší účastnice dle § 88 odst. 3 ex. ř. včasné námitky, jimž stěžovatel nevyhověl, a proto je postoupil Obvodnímu soudu pro Prahu 10 jako exekučnímu soudu k rozhodnutí. Ten posléze nyní napadeným usnesením změnil příkaz k úhradě nákladů exekuce ve výroku I. tak, že náklady exekuce určil částkou ve výši 709 398,80 Kč, sestávající z 10% odměny stěžovatele ve výši 584 530 Kč, náhrady hotových výdajů ve výši 1 750 Kč a daně z přidané hodnoty ve výši 123 118,80 Kč. V odůvodnění svého rozhodnutí exekuční soud odkázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3401/2017 ze dne ze dne 10. 4. 2018, dle něhož dochází-li navzdory použití moderačního ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) ET k tomu, že odměna soudního exekutora má i tak činit relativně vyšší částku, např. řádově statisíce nebo dokonce miliony korun, je povinností exekučního soudu vyhodnotit přiměřenost takto vypočtené odměny ve vztahu ke konkrétním okolnostem případu. Dle citovaného judikátu je exekuční soud povinen přihlédnout zejména k tomu, zda odměna soudního exekutora vskutku odráží složitost, odpovědnost a namáhavost exekuční činnosti podle jednotlivých druhů a způsobů exekuce. Není-li tomu tak, je namístě vyhodnotit, zda okolnosti exekučního řízení neodůvodňují přiznání nižší odměny soudnímu exekutorovi, a to bez ohledu na limity stanovené exekučním tarifem. Na základě tohoto názoru Nejvyššího soudu dospěl exekuční soud k závěru, že stěžovatelem účtovaná odměna není přiměřená složitosti jím provedené činnosti, jež v odůvodnění stručně charakterizoval. Usoudil proto, že přiměřenou se mu jeví odměna ve výši 10 %, a nikoli 50 % z částky vypočítané podle § 6 odst. 1 ET.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že ve svém příkazu k úhradě nákladů exekuce již zohlednil tu skutečnost, že vedlejší účastnice uhradila požadované peněžité plnění v třicetidenní lhůtě, poskytnuté jí podle § 46 odst. 6 ex. ř., pročež nejen svoji odměnu, ale i náhradu za hotové výdaje a ztrátu času a doručování písemností ponížil o 50 % v souladu s ustanoveními § 11 odst. 1 písm. a) a § 13 odst. 3 ET, což z příkazu jednoznačně plyne. Stěžovatel spatřuje pochybení exekučního soudu v tom, že vedlejší účastnici poskytnuté beneficium v souladu s exekutorským tarifem neshledal dostatečně proporcionálním snížením, aniž však současně přesvědčivě vysvětlil, jak dospěl k vlastní proporcionalitě v podobě ponížení odměny soudního exekutora o dalších 40 % na 10 % z částky vypočtené podle § 6 odst. 1 ET.